3. říjen
Svátek má Bohumil.
2020 – zemřel Karel Fiala, herec, operní, operetní a muzikálový pěvec – tenorista (narodil se 3. srpna 1925). V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 2013 získal cenu Thálie za celoživotní přínos v oboru muzikál. Od roku 1954 byl členem souboru Hudebního divadla Karlín, kam ho angažoval Oldřich Nový. Účinkoval také v řadě filmů. Nejznámější je hlavní role v české westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964, pěvecký part ale nazpíval Karel Gott. Zahrál si i ve Formanově Amadeovi, kde ztvárnil postavu Dona Giovanniho, Kovářského v pohádce Dařbuján a Pandrhola nebo titulní roli ve filmovém přepisu Smetanovy opery Dalibor. Na jevišti ztvárnil desítky postav, např. Tony z West Side Story, Danilo Danilovič z Veselé vdovy nebo otec Kolaloka v divadelním nastudování Limonádového Joe.
1974 – zemřela Delia Reinhardt, německá pěvkyně – sopranistka (narodila se 27. dubna 1892). Některé zdroje uvádějí, že zemřela 6. října 1974. Byla oceňovaná pro svůj lyricko-dramatický hlas a vytříbené muzikantství. Studovala na prestižní Hoch Conservatory ve Frankfurtu a debutovala v roce 1913 v polské Vratislavi ve Wagnerově opeře Rienzi. V letech 1916–1923 působila v Bavorské státní opeře pod vedením slavného dirigenta Bruna Waltera. Následně se stala oporou Berlínské státní opery (1924–1935). V letech 1922–1924 vystupovala i v newyorské Metropolitní opeře a v londýnské Covent Garden. Excelovala zejména v operách Richarda Wagnera, např. Lohengrin, Tannhäuser, Mistři pěvci norimberští, a Richarda Strausse.
1953 – zemřel Arnold Bax, anglický skladatel a básník (narodil se 8. listopadu 1883). Zkomponoval téměř čtyři stovky skladeb, mezi jinými sedm symfonií, houslový koncert, koncert pro violoncello, několik symfonických básní, písně, klavírní skladby i komorní hudbu. Je také autorem hudby k filmu Oliver Twist režiséra Davida Leana z roku 1948. V roce 1937 získal šlechtický titul a po smrti Sira Walforda Daviese byl jmenován jeho nástupcem ve funkci Master of the King’s Music. Mezi jeho povinnosti patřilo řídit dvorní orchestr a komponovat příležitostnou hudbu. V této funkci zkomponoval např. pochod ke korunovaci královny Alžběty II.
1946 – narodil se Jiří Bulis, hudebník, skladatel a klavírista, autor filmové, divadelní, scénické i jazzové hudby (zemřel 12. května 1993). Těžištěm jeho tvorby je hudba k divadelním představením. Nejvíc spolupracoval s prostějovským HaDivadlem a brněnským Divadlem na provázku.
1938 – zemřel Viktor Kosenko, ukrajinský skladatel, klavírista a pedagog (narodil se 23. listopadu 1896). Narodil se v rodině generála a studoval hudbu ve Varšavě, kam byl jeho otec přeložen. Později působil v Žitomiru jako ředitel tamní hudební školy. Svou kariéru dovršil v Kyjevě, kde se začal více věnovat symfonické tvorbě. Napsal kolem dvou set padesáti skladeb, z toho asi stovku pro klavír.
