28. leden
Svátek má Otýlie.
2026 – vítězem čtvrtého ročníku Dirigentské soutěže Radomila Elišky se v Karlových Varech stal David Šmíd, student brněnské JAMU.
2001 – muzikál Miss Saigon autorů Claude-Michela Schönberga a Alaina Boublila, vycházející z Pucciniho opery Madama Butterfly, uzavřel sérii 4092 představení v newyorském Broadway Theatre, kde se hrál od roku 1991. První nastudování mělo světovou premiéru 20. července 1989 v Theatre Royal v Londýně.
1977 – konalo se vynucené shromáždění českých umělců, kteří v Národním divadle vyslechli a podepsali tzv. Antichartu – rezoluci Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Byla namířena proti signatářům Charty 77, která kritizovala porušování lidských práv v Československu. Aniž by byli s textem Charty 77 seznámeni, připojovali pod nátlakem podpisy, podporující Antichartu, stovky dalších „představitelů kulturní fronty“ – celkem 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a přes 7000 umělců bez oficiálních titulů. Odmítnutím podpisu by riskovali ztrátu zaměstnání. Podpisu se vyhnuli málokteří.
1961 – zemřel Theodor Bohumír Pařík, skladatel, houslista a pedagog (narodil se 1. února 1881). Od roku 1906 byl členem orchestru v Kolíně nad Rýnem, pak působil v divadelním orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem a ve vídeňském Tonkünstlerorchestru vedeném Oskarem Nedbalem a nakonec se usadil v Lipsku, kde se brzy stal koncertním mistrem. Po vzniku Československa se vrátil do Polné, pak vyučoval na konzervatoři v Lublani a v roce 1929 se natrvalo usídlil v Polné, kde dirigoval městský orchestr a vyučoval hudbu.
1944 – premiéru měla Symfonie č. 1 Jeremiáš skladatele a dirigenta Leonarda Bernsteina. Pittsburgh Symphony Orchestra dirigoval autor. Koncert se konal v Syria Mosque, sále pro 3700 posluchačů, postaveném v Pittsburghu v roce 1911 a v roce 1991 strženém.
1944 – narodil se John Tavener, britský skladatel (zemřel 12. listopadu 2013), představitel duchovního minimalismu. V roce 1977 konvertoval k pravoslaví a jeho tvorba začala odrážet kontemplativní funkci hudby v byzantské liturgii. Stal se jedním z nejznámějších ve své generaci, zejména díky skladbě The Protecting Veil (Ochranný závoj), která se v nahrávce violoncellisty Stevena Isserlise stala bestsellerem, a skladbě Píseň pro Athénu, která zazněla na pohřbu princezny Diany. Skladba Beránek se objevila v soundtracku k filmu La grande bellezza Paola Sorrentina (Velká nádhera). V roce 2003 složil sedmihodinové dílo Závoj chrámu založené na textech z řady náboženství. Považoval ho za „nejvyšší počin“ svého života. Byl nazván osobou s velmi vzácným darem, díky němuž dokázat „přivést publikum k hlubokému tichu“.
1942 – na Broadwayi v newyorském divadle Majestic Theatre měla obnovené uvedení jazzová opera Porgy a Bess od George Gershwina, a to v nové, značně zkrácené podobě připravené režisérkou a producentkou Cheryl Crawfordovou. Dirigentem byl Alexander Smallens. Rozhlasová stanice WOR sídlící v New Yorku odtamtud odvysílala 7. května 1942 živou hodinovou verzi… Operu Porgy a Bess poprvé jako světovou premiéru inscenovalo divadlo Colonial Theatre v Bostonu 30. září 1935. Na Broadwayi se premiéra konala v Alvin Theatre 10. října 1935, následné turné začalo 27. ledna 1936 ve Filadelfii a pokračovalo do Pittsburghu a Chicaga a skončilo 21. března 1936 ve Washingtonu. Evropská premiéra opery se konala 27. března 1943 v Královském dánském divadle v Kodani.
1942 – zemřel Pablo Luna, španělský skladatel (narodil se 21. května 1879). Zkomponoval po dvou desítkách operet a revuí a na padesát zarzuel a působil jako houslista i jako dirigent v madridském Teatro de la Zarzuela.
1941 – premiéru měla suita ze scénické hudby ke hře Quiet City (Tiché město) Irwina Shawa od skladatele Aarona Coplanda. Jsou v ní zakódovány pocity nejistoty a izolace patřící k velkoměstu. Zazněla v podobě pro trubku, anglický roh (hoboj) a smyčce v New Yorku v podání dirigenta Daniela Saidenberga a jeho Saidenberg Little Symphony.
