2. duben
Svátek má Erika.
1997 – zemřel Julij Mejtus, ukrajinský skladatel (narodil se 28. ledna 1903). Začínal jako člen První jízdní armády, působil v ní jako klavírista u politického oddělení a organizoval koncerty pro rudoarmějce. Ve 20. letech byl koncertním mistrem charkovského operního divadla, ve 30. letech vyučoval na charkovské konzervatoři lidovou hudbu, věnoval se rovněž tvorbě hudby pro první ukrajinské filmy. Po válce se stal národním umělcem Ukrajinské sovětské socialistické republiky a za operu Mladá garda, díla s tématem Velké vlastenecké války, se v roce 1951 stal laureátem Státní Stalinovy ceny SSSR. Z meziválečného avantgardisty, který na přelomu 20. a 30. let komponoval futuristické orchestrální kompozice a věnoval se rovněž filmové hudbě, se přeorientoval na styl socialistického realismu. Napsal 17 oper různých žánrů. Upravoval také ukrajinské lidové písně, skládal sbory, písně, orchestrální suity a symfonie.
1981 – v Praze byl otevřen Palác kultury, dnešní Kongresové centrum Praha. Jeho největší sál pojme na 2700 lidí. Při zahájení stavby se o budově hovořilo jako o Sjezdovém paláci. Měly se tam konat (a konaly nakonec už jen dva) sjezdy Komunistické strany Československa, které KSČ do té doby pořádala v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, nyní Výstaviště Praha. Varhany pro Sjezdový sál postavili v letech 1979 až 1981 v Krnově. Jednalo se tehdy o nejmodernější varhany v zemi. V sále, ve kterém se konaly výjimečné koncerty Pražského jara, varhany příliš často využívány nebyly. Teprve po sametové revoluci, v letech 1989 až 1999, se tam konala varhanní matiné. Při rekonstrukci objektu na Kongresové centrum byly varhany odstraněny a téměř čtvrtstoletí sloužily potřebám Janáčkovy filharmonie ve Společenském sále Domu kultury města Ostravy. Odtamtud se v souvislosti s přestavbou komplexu, ve kterém vzniká nový koncertní sál, přestěhovaly do ostravské římskokatolické katedrály Božského Spasitele.
1958 – premiéru měla Symfonie č. 9 e moll šestaosmdesátiletého Ralpha Vaughana Williamse. Uskutečnila se v Royal Festival Hall v Londýně v podání Královského filharmonického orchestru pod taktovkou Malcolma Sargenta. Americkou premiéru v Carnegie Hall v New Yorku dirigoval Leopold Stokowski 25. září 1958.
1944 – americkou premiéru měla v New Yorku Symfonie č. 8 c moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče. Vznikla v létě 1943 a poprvé byla provedena 4. listopadu toho roku Symfonickým orchestrem SSSR pod taktovkou Jevgenije Mravinského, kterému je dílo věnováno. Po americké premiéře, kdy Artur Rodzinski dirigoval New York Philharmonic Orchestra, dostala přezdívku „Stalingradská symfonie“. Je řazena mezi nejlepší partitury a zároveň nejtragičtější díla skladatele. Druhé americké uvedení se konalo v programu Boston Symphony Orchestra pod taktovkou Sergeje Kusevického o tři týdny později.
1944 – zemřel Mikuláš Moyzes, slovenský skladatel (narodil se 6. prosince 1872), průkopník realistických tendencí ve slovenské hudbě, předchůdce tamní hudební moderny. Byl autorem koncertních kompozic a úprav lidových písní, zejména z oblasti Zvolena a Šariše Vydal učebnice hudby, zeměpisu, češtiny a počtů. Pracoval na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku. Jako dvacetiletý se stal varhaníkem v Jágru a o dva roky později varhaníkem a učitelem hudby ve Velkém Varadíně, později profesorem hudby na učitelském ústavu v Čurgově, v Klášteře pod Znievem a nakonec v Prešově. V kulturní a společenské sféře Prešova působil pak 36 let. Jeho syn Alexander Moyzes (1906–1984) byl jako skladatel jedním z hlavních představitelů meziválečné slovenské hudební moderny.
1932 – narodil se Miloš Navrátil, historik hudby a pedagog (zemřel 21. února 2019). Celý život působil v Ostravě jako učitel dějin hudby a estetiky: v letech 1960 až 2000 na konzervatoři, v letech 1990 až 2003 na Pedagogické fakultě a vedle toho i na katedře muzikologie univerzitní Filozofické fakulty v Olomouci. Jako pedagog dějin hudby a autor publikací o evropských dějinách hudby a hudbě 20. století si získal velký respekt. Prosazoval výuku zaměřenou na živou zkušenost s hudbou. Napsal knihu o Bélu Bartókovi. V rukopisu zůstala rozsáhlá práce Olivier Messiaen a jeho hudba.
