26. únor
Svátek má Dorota.
2017 – zemřel Dimitar Hristov (Christov), bulharský muzikolog a skladatel (narodil se 2. října 1933). Komponoval ve volných formách umožňujících nové radikální a originální způsoby vyjádření. Pracoval v Hudebním institutu (Ústavu pro studium umění), byl profesorem polyfonie a úvodu do muzikologie na Národní hudební akademii Pančo Vladigerova, v letech 1989 až 2005 byl šéfredaktorem časopisu Bulharská muzikologie, v roce 1994 začal vydávat časopis Hudba. Včera. Dnes. Přednášel na univerzitách v Evropě i v Americe a v letech 1975 až 1979 byl generálním tajemníkem Mezinárodní hudební rady při UNESCO.
2016 – zemřel Eri Klas, estonský dirigent (narodil se 7. června 1939). Umělecky postupně působil v Estonské národní opeře (od roku 1975 jako umělecký ředitel a šéfdirigentem), v Královské švédské opeře, ve Finské národní opeře, v Dánském symfonickém orchestru, Nizozemském rozhlasovém symfonickém orchestru, v Tamperské filharmonii, Tallinnské filharmonii a Opeře Novaja.
2013 – zemřela Marie-Claire Alain, francouzská varhanice a skladatelka (narodila se 10. srpna 1926). Studovala na Pařížské konzervatoři u Marcela Duprého a Maurice Duruflého. Po smrti svého otce, v roce 1971, nastoupila na jeho místo jako varhanice v Saint-Germain-en-Laye, kde hrála 40 let. Natočila stovky nahrávek, z toho kompletní dílo J. S. Bacha třikrát. Stala se celosvětově nejvíce nahrávanou klasickou varhanicí. Výrazně se věnovala interpretaci varhanních děl svého bratra Jehana Alaina (1911–1940), který padl hrdinskou smrtí během bitvy u Saumuru ve 2. světové válce. Mezi jejími žáky byli i Češi Josef Rafaja a Tomáš Thon.
1996 – zemřel Mieczysław Weinberg (Moisej Samuilovič Vajnberg), polsko-sovětský skladatel patřící oběma kulturám (narodil se 8. prosince 1919). Jeho hudba je mezinárodním objevem z přelomu 20 a 21. století. Nebyl žádný avantgardista, vždy zůstal jedinečně sám sebou, ale jeho hudební jazyk se inspiroval u Šostakoviče i u Mahlera a Bartóka, v židovských a polských lidových písních a v jidiš divadle. Měl pohnutý osud: mládí v rodné Varšavě, kde studoval klavír, útěk před nacisty nejdřív do Běloruska, kde studoval kompozici, a nakonec do uzbeckého Taškentu. Od roku 1943 pak žil v Moskvě. Od války až do rozpadu Sovětského svazu patřil mezi hrané autory, dokonce mu v roce 1980 udělili titul národního umělce, nicméně za Stalina trpěl projevy antisemitismu a ani později nedosáhl zdaleka takové pozornosti jako Šostakovič, jehož hudba je té jeho hodně blízká. Šostakovič byl Weinbergovým přítelem a zcela určitě i vzorem – i když tíhnul k hudebnímu zachycování tragičtějších a temnějších stránek současnosti, k existenciálně zatěžkanému, posmutnělému, ale také ironickému hudebnímu jazyku. Weinberg byl víc než on neoklasikem, toužícím po harmonii a nacházejícím i v autobiograficky neradostně zabarveném vyjadřování pozitivnější tóny. Na samém konci života byl zapomenutým umělcem, zajímavější byli v té chvíli skladatelé jako Schnittke, Pärt nebo Gubajdulina, předtím zakázaní. Řada jeho skladeb je programních, vracejí se k době války, k utrpení Židů. V jeho odkazu je 26 symfonií, 17 smyčcových kvartetů, sedm nástrojových koncertů, třicet písňových cyklů, dva balety a sedm oper a hudba k desítkám filmů, k divadelním hrám a rozhlasovým dramatům.
