20. únor
Svátek má Oldřich.
2025 – zemřela Kamila Klugarová, varhanice (narodila se 20. května 1948), sólistka zaměřená zejména na moderní českou hudbu, od roku 1990 pedagožka JAMU v Brně. Stala se tam roku 1991 docentkou a roku 2002 profesorkou, byla vedoucí Katedry klávesových nástrojů, proděkankou a v letech 1999 až 2002 děkankou tamní Hudební fakulty. Patřila k nejznámějším žákům varhanice Aleny Veselé (1923–2025). Pod jejím vedením dokončila studia na brněnské Janáčkově akademii múzických umění v roce 1973. Vzdělání následně završila pětiletým postgraduálním studiem na Hudební fakultě AMU v Praze u varhaníka Milana Šlechty. Absolvovala také mistrovské kurzy v zahraničí u Flora Peeterse, Antona Heillera, Wernera Jacoba a Daniela Rotha. Jako studentka byla úspěšná v řadě soutěží, včetně mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, v níž se v roce 1971 s druhým místem stala laureátkou. Učitelskou dráhu zahájila v základním uměleckém školství – v Rosicích u Brna a v Letovicích. Premiérovala řadu děl soudobých skladatelů, mimo jiné Fausta, Joba a Biblické tance od Petra Ebena, koncerty pro varhany a orchestr od Miloše Sokoly, Petra Fialy a Aloise Piňose nebo skladbu Per organo e big band Pavla Blatného. V její diskografii vedle Fausta a Joba figuruje z díla Petra Ebena i Druhý koncert pro varhany a orchestr, natočený s Českou filharmonií a Liborem Peškem.
2025 – zemřel Ilkka Kuusisto, finský skladatel, sbormistr, varhaník a manažer (narodil se 26. dubna 1933), v letech 1984 až 1992 generální ředitel Finské národní opery. Zkomponoval osmnáct oper od humorných až po velká díla, včetně muzikálů pro děti. První byla v roce 1974 Moominoopera, ke které napsala libreto a navrhla kostýmy Tove Jansson, tvůrkyně postav Mumínků známých z oblíbených dětských knih. Kariéru zahájil jako chrámový varhaník a sbormistr. Vedl i několik dalších sborů, včetně sboru Finské národní opery a Rozhlasového symfonického sboru. Byl rovněž uměleckým ředitelem vydavatelství Musiikki-Fazer.
1997 – zemřel Jarmil Burghauser, skladatel, sbormistr a hudební vědec (narodil se 21. října 1921). V šesti letech začal hrát na klavír, od dvanácti se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Na Pražské konzervatoři pak studoval skladbu a dirigování ve třídě Václava Talicha a pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara (pražské Dvojky), kde měl přezdívku Jumbo.[3] Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. Stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 1940. Z jeho skladeb vynikají opery Alladina a Palomid (1943–1944), Lakomec (1949), Karolinka a lhář (1950–1953), Most (1963–1964) a balety Honza a čert (1954), Sluha dvou pánů (1957) a Tristram a Izalda (1969). Stal se autorem hudby k filmům Premiera (1947), Z mého života (1955; zároveň dělal dramaturgii), Legenda o lásce a Labakan z roku 1956, Kde řeky mají slunce (1961), Místo v houfu (1964), Polka jede do světa (1965), Jarní vody (1968). S Petrem Ebenem spoluvytvořil učebnici Čtení a hra partitur (1960). Byl synem akademického malíře Františka Viktora Mokrého a akademické malířky Zdeny Burghauserové, jejíž jméno přijal.
