25. srpen
Svátek má Radim.
1977 – zemřel Jan Lukeš, skladatel, lékař a spisovatel sci-fi (narodil se 12. července 1912), který o sobě prohlašoval, že je autorem osmatřiceti oper a třinácti symfonií a mnoha drobnějších děl; žádná z nich se ovšem, až na několik operních libret, nedochovala. Část života strávil v psychiatrické léčebně.
1958 – zemřel Leo Blech, německý operní skladatel a dirigent (narodil se 21. dubna 1871). V roce 1893 se stal dirigentem v Cáchách, současně studoval skladbu u Engelberta Humperdincka. V letech 1899 až 1906 zastával dirigentskou pozici v Novém německém divadle v Praze, poté se připojil k berlínské Královské opeře. V letech 1913 až 1923 byl jejím generálním hudebním ředitelem. Dirigoval i ve vídeňské Volksoper, pak se vrátil do Berlína, aby se ujal dirigování Státní opery Unter den Linden, kde zůstal dvanáct velmi úspěšných let. Nacistické úřady ho v roce 1937 donutily k odchodu z Německa – uprchl do Rigy a přijal místo dirigenta v Lotyšské národní opeře. O čtyři roky později se dostal do Švédska a dirigoval ve stockholmské Královské opeře. V roce 1949 se vrátil do Berlína… Úctu mu přinesla zejména jeho interpretace Wagnera, Verdiho a Bizeta, ale i jeho vlastní opery.
1918 – narodil se Leonard Bernstein, americký dirigent a skladatel, klavírista a pedagog (zemřel 14. října 1990). Patřil mezi nejvýznamnější dirigenty své doby a byl také prvním americkým dirigentem, který získal mezinárodní uznání. Byl hudebním ředitelem Newyorské filharmonie, dirigoval přední světové orchestry a vytvořil významné dědictví zvukových a obrazových záznamů. Oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese. Jako zručný klavírista často dirigoval klavírní koncerty od piána. Narodil se jako Louis Bernstein do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno. Studoval hudební obory na Harvardu a klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii, kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studoval pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Bostonského symfonického orchestru, posléze se stal Kusevického asistentem. 14. listopadu 1943 zaskočil za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září 1943 jako asistent, to odstartovalo jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. V letech 1958–1969 se stal hudebním ředitelem Newyorské filharmonie. Pak až do své smrti hostoval u významných orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonikové), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě. Televizními pořady se od 50. let zasloužil o popularizaci vážné hudby a přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě. V prosinci 1989 dirigoval po tři dny Beethovenovu Symfonii č. 9 na oslavu pádu Berlínské zdi. Do Československa přijel poprvé od roku 1946 na Pražské jaro 1990. Během komunistické totality, po výzvě Rafaela Kubelíka, odmítl v zemi Východního bloku koncertovat. Dirigoval tak až Českou filharmonii a Beethovenovu Devátou v červnu 1990 na závěrečném koncertu ve Smetanově síni. Jako skladatel byl postmodernista a mísil styly i žánry. Mezi jeho nejslavnější díla patří muzikál West Side Story, opereta Candide, symfonické Chichesterské žalmy, hudba k filmu V přístavu nebo orchestrální skladba Ve městě. Nebyl příbuzný filmového skladatele Elmera Bernsteina, ale byli přáteli a dokonce sdíleli určitou fyzickou podobnost. Veřejnost je odlišovala jako Bernstein East a Bernstein West podle místa jejich působení. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Byl bisexuál, jeho přítelkyně Shirley Rhoades Perleová uvedla, že „potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně“.
1916 – narodila se Ethel Stark, kanadská houslistka, dirigentka a pedagožka (zemřela 16. února 2012). V roce 1940 založila Montrealský ženský symfonický orchestr, který dirigovala až do roku 1960. V roce 1947 se tak stala první ženou, která dirigovala orchestr v newyorské Carnegie Hall. Po mnoho let vyučovala na konzervatoři v Montrealu.
1910 – narodil se Bohumil Kulínský st., sbormistr, pedagog a teoretik v oboru dětského zpěvu (zemřel 11. dubna 1988). V Ostravě založil dětský pěvecký sbor Hrabůvští zpěváčci, na který po válce navázal v Praze Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu. V roce 1973 založil sbor Bambini di Praga, který vedl spolu s manželkou Blankou. V roce 1977 převzal vedení sboru jeho syn Bohumil Kulínský ml.
1909 – narodil se Arwel Hughes, velšský skladatel, dirigent a varhaník (zemřel 23. září 1988). Studoval na londýnské hudební škole Royal College of Music, kde ho vyučovali například Ralph Vaughan Williams a Charles Herbert Kitson. Po studiích se stal varhaníkem v kostele Oxfordu. Později se vrátil zpět do Walesu, kde pracoval v hudebním oddělení BBC a v roce 1965 se stal ředitelem hudební sekce BBC Wales. Později řadu let působil jako dirigent ve Velšské národní opeře a sám složil dvě opery. Vedle nich napsal i řadu orchestrálních a chorálních skladeb. Jeho synem byl dirigent Owain Arwel Hughes. V roce 1969 získal za svůj přínos hudbě Řád britského impéria.
