26. květen
Svátek má Filip.
2006 – zemřel Štěpán Koníček, skladatel, dirigent a hudební dramaturg (narodil se 7. března 1928). Byl dlouholetým dirigentem a pozdějším šéfdirigentem Filmového symfonického orchestru. Za svůj život zkomponoval hudbu k více než třem stovkám československých i zahraničních filmů, krátký animovaný film Munro z roku 1960 získal Oscara. Vystudoval hudební vědu a estetiku na FF UK. Kromě toho studoval také na AMU u Karla Ančerla dirigování a u Pavla Bořkovce kompozici. Na počátku 50. let 20. století pracoval jako hudební režisér v Československém rozhlase v Brně, potom působil v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK, odtud pak přešel k Filmovému symfonickému orchestru, kde už zakotvil natrvalo až do roku 1991.
1999 – zemřel Paul Sacher, švýcarský dirigent (narodil se 28. dubna 1906). Založil a v letech 1926 až 1987 dirigoval Basler Kammerorchester (Basilejský komorní orchestr), pro který objednával významná díla skladatelů 20. století a premiéroval je. Byli mezi nimi Igor Stravinskij, Béla Bartók, Arthur Honegger, Frank Martin, Paul Hindemith, Hans Werner Henze, Richard Strauss, Elliott Carter, Witold Lutosławski, Henri Dutilleux, Harrison Birtwistle nebo Pierre Boulez a řadou děl i Bohuslav Martinů, kterého Sacher výrazně podporoval; Martinů navíc využíval na konci života několik let jeho pohostinnosti na Schönenbergu u Basileje. Sacher v roce 1941 s Walterem Schulthessem a Stefi Geyer založil také Collegium Musicum Zürich, které dirigoval až do jeho rozpuštění v roce 1992. Věnoval se rovněž hudbě barokního a klasického období. V roce 1933 založil institut pro starou hudbu Schola Cantorum Basiliensis… V době smrti byl považován za třetího nejbohatšího člověka na světě – poté, co se stal majoritním akcionářem farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche, když zdědil jmění po své zesnulé manželce Maji (1896–1989), která byla vdovou po Emanuelu Hoffmannovi (1896–1932), dědičkou farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche… Nadace Paula Sachera v Basileji uchovává jednu z nejvýznamnějších sbírek hudebních rukopisů na světě. Většinu z nich Sacher koupil. Jde mimo jiné o komplety děl Lutosławského, Ligetiho, Bouleze a Reicha. Významnou položkou jsou i díla Bohuslava Martinů.
1982 – zemřela Nanny Larsén-Todsen, švédská dramatická sopranistka (narodila se 2. srpna 1884). Proslula zejména výkony v dílech Richarda Wagnera, byla považována za jednu z nejvýznamnějších wagnerovských sopranistek 20. století. V letech 1906 až 1923 byla sólistkou Královské švédské opery. Ve 20. letech zpívala v milánské La Scale a Metropolitní opeře, na Bayreuthském festivalu byla v letech 1927 až 1931 populární v rolích Brünnhildy a Isoldy. Hostovala také ve většině dalších významných evropských operních domů. Naposledy vystoupila v Pařížské opeře v roce 1937 v roli Isoldy.
1973 – narodila se Magdalena Kožená, operní pěvkyně – mezzosopranistka, dlouhodobě patřící k mezinárodně nejúspěšnějším českým umělcům. Kariéru jí odstartovalo v roce 1995 vítězství v Mozartově soutěži v Salcburku. Od té doby je pravidelným hostem předních světových koncertních podií, operních divadel a renomovaných festivalů. Těžiště jejího repertoáru leželo zejména v počátcích v okruhu staré hudby, ale s nejlepšími soubory historicky poučené interpretace, jako jsou Venice Baroque Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Il Giardino Armonico, Les Musiciens du Louvre, La Cetra Barockorchester Basel a Collegium 1704, spolupracuje trvale. Nevyhýbá se však ani romantickým autorům a moderní a soudobé hudbě. Od konce 90. let má podepsánu smlouvu se společností Deutsche Grammophon. Za své nahrávky, sahající od barokní hudby přes Myslivečka, Mozarta, Dvořáka a Mahlera až po Janáčka, Brittena a Martinů, získala řadu významných ocenění udělovaných hudebními časopisy, včetně prestižních Gramophone Awards v několika kategoriích. V roce 2003 debutovala v Metropolitní opeře, v roce 2012 na Salcburském festivalu ztvárnila s tenoristou Jonasem Kaufmannem Bizetovu Carmen… Zpívat začala v brněnském dětském sboru Kantiléna vedeném Ivanem Sedláčkem. Chtěla se stát klavíristkou, ale sportovní