28. únor
Svátek má Lumír.
2019 – zemřel André Previn (Andreas Ludwig Priwin), německo-americký dirigent, skladatel a klavírista (narodil se 6. dubna 1929). Pohyboval se ve třech žánrech současně: psal hudbu pro hollywoodské filmy, hrál jazz a komponoval a dirigoval klasickou hudbu. Podílel se na hudbě k více než padesáti filmům a získal čtyři Oscary. Za nahrávky ve všech tří oblastí své kariéry získal deset cen Grammy a k tomu ještě jednu za celoživotní dílo. Během života byl šéfdirigentem Londýnského symfonického orchestru, hudebním ředitelem Pittsburského symfonického orchestru a Losangeleské filharmonie, šéfdirigent Královské filharmonie a pak šéfdirigentem filharmonie v Oslo… V jeho klasickém kompozičním odkazu jsou koncertní předehry, symfonické básně, 14 koncertů, symfonie pro smyčce, scénická hudba, šest houslových sonát a další partitury pro housle a klavír; sonáty pro fagot, violoncello, klarinet, flétnu a hoboj, tři další tria, smyčcový kvartet se sopránem, klarinetový kvintet, kvintet pro lesní roh a smyčce, nonet, Oktet pro jedenáct hráčů a tři díla pro žesťový soubor, desítky písní, muzikál pro New York a Londýn a dvě úspěšné opery… V roce 1938 berlínská židovská rodina, do které se narodil, požádala o americká víza. Při pařížské zastávce studoval několik měsíců na konzervatoři. Cílem bylo Los Angeles, kam dorazili 26. listopadu 1938. V Kalifornii dva roky soukromě bral lekce dirigování od Pierra Monteuxe, tehdejšího dirigenta Sanfranciského symfonického orchestru.
2002 – zemřel Helmut Zacharias, německý houslista a skladatel (narodil se 27. ledna 1920), který vytvořil přes 400 děl a prodal 14 milionů desek. V osmi se stal nejmladším studentem mistrovské třídy berlínské Hudební akademie, v jedenácti poprvé hrál v rádiu Mozartův Houslový koncert G dur, ve 14 začal pravidelně koncertovat. Nakonec se z něj stal jazzový houslista, mající úspěchy v Evropě i v USA s populárními singly a tituly typu Až znovu rozkvetou bílé šeříky, Tokyo Melody apod. Hrál s dalšími slavnými umělci, jako byl třeba Yehudi Menuhin. V letech 1968 až 1973 měl vlastní televizní show.
1995 – zemřel Max Rudolf, německo-americký dirigent (narodil se 15. června 1902). Od roku 1929 byl šéfdirigentem Nového německého divadla v Praze, v roce 1940 emigroval do Spojených států. Tam působil v letech 1946 až 1958 v dirigentském sboru Metropolitní opery a v letech 1950 až 1958 zastával funkci hudebního správce souboru. Od roku 1958 do roku 1970 byl hudebním ředitelem Cincinnati Symphony Orchestra. Víc než dvě desetiletí také vyučoval na Curtisově institutu ve Filadelfii.
1980 – (několikátou) premiéru měla improvizační kompozice The Well-Tuned Piano (Dobře naladěný klavír), kterou vytvořil (začal tvořit) v roce 1964 La Monte Young, americký skladatel a performer, ústřední postava poválečné avantgardní hudby, označovaný za jednoho z prvních minimalistů. Skladba vyžaduje klavír naladěný čistě, nikoli temperovaně. Provedení zabere něco mezi čtyřmi až šesti hodinami.
1953 – narodil se Osmo Vänskä, finský dirigent a skladatel. Kariéru začal jako klarinetista ve Filharmonii města Turku a v Helsinské filharmonii. Studoval však v té době už dirigování u Jormy Panuly na Sibeliově akademii. V roce 1982 vyhrál Mezinárodní dirigentskou soutěž v Besançonu. V letech 1988 až 2008 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru v Lahti. Souběžně byl u Islandského symfonického orchestru a mezi roky 1996 až 2002 také šéfdirigentem Skotského symfonického orchestru BBC. Následovalo vedení Symfonického orchestru v Minnesotě v USA, a to v letech 2003 až 2022.
