„V druhé polovině 70. let, už jako učitel hudby, se zabýval otázkou založení hudebně vzdělávacího ústavu.“

„Stal se prvním ředitelem Varhanické školy, zároveň i jejím aktivním pedagogem. Po vzniku Československa ji transformoval v soukromou a poté ve státní konzervatoř.“

„Čestného doktorátu si velmi vážil a až do konce života se podepisoval jako Dr. Ph. Leoš Janáček.“

Leoš Janáček se narodil ve škole jako syn hukvaldského kantora. V jedenácti letech se stal žákem klášterní školy v Brně, kde chodil i do reálky a studoval na Slovanském učitelském ústavě. Hudební vzdělání završil na Varhanické škole v Praze a na konzervatořích v Lipsku a Vídni. V Brně pak učil budoucí učitele a vyučoval klavír a v roce 1881 založil Varhanickou školu; učil na ní a byl jejím ředitelem. Vyučoval pak i v brněnské pobočce Mistrovské školy Pražské konzervatoře… Jeho vrcholným kontaktem se školstvím bylo 28. ledna 1925 udělení čestného doktorátu Masarykovy univerzity.

Před sto lety, 28. ledna 1925, měl v aule brněnské Filozofické fakulty slavnostní promoci Leoš Janáček. Stal se prvním čestným doktorem Masarykovy univerzity. Tehdejší rektor Edward Babák ho přivítal jako „přeúspěšného pěstitele hudebního umění“ a hudbě přiřkl bezprostřední vliv na lidskou duši převyšující působnost „snad všech ostatních oblastí lidské kultury“ a přes hráze jazykové sbližující „v záchvěvech nejhlubšího nitra veškeré lidstvo v jedinou rodinu“. Pocity skladatele, sbormistra a pedagoga byly nevšední: „Hodnosti se mi dostalo, o jaké se mi nesnilo. Muzikantská duše doktorem filozofie!“ Čestného doktorátu si velmi vážil a až do konce života se podepisoval jako Dr. Ph. Leoš Janáček.

Do Brna poslali Janáčka z rodných Hukvald v jedenácti letech. Byl devátým ze čtrnácti dětí. Rodiče k tomuto kroku vedla finanční situace rodiny i zdravotní strav otce, který pak skutečně o pouhý rok později v padesáti letech zemřel. Vzdělání mělo chlapci zajistit umístění mezi hudebně nadané hochy z chudých rodin. Finančně byli podporováni prostřednictvím fundace zřízené při augustiniánském klášteře Králové na Starém Brně. Díky tomu, že se stal fundatistou, „modráčkem“, členem sboru účinkujícího při mších a klášterních hudebních produkcích, ale i na koncertech a divadelních představeních, se Janáčkovi dostalo důkladného hudebního vzdělání. Prostřednictvím výuky poskytované na německé reálce na Starém Brně a pak prostřednictvím studia na C. k. slovanském ústavu ku vzdělání učitelů mu léta v klášteře dala také dobré všeobecné základy.

Když sám dostudoval, začal Janáček v Brně učit budoucí učitele a vyučovat klavír. Intenzivně se také věnoval organizaci brněnského koncertního života. Vedl sbor Filharmonického spolku Beseda brněnská. Dirigoval. A komponoval.

V druhé polovině 70. let, už jako učitel hudby, se rovněž zabýval otázkou založení hudebně vzdělávacího ústavu. Vznik takové školy v Brně dokonce označoval za svůj hlavní úkol. Hudební školství v Brně bylo v té době totiž na nízké úrovni. Při německém spolku Musikverein fungovala sice hudební škola, ale česká komunita ve městě hudební vzdělávací ústav postrádala. V roce 1881 proto Janáček inicioval nejprve vznik spolku Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě. Vzorem mu byl Spolek pro pěstování hudby církevní v Čechách, nazývaný také Jednota na zvelebení kostelní hudby v Čechách, od roku 1830 zřizovatel pražské Varhanické školy.

Úsilí o zřízení české hudební školy se v Brně logicky propojilo se středoevropskými ambicemi spojenými s obnovou církevní hudby, takzvaným cecilianismem či cyrilismem. Snaha o reformu římskokatolické chrámové hudby, která by repertoáru provozovanému v kostelích navrátila jeho duchovní charakter a poslání, vzešla z čím dál silnějšího přesvědčení, že se na začátku 19. století už prakticky zcela setřel rozdíl mezi chrámovou vokální hudbou a italskou operou.

V roce 1868 tak vznikla společnost Allgemeiner Caecilienverein für Deutschland, Österreich und Schweiz. V Bamberku ji založil skladatel a kněz Franz Xaver Witt. Skladby á capella – nedoprovázené orchestrem, maximálně jen varhanami – si vzaly za předobraz tvorbu renesančního mistra Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, který se v 16. století, během Tridentského koncilu, z pověření katolické církve podílel na obdobné zjednodušení stylu církevních vokálních děl. V Praze z podobných novodobých snah vzešla Obecná jednota cyrilská (nazývaná také Ceciliánská jednota) – společnost pro očistu chrámové hudby založená roku 1879 Ferdinandem Josefem Lehnerem, kaplanem kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně.

