24. říjen
Svátek má Nina.
2025 – zemřela Benita Valente, americká pěvkyně – sopranistka (narodila se 19. října 1934). V letech 1973-2000 zpívala v Metropolitní opeře, zejména Händela, Mozarta a Verdiho. Měla široký písňový repertoár a zajímala se o soudobou hudbu. Operní kariéru zahájila v Evropě, když v roce 1962 debutovala v divadle Theater Freiburg v roli Paminy v Mozartově Kouzelné flétně. Hostovala v Dortmundu, Curychu, Štrasburku, v Nizozemské národní opeře a na dalších scénách, zpívala v řadě amerických divadel a na festivalu v Marlboro. Pedagogicky působila mimo jiné v Lindemannově programu rozvoje mladých umělců v Metropolitní opeře.
2007 – zemřel Petr Eben, skladatel, klavírista, varhaník a pedagog (narodil se 22. ledna 1929), jehož odkaz obsahuje dvě stovky kompozic. Nejcharakterističtější je pro něj duchovní hudba. Sborové cykly patří k základnímu repertoáru, stejně jako některé instruktivní skladby. Díly s největším ohlasem jsou jeho závažné varhanní skladby, často uváděné i zahraničními interprety; patrně nejčastěji se hraje Nedělní hudba. Pád komunismu oslavil dílem, které nazval Pražské Te Deum. Později zápisem fixoval své varhanní improvizace na Komenského Labyrint světa a ráj srdce, jimiž při koncertech provázel nadčasově platné texty protestantského myslitele. K látkám z minulosti, k literatuře a výtvarnému umění a ke gregoriánskému chorálu se pro inspiraci obracel častěji. Byl umírněným novátorem, samoúčelně neexperimentoval. Každá jeho skladba měla originální téma a řešení. Nevzdal se hudebních motivů a melodií. Na přelomu 40. a 50. let vystudoval na AMUU ve třídě Františka Raucha klavír. Ve skladbě byl žákem Pavla Bořkovce. K varhanám usedal pravidelně po celý život.
1992 – zemřel Peter Cón, slovenský hudební skladatel (narodil se 3. července 1949). Komponoval skladby tzv. vyššího populáru, vytvořil rovněž několik elektroakustických skladeb, ale v posledních letech života se zaměřil na závažnější komorní a sborovou tvorbu. Byl dramaturgem v Československé televizi v Bratislavě, korepetitorem slovenského profesionálního folklórního souboru SĽUK a od roku 1979 skladatelem ve svobodném povolání. Od roku 1984 řídil Akademické pěvecké sdružení Tempus. V kompozici byl žákem Juraje Pospíšila a Dezidera Kardoše.
1974 – zemřel David Oistrach, ruský sovětský houslista (narodil se 30. září 1908), jeden z předních světových houslistů 20. století, od roku 1934 profesor Moskevské konzervatoře. Po skončení války mu bylo dovoleno cestovat. Jeho prvním zahraničním angažmá bylo vystoupení na nově založeném festivalu Pražské jaro. V roce 1949 měl první koncert na Západě – v Helsinkách, v dalších letech hostoval v západní a jižní Evropě a v roce 1955 cestoval po Spojených státech… Na koncertě debutoval v šesti letech v rodné Oděse. V roce 1959 si začal budovat druhou kariéru dirigenta… Z přátelství se Šostakovičem vznikly dva houslové koncerty a sonáta, jako novinky uvedl i díla od Prokofjeva, Chačaturjana a řady dalších autorů. Byl vášnivým šachistou. Jeho vítězná hra proti skladateli Sergeji Prokofjevovi byla v Sovětském svazu v roce 1937 široce sledovanou událostí.