1940 – zemřel Arnold Dolmetsch, francouzský hudebník, stavitel nástrojů a propagátor staré hudby (narodil se 24. února 1858). V roce 1893 sestrojil svou první reprodukci loutny a začal stavět cembala a klavichordy. Žil pak nejen v Británii, ale také v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Zrestauroval řadu vzácných nástrojů a začal vyrábět kopie téměř všech druhů instrumentů z 15. až 18. století: viol, louten, fléten i klávesových nástrojů. Jeho kniha Interpretace hudby 17. a 18. století z roku 1915 se stala milníkem ve vývoji takzvaného autentického či historicky poučeného provádění staré hudby.
1935 – narodila se Drahomíra Drobková, operní pěvkyně – altistka (zemřela 30. června 2022). Působila v Banské Bystrici a v letech 1966–1983 ve Státním divadle v Ostravě. V roce 1983 se na 11 let stala členkou operního souboru Národního divadla. Vystupovala tam ve Smetanových, Dvořákových, Verdiho a Pucciniho operách. Za roli Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi obdržela Cenu Thálie 1993.
1935 – zemřela Chiquinha Gonzaga (Francisca Edwiges Neves Gonzaga), skladatelka, pianistka a první dirigentka v Brazílii (narodila se 17. října 1847). Byla autorkou slavného karnevalového pochodu Ó Abre Alas a hudby k několika desítkám divadelních her, u veřejnosti měly velký úspěch její operety využívající prvky tehdejší populární kultury i její polky, valčíky a tanga.
1926 – narodil se Stanley Glasser, jihoafrický skladatel od roku 1963 usazený v Británii (zemřel 5. srpna 2018). V Kapském Městě stál za jazzovým muzikálem King Kong a za muzikálem Mr Paljas, složil první jihoafrickou baletní partituru s názvem The Square a byl pravděpodobně prvním jihoafrickým skladatelem elektronické hudby – zkomponoval tímto způsobem v roce 1960 scénickou hudbu pro uvedení hry Císař Jones od Eugena O’Neilla. V britském exilu vyučoval na Goldsmiths na Londýnské univerzitě, kde se jeho katedra stala průkopníkem ve zkoumání elektronické hudby.
1926 – zemřel Jan Pehel, varhaník, vojenský kapelník a skladatel (narodil se 16. května 1852). Byl považován za jednoho z nejlepších vojenských kapelníků Rakousko-Uherska. Jeho skladby byly vydávány i v Německu, v Itálii a v Anglii. Začínal jako učitel na vesnických školách a varhaník a ředitel kůru v Chrudimi a v Chocni, kde také založil a řídil sokolskou hudbu. V roce 1884 se stal vojenským kapelníkem v Hradci Králové, později působil u vojenských kapel v Terezíně, Terstu a v Praze. Tam se stal kapelníkem granátnické hudby a byl zvolen starostou Společenstva kapelníků.
1921 – narodil se Vladimír Sommer, skladatel a pedagog (zemřel 8. září 1997). Jeho kompoziční odkaz je nepočetný, patří nicméně v české hudební kultuře k zásadním položkám. Sommer je podepsán i pod tendenční hudbou, nevyhnul se angažovaným skladbám a tvorbě pro mládežnické soubory, ale pak ve své Vokální symfonii na konci 50. let hodil režimu pomyslnou rukavici. Mimořádně sugestivně, jazykem blízkým klasikům dvacátého století, včetně Prokofjeva a Šostakoviče, vyjádřil sílící deziluzi z vývoje poměrů, z rozporů a zdrcujících faktů, které začaly vycházet najevo. Texty mu posloužili Franz Kafka, Fjodor Michajlovič Dostojevskij a Cesare Pavese. Napsal burcující, pesimisticky vyznívající symfonické drama, ale ještě víc tísnivou a především skličující meditaci nad životem a smrtí; dílo, ve kterém veřejnost po premiéře uskutečněné v roce 1963 neomylně rozpoznala jednu z nejsilnějších a nejlepších tuzemských poválečných hudebních skladeb… Po studiu houslí a skladby na Pražské konzervatoři se stal jeho učitelem kompozice na AMU Pavel Bořkovec. Absolvoval v roce 1949 houslovým koncertem. Dlouhé roky působil jako profesor hudební teorie na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Napsal několik symfonických a komorních děl, skládal i filmovou hudbu.
