21. únor
Svátek mají Lenka a Eleonora.
2016 – zemřel Zdeněk Marat, klavírista, skladatel, redaktor a publicista, aranžér a dirigent (narodil se 15. ledna 1931). Napsal na šest desítek skladeb, z toho asi čtyři stovky písní z oblasti populární hudby i vyššího populáru (např. To se nikdo nedoví nebo Přejdi Jordán), muzikály, filmovou hudbu (například ke třem desítkám pohádek nebo k populární trilogii Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze a Jak básníkům chutná život), a také doprovod k některým cvičením na třech spartakiádách.
1991 – zemřela Margot Fonteyn, anglická baletka, tanečnice londýnského Královského baletu (narodila se roku 1919). Vytvořila taneční pár s ruským baletním umělcem Rudolfem Nurejevem, který byl téměř o dvacet let mladší než ona. Oba jsou zapsáni v Guinnessově knize rekordů jako umělci, kteří sklidili největší aplaus v historii (v říjnu 1964 byli ve vídeňské Státní opeře po představení Labutího jezera vyvoláni 89 krát před oponu). Za její vrcholnou roli bývá označována princezna Jitřenka v baletu Petra Iljiče Čajkovského Spící kráska. Roku 1956 obdržela Řád britského impéria. Do důchodu odešla až v úctyhodných 61 letech. Úplně poslední vystoupení měla v roce 1986, při zájezdu do Spojených států. V roce 1966 se představila i v Praze, při historicky prvním vystoupení Královského baletu v Československu.
1972 – zemřela Bronislava Nijinska, rusko-polská tanečnice a choreografka, dcera polských tanečníků Tomaše a Eleonory Niżyńských, sestra slavného tanečníka Václava Niżyńského (narodila se 8. ledna 1891). V roce 1902 začala vyučovat na Císařské divadelní škole v Petrohradě, kde předtím studovala pod vedením Enrica Cecchettiho. První angažmá získala v Mariinském divadle, později spolu s bratrem Václavem působila v baletu Sergeje Ďagileva. Pro jeho Ballets russes začala také vytvářet choreografie. V roce 1914 založila v Kyjevě baletní školu. Jedním z jejích studentů byl i Serge Lifar. V roce 1921 opustila Rusko a vystupovala opět s Ďagilevovým souborem. V roce 1932 založila ve Francii svůj vlastní baletní soubor. Od roku 1937 vedla Polsky Representativni Balet, se kterým na světově výstavě v Paříži v roce 1937 vyhrála Grand Prix v oblasti tance. V roce 1938 založila baletní školu v Los Angeles. Spolupracovala s American Ballet Theatre. V roce 1945 byla baletní mistryní Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Od roku 1967 stála v čele baletu Buffalo Ballet Theater.
1960 – zemřel Dalibor Pták, herec, zpěvák, skladatel, imitátor a klavírista (narodil se 31. prosince 1894). Začínal jako partner Vlasty Buriana. Mezi nejznámější skeče této dvojice patří Italská opera z roku 1914. V pozdějších letech vedle Burianovy rostoucí slávy spíš ustupoval do pozadí. Po válce začal vyučovat hru na klavír na zámku v Horní Polici a s Josefem Hajšlem hráli loutkové divadlo. V roce 1947 se přestěhoval už s manželkou do sousedního Žandova a stal se tam hlavní kulturní osobností. Na půdě bývalého žandovského divadélka se dochovaly pozůstatky loutkových her. Je pochován na hřbitově v Srbské Kamenici.