1996 – zemřel Toru Takemitsu, japonský skladatel (narodil se 8. října 1930). Jeho raná díla vykazují vlivy Arnolda Schönberga a Albana Berga, pozdější pak odrážejí jeho zaujetí francouzským impresionismem. První uznání získal na konci 50. let svým Requiem pro smyčce. Už v té době používal magnetofon k vytváření hudebních koláží z reálných zvuků, v 60. letech začal využívat prvky tradiční japonské hudby a záměrně porovnával východní a západní hudební kulturu. Ztvárňoval také přírodní jevy a vedle toho se netajil spřízněností s širším hudebním vkusem generovaným hyperkulturními vlivy světa ovládaného médii. Byl v podstatě samouk, ale ovlivnili ho i někteří učitelé, kteří ho seznámili s evropskou avantgardou, tedy s hudbou Messiaena, Nona a Stockhausena. Uvedli ho také do světa filmové hudby; Takemitsu navázal kontakty s filmovým režisérem Akirou Kurosawou, pro kterého vytvořil několik partitur. Celkově složil stovku filmových soundtracků. Souběžně s hudebním studiem se zajímal i o další umělecké formy, včetně moderního malířství, divadla, filmu a literatury. Se západní hudbou – nejen s jazzem, ale zejména s klasickou hudbou Debussyho, Coplanda a dokonce i Schönberga – se poprvé setkal během poválečných let prostřednictvím rozhlasového vysílání amerických okupačních sil.
1989 – zemřela Erika Köth, německá koloraturní sopranistka (narodila se 15. září 1925).
1977 – narodil se Robert Hanč, od ledna 2026 ředitel festivalu Pražské jaro. Od roku 2005 do roku 2011 byl manažerem orchestru Filharmonie Brno, v letech 2011 až 2025 generálním manažerem v České filharmonii. Předtím vyučoval na ZUŠ, na obchodní akademii a od roku 2006 na Katedře anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, jejímž je absolventem.
1974 – zemřel David Monrad Johansen, norský skladatel (narodil se 8. listopadu 1888).
1970 – zemřel Pavel Ludikar, operní pěvec, basista (narodil se 3. března 1882). Vystupoval v Národním divadle v Praze, ve Dvorní opeře v Drážďanech, v Lidové opeře ve Vídni, v milánském Teatro alla Scala, v Buenos Aires a na vrcholu kariéry v letech 1926–1932 v Metropolitní opeře v New Yorku, kde ztvárnil tři desítky basových a barytonových rolí, včetně Kecala v Prodané nevěstě. Richard Strauss mu v roce 1911 svěřil roli Ochse v italské premiéře Růžového kavalíra. V letech 1944–1973 byl profesorem salcburského Mozartea, v roce 1949 byl jmenován profesorem vídeňské hudební akademie. Byl synem kapelníka Národního divadla a profesora na Varhanické škole Augustina Vyskočila (1852–1902) a altistky Františky Ludikarové–Vyskočilové (1857–1927).
1970 – zemřel Albert Louis Wolff, francouzský dirigent a skladatel (narodil se 19. ledna 1884).
1970 – zemřela Marta Krásová, pěvkyně, pohybující se v oboru mezzosopránu a altu (narodila se 16. března 1901). Od roku 1922 působila na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě a v roce 1928 byla angažována Otakarem Ostrčilem jako sólistka opery pražského Národního divadla, kde se za Václava Talicha stala významnou pěvkyní. Působila tam až do roku 1966. Věnovala se tradičnímu repertoáru, tedy Smetanovým, Dvořákovým, Bizetovým, Verdiho, Straussovým nebo Čajkovského operám, ale v tuzemsku i v zahraničí proslula rovněž v Janáčkových operách. Stala se zároveň vyhledávanou interpretkou písňové, kantátové a oratorní tvorby a jako jedna z prvních se v Československu věnovala interpretaci barokní hudby.
1969 – zemřel Ernest Ansermet, švýcarský dirigent a skladatel (narodil se 11. listopadu 1883). Původně byl profesorem matematiky na univerzitě v Lausanne. Dirigovat začal v roce 1912 v kasinu v Montreux. V letech 1915 až 1923 byl pak dirigentem Ďagilevova souboru Ballets Russes. Díky tomu se znal s Debussym, Ravelem a také se Stravinským; od setkání s ním začalo celoživotní spojení dirigenta s ruskou hudbou. V roce 1918 založil vlastní těleso – Orchestre de la Suisse Romande, které vedl do roku 1967. Jejich interpretace byly všeobecně považovány za obdivuhodně jasné a autoritativní. Zcela se vyhýbal hudbě Arnolda Schönberga a autorů jeho školy. Po válce jeho pověst utrpěla kvůli spolupráci s nacisty. Ansermet se svým orchestrem nicméně figuruje na prvních komerčních stereofonních nahrávkách v Evropě.