1969 – zemřel Jan Plichta, violista, dirigent, hudební pedagog a trampský písničkář (narodil se 1. prosince 1898). Byl koncertním mistrem a později i dirigentem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, vyučoval v učitelském ústavu a byl primáriem Jihočeského kvarteta. V roce 1926 odešel do Moravské Ostravy, kde byl nejprve koncertním mistrem rozhlasového orchestru a violistou smyčcového kvarteta. Postupně se vypracoval na místo dirigenta a šéfa rozhlasového orchestru, v roce 1929 se stal šéfem hudebního programu ostravského rozhlasu. Od roku 1936 byl do roku 1951 dirigentem v Brně a do roku 1955 pak violistou Doležalova kvarteta. Souběžne byl pedagogem na brněnské konzervatoři
1965 – premiéru měla sborová skladba Voices for Today z pera Benjamina Brittena, objednaná tehdejším generálním tajemníkem OSN U Thantem k oslavám 20. výročí Spojených národpů. Tomu odpovídá i silné humanistické a mírové poselství celé skladby.
1958 – narodil se Michael Harrison, americký piansta a skladatel (zemřel 17. dubna 2026). Proslavil se spojením západní klasické hudby a indické klasické hudby a vynálezem tzv. „harmonického klavíru“ vybaveného dvěma sadami strun, tedy s 24 tóny v oktávě.
1948 – zemřel Franz Lehár, rakouský skladatel po matce maďarského, po otci moravského původu; cítil se být Maďarem (narodil se 30. dubna 1870). Je známý hlavně svými operetami, jichž zkomponoval osmatřicet. Psal však i tance, pochody a hudbu k filmům a složil také dvě symfonické básně a dva houslové koncerty. Světovou slávu mu přinesla opereta Veselá vdova (Die lustige Witwe), která měla premiéru v roce 1905 a během následujících pěti let se hrála více než 20.000krát. V roce 1934 natočil režisér Karel Lamač hudební film Frasquita v hlavní roli se sopranistkou Jarmilou Novotnou; za dirigentským pultem tehdy stál sám skladatel. Pocházel z Komárna. Od roku 1882 studoval na Pražské konzervatoři housle u Antonína Bennewitze, teorii u Josefa Foerstera a poté, co se soukromě vzdělával u Zdenka Fibicha, rovněž skladbu, a to u Antonína Dvořáka.
1931 – narodila se Sofia Gubajdulina, nejvýznamnější skladatelka přelomu 20. a 21. století, ruská umělkyně tatarského původu žijící poslední tři desetiletí v Německu (zemřela 13. března 2025). Nové kompoziční techniky a smysl pro instrumentaci a práci se zvukem propojovala s transcendencí a mystickým spiritualismem, s vědomím služby, pokorným přístupem k práci a duchovní hloubkou. V roce 1980 zkomponovala svůj první houslový koncert Offertorium, později dvakrát přepracovaný, pro Gidona Kremera; ten skladbu hojně prováděl po celém světě, čímž autorce zajistil mezinárodní pozornost a zakázky od mnoha interpretů a orchestrů v západní Evropě, USA a v Japonsku. Jako umělecká vizionářka a pravoslavná věřící zažívala v Sovětském svazu nejedno příkoří, ale přesto už na konci 80. let dosáhla mezinárodní slávy. Pro její odkaz je typická téměř úplná absence absolutní hudby. Její díla jsou téměř vždy o něčem, co přesahuje čistě hudební rovinu – mohl to být rituál nebo třeba instrumentální „akce“ či básnický text podpírající hudbu. Některé její partitury svědčí o intenzivním zaujetí mystickými myšlenkami, křesťanskou symbolikou nebo literaturou. Přesto lze její dílo jen stěží rozdělit na skladby sakrální a světské. Její tvorba zahrnuje řadu orchestrálních děl od pozdně sovětských děl jako Stimmen… verstummen… přes raná díla z postsovětského období jako Zeitgestalten a The Light of the End až po pozdní The Wrath of God, jeden z jejích nejsilnějších projevů. Dokončila také další dva houslové koncerty, několik koncertů pro violoncello a mnoho dalších koncertantních děl včetně jednoho pro její oblíbený free-bass akordeon a dalšího pro japonské nástroje se symfonickým orchestrem. Pro ni samotnou byly důležité především sborové a orchestrální skladby, snad nejvíce mohutný celovečerní diptych Janových pašijí a doprovodné skladby Johannes-Ostern z let 2000 až 2001. Věnovala se však i komorní hudbě. V roce 1992, po rozpadu SSSR, se přestěhovala do Německa, do malé vesnice v regionu Geest und Marsch Südholstein u Hamburku, kde žila do svých posledních dní.