1934 – zemřel František Symon, hudebník, ředitel kůru a sbormistr (narodil se 15. ledna 1847). Po studiích začal učit v Kostomlatech nad Labem, Rožďalovicích, Kopidlnu a v Osenicích, kde byl jeho kolegou a zároveň učitelem hudby Josef Förster. V roce 1876 přišel do Nymburka, kde se stal varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Jiljí. Založil chrámový sbor, zavedl ceciliánskou reformu chrámového zpěvu a zasloužil se o opravu varhan jak v Jiljí, tak v kostele sv. Jiří. V roce 1882 se stal sbormistrem nymburského Hlaholu, který dovedl na úroveň nejlepších českých sborových těles. Uváděl zejména díla předních českých skladatelů, Karla Bendla, Josefa Bohuslava Foerstera, Josefa Suka a Vítězslava Nováka, nastudoval i operu Viléma Blodka V studni a Stabat Mater Antonína Dvořáka. Sbor získal Zlatou medaili při koncertu zpěváckých spolků československých v Praze v roce 1891 a druhou cenu při „pěveckých zápasech“ v roce 1895. Jako skladatel se příliš neuplatnil.
1924 – narodil se Miloš Sedmidubský, český skladatel a pedagog (zemřel 13. dubna 1995). Studoval skladbu na Pražské konzervatoři u Karla Janečka. Pak se stal hudebním režisérem Československého rozhlasu v Brně. V letech 1949–1951 vykonával vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Další dva roky byl divadelním dirigentem v Prešově. Následovalo angažmá u divadla v Plzni, kde působil do roku 1957. V Plzni také vyučoval na místní hudební škole. Později odešel do Berlína, kde působil jako dirigent symfonických orchestrů a spolupracoval s naším velvyslanectvím na propagaci české hudby. V roce 1962 se vrátil do Prahy a věnoval se výhradně skladbě.
1922 – narodil se Zvi Zeitlin, rusko-americký houslista, skladatel a pedagog (zemřel 2. května 2012). V jedenácti letech získal stipendium na newyorské Juilliard School of Music, stal se tak nejmladším stipendistou v historii této instituce, a od roku 1967 učil na Eastman School of Music na University of Rochester. Spolu s klavíristou Barrym Snyderem a violoncellistou Robertem Sylvesterem tam založil Eastman Trio.
1907 – narodil se Oldřich Kovář, operní pěvec – tenorista, od roku 1938 dlouholetý sólista Opery Národního divadla v Praze (zemřel 5. dubna 1967). Začínal jako amatérský zpěvák v pěveckém sboru a soukromě studoval operní zpěv. Od roku 1931 působil v původní šestičlenné sestavě trampské skupiny Settleři, se kterou vystupoval v operetách po různých pražských divadlech a také ve filmu. Na popud Václava Talicha v roce 1938 odešel do Národního divadla a působení v oblasti populární hudby ukončil. Stal se oblíbeným představitelem Vaška ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta, což byla jeho životní role.
1901 – narodil se Antonín Šatra, český skladatel (zemřel 28. prosince 1979). Studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Karla Boleslava Jiráka a Jaroslava Křičky a mistrovskou školu u Josefa Bohuslava Foerstera. Do roku 1937 soukromě vyučoval hudbu a pak nastoupil do Československého rozhlasu, napřed jako archivář a po roce 1951 jako hudební režizér.