1963 – zemřel Ferenc Fricsay, maďarsko-rakouský dirigent (narodil se 9. srpna 1914). Studoval na Budapešťské hudební akademii u Bély Bartóka, Zoltána Kodályho a Ernsta von Dohnányiho. V roce 1930, ve věku 16 let, nastoupil po svém otci na pozici dirigenta Orchestru mladých hudebníků. Byl korepetitorem sboru Budapešťské opery a v letech 1933 až 1943 hudebním ředitelem Segedínské filharmonie, po válce šéfdirigentem Budapešťské opery. Dirigoval opery ve vídeňské Volksoper a na Salcburském festivalu, tam včetně světové premiéry opery Dantonova smrt Gottfrieda von Einem v roce 1947. Na přelomu 40. a 50. let byl šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru RIAS a generálním hudebním ředitelem Deutsche Oper. Jako dirigent se v té době objevil na festivalech v Edinburghu a v Glyndebourne, debutoval na významných pódiích v Evropě i v USA, nějaký čas byl generálním hudebním ředitelem Bavorské státní opery.
1961 – zemřel Percy Grainger, americký klavírista a skladatel původem z Austrálie (narodil se 8. července 1882). Jako klavírista vystupoval od deseti let, v letech 1895 až 1900 studoval na konzervatoři ve Frankfurtu. Kariéru klavírního virtuosa začal v Londýně. Pod Griegovým vlivem začal věnovat pozornost anglickým lidovým písním, které aranžoval pro klavír nebo pro sborový zpěv. Mnoho jich také sám nahrál. Roku 1914 se usadil ve Spojených státech.
1960 – narodila se Cecilia Chailly, italská harfistka a skladatelka, zpěvačka a literátka, sestra dirigenta Riccarda Chaillyho. V 19 letech se stala první harfistkou v La Scale. Byla průkopnicí používání elektrické harfy v Itálii a komponovala v žánrech paralelních ke klasice.
1953 – narodil se Riccardo Chailly, italský dirigent. Zastával dirigentské pozice v Berlínském rozhlasovém symfonickém orchestru (1982–1988), v Teatro Comunale v Bologni (1986–1993), Královském orchestru Concertgebouw v Amsterdamu (1988–2004) a lipském Gewandhausorchestru (2005–2016). Byl také v letech 1983 až 1986 hlavním hostujícím dirigentem Londýnské filharmonie a v letech 1999 až 2005 prvním hudebním ředitelem Orchestra Sinfonica di Milano Giuseppe Verdi. Dirigentský debut absolvoval v La Scale v roce 1978 s Massenetovým Wertherem; od roku 1973 tam působil jako asistent Claudia Abbada. Vrátil se tam na vrcholu kariéry v letech 2017 až 2026 jako hudební ředitel. Tím se pro roky 2016 až 2028 stal i u Lucernského festivalového orchestru.
1951 – narodil se Anthony Davis, americký pianista, pedagog a skladatel, nositel Pulitzerovy ceny za operu The Central Park Five, premiérovanou v roce 2019 v Long Beach Opera Company v Kalifornii.
