29. leden
Svátek má Zdislava.
2020 – zemřel hobojista Stanislav Duchoň (narodil se 14. srpna 1927). Byl členem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK jako hráč na anglický roh, poté prvním hobojistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a pak prvním hobojistou a sólohobojistou České filharmonie. V roce 1953 se stal laureátem dechové soutěže Pražského jara o Cenu Antonína Rejchy. Věnoval se komorní hudbě, zejména v souboru Ars rediviva. V roce 1962 poprvé provedl známý Hobojový koncert Ilji Hurníka.
2015 – zemřel Israel Yinon, izraelský dirigent (narodil se 11. ledna 1956). Studoval dirigování, skladbu a hudební teorii na universitě v Tel Avivu. Značnou část své práce věnoval objevování židovských skladatelů, kteří zemřeli během holokaustu. Věnoval se tak i skladatelům žijícím na území dnešního Česka, jako byli například Hans Krása, Pavel Haas a Erwin Schulhoff. Často spolupracoval i s českými orchestry. Zemřel během koncertu ve švýcarském Lucernu, když dirigoval orchestr hrající skladbu Richarda Strausse.
2007 – zemřel Jaromír Petřík, tanečník, choreograf a baletní mistr (narodil se 22. listopadu 1931). V amatérském souboru Pražská zpěvohra si ho všiml Luboš Ogoun a doporučil ho šéfovi baletního souboru Národního divadla v Praze Sašovi Machovovi. Ten ho po měsíčním školení angažoval, brzy tančil svou první sólovou roli Parise v Romeovi a Julii a díky píli i přes pozdní začátek získal pozici sólisty. Balet dostudoval na HAMU a absolvoval stáž na Tanečním učilišti Agripiny Jakovlevny Vaganovové v Leningradě. Jeho první role byly lyrické, v 70. letech pak převážně charakterní. V letech 1969 až 1974 vyučoval na Pražské konzervatoři sólový tanec. V Národním divadle působil až do odchodu do důchodu v roce 1987. Jeho manželkou byla tanečnice Eliška Boňková. V roce 1999 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii balet a pantomima.
2001 – zemřela Lê Dung, vietnamská operní zpěvačka, sopranistka (narodila se 7. listopadu 1951). Profesionální pěveckou kariéru začala v 17 letech, když se připojila k vojenskému souboru a k souboru písní a tanců Generálního politického oddělení. Sloužila na cvičištích, v dolech a vystupovala pro vojáky bojující ve válce za komunistický Sever. Zpívala vše, od opery a předválečné hudby přes repertoár lidových a revolučních písní až po populární hudbu. Organizovala večery klasické hudby, vychovávala zpěváky různých žánrů. Od roku 1986 studovala na Moskevské státní konzervatoři, v roce 1990 se vrátila do Vietnamu a stala se sólovou umělkyní Vietnamského symfonického orchestru. V roce 1993 byla jmenována Lidovou umělkyní.
1996 – ohni padlo za oběť benátské historické divadlo La Fenice, znovuotevřeno bylo v roce 2003. Budova stála od roku 1755 jako Teatro San Benedetto, v roce 1774 vyhořela a byla obnovena v roce 1792 pod novým názvem La Fenice. Další požár divadlo postihl roku 1836, znovuotevřeno bylo roku 1837. Má kapacitu tisíc míst. Světovou premiéru tam měly mimo jiné opery Tancredi a Semiramis od Rossiniho, Křižák v Egyptě od Meyerbeera, Kapuleti a Montekové od Belliniho, Verdiho Ernani, Rigoletto a La Traviata, Leoncavallova Bohéma a Život prostopášníka Igora Stravinského.
1962 – zemřel Fritz Kreisler, rakouský houslový virtuos a skladatel (narodil se 2. února 1875). Na repertoáru jsou dnes hlavně jeho krátké skladby, často používané jako přídavky, a úpravy nebo reminiscence děl jiných skladatelů. Studoval ve Vídni a v Paříži, jako virtuos se proslavil na přelomu století. Byl židovského původu, i když sám byl katolíkem, a před druhou světovou válkou unikl do USA, kde získal občanství. Vlastnil cennou sbírku mistrovských houslí, mnohé z exemplářů dnes nesou jeho jméno.
1954 – premiéru měl Žalm 130 De Profundis, poslední dílo Arnolda Schoenberga. Uskutečnila se v Kolíně nad Rýnem.