1893 – narodil se Andrés Segovia, španělský klasický kytarista a pedagog, popularizátor kytary jako koncertního nástroje (zemřel 2. června 1987). Vytvořil vlastní techniku hry na kytaru, začal používat výhradně nehty pravé ruky a využíval napětí strun napravo od rezonančního otvoru nástroje, aby tak získal více barev a silnější zvuk. Také se stal jedním z prvních, kdo používal nylonové struny místo katgutových. Ovlivnil generaci klasických kytaristů, byli buď jeho studenty, nebo studenty jeho studentů, mimo jiné Julian Bream, John Williams, Oscar Ghiglia, Christopher Parkening a další. Získal mnoho cen a vyznamenání, třeba dánskou cenu Sonning Award, cenu Ernsta von Siemense nebo cenu Grammy za celoživotní dílo, a čestné doktoráty od deseti univerzit. V roce 1981 ho král Juan Carlos I. povýšil do šlechtického stavu, udělil mu dědičný titul markýze de Salobreña. Poprvé veřejně vystoupil v 16 letech v Granadě, v době, kdy kytara zažívala návrat jako koncertní nástroj, hlavně díky úsilí Miguela Llobeta. Po Segoviově debutovém turné v USA mu brazilský skladatel Heitor Villa-Lobos věnoval svých Dvanáct etud a několik dalších skladeb. Psali pro něj také Mario Castelnuovo-Tedesco, Federico Moreno Torroba, Federico Mompou, Manuel Ponce nebo Joaquín Rodrigo, který mu věnoval slavnou Fantasía para un gentilhombre. V roce 1935 poprvé veřejně provedl Bachovu Chaconne, což bylo pro jakýkoli nástroj obtížné dílo. Byl selektivní a hrál pouze díla, se kterými se osobně ztotožňoval. Odmítal atonální nebo ta, která považoval za příliš radikální, i když mu byla věnována, třeba Quatre pièces brèves Franka Martina nebo Segoviana Dariuse Milhauda. Sám napsal velké množství transkripcí pro klasickou kytaru. Za klíčovou součást svého poslání považoval výuku, po celou dobu kariéry pořádal mistrovské kurzy, nejslavnější se konaly v Música en Compostela ve španělském Santiago de Compostela. Také řadu let učil na Accademia Musicale Chigiana v Sieně, kde mu asistoval Alirio Díaz. Jeho styl výuky ale vyvolával kontroverze, někteří jeho bývalí studenti ho považovali za dogmaticky autoritářského. Podle jednoho z nejslavnějších, Johna Williamse, šikanoval studenty, aby hráli pouze jeho styl, a potlačoval jejich vlastní rozvoj. V jeho rodném Linares bylo v květnu 1995 založeno muzeum Fundación Andrés Segovia.
1844 – narodil se Charles-Marie Widor, francouzský varhaník, skladatel a pedagog (zemřel 12. března 1937). Byl nástupcem Césara Francka na pařížské konzervatoři, kde vyučoval kompozici a varhanní hru, studovali u něj třeba Darius Milhaud, Marcel Dupré, Louis Vierne nebo Charles Tournemire. Jeho nejhranější skladbou je Toccata ze Symfonie č. 5 f moll. Ve 25 letech se stal asistentem Camilla Saint-Saënse v Église de la Madeleine a varhaníkem v Saint-Sulpice v Paříži, druhém největším pařížském kostele, což byl nejprestižnější varhanický post ve Francii. Widor zůstal na této pozici 64 let, až do roku 1933, kdy ho vystřídal jeho student a asistent Marcel Dupré. Jeho mistrovská hra ho přivedla do mnoha zemí Evropy, inauguroval mnohé varhany z dílny svého přítele Cavaillé-Colla, například v Notre-Dame, Saint-Germain-des-Près, Trocadéru a Saint-Ouen de Rouen. V roce 1892 byl jmenován rytířem Řádu čestné legie, v roce 1910 se stal členem Institut de France a o čtyři roky později byl zvolen stálým sekretářem Akademie krásných umění. V roce 1921 spoluzakládal Americkou konzervatoř ve Fontainebleau a stal se jejím ředitelem do roku 1934, kdy ho nahradil Maurice Ravel. Je pohřben v kryptě kostela Saint-Sulpice. Komponoval hudbu komorní, orchestrální, opery i písně, ale nejpozoruhodnější je jeho tvorba pro varhany. Zvláštní postavení má deset varhanních symfonií.