1936 – článek Chaos místo hudby v deníku Pravda ostře kritizoval operu Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče, premiérovanou 22. ledna toho roku v Michailovském divadle v Leningradu a o dva dny později v Hudebním divadle Nemirovič-Dančenko v Moskvě. Libretista Alexander Prei založil operu na stejnojmenné povídce od Nikolaje Leskova z roku 1865. Do sovětských divadel se dostala jako surová, erotická a kriminální hra o vražedkyni, jako odstrašující příklad ženské smyslnosti. Šostakovičovo zhudebnění příběhu je výrazně symfonické a naturalistické, přináší ostřejší sociální výpovědi. Článek vyšel poté, co v Moskvě představení navštívil Stalin; vedl až k zákazu díla. Druhá verze opery, Šostakovičem zmírněná a přepracovaná, se jmenuje Kateřina Ismailova a měla premiéru roku 1963, deset let po Stalinově smrti. První moskevské představení původní verze se konalo až v roce 2000.
1935 – zemřel Michail Michajlovič Ippolitov-Ivanov, ruský skladatel (narodil se 19. listopadu 1858), v kompozici žák Nikolaje Rimského-Korsakova. Od roku 1882 pracoval a tvořil v Tbilisi, kde z hudební školy učinil konzervatoř. Roku 1893 získal místo profesora moskevské konzervatoře; mezi lety 1905 až 1918 byl jejím ředitelem, do roku 1922 pak rektorem. V roce 1925 se stal dirigentem Velkého divadla v Moskvě. Napsal několik oper. Jeho nejznámějším dílem je Sardarský průvod z cyklu Kavkazské skici.
1933 – zemřel Adolf Krössing, operní pěvec, tenorista (narodil se 5. ledna 1848), významný představitel postav v operách Bedřicha Smetany. Roku 1870 získal angažmá v pražském Prozatímním divadle, kde 25. září toho roku účinkoval při premiéře definitivní verze Prodané nevěsty ve své nejproslulejší roli – jako Vašek. V letech 1871 až 1923, od roku 1883 v Národním divadle, ji zpíval více než šestsetkrát. V letech 1896 až 1914 byl také režisérem opery; realizoval například první provedení Fibichovy Šárky, Kovařovicových Psohlavců nebo Foerstrovy Evy.
1930 – zemřela Ema Destinnová, operní pěvkyně, vlastním jménem Emilie Paulina Jindřiška Kittlová (narodila se 26. února 1878), hvězda Metropolitní opery v New Yorku. Byla všestranně umělecky nadaná – malovala, psala, hrála na housle, studovala herectví… a ve třinácti začala v Praze navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové, jejíž jméno si později zvolila za umělecký pseudonym. Roku 1897 debutovala v drážďanské Dvorní opeře v roli Santuzzy v Mascagniho opeře Sedlák kavalír. Okamžitě byla přijata ke spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami, kde během deseti let ztvárnila na padesát rolí. V roce 1901 zpívala na wagnerovském operním festivalu v Bayreuthu Sentu v Bludném Holanďanovi. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína a v německé premiéře ztvárnila Miladu ve Smetanově Daliborovi. Roku 1905 debutovala v londýnské Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madama Butterfly. V pražském Národním divadle byla oslavována teprve v roce 1908, kdy byla hned prohlášena jeho čestnou členkou. V newyorské Met ztvárnila Mařenku v Prodané nevěstě: premiéru 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler. Ve světové premiéře Pucciniho opery Děvče ze Západu (La fanciulla del West) ztvárnila 10. prosince 1910 po boku tenoristy Enrica Carusa roli Minnie. Roku 1914 zakoupila zámek ve Stráži nad Nežárkou; stal se jí útočištěm až do konce života. Po válce se ještě vrátila jako Emmy Destinn do Ameriky, ale k dřívějším úspěchům už nedosáhla. V roce 1926 měla v Lucerně poslední pražský koncert a uspořádala turné po dvaceti městech Československa. V roce 1928 zpívala svůj poslední koncert v Londýně.
1925 – Masarykova univerzita v Brně udělila poprvé titul doktor honoris causa, a to skladateli Leoši Janáčkovi. Předala mu ho v den šestého výročí vzniku školy.
1903 – narodil se Julij Mejtus, sovětský ukrajinský skladatel (zemřel 2. dubna 1997). Začínal jako člen První jízdní armády, působil v ní jako klavírista u politického oddělení a organizoval koncerty pro rudoarmějce. Ve 20. letech byl koncertním mistrem charkovského operního divadla, ve 30. letech vyučoval na charkovské konzervatoři lidovou hudbu, věnoval se rovněž tvorbě hudby pro první ukrajinské filmy. Po válce se stal se národním umělcem Ukrajinské sovětské socialistické republiky a za operu Mladá garda, díla s tématem Velké vlastenecké války, se v roce 1951 stal laureátem Státní Stalinovy ceny SSSR. Z meziválečného avantgardisty, který na přelomu 20. a 30. let komponoval futuristické orchestrální kompozice a věnoval se rovněž filmové hudbě, se přeorientoval na styl socialistického realismu. Napsal 17 oper různých žánrů. Upravoval také ukrajinské lidové písně, skládal sbory, písně, orchestrální suity a symfonie.