úraz ve dvanácti letech ji nuceně nasměroval jinam: rozhodla pro pěveckou kariéru. Na brněnské konzervatoři studovala zpěv u Něvy Megové a klavír u Jiřího Peši, na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě pak vystudovala zpěv u Evy Blahové… Jejím manželem Sir Simon Rattle. Jejich umělecký vztah se přeměnil ve vztah osobní roku 2003 na festivalu v jihoanglickém Glyndebourne, kde spolupracovali na inscenaci Mozartova Idomenea. Svatbu měli v roce 2008. Jako pár patří mezi nejvýznamnější hudební osobnosti současnosti. V Brně oba obdrželi 18. ledna 2022 čestný doktorát Janáčkovy akademie múzických umění. Tehdejší děkanka hudební fakulty Barbara Maria Willi o ní řekla, že „je ikonou pro celou generaci českých umělců“. V roce 2023 ji prezident republiky předal medailí Za zásluhy 1. stupně. V roce 2025 se s manželem společně stali laureáty Ceny Antonína Dvořáka. Jako neúnavná propagátorka české hudby a české kultury své jméno spojila s Rokem české hudby 2014, stala se patronkou festivalu Concentus Moraviae a převzala záštitu nad evropským hudebním projektem České sny. Soustavně se věnuje aktivitám svého nadačního fondu, který založila na podporu českých základních uměleckých škol, včetně projektu ZUŠ Open.
1964 – zemřel František Pala, hudební vědec (narodil se 9. května 1887). Působil na mnoha místech ve východních Čechách, kde se čile staral o kulturní život v obcích. Jen během roku 1924 uspořádal na padesát přednášek o Bedřichu Smetanovi po celé republice. V Jičíně se například zasadil o provedení opery Eva od Josefa Bohuslava Foerstera. Byl autorem desítek odborných článků do novin a autorem několika monografií o J. B. Foersterovi, Vítězslavu Novákovi a Emilu Axmanovi nebo publikace o operách Leoše Janáčka. Zvláštní pozornost věnoval dějinám a rozvoji Národního divadla. Byl osobním přítelem Jaroslava Haška, Karla Tomana a Fráni Šrámka. Po smrti J. B. Foerstera byl opatrovníkem jeho pozůstalosti.
1952 – narodila se Kateřina Červenková, rozená Vondrovicová, muzikoložka, lexikografka a klavíristka, absolventka Pražské konzervatoře (v letech 1967–1973 klavírní hra u Vladimíra Topinky) a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (v letech 1973–1978 obory hudební věda – čeština). Setkání se skladatelem Petrem Ebenem, který vyučoval na katedře hudební vědy, vyústilo v trvalé studium jeho života a díla. Stala se jeho biografkou a promotérem s významným přesahem do zahraničí. V 90. letech vydala o Ebenovi monografii. Vztah k rodnému městu Polička a k Vysočině se promítl do několika prací věnovaných tamnímu rodákovi Bohuslavu Martinů. V letech 1978–1993 pracovala v Encyklopedickém institutu ČSAV. V letech 1974–1992 byla členkou ženského pěveckého sboru Iuventus Paedagogica.
1946 – premiéru měl Koncert č. 3 pro klavír a orchestr, který zkomponoval Darius Milhaud. První provedení se uskutečnilo v Praze.
1943 – zemřela Alice Tegnér (narozena jako Sandström), švédská varhanice, skladatelka hudby pro děti, učitelka hudby a básnířka (narodila se 12. března 1864). Věnovala se i klasickým žánrům komorní a duchovní hudby. Často se nechala inspirovat lidovou tvorbou.
1938 – narodila se Teresa Stratas (vlastním jménem Anastasia Stratakis), kanadská operní pěvkyně a herečka s řeckými předky. Je považována za jednu z nejvýznamnějších zpívajících hereček dvacátého století. Debutovala ve 20 letech jako Mimì v Bohémě v Torontu. Zpívala v Metropolitní opeře, kde se během 36 let objevila v 385 představeních ve 41 různých rolích. Účinkovala v londýnské Covent Garden, v milánské La Scale, hostovala ve Vídeňské státní opeře, v Berlíně a Mnichově, v Paříži, San Franciscu a Velkém divadle v Moskvě, zpívala na Salcburském festivalu. Její role sahaly od Mozarta po Pucciniho Turandot, od Micaëly v Bizetově Carmen, Markéty v Gounodově Faustovi a Debussyho Mélisandy po Lízu v Čajkovského Pikové dámě. Ztvárnila i Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě. Oceňována je její nahrávka Straussovy Salome i Bergovy Lulu. V 80. letech odcestovala do Kalkaty a pracovala s Matkou Terezou v sirotčinci a v domově pro umírající. V 90. letech si opět udělala pauzu a v rumunské nemocnici pečovala o sirotky.