1986 – zemřel Karel Vlach, kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha (narodil se 8. října 1911). Jako těleso založené v roce 1939 je nejstarším big-bandem v Evropě.
1981 – zemřel Howard Hanson, americký skladatel, hudební teoretik a dirigent (narodil se 28. října 1896), po čtyři desetiletí ředitel Eastman School of Music na Rochesterské univerzitě ve státě New York. Založil Orchestrální koncerty amerických skladatelů a od roku 1931 každoroční Festivaly americké hudby. Představovaly zavedená díla amerických skladatelů i premiéry nových skladeb. Během tří formativních let strávených na stipendiu v Římě ho ovlivnil Ottorino Respighi. Hansonovu operu Veselá hora (1934) lze považovat za první plně americkou operu – dílo amerického skladatele a amerického libretisty na americký příběh; premiéru měla v Metropolitní opeře v New Yorku. V roce 1944 získal Pulitzerovu cenu za svou Symfonii č. 4.
1972 – narodil se Stanislav Vavřínek, dirigent, pedagog. V letech 1994–1998 byl hlavním dirigentem Pražského studentského orchestru, 1999–2008 šéfdirigentem Jihočeské komorní filharmonie České Budějovice, 2008–2015 šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a 2018–2025 šéfdirigentem Komorní filharmonii Pardubice.
1971 – zemřel Josef Berg, hudební skladatel (narodil se 8. března 1927). Patřil k hudebnímu sdružení Skupina A, které bylo zaměřeného na šíření myšlenek nových hudebních směrů. Vedle skladatelské činnosti byl činný i jako recenzent a literát: psal divadelní hry, aforismy, povídky i díla spojující hudbu a literaturu. Vytvořil nový žánr miniauturní komorní opery. Po absolvování konzervatoře pracoval jako hudební redaktor brněnského rozhlasu, od roku 1953 se věnoval výhradně skladatelské činnosti.
1961 – narodil se Jiří Bezděk, hudební skladatel a pedagog. Na AMU vystudoval skladbu u Václava Riedlbaucha. Je autorem symfonických i komorních děl. Od roku 1990 přednášel na katedře hudební kultury Západočeské univerzity v Plzni. Patnáct let působil jako učitel hudby v Bavorsku na hudební škole Musikwerkstatt Regen. Pak začal učit na plzeňské konzervatoři. Vydal několikadílnou Českou školu hry na keyboard.
1953 – zemřela Elisabeth Kuyper, nizozemská pianistka, dirigentka a skladatelka (narodila se 13. září 1877). V roce 1901 se stala první ženou přijatou ke studiu kompozice na Meisterschule für Komposition, kterou vedl Max Bruch. Roku 1905 se byla první skladatelkou, která získala Mendelssohnovu cenu. V dubnu 1908 se stala první ženou jmenovanou profesorkou skladby a teorie na Hochschule für Musik. Jejím nejhranějším dílem byl Houslový koncert h moll, opus 10, premiérovaný 13. února 1908 orchestrem Hochschule pod taktovkou sedmdesátiletého Brucha. V roce 1923 přestěhovala do Londýna, kde založila Londýnský ženský symfonický orchestr. Roku 1924 založila v New Yorku Americký ženský symfonický orchestr. Byla aktivistkou v oblasti lidských práv žen.
1949 – narodila se Emma Kirkby, anglická sopranistka, specialistka na starou hudbu, manželka Andrew Parrotta. Zpívala se sborem Taverner Choir, který založil v roce 1973, spolupracovala s Consort of Musicke a Academy of Ancient Music a dalšími barokními soubory soustředěnými na historicky poučenou interpretaci. Účinkuje na více než 100 nahrávkách. Studovala na na Oxfordské univerzitě, sama pak mnoho let učila na Dartington International Summer School a na Guildhall School of Music & Drama.