1942 – narodil se Václav Zahradník, český skladatel a dirigent (zemřel 28. června 2001). Proslavil se zejména jako šéfdirigent Orchestru Československé televize. Na pražské konzervatoři studoval skladbu u Františka Kovaříčka a Zdeňka Hůly, dirigování u Františka Hertla a bicí nástroje u Vladimíra Vlasáka. V tomto období se podílel na experimentální hudbě v souboru Quax pod vedením Petra Kotíka. Proslavil se v druhé polovině 60. let LP deskou Šípková Růženka beatové skupiny Rebels; napsal pro ni skladby a odvážná aranžmá, v nichž použil nástroje symfonického orchestru. Složil a natočil mnoho scénických a filmových hudeb, mimo jiné k bestsellerovým komediím Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny, Jak vytrhnout velrybě stoličku a S tebou mě baví svět (hity Sladké mámení či Vzhůru k výškám), k animovanému seriálu Rákosníček, Brundibáři, k pohádkovému filmu Rumplcimprcampr a dalším. Výrazně se zapsal také jako hudební aranžér, například ve filmové komedii Noc na Karlštejně. Působil jako šéfdirigent hudebních festivalů – v Sopotech, Bratislavská lyra, Děčínská kotva, Intertalent atd. Pravidelně zajížděl dirigovat do východního Berlína. Přijal ocenění zasloužilý umělec. V osmdesátých letech navázal na své někdejší jazzové aktivity. Jeho strýc Jaroslav Zahradník byl varhaníkem a skladatelem, ředitelem v hudební škole v Litoměřicích a Blatné. Jeho syn Václav Zahradník mladší je také profesionálním muzikantem a dirigentem. Jeho starší syn Jakub Zahradník je také muzikantem.
1942 – zemřel Ladislav Zavrtal, italsko-český skladatel, dirigent a violista (narodil se 29. září 1849). Byl synem českého skladatele a vojenského kapelníka Václava Huga Zavrtala a italské operní pěvkyně Carlotty Maironi da Ponte. Studoval na Conservatorio di San Pietro a Majella v Neapoli mimo jiné u Francesca Paola Tostiho. Po působení v orchestrech svého otce v Trevisu a Modeně odešel jako dirigent do městského divadla v Miláně. Později se odstěhoval do Skotska, kde pracoval jako učitel hudby a dirigent různých dechových hudeb v Glasgow. V roce 1877 spolupracoval se známým německým dirigentem Hansem von Bülow. Intenzivně se zapojil do londýnského hudebního života a byl uměleckým ředitelem nedělních koncertů v Royal Albert Hall. V roce 1906 odešel na odpočinek a žil v Itálii. Byl jmenován rytířem Řádu italské koruny a další ceny i řády získal v Itálii, Anglii, Řecku, Turecku a Srbsku. Měl cenné hudební sbírky: Mozartiana, kterou získal jeho otec od Mozartova syna Karla, korespondenci mj. s Antonínem Dvořákem, Arthurem Sullivanem, Edwardem Germanem a Alexander Campbellem Mackenziem. Vše, plus rukopisy skladeb svých, svého otce a svého strýce, napřed uložil a později odkázal v závěti Glasgowské univerzitě.
1926 – zemřel Miloslav Francisci, slovenský lékař a hudební skladatel (narodil se 30. dubna 1854). Po studiu, z obavy z perzekuce ze strany úřadů, emigroval v roce 1886 do Spojených států. Usadil se v Clevelandu jako zubní lékař. Byl výborný klavírista a organizoval hudební život mezi slovenskými vystěhovalci. V roce 1906 založil pěvecké sdružení Kriváň a stal se jeho sbormistrem. Současně byl dirigentem obdobného německého tělesa, což mu mnozí vytýkali. Sbíral a upravoval slovenské lidové písně. Velká sbírka, která existovala pouze v rukopise, se sice ztratila, ale přesto tiskem vydal 200 lidových písní. Je autorem prvních slovenských operet, které byly poprvé uvedeny v roce 1925 v Bratislavě a později i v jiných slovenských městech. Slovensko navštívil ještě dvakrát, v roce 1919 a 1922. Léčil se ve slovenských lázních.