1940 – narodil se Christoph Eschenbach, německý pianista a dirigent. Studoval v Hamburku, Cáchách a Kolíně nad Rýnem, v roce 1962 jako klavírista vyhrál hudební soutěž ARD a krátce poté podepsal nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. V roce 1967 se jeho učitelem dirigování stal George Szell. Od roku 1982 byl šéfdirigentem orchestru Tonhalle v Curychu, od roku 1988 pro jedenáct let Houstonského symfonického orchestru. V letech 1994 až 2003 vedl festival Ravinia, v letech 1999 až 2002 Šlesvicko-holštýnský hudební festival, kdy také řídil Schleswig-Holstein Festival Orchestra, a v letech 1998 až 2004 vedl rozhlasový Symfonický orchestr NDR Hamburk. V letech 2000 až 2010 zastával funkci hudebního ředitele Orchestre de Paris. Mezi roky 2003 a 2008 vedl Philadelphia Orchestra. V roce 2010 přijal dvojitou roli ředitele Centra Johna F. Kennedyho pro performativní umění a Národního symfonického orchestru ve Washingtonu, kde působil do roku 2017. Od roku 2019 do roku 2023 byl šéfem tělesa Konzerthausorchester Berlin. Pravidelně pořádá mistrovské kurzy a vede orchestrální akademie pro mladé, například na Šlesvicko-holštýnském hudebním festivalu nebo na Manhattan School of Music. Jako klavírista je známý zejména v duu s Justusem Frantzem. V roce 2024 ho jmenovala hudebním ředitelem Wroclawská filharmonie. Narodil se právě tam, v německém městě Breslau (nyní Vratislav v Polsku), a to jako Christoph Ringmann, ale ještě za války osiřel. Adoptovala ho sestřenice jeho matky Wallydore Eschenbachová.
1948 – narodil se Barry Wordsworth, britský dirigent spojený především s Birminghamským královským baletem, který s ním existoval dříve v Londýně jako Královský balet Sadler’s Wells. Souběžně v letech 1989 až 2006 působil ve funkci šéfdirigenta BBC Concert Orchestra a mezi roky 1989 až 2015 šéfdirigenta Brightonské filharmonie.
1946 – zemřel Hugh Allen, britský varhaník, dirigent a pedagog (narodil se 23. prosince 1869). Byl profesorem hudby v Oxfordu a ředitelem Královské hudební akademie v Londýně.
1936 – narodila se Mirjana Lewis (rozená Vrbanić), chorvatsko-americká klavíristka a cembalistka (zemřela 20. července 2010).
1933 – narodil se Jan Henrik Kayser, norský klavírista (zemřel 24. dubna 2016), známý mimo jiné jako interpret skladeb Haralda Sæveruda. Jejich čtyřicetiletá spolupráce vyústila v knihu o Sæverudovi a jeho klavírní hudbě z roku 1997. Kayser hrál také Beethovena, Griega, Nielsena a Schuberta.
1930 – narodil se František Zyka mladší, mistr houslař (zemřel 24. června 1988). V roce 1947 vstoupil do učení ke svému otci, houslaři Františku Zykovi; současně navštěvoval houslařskou školu v Lubech u Chebu. U otce pracoval do roku 1955, kdy nastoupil jako technický kontrolor do velkoobchodu s hudebními nástroji. V roce 1971 pak převzal otcovu dílnu, byl přijat do Kruhu umělců houslařů. Věnoval se převážně opravám nástrojů.
1925 – zemřel Marco Enrico Bossi, italský varhaník, skladatel a pedagog (narodil se 25. dubna 1861). Byl hudebním ředitelem a varhaníkem v katedrále v Comu a profesorem varhan a harmonie na Neapolské konzervatoři. Poté zastával ředitelské funkce na konzervatořích v Benátkách, Bologni a Římě. V listopadu 1924 podnikl turné po USA, účinkoval v New Yorku a ve Filadelfii, kde hrál na největší píšťalové varhany na světě v obchodním domě Wanamaker’s. Zemřel nečekaně na lodi při návratu do Evropy.
1922 – narodil se Miroslav Pelikán, skladatel a pedagog (zemřel 19. května 2006). Usiloval o soudobé hudební vyjadřování v rámci rozšířené tonality, se snahou o nesentimentální, dramaticky orientovanou citovou působivost. Od roku 1951 působil jako učitel klavíru a teorie na hudební škole v Kladně, později v Praze-Modřanech. Byl také autorem mnoha úprav lidových písní.