Leoš Janáček dal v Brně v květnu roku 1881 dohromady zakládající výbor spolku. Stanovy byly schváleny výnosem c. k. místodržitelství 4. června 1881 a spolek ustanoven valnou hromadou 23. listopadu. Účel byl deklarován jako zvelebování církevní hudby na Moravě a prostředkem k tomuto cíli se stalo zřízení Varhanické školy v Brně, soustředění církevních hudebnin do školní knihovny, cvičení a vyučování církevního chorálního zpěvu, provozování kvalitních církevních skladeb a vydávání kvalitních církevních hudebních skladeb tiskem, zejména se zřetelem k domácím skladatelům. Financování zajišťovaly příspěvky členů, školné na Varhanické škole, úroky ze základního jmění, příjem ze vstupného a dary i příspěvky z farních kostelů, později také podpora od Moravského zemského sněmu a od Ministerstva kultu a vyučování.

Prvním ředitelem Varhanické školy, zároveň i jejím aktivním pedagogem, se stal Leoš Janáček.

Až v roce 1906 koupila Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě brněnskou vilu z roku 1891. Škola tak konečně získala stálé sídlo. Vyučovala se hra na varhany, klavír a housle, zpěv, kompozice a teoretické předměty. Ze školy vyšla řada pozdějších významných osobností – Oskar Chlubna, Vilém Petrželka, Václav Kaprál, Břetislav Bakala nebo Jan Kunc. V roce 1919, po vzniku Československa, ji Janáček transformoval v soukromou a poté ve státní konzervatoř. Od roku 1920 ve vile sídlila společně s konzervatoří i Janáčkova „mistrovská třída“, zřízená pražskou konzervatoří; z ní vzešel například skladatel Pavel Haas.

S nápadem udělit Janáčkovi čestný titul doktora filozofie, doctor honoris causa, přišel podle muzikologa Jiřího Zahrádky patrně tehdejší děkan filozofické fakulty Arne Novák. Návrh předložil 12. prosince 1924 a profesorský sbor ho jednohlasně schválil. Záměr 30. prosince posvětilo Ministerstvo školství a národní osvěty a poté Akademický senát Masarykovy univerzity. S udělováním čestného titulu neměla tenkrát univerzita ještě zkušenost, Janáček byl prvním, na kom se ustanovila pravidla. „Je pravděpodobné, že jiný kandidát nebyl. To, že titul dostane umělec a hudební skladatel, bylo přirozené, protože Janáček byl výjimečný světový autor žijící v Brně,“ říká Zahrádka v rozhovoru pro Zprávy z Masarykovy univerzity. Janáček se podle něj rozhodl, že významnou část svého dědictví odkáže právě filozofické fakultě. Na univerzitu tak přešla většina peněz z jeho dědictví, včetně některých tantiém. „Jiná věc je, že si přál, aby z těchto peněz byla vybudována katedra, která by se zabývala jeho nápěvky mluvy a její součástí by byl vědecký obor zabývající se psychologií hudby a fonetikou spojenou s lidskou řečí. To se bohužel nestalo,“ konstatuje Jiří Zahrádka.

Čestným doktorátem Masarykova univerzita v lednu 1925 završila oslavy skladatelových sedmdesátin, které se připomínaly předchozího roku. Mezi světovými válkami se s Brnem jako hudebním městem Janáčkovo jméno propojilo už definitivně, i pro budoucnost jedinečně.

Ještě za skladatelova života se z jeho Varhanické školy stala brněnská konzervatoř, v roce 1947 byla jako vysoká umělecká škola založena Janáčkova akademie múzických umění, o devět let později vznikla brněnská filharmonie a v roce 1965 se otevřela moderní budova Janáčkova divadla. Ve výstavbě je nyní Janáčkovo centrum jako sídlo Filharmonie Brno s novým, konečně potřebám města vyhovujícím koncertním sálem. A novorenesanční budova Chleborádovy vily na rohu Smetanovy a Kounicovy ulice, původní sídlo Varhanické školy, by se mohla do stého výročí skladatelova úmrtí, tedy do roku 2028, proměnit v dlouho očekávané důstojné moderní muzeum věnované Leoši Janáčkovi.

———

Věděli jste, že…

…skladatelovou ženou se stala jeho žačka? Šestnáctiletou dceru ředitele Slovanského učitelského ústavu Zdenku Schulzovou začal učit jako čtyřiadvacetiletý, vzali se o tři roky později.

…v zahradním domku vedle Varhanické školy měl skladatel s rodinou jako její ředitel od roku 1909 zajištěno doživotní bezplatné bydlení?

…v roce 1914 slavil šedesáté narozeniny jako ještě stále nepochopený provinční skladatel, že o desetiletí později už byl uznávanou osobností, udivující nebývalým tvůrčím rozmachem, a že dnes je vnímán jako jeden z nejpozoruhodnějších skladatelů dvacátého století?

…v roce 1927 byl Janáček spolu s Arnoldem Schönbergem a Paulem Hindemithem jmenován členem Pruské akademie věd a že mu téhož roku belgický král Albert udělil Rytířský řád krále Leopolda?

Foto: Marek Olbrzymek / Janáček Brno, archiv Masarykovy univerzity, Wikipedia / a.n. / volné dílo, Wikipedia / Jan Vilímek / volné dílo, Wikipedia / VitVit / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), archiv KlasikyPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp