27. květen
Svátek má Valdemar.
2022 – zemřela Lenka Šmídová, operní pěvkyně – mezzosoprán a alt, od roku 1990 sólistka Opery Národního divadla v Praze (narodila se 15. prosince 1961). Zpívala stěžejní role svého oboru – Bizetovu Carmen, Verdiho Eboli v Donu Carlosovi, Amneris v Aidě, Azucenu v Trubadúrovi, Preziosellu v Síle osudu, Mrs. Quickly ve Falstaffovi, Mascagniho Santuzzu v Sedláku kavalírovi, Mozartovu Dorabellu v Così fan tutte, Janáčkovu Varvaru v Kátě Kabanové, titulní roli ve Dvořákově opeře Čert a Káča nebo Hraběnku v Čajkovského Pikové dámě. K jejím posledním úlohám patřily postavy v komorních dílech Miloše Orsona Štědroně a Petra Wajsara. Koncerty ji zavedly do řady evropských zemí, do Jihoafrické republiky i na Blízký a Střední východ. V poslední době zastávala také roli asistentky režie a nápovědy. Na Pražské konzervatoři Lenku Šmídovou učila Helena Tattermuschová, na HAMU René Tuček. Studium si pak prohloubila ročním pobytem v Itálii.
2003 – zemřel Luciano Berio, italský skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 24. října 1925). Patřil k avantgardním poválečného období, byl známý pro svou experimentální hudbu, např. „Sinfonia“ z roku 1968, a průkopnickou činnost v oblasti hudby elektronické. Upozornil na sebe i svými transkripcemi děl jiných autorů nejrůznějších období, od Henry Purcella až po Stravinského, a aplikováními filosofických, literárních a básnických děl do hudby. V Miláně pracoval pro rádio a televizní vysílání RAI, díky tomu se seznámil s Umbertem Ecem a vzniklo z toho dlouholeté přátelství. V roce 1955 s Brunem Madernou spoluzaložil elektronické hudební Studio di Fonologia v Miláně. Vyučoval na Mills College v Oakland v Kalifornii a na Juilliard School of Music, kde založil Juilliard Ensemble, který se specializuje na propagaci současné hudby. Mezi jeho studenty byl m.j. Steve Reich. Byl členem Ústavu pro elektroakustickou hudbu v Paříži, založil Institut pro novou hudbu ve Florencii, působil i jako hudební ředitel regionálního orchestru, umělecký ředitel „Maggio Musicale“ ve Florencii, od roku 1988 se stal čestným členem Royal Academy of Music v Londýně. Obdržel také prestižní Siemensovu cenu. Zúčastnil se projektu „eSACHERe“, kdy ruský violoncellista Mstislav Rostropovič požádal jedenáct skladatelů, aby napsali skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených ve jeho jméně švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera u příležitosti jeho 70. narozenin. Celý projekt uvedl český violoncellista František Brikcius na podzim 2010–2011 v Praze.
1931 – narodil se Věroslav Neumann, skladatel (zemřel 28. listopadu 2006). Napsal tři opery, řadu sborů a písní, orchestrální i komorní skladby. Už během studia skladby na HAMU v Praze u Jaroslava Řídkého byl sbormistrem několika pěveckých souborů (Vysokoškolský soubor Zdeňka Nejedlého, ČKD Stalingrad, Soubor S. K. Neumanna, Umělecký soubor ministerstva vnitra). Pracoval jako zahraniční referent v Československém hudebním fondu a jako tajemník a člen Ústředního výboru Svazu československých skladatelů. V té době zkomponoval řadu mládežnických, budovatelských a vojenských písní, sborů a obdobných tendenčních skladeb. Po roce 1989 byl jmenován ředitelem Pražské konzervatoře.
1927 – narodil se Arnošt Sádlík, kytarista, loutnista a pedagog (zemřel 21. srpna 1998). Patří mezi zakladatele České kytarové školy, jeho žáky byli třeba Martin Mysliveček, Petr Paulů, Pavel Steidl nebo Vladislav Bláha. Napsal a vydal respektovanou Školu akordů a stupnic pro klasickou kytaru. Byl pravidelně členem mnoha porot a podílel se pravidelně na dramaturgii soutěže Kytara Kutná Hora. Hrál v duu a společně s houslistou Karlem Strožem a v kvartetu s Janem Šircem na violoncello, Karlem Strožem na housle a Karlem Kosem na basklarinet. Po lehkém politickém uvolnění v šedesátých letech učila na Bostonské univerzitě. Po návratu do vlasti působil na konzervatoři v Brně a Vídni, částečně na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a později na Pražské konzervatoři, kde byl zástupcem ředitele a vedoucím kytarového oddělení.