1937 – narodil se William Ferris, americký sbormistr a skladatel (zemřel 16. května 2000), celoživotní příznivec soudobých autorů. Se svým sborem William Ferris Chorale, který založil v roce 1971 a až do konce života vedl, uvedl více než 160 světových, amerických nebo chicagských premiér významných nových děl, včetně kompozic Samuela Barbera, Johna Corigliana, Gian Carla Menottiho, Williama Schumana, Williama Waltona a mnoha dalších. Ačkoli psal hlavně duchovní hudbu, složil také tři opery, řadu orchestrálních a komorních děl a mnoho písní. Působil rovněž jako chrámový varhaník v Chicagu a v Rochesteru.
1936 – zemřel Antonio Scotti, italský barytonista (narodil se 25. ledna 1866). Třiatřicet sezón působil jako sólista v newyorské Metropolitní opeře, kde debutoval jako Don Giovanni, ale s úspěchem zpíval také v londýnské Královské opeře Covent Garden a v milánské La Scale. Tam v roce 1898 debutoval jako Hans Sachs v Mistrech pěvcích norimberských; Wagnera však potom už nezpíval… Cenné jevištní zkušenosti získal i ve Španělsku, Portugalsku, Rusku, v Buenos Aires a v Riu de Janeiro.
1930 – narodil se Lazar Berman, sovětský ruský pianista (zemřel 6. února 2005). Jeho projev pozdního představitele ruského romantického stylu a výrazu, stavící na zvukové a fyzické mohutnosti, z něj činil strhujícího interpreta Lisztovy a Rachmaninovovy hudby. Ve čtyřech letech mu byl oficiálně udělen titul zázračné dítě a začal studovat u profesora Leningradské státní konzervatoře. V roce 1940, kdy se stal studentem Moskevské konzervatoře, debutoval s Mozartovým Klavírním koncertem č. 25 s Moskevskou filharmonií. Školou absolvoval v roce 1953, v roce 1956 se stal, spolu s Vladimirem Ashkenazym, laureátem Soutěže královny Alžběty v Belgii a pak i Lisztovy soutěže v Budapešti. V letech 1959 až 1971 nesměl cestovat do zahraničí, protože se oženil s Francouzkou. Koncertoval však v Sovětském svazu a ve studiu Melodia pořídil několik nahrávek; byly mezi prvními sovětskými nahrávkami pořízenými s využitím stereofonie. Senzací se Berman stal díky americkému turné v roce 1975. Legendární je zejména jeho newyorský debut v klubu 92nd Street Y, kde zahrál Lisztovy Transcendentální etudy… V roce 1976 nahrál Čajkovského Koncert b moll s Herbertem von Karajanem. V 80. letech, kdy byl na vrcholu, měl opět problémy se sovětským režimem, a tak v roce 1990 odešel na Západ. Učil v Itálii na Mezinárodní klavírní akademii Incontri Col Maestro v Imole a v Německu ve Výmaru. Je pohřben ve Florencii.
1914 – narodil se Alexandr Plocek, houslový virtuos a pedagog (zemřel 30. listopadu 1982). Vystudoval práva, ale byl také žákem Otakara Ševčíka, za kterým dojížděl do Písku, a hru na housle studoval i na Mistrovské škole Pražské konzervatoře u Jaroslava Kociana a návazně na École normale de Musique v Paříži. S klavíristou Josefem Páleníčkem a violoncellistou Františkem Smetanou utvořili v roce 1934 Smetanovo trio, v letech 1937–1942 působil jako koncertní mistr České filharmonie. Byl také primáriem Pražského kvarteta a Českého tria a od roku 1951 spolupracoval se souborem Ars rediviva. Byl jedním z prvních profesorů hudební fakulty pražské AMU a jejím pozdějším proděkanem. Uměleckou dráhu uzavřel v polovině 70. let.
1914 – narodil se Witold Rowicki, polský dirigent (zemřel 1. října 1989). Po druhé světové válce v Katovicích obnovil zaniklý Polský národní rozhlasový symfonický orchestr. V letech 1950 až 1955 a znovu v letech 1958 až 1977 vedl Varšavskou filharmonii. V letech 1983 až 1985 dirigoval Bamberský symfonický orchestr. Witold Lutosławski mu věnoval svůj Koncert pro orchestr. Skladba zazněla v premiéře 26. listopadu 1954.