1929 – narodil se George Crumb, americký skladatel a pedagog (zemřel 6. února 2022). Vycházel z evropské hudební avantgardy, kterou přetvářel v osobitý styl. Přes techniky Druhé vídeňské školy a multiserialitu směřoval ke stylové pluralitě postmoderny a k umění nové citovosti. Ušlechtilost Crumbových partitur byla spojena s vysoce intelektuálním, někdy i kosmogonickým či psychedelickým vyzněním kompozic. Jeho hudba, plná strašidelných, často rituálních, abstraktních zvukových krajin, má potenciál zdůraznit širokou škálu gestických, emocionálních a tematických myšlenek. Mezi choreografy, kteří díky tomu z jeho hudby čerpali, byli mimo jiné Paul Taylor, Martha Graham nebo John Butler pro Alvin Ailey American Dance Theater. V roce 1968 získal Crumb Pulitzerovu cenu za kompozici Echoes of Time and the River, která poprvé zazněla 26. května 1967 v podání Chicago Symphony Orchestra a dirigenta Irwina Hoffmana v Mandel Hall na University of Chicago. Jinak byl spíše autorem komorních děl. Hudbu studoval na Michiganské univerzitě. V roce 1965 začal přednášet na Pensylvánské univerzitě.
1927 – narodil se Gilbert Bécaud, francouzský zpěvák, šansoniér, pianista, skladatel a herec, známý díky svému charismatickému a energickému projevu jako „Monsieur 100.000 Volts“ (zemřel 18. prosince 2001). Hrál v pěti filmech a složil na 400 písní.
1925 – narodil se Luciano Berio, italský skladatel, dirigent a pedagog (zemřel 27. května 2003). Patřil k avantgardním tvůrcům poválečného období, byl známý pro svou experimentální hudbu, např. „Sinfonia“ z roku 1968, a průkopnickou činnost v oblasti hudby elektronické. Upozornil na sebe i transkripcemi děl jiných autorů nejrůznějších období, od Henryho Purcella až po Stravinského, a aplikováním filosofických, literárních a básnických děl do hudby. V Miláně pracoval pro rádio a televizní vysílání RAI, díky tomu se seznámil s Umbertem Ecem a vzniklo z toho dlouholeté přátelství. V roce 1955 s Brunem Madernou spoluzaložil elektronické hudební Studio di Fonologia v Miláně. Vyučoval na Mills College v Oaklandu v Kalifornii a na Juilliard School of Music, kde založil Juilliard Ensemble, který se specializuje na propagaci současné hudby. Mezi jeho studenty patřil i Steve Reich. Byl členem Ústavu pro elektroakustickou hudbu v Paříži, založil Institut pro novou hudbu ve Florencii, působil jako hudební ředitel regionálního orchestru, umělecký ředitel „Maggio Musicale“ ve Florencii, od roku 1988 se stal čestným členem Royal Academy of Music v Londýně. Obdržel také prestižní Siemensovu cenu. Zúčastnil se projektu „eSACHERe“, kdy ruský violoncellista Mstislav Rostropovič požádal jedenáct skladatelů, aby napsali skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených ve jméně švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera u příležitosti jeho 70. narozenin. Celý projekt uvedl český violoncellista František Brikcius na podzim 2010–2011 v Praze.