1907 – narodila se Nadine Conner, americká pěvkyně – sopranistka (zemřela 1. března 2003). Profesionální debut měla v roce 1940 jako Markéta v losangeleské inscenaci Gounodova Fausta. V roce 1941 zahájila kariéru v Metropolitní opeře debutem jako Pamina v Kouzelné flétně. Vystoupila tam 249krát, zpívala nejen Mozarta, ale také Mimi nebo Violettu. Od roku 1953 hostovala i v evropských operních domech.
1904 – narodil se Armin Loos, americký skladatel původem z Německa (zemřel 23. března 1971).
1903 – narodil se Karel Janeček, hudební teoretik, skladatel a pedagog (zemřel 4. ledna 1974). S Václavem Holzknechtem a Emilem Hradeckým ještě za okupace připravili projekt vysoké hudební školy. V roce 1946 skutečně podle jejich návrhu vznikla Hudební fakulta Akademie múzických umění a Janeček se stal vedoucím katedry hudební teorie. Kromě toho přednášel hudební teorii také na Katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je autorem zásadních hudebně-teoretických publikací. Inicioval založení autorského kolektivu pro přípravu monografie Dílo a život Bedřicha Smetany, do které přispěl knihou Smetanova komorní tvorba.
1900 – narodil se Antonio Veretti, italský skladatel orchestrální, divadelní a filmové hudby (13. července 1978).
1881 – premiéru měla Symfonie č. 54 Es dur „Romantická“ od Antona Brucknera, napsaná v roce 1874 a do roku 1888 několikrát revidována. Autentických verzí a revizí bylo identifikováno nejméně sedm. Při premiéře Hans Richter dirigoval Vídeňské filharmoniky. První komerční nahrávku celé symfonie pořídil Karl Böhm se Staatskappelle Dresden v roce 1936. U Brahmse se symfonie, po vzoru Beethovenových větších symfonií, stala epickým, veřejným žánrem. Brucknerovy symfonie nejsou o nic méně epické, ale jsou zároveň veřejným vyjádřením i osobní touhou: soukromým vyjádřením ve velkém měřítku.
1877 – premiéra baletu Labutí jezero ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského ve Velkém divadle v Moskvě. Choreografem byl Václav Reisinger, český umělec, který tam byl v letech 1873–1879 baletním mistrem. V roce 1900 bylo dílo poprvé mimo Rusko uvedeno ve Velkém divadle ve Varšavě. Národní divadlo v Praze uvedlo 6. února roku 1888 jako první zahraniční scéna zkrácenou a upravenou verzi nejslavnějšího druhého dějství; Labutí jezero ve čtyřech dějstvích bylo v Národním divadle uvedeno poprvé roku 1907.
1874 – narodila se Mary Garden, skotsko-americká operní sopranistka (zemřela 3. ledna 1967). V roce 1907 debutovala jako Thaïs v Metropolitní opeře v New Yorku. Vracela se tam až do roku 1934. V letech 1910 až 1931 byla členkou Lyrické opery v Chicagu, krátce byla i její ředitelkou. Poprvé veřejně vystoupila v dubnu 1900 jako Louise v premiérové sezóně opery Gustava Charpentiera Louise v Opéra-Comique v Paříži. V roce 1902 zpívala Mélisandu v premiéře opery Clauda Debussyho Pelléas et Mélisande. Byla nazývána „Sarah Bernhardt opery“.
1861 – zemřel Eugène Scribe, francouzský dramatik a operní libretista (narodil se 24. prosince 1791). Na jeho texty komponovali Giacomo Meyerbeer (Hugenoti, Afričanka, Robert ďábel), Daniel Auber (Němá z Portici, Fra Diavolo), Vincenzo Bellini (Náměsíčná), François Adrien Boieldieu (La dame blanche), Jacques Fromental Halévy (Židovka), Gioacchino Rossini (Hrabě Ory), Giuseppe Verdi (Sicilské nešpory) a další.