1913 – zemřel Felix Draeseke, německý skladatel (narodil se 7. října 1835), obdivovatel hudby Franze Liszta a Richarda Wagnera. Jeho početný odkaz obsahuje osm oper a divadelních děl, čtyři symfonie a mnoha vokálních a komorních skladeb. Jeho největším dílem je Christus. Mysterium v preludiu a třech oratoriích, jehož kompletní provedení vyžaduje tři dny.
1906 – zemřel Manuel Fernández Caballero, španělský skladatel (narodil se 14. března 1835). Byl především autorem zarzuel, ale komponoval i duchovní díla a salónní písně. Stal se jedním z nejúspěšnějších španělských skladatelů 19. století a zažil mnoho skvělých premiér.
1905 – narodil se Bill Russell, celým jménem William Russell Wagner, americký skladatel (zemřel 9. srpna 1992). Komponoval modernistická díla, četná pro bicí nástroje. Jako hudební historik byl jednou z předních autorit v oblasti raného neworleanského jazzu.
1902 – narodil se Rudolf Moralt, německý dirigent (zemřel 16. prosince 1958). Je spojován především s interpretací Mozartovy hudby a obecně německého repertoáru. V letech 1932 až 1934 byl hudebním ředitelem opery v Brně. Působil rovněž v Kaiserslauternu, Braunschweigu a Štýrském Hradci, v letech 1940 až 1958 vedl Vídeňskou státní operu.
1899 – premiéru měla Symfonie č. 6 rakouského romantika Antona Brucknera; Vídeňské filharmoniky řídil ve Štýrském Hradci Gustav Mahler.
1896 – narodil se Tauno Hannikainen, finský dirigent (zemřel 12. října 1968). Od roku 1922 byl druhým dirigentem Finské opery v Helsinkách, od konce 40. let šéfdirigentem Helsinské filharmonie. Přechodně působil v USA, kde byl asistentem dirigenta a zástupcem dirigenta Chicagského symfonického orchestru. Dirigoval na Sibeliově pohřbu.
1889 – zemřel Karel Nedbal, advokát a hudebník (narodil se 29. října 1836), otec skladatele Oskara Nedbala. V jihočeském Táboře založil roku 1877 Hudební spolek, měl velký podíl na vzestupu hudebního dění ve městě. Známé byly i jeho domácí komorní koncerty. Hostem rodiny Nedbalovy býval Zdeněk Fibich a také Antonín Dvořák, později Oskarův učitel.
1879 – narodil se Frank Bridge, anglický skladatel, houslista a violista (zemřel 10. ledna 1941). Mezi jeho žáky byl Benjamin Britten, on sám byl žákem Williama Stanforda. Britten mu vzdal hold v orchestrálních Variacích na téma Franka Bridge z roku 1937, založených na tématu z druhé části jeho Tří idyl pro smyčcové kvarteto z roku 1906.
1878 – narodila se Ema Destinnová, operní pěvkyně, vlastním jménem Emilie Paulina Jindřiška Kittlová (zemřela 28. ledna 1930), hvězda Metropolitní opery v New Yorku. Byla všestranně umělecky nadaná – malovala, psala, hrála na housle, studovala herectví… a ve třinácti začala v Praze navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové, jejíž jméno si později zvolila za umělecký pseudonym. Roku 1897 debutovala v drážďanské Dvorní opeře v roli Santuzzy v Mascagniho opeře Sedlák kavalír. Okamžitě byla přijata ke spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami, kde během deseti let ztvárnila na padesát rolí. V roce 1901 zpívala na wagnerovském operním festivalu v Bayreuthu Sentu v Bludném Holanďanovi. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína a v německé premiéře ztvárnila Miladu ve Smetanově Daliborovi. Roku 1905 debutovala v londýnské Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madama Butterfly. V pražském Národním divadle byla oslavována teprve v roce 1908, kdy byla hned prohlášena jeho čestnou členkou. V newyorské Met ztvárnila Mařenku v Prodané nevěstě: premiéru 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler. Ve světové premiéře Pucciniho opery Děvče ze Západu (La fanciulla del West) ztvárnila 10. prosince 1910 po boku tenoristy Enrica Carusa roli Minnie. Roku 1914 zakoupila zámek ve Stráži nad Nežárkou; stal se jí útočištěm až do konce života. Po válce se ještě vrátila jako Emmy Destinn do Ameriky, ale k dřívějším úspěchům už nedosáhla. V roce 1926 měla v Lucerně poslední pražský koncert a uspořádala turné po dvaceti městech Československa. V roce 1928 zpívala svůj poslední koncert v Londýně.