1918 – zemřel Karel Bastl, skladatel (narodil se 13. března 1873). Studoval na Pražské konzervatoři housle u Antonína Bennewitze a skladbu u Karla Kovařovice. Stal se členem orchestru Národního divadla a od roku 1901 koncertním mistrem České filharmonie. Kromě toho vyučoval soukromě hudbu. Byl bratrem houslisty a pedagoga Josefa Bastla.
1918 – zemřel Charles Lecocq, francouzský skladatel (narodil se 3. června 1832), který se ve svých operetách a komických operách stal nejvýznamnějším nástupcem Jacquese Offenbacha. Jediné z jeho děl, které se dochovalo v operním repertoáru, je komedie Dcera paní Angotové (La Fille de Madame Angot z roku 1872.
1913 – narodil se Tito Gobbi, italský pěvec – barytonista (zemřel 5. března 1984). Jeho repertoár obsáhl stovku operních rolí – od Mozarta a Rossiniho přes Donizettiho až Puccinimu a Bergovu Vojckovi. Objevil se (přípaně i zpíval) ve více než 25 filmech a od poloviny 60. let 20. století byl režisérem desítky různých oper, které byly uvedeny ve více než 30 inscenacích po celé Evropě a Severní Americe.
1905 – narodila se Elizabeth Poston, britská pianistka, skladatelka, rozhlasová pracovnice a publicistka (zemřela 8. března 1987). Po studiu na Royal Academ of Music v Londýně ještě ve 30. letech studovala architekturu a sbírala lidové písně ve střední Evropě. Komponovala hudbu pro rozhlasové a televizní produkce, sborové písně a koledy. Byla editorkou řady antologií vokální hudby, včetně Dětské písňové knihy (1961).
1902 – zemřel Władysław Zaremba, polský klavírista a skladatel (narodil se 27. června 1833). Od roku 1862 vyučoval hru na klavír a sborový zpěv na internátních školách v Kyjevě. Byl také hudebním kritikem, aktivním členem Ruské hudební společnosti a dirigentem několika amatérských sborů.
1893 – zemřel Joseph Hellmesberger starší, rakouský houslista, skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 3. listopadu 1828). V letech 1851-1893 působil na vídeňské konzervatoři jako učitel houslové hry a ředitel. Byl rovněž uměleckým ředitelem a dirigentem koncertů Gesellschaft der Musikfreunde.
1885 – premiéru měla v Divadle na Vídeňce opereta Cikánský baron (Der Zigeunerbaron) Johanna Strausse syna. Zkomponoval ji na libreto Ignaze Schnitzera, který text vytvořil podle literární předlohy Morice Jókaie. Vypráví příběh vyhnaného statkáře Sándora Barinkaye, romské dívky Saffi a bohatého chovatele prasat Kálmána Zsupána.
1882 – narodil se Emmerich Kálmán, vlastním Imre Koppstein, maďarský operetní skladatel (zemřel 30. října 1953 jménem), (vedle Franze Lehára jeden z nejvýznamnějších představitelů takzvané stříbrné éry vídeňské operety. Jeho hudba je typická spojením lahodných vídeňských valčíků s temperamentními maďarskými čardáši, cikánskou lidovou hudbou a v pozdějším období i prvky amerického jazzu. Měl židovský původ a musel po anšlusu Rakouska v roce 1938 uprchnout přes Švýcarsko a Paříž do USA. Do Evropy se vrátil v roce 1949 a zemřel v Paříži. Jeho nejslavnějším a nejhranějším dílem je Čardášová princezna (Die Csárdásfürstin) z roku 1915.
1877 – narodil se Pavel Česnokov, rusko-sovětský skladatel a sbormistr (zemřel 14. března 1944), autor mnoha pravoslavných sborových duchovních skladeb. Jako absolvent moskevského Synodálního institutu chrámového zpěvu byl diplomovaný regenschori, podobně jako i dva další z jeho bratří. Po říjnové revoluci řídil Státní akademický sbor a působil jako sbormistr ve Velkém divadle v Moskvě. Od roku 1921 až do smrti vyučoval sborové dirigentství na Moskevské konzervatoři. Byl posledním sbormistrem Chrámu Krista Spasitele v Moskvě před jeho stržením sovětským režimem v roce 1931.