1921 – narodil se Donald H. White, americký skladatel a pedagog (zemřel 4. října 2016). V letech 1948 až 1981 byl předsedou katedry kompozice a teorie na DePauw University v Greencastle v Indianě. V roce 1980 se stal předsedou hudební katedry na Central Washington University v Ellensburgu ve státě Washington. K jeho proslulým kompozicím patří Lyrická suita pro eufonium a dechy a Sonáta pro tubu.
1920 – premiéru měla v Paříži orchestrální suita Le tombeau de Couperin (nepřesně se překládá jako Náhrobek Couperinův) Maurice Ravela. Původní podoba díla, napsaného historizujícím způsobem ve formě barokní suity, je pro sólový klavír. V názvu má Françoise Couperina, významného skladatele minulosti. Francouzský titul podle hudební terminologie ze 17. století naznačuje, že jde poctu, vzpomínku – přeneseně tedy o typ skladby, kdysi především loutnové, upomínající (podobně jako nápisy na náhrobcích) na významnou zesnulou osobnost. Ravel Couperina nenapodobuje, pouze vzdává čest jeho umění a reflektuje ducha barokních tanců. Melodika a některé pikantní harmonie plně odpovídají dvacátému století. A v pozadí skladby stojí ještě jeden autorův záměr: každá ze šesti částí nese věnování některému z přátel, kteří zahynuli na bojištích první světové války.
1912 – premiéru měly dvě skladby Carla Nielsena – Symfonie č. 3 Sinfonia Espansiva, op. 27, a Houslový koncert op. 33. Obě zazněly v Kodani na koncertě Královského dánského orchestru pod autorovou taktovkou, sólistou byl Peder Christensen Møller. Symfonie je zajímavá vokálními party bez textu pro sólový soprán a baryton ve druhé větě. Houslový koncert se vyznačuje neoklasicistní formou a značnou melodičností.
1908 – zemřela Pauline Lucca, rakouská pěvkyně – dramatická sopranistka (narodila se 24. dubna 1841). V roce 1859 debutovala v Olomouci jako Elvira v opeře Ernani. Nějakou dobu zpívala v Praze a v roce 1861 získala angažmá v berlínské Státní opeře, kde byl její úspěch po léta absolutní. Často navštěvovala Anglii, Francii a Rusko. Skladatelé Giacomo Meyerbeer a Daniel Auber ji považovali za nepřekonatelnou. V letech 1874 až 1889 byla členkou Vídeňské státní opery.
1906 – narodil se Jaroslav Francl, skladatel a pedagog (zemřel 19. června 1990). Studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky. V té době napsal dětskou zpěvohru Honza dobrák a operu Švanda. Oficiální opus 1 ale nese až Smyčcový kvartet z roku 1931. Působil jako ředitel Městské hudební školy v Kutné Hoře, učil zpěv na místní reálce a byl sbormistrem Učitelského smíšeného pěveckého sboru a pěveckého sdružení Tyl. Občas řídil i Kutnohorskou filharmonii. Po osvobození se stal ředitelem hudební školy v Karlových Varech a od roku 1946 ve Znojmě, kde byl i dirigentem Znojemské filharmonie. Později byl ještě ředitelem hudební školy v Jihlavě, kde vedl Horácký komorní orchestr. V Brně se stal ředitelem Kvapilovy hudební školy a současně vyučoval na konzervatoři. V roce 1955 přesídlil do Prahy kde působil ve funkci inspektora hudebních škol Středočeského kraje. Od roku 1969 až do odchodu do důchodu v roce 1974 byl dirigentem a uměleckým ředitelem Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. Napsal orchestrální i komorní skladby a jeden balet.
1901 – narodil se Otakar Pařík, dirigent a klavírista, otec českého dirigenta Ivana Paříka a manžel operní zpěvačky Marie Paříkové (zemřel 19. února 1955). Studoval hru na klavír u Conrada Ansorgeho na Německé hudební akademii a současně se učil hrát na varhany u Bedřicha Antonína Wiedermanna na pražské konzervatoři. Už jako dvacetiletý hrál v Českém triu a doprovázel např. Jana Kubelíka nebo Emu Destinnovou. Později se věnoval výhradně dirigování. V letech 1937–1945 pracoval jako první kapelník Velkého orchestru v pražském rozhlasu. Po druhé světové válce získal místo vedoucího Filmového symfonického orchestru. Z této doby pocházejí nahrávky ke zhruba šedesáti celovečerním filmům, třeba k Siréně od Emila Františka Buriana nebo k Bajajovi od Jiřího Trnky. Rok byl také uměleckým šéfem Ostravského symfonického orchestru, pravděpodobně dirigoval jeho úplně první koncert po vzniku 3. května 1954.