1896 – zemřel Karel Teige, muzikolog a spisovatel v oblasti hudby (narodil se 23. října 1859), ve své době proslulý jako kulturní redaktor přispívající do časopisů Dalibor a Světozor, do Kalendáře českých hudebníků a Ottova slovníku naučného. Vydal Katalog děl Smetanových, připravoval Dějiny české opery, ty ale nedokončil. Jednou z jeho posledních prací byly reportáže o prvním koncertu České filharmonie.
1888 – narodil se Vasyl Barvinsky, ukrajinský klavírista, dirigent, pedagog a muzikolog (zemřel 9. června 1963), jeden z prvních ukrajinských skladatelů, který získal celosvětové uznání.
1887 – narodil se David McKinley Williams, velšsko-americký skladatel církevní hudby (zemřel 13. března).
1816 – premiéru měla opera Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia) Gioacchina Rossiniho, a to římském divadle Teatro Argentina. Nejznámější Rossiniho opera, s libretem podle Beaumarchaisovy komedie, e odehrává v 17. století ve Španělsku. Už čtyři roky po premiéře byla uvedena v německém překladu ve Stavovském divadle v Praze; v roce 1825 tam zazněla v češtině, a to především díky skladateli a dirigentovi Františku Škroupovi. Prozatímní divadlo zařadilo Lazebníka sevillského do repertoáru hned ve své první sezóně. Později pak operu uvedlo i Národní divadlo, které ji už hrálo ve více než deseti inscenacích.
1802 – narodil se Charles Auguste de Bériot, belgický houslista a skladatel (zemřel 8. dubna 1870). Komponoval pro housle, včetně deseti koncertů. Jeho díla se využívají k houslové výuce – jeho průkopnická technika a romantický styl z nich dělají důležitý stupeň pro studenty, usilující o získání pevného základu před studiem hlavních koncertů hudebního romantismu. S úspěchem podnikal cesty do Londýna, Paříže a dalších hudebních center tehdejší Evropy. Byl také virtuózním pianistou. V roce 1843 se stal vedoucím pedagogem hry na housle na Královské bruselské konzervatoři. Mezi jeho významné žáky patřili například Henri Vieuxtemps nebo Heinrich Wilhelm Ernst. Žil s operní pěvkyní Marií Malibran, jejich syn Charles-Wilfrid de Bériot se stal profesorem klavíru; byl učitelem Maurice Ravela a Enriqua Granadose.
1771 – narodil se Jan Nepomuk Augustin Vitásek, skladatel a hudebník (zemřel 7. listopadu 1839). Je jedním z posledních reprezentantů českého klasicismu. Zejména jeho chrámová hudba ovládala české kůry až do ceciliánské reformy. Byl nadšeným obdivovatelem W. A. Mozarta a všeobecně uznávaným vynikajícím interpretem jeho děl. Hru na klavír studoval u Františka Xavera Duška, kontrapunkt u Jana Koželuha. V letech 1789 až 1814 byl koncertním mistrem, učitelem hudby a tajemníkem u hraběte Bedřicha Nostice. Po smrti Jana Antonína Koželuha byl jmenován kapelníkem a regenschorim ve Svatovítském chrámu na Pražském hradě. Byl jedním ze zakladatelů Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách a v roce 1830 se stal prvním ředitelem pražské Varhanické školy, která zásluhou tohoto spolku vznikla.
1763 – narodil se Vojtěch Jírovec, skladatel, syn ředitele kůru kostela sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, v zahraničí známý jako Adalbert Gyrowetz (zemřel 19. března 1850). Ve Vídni se stal členem kruhu kolem Dittersdorfa, Haydna a Mozarta, byl tajemníkem a učitelem hudby u římského knížete Ruspoliho, se kterým cestoval po Itálii a uplatnil své umění v Benátkách, Bologni a v Římě. Když se finančně osamostatnil, dva roky žil v Neapoli. Pak odcestoval do Paříže, odkud však roku 1789 uprchl před revolucí do Londýna. Nakonec se vrátil do Vídně, kde se v roce 1804 stal ředitelem dvorních divadel. Zkomponoval na 60 symfonií, 40 klavírních sonát, 20 mší a mnoho dalších chrámových skladeb, ale pro své konzervativní názory si vysloužil přezdívku Božský šosák.