1909 – narodil se Paul Steinitz, anglický varhaník a pedagog (zemřel 21. dubna 1988). V roce 1946 založil London Bach Society, společnost pro prezentaci hudby Johanna Sebastiana Bacha s použitím dobových nástrojů, jejím účelem byla i propagace autentického stylu interpretace. V letech 1949 až 1961 byl varhaníkem v londýnském kostele St Bartholomew-the-Great a řadu let působil jako pedagog na Goldsmiths College, později na Royal Academy of Music. V roce 1985 získal Řád britského impéria.
1897 – narodil se Jaroslav Řídký, skladatel a dirigent (zemřel 14. srpna 1956). Komponoval převážně instrumentální (symfonickou a komorní) hudbu, napsal však i kantátu Rodnému kraji na slova Františka Branislava. Vycházel z tradičních základů hudební tvorby, využíval tradiční hudební formy a tradiční tematickou práci. Psal tonální, tedy tradiční hudbu, užíval idiomy české taneční hudby, zvláště polky a furiantu. V roce 1923 se stal sbormistrem dejvického pěveckého spolku Boleslav, o rok později ho přijal Václav Talich jako druhého harfistu do České filharmonie. V roce 1929 začal učit konzervatoři, kde předtím mezi jeho učitele patřili Jaroslav Křička, Josef Bohuslav Foerster a Karel Boleslav Jirák. Po válce nastoupil na nově zřízenou pražskou Akademii múzických umění a roku 1955 byl jmenován jejím řádným profesorem. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné Lubor Bárta, Miroslav Barvík, Jindřich Feld, Jan F. Fischer, Karel Husa, Jiří Jaroch, Viktor Kalabis, Jan Kapr, František Kovaříček, Otmar Mácha, Josef Matěj, Jan Rychlík, Luboš Sluka, Jana Obrovská a Sláva Vorlová.
1880 – narodil se Robert Stolz, rakouský skladatel a dirigent (zemřel 27. června 1975). Napsal přes 60 operet a početnou filmovou hudbu nebo písně a je považován za posledního mistra vídeňské operety. Roku 1934 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách hlavní medaili za nejlepší hudbu k filmu Frühjahrsparade. Stal se napřed operním korepetitorem u Městského divadla ve Štýrském Hradci, pak kapelníkem v Mariboru a v Městském divadle v Salcburku, kde 3. března 1903 debutoval jako skladatel s operetou Schön Lorchen. Po angažmá u německého divadla v Brně byl v letech 1905 až 1917 hudebním ředitelem vídeňského Theater an der Wien, kde mimo jiné poprvé uvedl 30. prosince 1905 Lehárovu Veselou vdovu. Pokus osamostatnit se s vlastním divadlem v Annagasse, ve vídeňské čtvrti St. Annahof, se mu přes velké náklady v důsledku úředních překážek nezdařil. Po nástupu nacistů k moci roku 1933 propašoval na 21 cestách řadu židů a politicky pronásledovaných z Německa do Rakouska ukrytých v podlaze jeho limuzíny. V roce 1952 začal psát hudbu pro legendární vídeňskou lední revue, „operet na ledě“ napsal devatenáct. Pohřben byl 4. července 1975 za účasti desetitisíců smutečních hostův čestném hrobě města Vídně na hřbitově Wiener Zentralfriedhof, v bezprostřední blízkosti presidentské krypty.
1774 – zemřel Niccolò Jommelli, italský skladatel (narodil se 10. září 1714). Jeho první opera, komedie „L’Errore Amoroso“, měla premiéru v zimě roku 1737 v Neapoli v Teatro Nuovo a měla značný úspěch. První vážnou operou byla „Ricimero rè de’ Goti“ provedená v římském divadle Argentina na počátku roku 1740. Tato opera silně zaujala Henry Benedicta, vévodu z Yorku. Benedict se stal později kardinálem a jeho přímluvou si skladatel získal i přízeň Vatikánu. Komponoval opery rovněž pro portugalský dvůr. Napsal celkem sto čtyři oper, z velké části na libreta Pietra Metastasia; byly uváděny ve všech hlavních hudebních centrech Itálie. Vedle toho složil patnáct oratorií, osmnáct mší, pašije, serády, četná intermezza, pastorale, kantáty, žalmy a moteta, koncerty, sonáty a komorní hudbu. Jeho Miserere je považováno za mistrovský kus. Obohatil operu o rozsáhlé ansámblové a sborové party a po vzoru francouzské opery a skladatelů, jako byl např. Jean-Philippe Rameau, často zařazoval baletní intermezza. Recitativy psal častěji s doprovodem orchestru než jen cembala.
1742 – zemřel Carlos Seixas, portugalský skladatel a hráč na klávesové nástroje (narodil se 11. června 1704). V Lisabonu se stal varhaníkem katedrály a zároveň dvorním skladatelem a varhaníkem. Jan V. Portugalský ho roku 1738 povýšil do šlechtického stavu. Většina jeho skladeb se ale ztratila následkem zemětřesení roku 1755, dochovala se jen tři orchestrální díla, asi stovka sonát pro klávesové nástroje a malé množství chorální liturgické hudby.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1921 – malíř Jaroslav Panuška navždy odváží spisovatele Jaroslava Haška a jeho ženu Šuru z Prahy do Lipnice nad Sázavou, aby tam Hašek mohl nerušeně pracovat na románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
1897 – v Liberci byl zahájen provoz úzkorozchodné elektrické tramvaje
1609 – astronom Galileo Galilei předvedl v Benátkách svůj první dalekohled