1938 – narodil se William Bolcom, americký skladatel a klavírista. V letech 1973 až 2008 vyučoval skladbu na Michiganské univerzitě. V roce 1988 získal Pulitzerovu cenu za 12 nových etud pro klavír. Jako sólista hrál a nahrál vedle vlastních skladeb hudbu George Gershwina, Daria Milhauda a několika skladatelů ragtimu. Vystupoval a nahrával často také se svou manželkou Joan Morris. Nahráli více než dvacet alb s hudbou z American Popular Songbook, sbírky populárních písní z doby kolem roku 1900. Specializují se na společenské, kabaretní a populární písně z konce 19. a začátku 20. století. Mezi jeho učiteli byli Darius Milhaud a v Paříži Olivier Messiaen.
1924 – narodil se Miroslav Kůra, tanečník a choreograf (zemřel 11. listopadu 2023).
1916 – pražská premiéra opery Její pastorkyňa, na kterou Leoš Janáček čekal od brněnské světové premiéry víc než deset let. V Národním divadle ji nastudoval a uvedl šéf opery Karel Kovařovic, dirigent a skladatel.
1877 – narodila se Isadora Duncan, americká tanečnice (zemřela 14. září 1927).
1871 – zemřel Aimé Maillart, francouzský hudební skladatel (narodil se 24. března 1817).
1782 – narodil se Josef Drechsler (vlastním jménem Josef Traxler), česko-rakouský kapelník, skladatel a pedagog (zemřel 27. února 1852). V deseti letech byl přijat jako zpěvák do chlapeckého sboru benediktinského kláštera Niedernburg v Pasově. Na tamním latinském gymnáziu získal i základy hry na varhany a generálbasu. Studoval pak filosofii, teologii i práva, ale nic z toho ho neuspokojovalo. V roce 1807 odcestoval do Vídně a stal se kapelníkem divadla v Leopoldstadtu, později korepetitorem Dvorní opery, řídil orchestry v Badenu a v Bratislavě. Po návratu do Vídně a působil jako varhaník v klášteře servitů v Alsergrundu, pak regenschorim v kostele sv. Anny a otevřel také soukromou školu, kde zdarma vyučoval hru na varhany a generálbas. Zájem byl obrovský a Drechsler si tak získal sympatie Vídeňanů. Jeho nejslavnějším žákem byl Johann Strauss mladší. Pomáhal ale nezištně i českým skladatelům, kteří v té době přicházeli do Vídně, byli to např. František Gregora a František Pivoda. Ucházel se o místo druhého dvorního varhaníka, ale i když se za něj u arcivévody Rudolfa přimlouval sám Ludwig van Beethoven, místo neobdržel. Dvorním varhaníkem se tehdy stal jiný hudebník českého původu, Simon Sechter. V roce 1822 přijal ještě řízení divadelního orchestru v Theater in der Josefstadt, z čehož vyplynula i jeho bohatá kompoziční činnosti v oblasti scénické hudby. Jeho kariéra vyvrcholila, když se v roce 1844 stal kapelníkem svatoštěpánského dómu.
1731 – narodil se Orazio Mei, italský varhaník a skladatel (zemřel 1. března 1788). Působil jako varhaník v Cavalieri di Santo Stefano v Pise, v letech 1759 až 1763 zastával pozici varhaníka v katedrále v Pise a od roku 1763 až do smrti byl mistrem di cappella v katedrále v Livornu. Je autorem Stabat mater, skládal však nejen duhovní, ale i světskou hudbu. Jeho otcem byl houslista Francesco Mei a jeho strýcem varhaník Nicola Mei.
1728 – narodila se Anna Františka Hatašová (rozená Bendová), operní pěvkyně (zemřela 15. prosince 1781). V roce 1742 odešla s rodiči Janem Jiřím Bendou a Dorotou Bendovou rozenou Brixi z Čech do Postupimi. O přesídlení rodiny Bendů z Čech do Pruska se postaral pruský král Fridrich II. Zareagoval na prosbu jejího bratra Františka Bendy, houslového virtuóza a prvního houslisty v pruské dvorské kapele. Na přímluvu Jiřího Antonína Bendy, druhého bratra, skladatele a kapelníka, se stala v roce 1750 komorní zpěvačkou durynského vévody Fridricha III. ve městě Gotha. Toto místo zastávala až do odchodu na odpočinek v roce 1778.