2. červenec
Svátek má Patricie.
2024 – zemřel Vladimír Bokes, slovenský violoncellista a skladatel (narodil se 11. ledna 1946). Byl ovlivněn poetikou Druhé vídeňské školy, dodekafonie a serialismu. Jeho tvorba se proto kvůli „orientaci na technologie avantgardní západní hudby’“ v 80. letech nehrála… Jeho pedagogy byli skladatelé Alexander Moyzes a Dezider Kardoš. Od roku 1970 učil kompozici na Konzervatoři v Bratislavě a od roku 1982 do roku 2014 na VŠMU. V 90. letech předsedal výboru mezinárodního festivalu současné hudby Melos-Étos. Do původní formy rekonstruoval operu Krútňavu Eugena Suchoně.
1999 – zemřel Angelo Paccagnini, italský skladatel a pedagog (narodil se 17. října 1930). Od roku 1958 pracoval s Brunem Madernou a Lucianem Beriem ve Studiu di Fonologia Musicale RAI v Miláně, jehož se později stal ředitelem. Založil jednu z prvních italských kateder elektronické hudby, a to na milánské konzervatoři.
1995 – zemřel Zdeněk Košler, dirigent (narodil se 25. března 1928). Jeho otec Václav byl violistou v orchestru Národního divadla. Mladší bratr Miroslav (25. července 1931 – 20. září 2016) byl výraznou osobností mezi českými sbormistry. Jeho manželkou byla tanečnice ND Jana Košlerová (rozená Svobodová, 2. března 1925 – 1. července 2012). Jako malý zpíval v Kühnově dětském sboru, zajímalo ho dirigování, vedl i otcův amatérský dechový soubor. Napřed se učil soukromě hudební teorii u Otakara Jeremiáše, pak studoval klavír u E. Grünfeldové a dirigování u Pavla Dědečka, pak na dirigentském oddělení AMU u Karla Ančerla a Roberta Brocka. Ve dvaceti nastoupil do Národního divadla jako korepetitor, roku 1956 zvítězil v dirigentské soutěži v Besançonu, následovalo angažmá ve funkci šéfa opery v Olomouci a ještě slavnější vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku roku 1963 – jedním z ocenění byla roční spolupráce s Leonardem Bernsteinem, kterému následně dělal v sezóně 1963/1964 asistenta v Newyorské filharmonii. Působil jako šéf ostravské opery, dirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, šéfdirigent Komické opery v Berlíně, šéfdirigent Slovenského národního divadla v Bratislavě, v letech 1980 až 1985 šéf opery Národního divadla v Praze, dirigoval Českou filharmonii a stihl dát velký „zakladatelský impuls“ Českému národnímu symfonickému orchestru. Velké popularitě se těšil v Japonsku, kam cestoval celkem třicetkrát. Proslul fenomenální pamětí a dokonalým sluchem. V roce 1984 byl jmenován národním umělcem.
1972 – muzikál Fiddler on the Roof (Šumař na střeše) autorů Jerryho Bocka a Sheldona Harnicka měl derniéru v New Yorku na Broadwayi po 3242 představeních a devíti cenách Tony Award
1957 – zemřel Ladislav Zelenka, violoncellista a hudební pedagog (narodil se 11. března 1881). Byl členem Českého kvarteta, do kterého nastoupil po Hanuši Wihanovi, působil jako profesor AMU, kde byl i rektorem. Slavná se stala jeho interpretace Dvořákova Violoncellového koncertu h moll. Za své dílo byl v roce 1947 oceněn čestným titulem národní umělec.
1953 – narodil se Vladimír Rejlek, trumpetista, pedagog AMU. Byl hráčem České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Pražského komorního orchestru a Orchestru opery Národního divadla. Je považován za specialistu na provedení technicky obtížných partů ve skladbách barokních autorů.