1761 – narodil se Ludwig Abeille, německý klavírista a skladatel (zemřel 2. března 1838). Psal klavírní, komorní a vokální skladby a zpěvohry. Působil jako člen dvorní kapely, koncertní mistr a dvorní varhaník ve Stuttgartu.
1745 – narodil se Johann Peter Salomon, německý houslista, skladatel, dirigent a hudební impresário (zemřel 25. listopadu 1815). Do dějin hudby se zapsal tím, že přesvědčil Josepha Haydna k cestám do Londýna (v letech 1791–1792 a 1794–1795) a dirigoval tam symfonie, které během svého pobytu v Anglii napsal. Byl jedním ze zakládajících členů londýnské Filharmonické společnosti a dirigoval orchestr na jejím prvním koncertě 8. března 1813. Narodil se v Bonnu ve stejném domě, jako později Beethoven.
1724 – premiéru měla opera Giulio Cesare in Egitto (Julius Caesar), zkomponovaná Georgem Fridericem Handelem. Odehrála se v King’s Theatre na Haymarket v Londýně. Opera se setkala s okamžitým úspěchem a Händel ji se změnami oživil 2. ledna 1725 a znovu v roce 1730 a 1. února 1732. V 19. století byla téměř zapomenuta. Obnovena byla v roce 1922 v Göttingenu, ale v přepracované verzi. V 21. století se však díky přístupnosti Händelovy hudby stala jednou z nejoblíbenějších a dočkala se stovek inscenací v různých zemích. . Příběhem se proplétá láska a politika, žárlivost a hrdinství i témata pomsty a honby za slávou; recitativy se střídají s mimořádně velkým počtem árií. Giulio Cesare se stal repertoárovým dílem a má mezi Händelovými operami také největší počet nahrávek.
1653 – zemřel Luigi Rossi, italský skladatel (narodil se okolo roku 1598). Zanechal po sobě na tři sta rukopisů, pozoruhodné jsou především jeho komorní kantáty.
1626 – pohřben John Dowland, skladatel a loutnista, jeden z nejvýznamnějších představitelů anglické renesanční hudby (narodil se roku 1563). Poznal Německo, Itálii, kde ho okouzlily zvláště madrigaly Luky Marenzia. v letech 1598 až 1606 působil v Dánsku jako dvorní loutnista krále Kristiána IV., stejnou pozici měl na dvoře Jakuba I. v Anglii, a to od roku 1612 až do smrti. Velký počet jeho skladeb tvoří písně s loutnovým doprovodem… Roku 1935 australsko-americký skladatel Percy Grainger aranžoval Dowlandovu píseň Now, O now I needs must part pro klavír a roku 1953 napsal skladbu Bell Piece pro hlas a žesťový orchestr, založenou také na přepise Dowlandovy hudby. Benjamin Britten vytvořil na základě písně Come Heavy Sleepe svou skladbu Nocturnal after John Dowland, napsanou roku 1963 pro kytaristu a loutnistu Juliana Breama.
1523 – narodil se Jan Blahoslav, biskup Jednoty bratrské, teolog, literát, jazykovědec a překladatel Nového zákona (zemřel 24. listopadu 1571), mimo jiné autor spisu Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající (1558), teoretického pojednání s praktickými radami určenými zpěvákům a skladatelům duchovních písní. Byl také redaktorem Šamotulského kancionálu (jednoho z nejznámějších bratrských zpěvníků, vytištěného v Szamotołech u Poznaně roku 1561 pod názvem Piesně chval Božských), a Ivančického kancionálu (vytištěného roku 1564 pod názvem Písně duchovní evangelistské v moravských Ivančicích).