1891 – narodil se Karel Boleslav Jirák, český skladatel, hudební pedagog a dirigent (zemřel 30. ledna 1972), od roku 1930 ředitel hudebního programu Československého rozhlasu. K jeho pražským žákům patřili Miloslav Kabeláč, Jaroslav Ježek, Iša Krejčí a Klement Slavický. V roce 1945 byl nařčen z nečeského jednání; i když mu v roce 1947 soudní řízení přineslo rehabilitaci, rozhodl se přijmout pozvání do Chicaga na letní hudební kursy na univerzitě. Po komunistickém puči v únoru 1948 v USA definitivně zůstal, Rooseveltova univerzita mu poskytla profesorské místo. Do vlasti se podíval až v roce 1968. V USA napsal 34 děl, mezi nimi dvě symfonie, Rekviem a řadu komorních a orchestrálních skladeb i písní na slova českých básníků.
1876 – narodil se Karel Douša, český skladatel, varhaník a sbormistr (zemřel 3. dubna 1944). Začínal v Praze jako ředitel kůru a varhaník u křižovníků a jako dirigent v nově založené Cyrilské jednotě, byl ředitelem kůru v svatého Jakuba na Starém Městě. Založil vlastní smíšený sbor Oratorní sdružení, v roce 1901 převzal největší pražské pěvecké těleso Hlahol. Po šesti letech přešel od sv. Jakuba do baziliky sv. Václava na Smíchově, kde měl k dispozici kvalitní sbor, se kterým absolvoval řadu koncertů. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1907, kdy se na třicet let stal dómským kapelníkem metropolitního chrámu sv. Víta, vystřídal tam Josefa Förstra, otce skladatele Josefa Bohuslava Foerstera.
1843 – zemřel Jan Nepomuk Vocet, varhaník a hudební skladatel (narodil se 14. dubna 1777), od roku 1801 ředitel kůru v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Byl plodným autorem chrámové hudby – jen soupis jeho děl v budějovickém chrámovém archivu obsahuje na 1900 položek.
1830 – premiéru měla opera Fra Diavolo neboli Hostinec v Terracině, kterou napsal Daniel-François-Esprit Auber. Dílo, uvedené v pařížském Salle Ventadour v Opéra–Comique a v 19. století široce oblíbené, volně vychází z životního příběhu partyzánského vůdce Michele Pezzyho, bojujícího v jižní Itálii v letech 1800 až 1806 proti francouzským okupantům a vystupujícího pod jménem Fra Diavolo (Bratr ďábel). Auber je autorem první francouzské velké opery La Muette de Portici (Němá z Portici). Jeho profesionální partnerství s libretistou Eugènem Scribem trvalo 41 let a přineslo 39 oper, z nichž většina měla komerční i kritický úspěch. Auber je spojován především s opéra-comique, v tomto žánru složil 35 děl. V letech 1842 až 1871 byl ředitelem Pařížské konzervatoře, od roku 1852 až do pádu Druhého císařství v roce 1870 byl současně ředitelem císařské kaple v Louvru.
1813 – zemřel Jan Josef Rösler, uváděný také jako Ján Jozef Rösler nebo Johann Joseph Rösler, skladatel, dirigent a klavírista (narodil se 22. srpna 1771), byl známý jak v Čechách, tak ve Vídni. V letech 1795 až 1805 byl v Praze kapelníkem Guardasoniho operní společnosti, poté byl kapelníkem Dvorního divadla ve Vídni a současně byl ve službách knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic z roudnické větvě, a to jako jeden ze tří kapelníků jeho kapely. Mezi více než dvěma sty skladeb je v jeho odkazu devět oper a další scénická díla, symfonie, nástrojové koncerty i komorní a vokální skladby a církevní hudba.
1795 – zemřel Johann Christoph Friedrich Bach, německý skladatel a kapelník (narodil se 21. června 1732), devátý syn Johanna Sebastiana Bacha, zvaný „bückeburský Bach“. Na dvoře v Bückeburgu – západně od Hannoveru, v sídelním městě hrabství a později knížectví Schaumburg-Lippe – sloužil od roku 1750 až do své smrti v roce 1795. Ze vzájemné spolupráce s protestantským kazatelem, spisovatelem a filozofem Johannem Gottfriedem Herderem vzešlo několik úspěšných dramatických a vokálních děl, mezi jinými oratorium Die Kindheit Jesu (Dětství Ježíšovo). Komponoval symfonie, sonáty, oratoria, liturgické skladby, opery i písně, a to pod vlivem italské hudby a v závěru života pod vlivem Haydnovy a Mozartovy hudby.
1761 – zemřel Francesco Feo, italský operní skladatel (narodil se asi roku 1691), představitel neapolské operní školy. Svou první operu uvedl v roce 1713. Slávy se dočkal v roce 1723 s operou Siface, re di Numidia (Syphax, numidský král), ke které napsal libreto – jako svůj první pokus o hudební drama – tehdy pětadvacetiletý Pietro Metastasio, který právě začínal svou životní dráhu v Neapoli. Feovým nejznámějším oratoriem se stalo dílo s názvem San Francesco Salesio, Apostolo del Chablais z roku 1734, mnohokrát provedené po celé Itálii.