1939 – zemřel Otakar Mařák, operní pěvec (narodil se 5. ledna 1872). Řádným členem operního souboru pražského Národního divadla byl v letech 1899–1901 a 1903–1907. Pak vystupoval na této scéně jako stálý host, v některých rolích především francouzského a italského repertoáru byl nenahraditelný. Lahodný a sladký témbr ho předurčoval i k tomu, aby patřil ke svrchovaným smetanovským interpretům. Působil mimo jiné také v londýnské Covent Garden a v Komické opeře v Berlíně a ve 30. letech žil v USA, kde byl pedagogem. Spolu s Emou Destinnovou a Karlem Burianem tvořil trojici slavných českých pěvců první třetiny 20. století. Jeho druhou manželkou se stala americká sopranistka Mary Cavan.
1933 – narodil se David Lewin, americký teoretik a skladatel (zemřel 5. května 2003). Působil v avantgardních skladatelských kruzích na Východním pobřeží. Komponoval pro různé nástrojové sestavy a v roce 1961 se k tomu stal prvním profesionálním hudebníkem, který složil počítačem generovanou skladbu. Na Princetonské univerzitě studoval hudební teorii a skladbu, na Harvardu matematiku. Právě tam byl potom od roku 1985 profesorem hudby, jako už předtím na Kalifornské univerzitě v Berkeley nebo na Yaleově univerzitě. Zabýval se matematicky založenými teoriemi, interakcí hudby a textu a metodologií a účelem současné hudební teorie.
1927 – narodila se Ruth Berghaus, německá choreografka a operní režisérka (zemřela 25. ledna 1996). Byla ředitelkou divadla Berliner Ensemble, do kterého přinesla ve svém režijním vedení odvážný a inovativní přístup. Významná část její kariéry se týkala Brechtovy tvorby. Od roku 1980 do roku 1987 pracovala však v opeře ve Frankfurtu, kde byl hudebním ředitelem Michael Gielen. Režisér Walter Felsenstein, zakladatel divadla Komische Oper ve východním Berlíně, ji jako její někdejší učitel inspiroval svým důrazem na zachování vyváženosti mezi hudebními a dramatickými aspekty inscenované opery. Její vliv je pak naopak cítit v inscenacích Harryho Kupfera, Jürgena Flimma, Petera Konwitschného a Davida Alden. V roce 1985 režírovala v Praze Bergovu operu Vojcek. Když v roce 1988 nastudovala v berlínské Státní opeře Schönbergova Mojžíše a Árona, bylo to považováno za zásadní průlom v překonávání státního dogmatu socialistického realismu… V roce 1954 se provdala za skladatele Paula Dessaua.
1911 – zemřel Felix Josef von Mottl, rakouský dirigent a skladatel (narodil se 24. srpna 1856). Jako datum narození je někdy uváděn i 29. červenec nebo 29. srpen. V letech 1881 až 1903 byl šéfdirigentem opery v Karlsruhe. V pozdějších letech, zejména jako wagnerovský dirigent, navštívil Amsterdam, Londýn a New York, kde v roce 1903 hostoval v Metropolitní opeře. V roce 1876 pomáhal Hansi Richterovi s přípravou prvního kompletního uvdení Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův v Bayreuthu. Jeho orchestrální zpracování Wagnerových Wesendonck Lieder je dodnes nejčastěji hranou verzí skladby zkomponované původně pro zpěv a klavír. Zemřel nedlouho poté, co 21. června 1911 utrpěl infarkt při dirigování svého stého provedení Tristana v Mnichově…
1900 – premiéru měla Finlandia, symfonická báseň Jeana Sibelia složená v roce 1899 pro Tiskové slavnosti, skrytý protest proti rostoucí cenzuře ze strany Ruského impéria. Skladba se stala symbolem národního uvědomění v době, kdy Finsko bylo ruským velkovévodstvím. Byla poslední ze sedmi kompozic provedených jako doprovod k živým obrazů, zachycujícím epizody z finských dějin. Při prvním uvedení Helsinskou filharmonii dirigoval Robert Kajanus.
1871 – narodil se Ottokar Slawik, český skladatel a hudební kritik (zemřel 22. května 1946). Vyučoval na hudební škole v Těšíně (Musikschule Slawik), kterou roku 1860 založil jeho otec Karl Slawik. Byl autorem klavírních skladeb, písní, sborových děl a operu Resel. Zemřel v Rakousku. Jeho synem byl hudební skladatel Fritz Slawik.