1925 – narodil se Miloslav Kořínek, slovenský skladatel a pedagog českého původu (zemřel 8. července 1998). Studoval na gymnáziu v Bratislavě a souběžně na Státní konzervatoři v Bratislavě hru na flétnu, skladbu a dirigování. Jeho učitelem kompozice byl Alexander Moyzes. Ve studiu skladby pokračoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Skoro čtyři desetiletí pak byl profesorem hudební teorie a skladby na bratislavské konzervatoři. Vedle skladby se podílel na přípravě učebnic hudební teorie. Složil dvě opery, řadu orchestrálních i komorních skladeb, písně a sbory.
1924 – narodil se Luigi Nono, italský skladatel avantgardní vážné hudby (zemřel 8. května 1990). Studoval na benátské konzervatoři, práva na univerzitě v Padově a skladbu u Bruna Maderny. V rámci Benátského bienále v roce 1948 navštěvoval kurz dirigování vedený Hermannem Scherchenem. Byl pravidelným účastníkem Darmstadtských letních kurzů pro Novou hudbu, kde bylo provedeno celkem sedm jeho skladeb. Spolu s Karlheinzem Stockhausenem a Pierrem Boulezem je považován za jednoho z hlavních představitelů nového směru seriální hudby, tzv. Darmstadtské školy. V roce 1955 se oženil s Nurií Schoenbergovou, dcerou skladatele Arnolda Schönberga. V roce 1952 Nono vstoupil do Komunistické strany Itálie, ve které pak působil na místní i celostátní úrovni po celý život. Prostřednictvím svých kompozic se pokoušel šířit i své politické myšlenky a ideály. Ve skladbách používal texty ultralevicových filosofů a revolucionářů, jako například Che Guevary, Fidela Castra nebo Julia Fučíka. V 60. letech začal zkoušet elektronické prostředky v hudbě. Je pohřben na benátském hřbitově San Michele vedle Igora Stravinského, Sergeje Ďagileva a dalších osobností.
1922 – zemřel Edwin Eugene Bagley, americký skladatel a dirigent (narodil se 29. května 1857). Proslul zejména díky pochodu National Emblem. Začal jako zpěvák, poté jako hráč na kornet ve Swiss Berglingers. Koncem osmdesátých let přešel z kornetu na pozoun. Působil také v Bostonské německé kapele a Bostonském symfonickém orchestru. Skládal zejména vojenské pochody (například Ambasador, Vítězná Amerika, Front Section March a další).
1916 – premiéru měla Skytská suita, symfonická skladba Sergeje Prokofjeva. Zazněla v Mariinském divadle v Petrohradu v podání orchestru tamní konzervatoře a pod skladatelovou taktovkou. Patří k vrcholným dílům jeho prudkého tvůrčího rozletu v prvním desetiletí po ukončení studia na petrohradské konzervatoři. Je to sugestivní hudba plná obrazů, umocněných mimořádným zvukovým účinem: orchestr je početně zesílen a rozšířen bohatým výběrem bicích nástrojů. Původně mělo jít o hudbu k baletu Ala a Lollij, jehož děj se odehrává mezi Skyty, objednaného Sergejem Ďagilevem pro jeho Ruský balet působící v Francii. Ďagilev však nakonec partituru odmítl, a tak ji skladatel přepracoval do suity pro koncertní provádění.
1885 – zemřel František Rieger, varhanář a zakladatel společnosti na výrobu varhan Franz Rieger & Sons (narodil se 13. prosince 1812). Vyučil se varhanářem v Andělské Hoře a zkušenosti pak získal v Opavě a ve Vídni u varhanáře Josepha Seybertha. V roce 1843 opravil své první varhany pro hřbitovní kostel v Krnově. Během života pak postavil nebo opravil na pět desítek nástrojů. Své varhany označoval jako opusy a dával jim pořadová čísla.
1880 – zemřel Norbert Javůrek, lékař a český skladatel (narodil se 18. ledna 1839), působící v českých zemích i v Chorvatsku a na dalších místech monarchie. Proslavil se zejména harmonizací Sušilových moravských národních písní a organizováním koncertů slovanských písní v Brně a Olomouci. Přispíval také do novin jako operní kritik.