1842 – narodil se Josef Nešvera, skladatel a varhaník (zemřel 12. dubna 1914). V roce 1868 se vzdal učitelského povolání. Stal se ředitelem kůru v kostele sv. Jakuba v Berouně, v roce 1878 byl jmenován ředitelem kůru katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a učitelem zpěvu v biskupském semináři a nakonec přesídlil do Olomouce, kde vystřídal Pavla Křížkovského ve funkci ředitele kůru katedrály sv. Václava. Těžištěm jeho díla je katolická chrámová hudba. Napsal několik desítek mší, pět requiem a mnoho drobnějších duchovních skladeb. K vrcholům patří České pašije, op. 15 a oratorium De profundis, op. 49 zhudebňující Žalm 129.
1818 – první veřejný koncert měl v devíti letech Felix Mendelssohn-Bartholdy; v Berlíně hrál klavírní part v Triu pro klavír a dva lesní rohy Josepha Wölfla. Doprovázel tehdy hornisty Heinricha a Josepha Gugelovy.
1811 – narodil se Ferdinand Hiller, německý klavírista, skladatel a dirigent (zemřel 10. května 1885, některé zdroje uvdádějí datum 11. května). V deseti letech veřejně hrál jeden Mozartův koncert, o dva roky později složil svou první skladbu. V letech 1825 až 1827 byl žákem Johanna Nepomuka Hummela ve Výmaru. V Paříži se spřátelil s Chopinem, Berliozem a Lisztem; upoutal pozornost Gioacchina Rossiniho, který mu pomohl s uvedením jeho první opery Romilda v Miláně, která nicméně nebyla úspěšná. V roce 1843 se stal nástupcem Felixe Mendelssohna-Bartholdyho na postu šéfa Orchestru lipského Gewandhausu. V roce 1845 mu Robert Schumann věnoval svůj Klavírní koncert a moll. V Kolíně nad Rýnem v roce 1850 založil konzervatoř a byl až do roku 1884 jejím ředitelem. Jeho žákem byl mimo jiné Max Bruch. Během této doby byl dvanáctkrát ředitelem Dolnorýnského hudebního festivalu a dirigoval koncerty Gürzenich-Orchestru. Působil také v Drážďanech, kde už v roce 1845 asistoval u inscenace Wagtnerova Tannhäusera. Během sezóny 1852–53 byl dirigentem Italské opery v Paříži. Byl autorem šesti oper, tří klavírních koncertů, houslového koncertu a množství komorní hudby.
1799 – zemřel Karl Ditters von Dittersdorf, rakouský skladatel (narodil se 2. listopadu 1739). Byl houslistou v orchestru benediktinského kostela na Freyungu, houslistou v dvorním orchestru vévody Josefa Sasko-Hildburghausenského, hrál a dirigoval v orchestru císařovny Marie Terezie… V roce 1761 byl angažován jako houslista v orchestru Císařského divadla a v roce 1762 jako jeho dirigent. Roku 1765 byl představen Philippu Gotthardovi von Schaffgotschovi, knížeti-biskupovi z Vratislavi, který právě budoval kolem svého dvora kulturní centrum se sídlem na zámku Jánský vrch (Johannesberg) v Javorníku na Jesenicku. Ditters tam působil 24 let. Mezi jeho nejznámější díla patří německý singspiel Doktor und Apotheker a řada programních symfonií založených na Ovidiových Metamorfózách. Byl přítelem Haydna a Mozarta. Spolu s nimi a se svým žákem Janem Křtitelem Vaňhalem hrával ve Vídni ve smyčcovém kvartetu.