1804 – narodil se Karel Strakatý, operní pěvec – basista (zemřel 26. dubna 1868), v Tylově hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka první interpret Škroupovy písně Kde domov můj, která se později stala národní hymnou. Byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků své doby. Proslavil se v době, kdy české divadlo nemělo ještě stálou scénu. Jeho první operní rolí byla 22. dubna 1827 ve Stavovském divadle v Praze v Čarostřelci Carla Marii von Webera. Česky se na scéně patřící pražským Němcům hrálo jen v neděli, a tak Strakatý zpíval v obou jazycích. Ve Stavovském divadle účinkoval 30 let, odehrál 3230 představení v němčině a 371 v češtině. Pořádal rovněž koncerty národních i umělých písní a koncerty v kostelích, které přitahovaly široké obecenstvo. Stal se čestným členem konzervatoře i spolku Hlahol a starostou sdružení Beseda.
1714 – narodil se Christoph Willibald Gluck, německý skladatel a reformátor opery (zemřel 15. listopadu 1787), který vyrůstal v severních Čechách – v Zákupech, České Kamenici a u zámku Jezeří. V mládí se vyskytoval v Miláně a v Londýně, kde konertoval s Händlem, ale také v Praze. Komponoval ve vážných žánrech i v žánru opéra comique, napsal průlomovou baletní pantomimu Don Juan. Snažil se dosáhnout ušlechtilé krásné jednoduchosti. Radikálně nová díla, mezi nimi Orfeo a Eurydika a Alceste, napsal v 60. letech 18. století ve Vídni, kde se stýkal se Salierim, který byl jeho chráněncem. Spojením tradic italské a francouzské opery dospěl k jedinečné syntéze. Zkomponoval tak osm oper pro pařížské jeviště, za nejlepší je považována Ifigénie v Tauridě. Smlouvu s vedením pařížské Opery podepsal pod patronací Marie Antoinetty, kterou měl ve vídni jako žačku a která se v roce 1770 provdala za budoucího francouzského krále Ludvíka XVI. Po šesti letech se Gluck vrátil z Paříže do Vídně. Jeho hudebním dědicem v Paříži se stal Salieri… Dramatismu dosáhl oproti barokním operám použitím orchestrálního recitativu a zkrácením da capo árií, plynulejšími melodickými linkami, omezením příležitostí k vokální improvizaci a exihibici a zhudebňováním textu nez melismat, aby byla slova srozumitelnější… Gluckův hudební odkaz zahrnuje 35 kompletních celovečerních oper a asi tucet kratších oper a operních úvodů, k tomu balety a instrumentální díla. Jeho reformy ovlivnily Mozarta, zejména jeho operu Idomeneo. V Paříži patřili ke Gluckovým pokračovatelům Cherubini, Méhul a Spontini. Jeho velkým obdivovatelem byl Hector Berlioz; jeho operu Trojané lze považovat za vyvrcholení Gluckovy tradice. A Gluckův příklad ovlivnil v pojetí hudebního dramatu i Carla Mariu von Webera a Richarda Wagnera.
1636 – narodil se Daniel Speer, slovenský skladatel, interpret, spisovatel a pedagog (zemřel 5. října 1707). Působil v Uhersku a v Německu. Psal cestopisná, autobiografická, naučná a hudební díla. Díky jeho dílu je možné získat ucelený obraz o životě v 17. století, a to nejen v oblasti každodenního života, ale i z politického a hudebního pohledu.
1591 – zemřel Vincenzo Galilei, italský skladatel, loutnista a hudební teoretik (narodil se 3. dubna 1520), důležitá postava hudebního života pozdní renesance. Významně přispěl k hudební revoluci, která vymezuje začátek barokní éry. Spolu s členy florentské Cameraty, skupiny básníků, hudebníků a intelektuálů vedené hrabětem Giovannim de‘ Bard, při pokusech o oživení starořecké hudby a dramatu položili základy nového žánru – opery. Je autorem dvou knih madrigalů a značného množství hudby pro hlas a loutnu, v mnoha ohledech předznamenávající styl raného baroka. Byl také jedním z průkopníků systematického studia akustiky. Jedním z jeho dětí byl astronom a fyzik Galileo Galilei.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1919 – konal se první úspěšný přelet Atlantiku vzducholodí R 34