1877 – narodil se Russell Alexander, americký skladatel, aranžér a hráč na euphonium (zemřel 2. října 1915), známý zejména z oblasti lehkých žánrů hudebního divadla a také jako autor pochodů, galopů, předeher a dalších příležitostných děl. Hrál s cirkusovou kapelou, se kterou také pět let cestoval po Evropě, se svými bratry pracoval ve vaudeville.
1859 – zemřel Ferdinand Schubert, rakouský varhaník, učitel a skladatel, bratr Franze Schuberta (narodil se 18. října 1794). Víc než vlastními skladbami je známý svou rolí při vydávání kompletního díla svého mladšího bratra, kterého přežil o tři desetiletí. Navrhl také náhrobní kámen k hrobu Ludwiga van Beethovena, který je na vídeňském Ústředním hřbitově.
1855 – premiéru měla Triumfální symfonie, dílo Bedřicha Smetany. Zazněla v sále pražského Konviktu na prvním samostatném koncertě, který uspořádal a na kterém poprvé vystoupil jako dirigent. Hrál orchestr Stavovského divadla. Triumfální symfonii napsal v letech 1853–1854 v klasické čtyřvěté stavbě, a to u příležitosti sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou „Sisi“ Bavorskou 24. dubna 1854. Měla naplnit jeho snahu o získání nejen žádoucí, ale i potřebné, oficiálně podepřené umělecké a společenské prestiže. Do císařské kanceláře ve Vídni zaslal opis díla se žádostí o svolení k dedikaci panovníkovi. Odpověď však nikdy nedostal… Smetana sám ten večer účinkoval i jako pianista – hrál Bachovu Fugu fis moll, Händelovy Variace E dur, Schumannův Canon g moll, Mendelssohnovu Jarní píseň a svou Salonní polku Fis dur a Poetickou polku As dur.
1770 – narodil se Antonín Rejcha, ve Francii Antoine-Joseph Reicha, skladatel, pedagog a teoretik českého původu (zemřel 28. května 1836). Jako patnáctiletého nadějného flétnisty se ho ujal strýc Josef Rejcha, který působil jako violoncellista v kapele hraběte Wallersteina ve Švábsku. Byli spolu později členy dvorního orchestru kurfiřta a divadelního orchestru v Bonnu, ve kterém hrál na violu i mladý Ludwig van Beethoven. Rejcha se dostal do Hamburku, do Paříže a do Vídně, kde studoval u Josepha Haydna. Od roku 1808 žil pak trvale v Paříži, v roce 1817 se stal profesorem skladby na pařížské konzervatoři. Jeho žáky byli mj. Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod, Georges Onslow a soukromým žákem Franz Liszt. Stal se významným hudebním teoretikem, jehož spisy ovlivnily několik generací skladatelů a muzikologů. Z jeho kompoziční tvorby se uplatňují dechové kvintety a komorní skladby pro nejrůznější nástrojové kombinace; jevištní díla nezískala žádný větší ohlas ani oblibu. Velké množství jeho děl uchovává pařížská knihovna Bibliothéque Nationale du Conservatoire a de l’opera. O úpravy a realizace mnohých Rejchových větších skladeb, kantáty Lenora, Rekviem, Nového žalmu, Variací pro violoncello a orchestr, šesti symfonií a dalších komorních vokálních i instrumentálních skladeb, se zasloužil Stanislav Ondráček.