1920 – narodil se Mojmír Smékal, hudebník a skladatel (zemřel 21. září 1995). Hrál na saxofon, klarinet a kontrabas. V letech 1954 až 1980 pracoval v hudební redakci Československého rozhlasu. Psal taneční hudbu, písničky pro děti a jeho skladby doprovázejí rozhlasové inscenace. Napsal třeba Bylo léto, Kulové eso, Švagr má bagr na slova Zdeňka Svěráka nebo Vzkaz po hvězdách.
1906 – premiéru měla Symfonie č. 6 a moll Gustava Mahlera. Provedení v koncertní síni Saalbau v Essenu dirigoval autor. Podtitul „Tragická“ obsahuje poprvé až program prvního vídeňského provedení 4. ledna 1907, řízeného mimochodem také Mahlerem. Osmdesátiminutové dílo kromě velmi rozsáhlých dechových a žesťových obsahuje rozšíření bicí sekce o několik neobvyklých nástrojů, včetně neladěných zvonků, kravských zvonců v zákulisí a slavného obrovského kladiva. Zvuk, který se objevuje v poslední větě, skladatele stanovil jako „krátký a mohutný, ale s tupou rezonancí“. Dlouhodobě panují nejasnosti a spory ohledně pořadí druhé a třetí věty. V kompletním kritickém vydání Mahlerových děl bylo roku 2010 stanoveno, že má být Andante – Scherzo.
1898 – narodil se Alberto Hemsi, sefardský skladatel a muzikolog (zemřel 8. října 1975). Věnoval se důkladné dokumentaci sefardských písní, jejich melodických charakteristik a jejich místu v sefardské kultuře. Sbíral jednotlivé písně přímo v terénu, mezi zpěváky, zapisoval je, porovnával a analyzoval.
1895 – narodil se Ferdinand Vodička, klavírista, dirigent, sbormistr, skladatel a pedagog (zemřel 18. května 1953). Koncertoval jako sólový klavírista a spolupracoval s Ondříčkovým kvartetem. Věnoval se i popularizační práci, pořádal přednášky o hudbě a doprovázel koncerty úvodním slovem. Učil ve Znojmě, kde vedl pěvecký sbor Vítězslav Novák a v Moravských Budějovicích sbor Foerster. Pak byl ředitelem hudební školy v Mostě, působil jako sbormistr Pěveckého sdružení severočeských učitelů a župní dirigent Hraničářských sokolských sborů. Za války byl ředitelem hudební školy v Berouně, kde vedl pěvecký sbor Slavoš, po válce učil na hudební škole v Litvínově, řídil Symfonický orchestr města Litvínova a znovu vedl Pěvecké sdružení severočeských učitelů. Byl žákem Vítězslava Nováka a Václava Talicha.
1888 – narodil se Louis Durey, francouzský skladatel, pravděpodobně „nejzapomenutější“ člen Pařížské šestky (zemřel 3. července 1979). Pro hudbu se rozhodl až v devatenácti letech, když poznal díla Clauda Debussyho, a jako skladatel byl převážně samouk. Jeho ranná klavírní skladba pro čtyři ruce Carillons se natolik zalíbila Maurici Ravelovi, že ji doporučil svému vydavateli. Znal se s Dariem Milhaudem a podílel se na klavírním albu šesti skladatelů, kteří byli v roce 1920 nazváni Pařížská šestka. Durey byl jejím nejstarším členem a zprvu také vůdčím duchem. V roce 1921 se ale neúčastnil týmové spolupráce skupiny na Les Mariés de la Tour Eiffel, což vyvolalo pobouření u Jeana Cocteaua. Kromě komorní hudby pak napsal i svou jedinou operu L’Occasion. Kvůli levicovým ideálům pak strávil zbytek života v umělecké izolaci.
1860 – narodil se Bohumil Fidler, skladatel, pedagog a dirigent (zemřel 2. června 1944). Působil v Příbrami jako zakladatel a dirigent Příbramské filharmonie, učitel zpěvu a později ředitel gymnázia, dirigent sboru Lumír-Dobromila, varhaník a regenschori v chrámu sv. Jakuba. Přátelil se se skladatelem Karlem Bendlem a s Antonínem Dvořákem, jehož dopisy částečně vydal ve svých pamětech. Je autorem mnoha duchovních skladeb, známá je jeho instrumentace oblíbeného cyklu vánočních písní Koleda Karla Steckera.