1879 – narodil se Gustav Roob, hudební skladatel (zemřel 11. září 1947). Na Pražské konzervatoři studoval hru na violoncello a skladbu u Antonína Dvořáka. U 63. pěšího pluku v Bystřici v Sedmihradsku byl jmenován kapelníkem, v té době nejmladším v rakouské armádě. Byl členem České filharmonie a orchestru Německého divadla v Praze. Nějakou dobu byl učitelem hudby v rodině knížete Maxe Egona II. Fürstenberga na zámku v Lánech. Pro amatérské divadelní a loutkoherecké soubory psal scénickou hudbu. Utonul nešťastnou náhodou v Ohři. Byl velmi plodný skladatel s obdivuhodnou šíří záběru. Zkomponoval na 380 číslovaných skladeb, psal pro klavír, komorní hudbu, symfonie, kantáty, opery, operety, pantomimy atd. Několik prací získalo ceny České akademie věd a umění a Magistrátu hlavního města Prahy. Rukopisná pozůstalost je uložena v Českém muzeu hudby v Praze.
1862 – narodil se Frederick Theodore Albert Delius, anglický skladatel (zemřel 10. června 1934). Pocházel z rodiny obchodníků německého původu. Hudbě se začal věnovat poměrně pozdě, studoval ji v Lipsku na konzervatoři. Počátkem devadesátých let začal tvořit opery, nejslavnější z nich, Romeo a Julie na vsi, vznikla roku 1901. Psal také sborovou a komorní hudbu. Pohřben je v Limpsfieldu v Surrey v Anglii.
1850 – narodila se Jeanette Thurber, mecenáška umění, zakladatelka a prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, která pozvala Antonína Dvořáka do Ameriky (zemřela 2. ledna 1946). Byla první z Američanů, kdo si uvědomoval nutnost pokračovat v hudební tradici starého světa, tedy evropské hudby a nezbytnost importu této tradice. Absolvovala nejvyšší hudební vzdělání v Evropě, konzervatoř v Paříži. V roce 1880 založila Americkou operní společnost a Národní hudební konzervatoř, obě se sídlem v New Yorku. V roce 1891 nabídla místo ředitele konzervatoře Antonínu Dvořákovi, který se jím stal od školního roku 1892 na tři roky. Byl to podstatný krok k výchově domácích skladatelů a k založení tradice americké vážné hudby.
1845 – František Palacký učinil zásadní krok k založení samostatného českého divadla v Praze, stavovskému výboru českého zemského sněmu předložil žádost o privilegium k jeho výstavbě. Tato žádost, motivovaná potřebou důstojné české scény, byla schválena v dubnu 1845. K založení samotného Sboru pro zřízení českého národního divadla došlo až později a první veřejné sbírky začaly v roce 1851. Kvůli finančním a politickým potížím bylo nejprve postaveno Prozatímní divadlo (1862) a teprve poté Národní divadlo, jehož základní kámen byl položen v roce 1868.
1782 – narodil se Daniel-François-Esprit Auber, francouzský skladatel a pedagog (zemřel 13. května 1871). Už v jedenácti letech skládal drobné skladby. Celý život strávil v Paříži, neměl rád cestování a život na venkově. Miloval pařížské salony, společnost dam a jízdu na koni. Nikdy se neoženil. První operu s názvem Omyl okamžiku uvedlo ochotnické divadlo, měla řadu nedostatků a propadla, ale přítomný Luigi Cherubini rozpoznal jeho talent a povzbudil ho k tomu, aby začal studovat kompozici na pařížské konzervatoři. V roce 1823 začala jeho dlouholetá spolupráce se zkušeným libretistou Eugènem Scribem, společně vytvořili přes čtyřicet oper. K nejznámějším patří dodnes uváděná Němá z Portici (1828, první zástupce žánru grand opera, vznikla na zakázku pařížské opery, její uvedení v Bruselu se stalo podnětem k povstání za osvobození Belgie) a Fra Diavolo (1830). Ovlivnil další skladatele (Meyerbeera a Halévyho), Richard Wagner se o něm celý život vyjadřoval s uznáním. V letech 1842–1870 byl ředitelem pařížské konzervatoře a v roce 1852 ho Napoleon III. jmenoval císařským kapelníkem. Král Karel X. mu propůjčil Řád čestné legie a v roce 1861 byl jmenován rytířem Řádu Čestné legie. Je pochován na hřbitově Père Lachaise.
1781 – premiéru mělo drama Idomeneo (Idomeneo, re di Creta), první zralé operní dílo mladého Wolfganga Amadea Mozarta. Uskutečnila se v mnichovském Cuvilliés Theatre neboli Altes Residenztheater.