1770 – zemřel Giuseppe Tartini, italský houslista a skladatel (narodil se 8. dubna 1692). Zkomponoval přes sto skladeb pro housle, z nichž většinu, jistě přes sto, tvoří houslové koncerty. Proslulost si však nejvíc udržuje Houslovou sonátou g moll zvanou Ďáblův trylek, skladbou obtížnou i na moderní poměry… V roce 1721 byl jmenován mistrem kaple v bazilice svatého Antonína v Padově se smlouvou, která mu umožňovala hrát i pro jiné instituce. V Assisi studoval v mládí u Bohuslava Matěje Černohorského.
1754 – narodil se Josef Karel Ambrož (Joseph Karl Ambrosch), operní zpěvák a skladatel (zemřel 8. října 1822). Podle některých zdrojů se narodil 6. května 1759. Studoval zpěv v Praze u Jana Koželuha. Od roku 1784 působil jako tenorista v divadlech v Ansbachu ve střední Francii, v Hamburku, Hannoveru a Vídni. V roce 1791 se stal prvním tenorem v Berliner Nationaltheater, úspěšným zvláště v Mozartových operních rolích. Podílel se na vydání sbírky zednářských písní. Jeho písně jsou také v zámecké sbírce hudebnin v Českém Krumlově.
1752 – premiéru mělo oratorium Jephtha, poslední oratorní dílo George Friderica Handela (Georga Friedricha Händela), dokončené předchozího roku. Je dnes uznáváno jako jedno z jeho nejvznešenějších mistrovských děl a někdy je uváděno kompletně jako opera; v době premiéry bylo však jevištní provedení materiálu založeného na biblických námětech v Británii zakázáno. Anglické libreto od reverenda Thomase Morella je založeno na příběhu Jefty ve starozákonní knize Soudců a na díle Jefta, sive Votum (Jefta neboli Slib) od George Buchanana z roku 1554. Příběh se točí kolem Jeftova ukvapeného slibu Všemohoucímu, že pokud Izraelité pod jeho vedením zvítězí, obětuje prvního tvora, kterého po svém návratu potká. Potkává ho jeho milovaná dcera Ifis…
1677 – narodil se Francesco Nicola Fago, italský barokní skladatel, příslušník neapolské operní školy (zemřel 18. února 1745). Studoval v Neapoli na Conservatorio della Pietà dei Turchini a od roku 1705 do konce života na této škole vyučoval, stejně jako na konzervatoři S. Onofrio. V letech 1709 až 1731 byl kapelníkem v Tesoro di S. Gennaro a od roku 1736 vedl až do smrti orchestr a sbor v chrámu S. Giacomo dei Spagnuoli. Těžiště jeho díla je v hudbě chrámové.
1619 – narodil se Giulio Cesare Arresti, italský skladatel (zemřel 17. července 1701). Působil jako varhaník v Boloni, napsal oratoria Licenza di Giesù da Maria, L’orto di Getsemani glorioso ne‘ sudori di Cristo a Lo sposalizio di Rebecca. Proslul vlekoucími se polemikami s Mauriziem Cazzatim: jako soupeři vzájemně poukazovali v tištěných materiálech na kompoziční chyby v dílech toho druhého.
1587 – narodil se Stefano Landi, italský zpěvák, dirigent a skladatel (zemřel 28. října 1639). Pocházel z Říma, zkušenosti získával v Benátkách a stal se kapelníkem v Padově, kde začal skládat svou první operu La morte d’Orfeo. Byl v úzkém kontaktu se skladateli benátské školy, kteří nebyli v tradicionalistickém Římě příliš oblíbení. Druhou polovinu života nicméně prožil opět v Římě. Psal duchovní skladby, ale jeho nejslavnějším dílem se stala opera Il Sant’Alessio. Zkomponoval ji pro rodinu Barberiniů, kteří byli jeho nejdůležitějšími mecenáši.