1862 – premiéru měla v Opéra national de Paris opera La Reine de Saba (Královna ze Sáby) od Charlese Gounoda, napsaná dva roky po Faustovi a Markétce. Vypráví příběh milostného trojúhelníku – o králi Šalamounovi, královně Balkis a staviteli Adoniramovi. Královna ze Sáby je postavou zmiňovanou ve Starém zákoně. Libretisté Jules Barbier a Michel Carré se však inspirovali především příběhem Les nuits de Ramazan (podle staré arabské legendy) z rozsáhlého díla Gérarda de Nervala Le voyage en Orient… Častěji uváděnou se stala stejnojmenná opera Die Königin von Saba maďarského, ve Vídni žijícího skladatele Karla Goldmarka z roku 1875.
1854 – narodil se Juliusz Zarębski, polský skladatel a klavírista (zemřel 15. září 1885), předčasně zesnulý tvůrce slavného Klavírního kvintetu g moll, všeobecně považovaného za nejvýznamnější dílo polské romantické komorní hudby. V Římě v roce 1874 studoval u Liszta, stal se jeho oblíbeným studentem. Měl koncerty v Oděse a Kyjevě na jaře roku 1874. S velkým úspěchem koncertoval v mnoha dalších evropských městech, včetně Říma, Neapole, Konstantinopole, Varšavy, Paříže a Londýna. Působil jako profesor na Bruselské konzervatoři., Varšavy, Paříže a Londýna. Působil jako profesor na Bruselské konzervatoři.
1819 – první veřejné provedení písně Schäfers Klagelied od Franze Schuberta bylo jeho prvním vystoupením na veřejnosti v roli autora písní. Zazněla v podání tenoristy Franze Jägera v sále vídeňského hotelu Zum römischen Kaiser. Stala se úspěchem, který pomohl mladému skladateli vejít víc ve známost. Skladba zkomponovaná v roce 1814 zhudebňuje báseň o nemocí z lásky, o pastýři se zlomeným srdcem, kterou v roce 1804 napsal Johann Wolfgang von Goethe.
1714 – narodil se Gizziello, italský kastrát – sopranista (zemřel 25. října 1761), vlastním jménem Gioacchino Conti. Debutoval v Římě na začátku 30. let, patrně v některé opeře Leonarda Vinciho, Na začátku roku 1732 byl povolán do Neapole, aby nahradil kastráta Nicolò Grimaldiho (Nicoliniho), který náhle zemřel 1. ledna během zkoušek Pergolesiho první opery La Salustia v Teatro San Bartolomeo. Kariéra ho pak zavedla do divadel po celé Itálii i do zahraničí. Zpíval na mnoha premiérách pro nejslavnější hudebníky své doby, včetně Jommelliho, Galuppiho a Hasseho. V druhé polovině 30. let pobýval v Londýně, kde ho angažoval Georg Friedrich Händel: účinkoval v jeho nových operách Atalanta, Giustino, Berenika a Arminio a v obnovených inscenacích oper Ariodante, Partenopa a Alcina. Byl známý jako sentimentální a něžný zpěvák. A i když si udržoval i stav absolutní dokonalosti ve vokální virtuozitě, nikdy ji nestavěl na odiv tak akrobaticky jako například Farinelli.
1619 – narodil se Giuseppe Felice Tosi, italský varhaník a hudební skladatel (zemřel 14. prosince 1693). Začínal jako zpěvák v bazilice sv. Petra v Boloni, kde později působil až do smrti jako varhaník. Mezitím se vyskytoval i ve Ferraře. Byl zakládajícím členem Boloňské filharmonické akademie v roce 1666. Jeho první známé skladby pocházejí ze 70. let. Komponoval hlavně chrámovou hudbu, ale napsal i několik oper.