1789 – narodil se Ramon Carnicer, katalánský skladatel a dirigent (zemřel 17. března 1855), autor chilské hymny. V sedmi letech zpíval ve sboru katedrály v La Seu d’Urgell a začal studovat varhany a skladbu. V roce 1806 přesídlil do Barcelony a pokračoval ve studiu u sbormistra katedrály Francesca Queralta a varhaníka Carlese Baguera. Zlom v jeho skladatelské tvorbě nastal v letech 1818–1820. Zkomponoval jednu ze svých nejznámějších prací, předehru k opeře Lazebník sevillský Gioacchina Rossiniho, která zaujala i samotného Rossiniho. Úspěch měly i dvě jeho opery. Během dočasného exilu v Londýně byl pověřen, aby složil státní hymnu Chile. Po návratu do Barcelony byl pověřen řízením divadel Teatro de la Cruz a Teatro del Principe a jmenován profesorem skladby na nově založené konzervatoře hlavního města. Mezi jeho žáky byli Francisco Asenjo Barbieri a Baltasar Saldoni. Jeho bratr Miquel Carnicer i Batlle byl kytarista.
1760 – zemřel Giuseppe Maria Orlandini, italský skladatel (narodil se 4. dubna 1676), známý zejména více než 40 operami a intermezzy. Orlandini, vysoce ceněný hudebními historiky své doby, je spolu s Vivaldim považován za jednoho z hlavních tvůrců nového operního stylu, který dominoval druhé dekádě 18. století. Působil v Bologni a na dvoře Medicejských ve Florencii.
1737 – premiéru měla opera Castor et Pollux, francouzská barokní „tragédie en musique“, kterou na libreto Pierra-Josepha-Justina Bernarda složil Jean-Philippe Rameau. Místem prvního provedení byla Královská hudební akademie v Palais-Royal v Paříži.
1725 – zemřel Alessandro Scarlatti, italský barokní skladatel (narodil se 2. května 1660), zakladatel neapolské operní školy. Podle některých zdrojů zemřel 22. října a 24. říjen je spíše datem pohřbu… Byl dvorním kapelníkem královny Kristiny Švédské, která žila v Římě, a kapelníkem místokrále v Neapoli. Tam zkomponoval řadu děl ve stylu opera seria, která dosáhla mimořádné obliby. Skládal pro soukromé divadlo Ferdinanda III. Medicejského ve Florencii, kromě toho se stal kapelníkem kardinála Ottoboniho v Římě a na jeho přímluvu i kapelníkem jednoho z nejdůležitějších římských chrámů: baziliky Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore). Své nejslavnější opery – Telemaco, Marco Attilio Regolò a La Griselda – a mnoho nádherné chrámové hudby složil právě v Římě. Komponoval vedle oper i oratoria a hudbu ke státním příležitostem. Byl zřejmě žákem Giacoma Carissimiho, ale ovlivnili ho také Alessandro Stradella a Giovanni Legrenzi. Scarlattiho dílo je důležitým přechodem mezi barokním vokálním stylem 17. století a klasickou hudbou 18. století, kterou pak završil Mozart. Byl otcem dvou neméně slavných skladatelů: Domenica a Pietra Filipa.
1649 – zemřel Giovanni Antonio Rigatti, benátský skladatel (narodil se v roce 1613 nebo 1615), jedna nejvýznamnějších postav italské chrámové hudby v třicátých a čtyřicátých letech 17. století. Byl knězem v bazilice sv. Marka a v kostele Santa Maria Formosa a v letech 1635–1637 ředitelem kůru v katedrále v Udine. Zpíval také ve sboru katedrály sv. Marka pod vedením Claudia Monteverdiho. V roce 1646 je uváděn jako kapelník Benátského patriarchátu.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1945 – v platnost vstoupila Charta OSN, vznik Organizace spojených národů
1929 – krach na newyorské burze odstartoval velkou hospodářskou krizi – celosvětovou ekonomickou depresi
1648 – podpisem vestfálského míru končí třicetiletá válka