1772 – premiéru měla komická opera buffa La Fiera di Venezia (Benátský jarmark), ve své době jedno z nejuznávanějších děl vídeňského skladatele Antonia Salieriho, Itala pocházejícího z Benátské republiky. Představení se uskutečnilo v Burgtheatru ve Vídni.
1728 – premiéru měla Žebrácká opera (The Beggar’s Opera), tříaktová baladická opera, kterou napsal John Gay s hudbou zaranžovanou Johannem Christophem Pepuschem. V divadle Lincoln’s Inn Fields Theatre se rekordně hrála v 62 den za dnem po sobě jdoucích představeních. Dílo satirizovalo italskou operu, která se v Londýně stala populární, ale i politiku, chudobu a nespravedlnost a zaměřilo se také na téma korupce. Jde o jediný příklad kdysi prosperujícího žánru satirických hudebních her, které využívaly některé konvence opery, ale bez recitativů. Texty árií vycházely z populárních balad, operních árií a chrámových i lidových písní. V Žebrácké opeře byl předmětem satiry veřejný skandál související s uváděním italských oper, hlavně Händelovou péčí. Mezi příznivci dvou primadon, které se objevily v několika jeho posledních operách, Francescou Cuzzoni a Faustinou Bordoni, se totiž rozvinula hořká rivalita; vyvrcholila v červnu 1727 rvačkou v publiku, když obě pěvkyně na jevišti přestaly zpívat, vyměňovaly si urážky a tahaly se za vlasy… Žebrácká opera italské opery zneuctila. Obě dámy pak na konci sezóny 1729 opustily Londýn.
1715 – narodil se Georg Christoph Wagenseil, rakouský skladatel a cembalista (zemřel 1. března 1777). Na cembalo a na varhany se učil u Mattea Palotta a v kompozici se stal oblíbeným žákem dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe. Na základě mše komponované v roce 1736 byl jmenován dvorním skladatelem a tuto funkci zastával až do smrti. V roce 1741 byl jmenován varhaníkem císařovny Alžběty Kristýny Brunšvicko-Wolfenbüttelské, pro kterou zkomponoval mnoho náboženských skladeb. V roce 1745 se jako hudebník účastnil korunovace Františka Štěpána Lotrinského ve Frankfurtu nad Mohanem. Císařovna Marie Terezie mu v témže roce udělila dovolenou, aby studoval italskou hudbu. Vykonal cesty do Benátek, Florencie a Milána, kde se seznamoval s tehdejší italskou operu a dirigoval premiéry i vlastních oper Ariodante (1745) a Demetrio (1746). Po návratu do Vídně triumfoval operou Alessandro nell’Indie. Byl jmenován profesorem cembala dětí Marie Terezie, vyučoval jejích pět dcer a korunního prince. Sepsal pro ně i učebnici hry na cembalo. Mezi jeho další žáky patřili mj. František Xaver Dušek, Leopold Hofmann, Josef Antonín Štěpán a Johann Baptist Schenk, pozdější učitel Beethovena. Složil 16 oper, 3 oratoria, 103 instrumentálních koncertů, 96 symfonií, 93 komorních děl, okolo sta skladeb pro klávesové nástroje, chrámovou hudbu a sbory. Je také autorem školy pro klavír, kterou publikoval v Augsburgu v roce 1751. Katalog jeho děl sestavila Helga Scholz-Michelitschová, byl vydán ve dvou svazcích v letech 1966 a 1972.
1688 – zemřel Carlo Pallavicino, italský skladatel (narodil se neznámo kdy v roce 1640). Už jako dítě se stal sboristou v bazilice sv. Antonína v Padově. V jeho 16 letech byly v Teatro San Moise v Benátkách uvedeny jeho první opery Demetrius a Aurelian. Hlavní část života strávil v Drážďanech, působil na dvoře kurfiřta Jana Jiřího II. jako zástupce kapelníka a po smrti Heinricha Schütze v roce 1672 jako první kapelník. Při krátkém návratu do Itálie byl mimo jiné sbormistrem v ústavu pro nevyléčitelně nemocné Ospedale degli Incurabili v Benátkách, pro který zkomponoval několik oratorií. Pak definitivně odešel do Drážďan, kde získal na saském dvoře postavení ředitele komorní a divadelní hudby. Byl otcem libretisty Stefana Benedetta Pallaviciniho a zřejmě i skladatele Vincenze Pallaviciniho.