1921 – narodil se Josef Hrnčíř, dirigent, po čtyři desetiletí spjatý zejména s Československým rozhlasem (zemřel 31. srpna 2014). Realizoval na 800 nahrávek, z toho víc než třetinu tvořila soudobá česká hudba uváděná v premiéře. Aktivně se podílel na přípravě a realizaci hudebního festivalu Sedlčany Josefa Suka. Klavír vystudoval na Pražské konzervatoři u Václava Holzknechta, dirigování u Pavla Dědečka. Soukromé lekce mu dával Václav Talich. Současně se věnoval studiu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
1917 – zemřel Jindřich Kafka, vídeňský skladatel českého původu (narodil se 25. února 1844). Vystudoval Varhanickou školu v Praze, byl žákem Františka Blažka a Josefa Krejčího. Vedle toho soukromě studoval housle u Antonína Bennewitze a Mořice Mildnera. Napřed působil jako varhaník a houslista v Praze. V roce 1875 odešel do Vídně a stal se učitelem hudby. Podle vlastního číslování zkomponoval na 60 skladeb.
1905 – narodil se Kurt Herbert Adler, rakouský dirigent (zemřel 9. února 1988). V roce 1936 se stal asistentem Artura Toscaniniho na Salcburském festivalu, pracoval také v Itálii. Po nacistické okupaci Rakouska v roce 1938 byl jako Žid nucen odejít. Nastoupil do Chicagské městské opery jako asistent sbormistra, kde pracoval pět let. V roce 1943 ho pozval do opery v San Franciscu jako sbormistra Gaetano Merola, tehdejší tamní generální ředitel. Po jeho smrti v roce 1953 byl Adler potvrzen jako generální ředitel. Jeho zájem o budování silnějších vazeb s operními režiséry, ve snaze posílit dramatické a divadelní prvky děl, ho vedl k dlouhému vztahu s Jeanem-Pierrem Ponnellem. Prodloužil operní sezónu, zavedl Merola Opera Program a Opera in the Park, což je od roku 1973 každoroční volně přístupný koncert v parku Golden Gate v neděli po zahájení podzimní sezóny. Jeho syn Ronald H. Adler je operní režisér, v letech 2001 až 2008 umělecký ředitel Bavorské státní opery a v letech 2008 až 2011 berlínské Státní opery.
1900 – narodil se Heinrich Besseler, německý muzikolog (zemřel 25. července 1969). Působil jako profesor na univerzitě v Heidelberku. V roce 1937 vstoupil do nacistické strany, po válce působil na univerzitách v Jeně a v Lipsku. Je obzvláště známý svým kolosálním dílem Hudba středověkých poutníků a renesance (1931), které poskytlo nový pohled tím, že k hudebním dějinám zaujalo přístup založený na dějinách idejí. Je autorem řady knih a článků o středověké hudbě a o Johannu Sebastianu Bachovi. Redigoval také množství hudebních děl a přispěl k vydání kompletního díla Guillauma Dufaye.
1846 – zemřel Josef Triebensee, vídeňský a pražský hobojista, dirigent a skladatel (narodil se 21. listopadu 1772). Na hoboj ho učil otec Georg Triebensee, vídeňský hobojista. Skladbu studoval u Johanna Georga Albrechtsbergera. Hrál v kapele Jana I. Nepomuka, knížete ze Schwarzenbergu, v letech 1782 až 1806 byl prvním hobojistou Rakouské císařské harmonie, hrál ve vídeňských orchestrech Národního divadla a divadla U Korutanské brány, byl kapelníkem dechového souboru knížete Liechtensteina ve Valticích a kapely hraběte Hunyadyho. Jako hobojista účinkoval v divadle Na Vídeňce při premiéře Mozartovy Kouzelné flétny. Od roku 1811 byl dirigentem divadelního orchestru v Brně a v roce 1816 se stal ředitelem opery Stavovského divadla v Praze, kde vystřídal skladatele Carla Mariu von Webera. V této funkci setrval až do smrti. Komponoval opery i orchestrální, vokální a komorní hudbu, upravoval pro dechové nástroje hudbu W. A. Mozarta, Josepha Haydna a dalších skladatelů té doby. Dodnes živé jsou jeho skladby pro dechovou harmonii.
1800 – premiéru měla Symfonie č. 1 C dur, op. 21 Ludwiga van Beethovena. Zazněla ve vídeňském Burgtheateru. Je věnovaná baronu Gottfriedu van Swietenovi, který byl patronem mladého Beethovena. Skladba je ovlivněna Mozartem a Haydnem, nicméně má už i charakteristické rysy, takže byla vnímána jako brilantní, vášnivé a překvapivé dílo mladého génia.
1632 – narodil se Georg Caspar Wecker, německý barokní varhaník a skladatel (zemřel 20. dubna 1695). Od šestnácti let hrál na varhany v norimberských kostelech. Od roku 1651 oficiálně v kostele sv. Walburgy a od roku 1658 jako nástupce Paula Hainleina v kostele sv. Jiljí. Když Hainlein v roce 1686 zemřel, Wecker se po něm ujal funkce varhaníka ve významném farním kostele sv. Sebalda. Tuto pozici zastával až do smrti, jeho nástupcem se tam stal jeho žák Johann Pachelbel.