1842 – zemřel Vojtěch Živný, klavírista, houslista, varhaník, učitel hudby a skladatel působící většinu života v Polsku (narodil se 13. května 1756). Byl prvním profesionálním učitelem klavíru Fryderyka Chopina v letech 1816 – 1822. Roku 1821 mu jedenáctiletý Chopin dedikoval polonézu As dur. Živný byl žákem Jana Křtitele Kuchaře. Pravděpodobně strávil nějaký čas v angažmá ve Stuttgartu a Zweibrückenu. Okolo roku 1790 odcestoval do Polska na dvůr knížete Kazimierza Nestora Sapieha. Později odešel do Varšavy, kde se věnoval hudebnímu vzdělávání dětí předních polských rodin. Napsal mnoho skladeb pro klavír, housle a také orchestrální díla, většina ale není obecně známa a nedochovala se. Skládal v klasicistním stylu s vlivy romantismu a středoevropské lidové hudby.
1836 – narodil se Léo Delibes, francouzský skladatel (zemřel 16. ledna 1891). Z jeho odkazu dodnes v repertoáru žijí balety Coppélia (1870) a Sylvia (1876) a opera Lakmé (1883) napsaná v populárním orientálním žánru té doby. Svou hudbou silně zapůsobil na Čajkovského. Ovlivnil také Saint-Saënse a Clauda Debussyho. Na pařížské konzervatoři, kde studoval u Adolpha Adama, posledních deset let života učil. Pod vlivem svého učitele začal skládat operety. Byl také vedoucím sboru v pařížské Opeře a varhaníkem v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot.
1816 – narodil se Józef Michał Poniatowski, polsko-italsko-francouzský skladatel, zpěvák a diplomat (zemřel 4. července 1873), vévoda z Monterotonda. Je autorem devíti italských a tří francouzských oper.
1814 – narodil se Nicolò Gabrielli di Quercita, italský operní skladatel (zemřel 14. června 1891), autor desítek baletů a oper v žánru buffy, frašek i melodramat. V roce 1840 byl jmenován hudebním ředitelem Královského divadla San Carlo v Neapoli. Komponoval i pro pařížskou Operu. V aristokratických a uměleckých kruzích v Paříži, kde strávil vrchol života, byl znám jako hrabě Gabrielli. V rodné Neapoli patřil mezi žáky skladatele Gaetana Donizettiho.
1801 – narodil se Jan Křtitel Václav Kalivoda, houslista a skladatel (zemřel 3. prosince 1866). Od deseti let navštěvoval houslové oddělení Pražské konzervatoře, jeho učitelem byl Friedrich Wilhelm Pixis. Po absolutoriu školy byl šest let houslistou v orchestru Stavovského divadla v Praze. Na koncertní cestě do Mnichova se seznámil s knížetem Fürstenbergem, který ho krátce nato povolal do čela své dvorní kapely v Donaueschingenu. Proslul jako výrazný houslista a také hojně komponoval. Společně s manželkou, sopranistkou Theresou Barbarou Brunettiovou, podnikali turné, při kterém ji doprovázel na klavír. Napsal na tři sta houslových skladeb, ve své době přístupných, dnes spíš málo známých. Mnohem hodnotnější je jeho tvorba symfonická, raně romantická. Kladně ji přijal i Robert Schumann. Jeho opery Princezna Kristýna a Blanda aneb Stříbrná bříza naopak zůstaly bez výraznějšího úspěchu.
1791 – narodil se Carl Czerny, rakouský klavírista, skladatel a pedagog českého původu (zemřel 15. července 1857). Patřil ve Vídni do početné komunity emigrantů, do deseti mluvil pouze česky. Jeho učiteli byli Johann Nepomuk Hummel, Antonio Salieri a Ludwig van Beethoven. Byl zázračné dítě. Na prvním veřejném vystoupení v roce 1800 hrál jeden z Mozartových klavírních koncertů. V roce 1812 byl ve vídeňské premiéře sólistou Beethovenova 5. klavírního koncertu zvaného Císařský. Stal se vyhledávaným učitelem, a to už od svých patnácti. K jeho žákům patřil i Franz Liszt. Počet jeho opusů dosahuje 861. Jde o mše, rekviem, symfonie, koncerty, sonáty a smyčcové kvartety. Dnes je známý zejména díky svým etudám a prstovým cvičením pro klavír.