1840 – zemřel Niccolò Paganini, italský houslista, kytarista a skladatel )narodil se 27. října 1782). V devíti letech měl první veřejné vystoupení v janovském Velkém divadle. Koncertoval s úchvatnou bravurou, s lehkostí zvládal i extrémně rychlá tempa a používal v té době ne zcela obvyklé techniky, hru na struně G, kombinaci pizzicata levou rukou a hraní smyčcem, použití skordatury, mimořádně rychlé staccato nebo dvojité flažolety. Jako skladatel napsal přes dvacet skladeb, mnoho se ale nedochovalo, řadu z nich Paganini sám zničil. Většina navíc zůstala v rukopise až do roku 1851, protože autor během života povolil vydání jen pěti opusů. Jeho 24 capricií je tak obtížných, že je houslisté dokázali zahrát až padesát let po jeho smrti. Paganini hrál na nástroj Giuseppe Guarneriho del Gesu nazvané „Kanón“ z roku 1743. V Livornu mu je před koncertem zapůjčil uměnímilovný kupec Livron, který byl jeho hrou tak ohromen, že mu je po koncertě daroval. Paganini vlastnil i sbírku cenných nástrojů věhlasných mistrů, z dílny Niccola Amatiho a Antonia Stradivariho. Jeho milostná aféra s kněžnou Elisou Bonaparte se stala námětem populární operety Paganini od Franze Lehára, poprvé uvedené 30. října 1925 ve Vídni. Kvůli svému neobvyklému vzezření, částečně zaviněnému Marfanovým syndromem, a kvůli neobyčejným schopnostem hry byl mnohými lidmi obviňován ze spolčení s ďáblem. Po smrti mu byl dokonce z tohoto důvodu odepřen pohřeb na hřbitově, jeho tělo bylo řádně pohřbeno až 36 let po smrti. Po různých přesunech bylo v roce 1853 pohřbeno na hřbitově v Gaione a teprve v roce 1896 uloženo v hrobce na hřbitově Villetta v Parmě.
1799 – narodil se Jacques Fromental Halévy, francouzský skladatel, dirigent a pedagog (zemřel 17. března 1862). V devíti nastoupil na pařížskou konzervatoř a stal se žákem a později i chráněncem Luigiho Cherubiniho. Po dvou druhých místech konečně v roce 1819 získal Prix de Rome za kantátu Herminie. Při návštěvě Vídně se seznámil s Beethovenem. Od roku 1826 byl sbormistrem v Théâtre Italien, kde se mu podařilo v roce 1828 uvést operu Clari. V Opéra-Comique se hrály v roce 1827 jeho dvě komické opery L’Artisan a Le Roi et le batelier. V roce 1829 se pak v tomto divadle stal sbormistrem a současně byl jmenován profesorem harmonie a doprovodu na pařížské konzervatoři, později profesorem kontrapunktu a fugy a vyučoval i kompozici. Měl mnoho pozoruhodných studentů, mezi nimi např. Georges Bizet, Aimé Maillart či Camille Saint-Saëns. 23. února 1835 měla v pařížské Opeře premiéru opera La Juive (Židovka), která se stala jeho největším úspěchem. V roce 1836 byl zvolen členem Akademie krásných umění. V roce 1849 zkomponoval kantátu Prométhée enchaîné, která je považována za první skladbu v západní hudbě, ve které jsou použity čtvrttóny. Dcera Geneviève se provdala za Georgese Bizeta. Bratr Léon se stal spisovatelem a historikem, napsal jednu z prvních biografií svého bratra, jeho syn Ludovic byl libretistou mnoha francouzských oper. Napsal např. libreto k Bizetově Carmen nebo k opeře Hoffmannovy povídky Jacqua Offenbacha.
1690 – zemřel Giovanni Legrenzi, italský varhaník a skladatel (pokřtěn 12. srpna 1626). Byl aktivní ve většině typech barokní hudby severní Itálie včetně opery, vokální chrámové hudby i hudby instrumentální. Jeho dílo upadlo neprávem v zapomenutí a bylo zastíněno jmény jeho žáků, Antonia Vivaldiho a Antonia Caldary, kteří dovedli k dokonalosti jeho myšlenky. Zasloužil se mimo jiné o rozvoj sonátové formy, které dal pevný řád. Dbal na zřetelné kontrasty mezi jednotlivými větami a předepisoval i tempa jednotlivých částí, což nebylo do té doby zvykem. Ve jeho sonátách pro dva i tři nástroje byly jednotlivé party prakticky rovnocenné. Jeho kantáty po formální stránce významně ovlivnily dílo Alessandra Scarlattiho. Služebně dosáhl až na post kapelníka chrámu sv. Marka v Benátkách.