1936 – narodil se Steve Reich, skladatel a jeden z hlavních průkopníků minimalismu, i když zdaleka nekomponuje jen minimalistické skladby. V 60. letech minulého století opustil tehdejší evropskou avantgardní složitost a začal stavět na pulzaci, tonalitě a přirozených rytmech. Mezi jeho klíčové techniky patří fázový posun, který zpočátku realizoval pouštěním dvou identických magnetofonových pásků s mírně odlišnou rychlostí, např. ve skladbě It’s Gonna Rain nebo Come Out, později tento princip přenesel na živé nástroje v kusech jako Piano Phase. Zní to tak, že dva nástroje hrají tentýž part, jeden ve stálém tempu a druhý o něco rychleji, až nakonec předběhne první nástroj o celou fázi. V 70. letech studoval tradiční bubnování v Ghaně a balijský gamelan, což přímo ovlivnilo jeho rytmickou strukturu. Později se intenzivně věnoval také studiu hebrejského zpěvu a židovských tradic. Prácuje také s mluveným slovem, melodii a rytmus řeči přetváří do hudebního zápisu pro klasické nástroje. Mezi jeho zásadní skladby patří Music for 18 Musicians (1976), vrcholné dílo raného minimalismu, hypnotická hodinová skladba pro ansámbl nástrojů a lidské hlasy, skladba Different Trains (1988) pro smyčcové kvarteto a magnetofonový pásek, získala prestižní cenu Grammy, rozsáhlá kompozice Drumming (1971) postavená výhradně na perkusích a ovlivněná africkými rytmy nebo Double Sextet (2007), za který v roce 2009 obdržel prestižní Pulitzerovu cenu za hudbu. V roce 2012 byl oceněn newyorským kulturním zařízením The Kitchen. Ovlivnil nejen další generace skladatelů vážné hudby, ale měl obrovský dopad také na další žánry, hlavně elektronickou hudbu, rock a pop.
1931 – zemřel Carl Nielsen, dánský dirigent, houslista a skladatel (narodil se 9. června 1865). Patří mezi nejznámější a jednu z nejdůležitějších osobností dánské hudby, proslul hlavně svými šesti symfoniemi. Výjimečné a známé jsou i jeho sólové koncerty pro housle, klarinet a flétnu, opery Saul a David a Maškaráda a několik dalších kusů. Už jako osmiletý hrál v amatérském orchestru na housle, učil se hrát i na trubku a složil první skladbu, polku pro housle. Byl přijat na kodaňskou konzervatoř, kde se stal jeho přítelem Niels Wilhelm Gade. Spolupracoval s Kodaňskou hudební společností.
1922 – narodila se Anna Martvoňová, rozená Mányiová, užívala i jméno Hornungová, slovenská operní pěvkyně – sopranistka, dlouholetá sólistka Slovenského národního divadla (zemřela 16. prosince 1990). V 50. letech patřila k nejzářivějším hvězdám slovenské operní scény. Mezi její nejvýznamnější a kritikou oceňované role patřily Cio-Cio-San v Pucciniho opeře Madama Butterfly, označovaná za jeden z milníků její kariéry, Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě nebo Katrena v Suchoňově opeře Krútňava. Jejím manželem byl sólista Slovenského národního divadla Juraj Martvoň.
1893 – narodil se František Pícha, skladatel a pedagog, sběratel lidových písní (zemřel 10. října 1964). Sebral na 1000 textů a nápěvů lidových písní z jižních Čech. Vydal na 300 úprav lidových písní pro zpěv a klavír, pro sbory i ve formě pásem pro národopisné soubory. Kromě toho napsal řadu kantát, orchestrálních i komorních skladeb. Za 1. světové války narukoval na ruskou frontu, byl zajat a z českých zajatců vytvářel pěvecké i instrumentální soubory. Po válce studoval skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera, Jaroslava Křičky, Karla Boleslava Jiráka a Josefa Suka. V roce 1935 se stal členem České akademie věd a umění. Působil napřed jako soukromý učitel hudby a v roce 1938 se stal profesorem skladby na Pražské konzervatoři. Za německé okupace byl dán do předčasného důchodu a po skončení války měl učit skladbu na tehdy vznikající HAMU, ale z politických důvodů byl v roce 1948 opět penzionován a později začal učit opět na Pražské konzervatoři, kde bylo politické klima snesitelnější.
1882 – narodil se Karol Szymanowski, polský skladatel a pedagog, člen hnutí Mladé Polsko (zemřel 27. července 1937). V prvním období, přibližně do opusu 25, je Szymanowského hudba ovlivněna Chopinem a německým pozdním romantismem, m.j. Richardem Straussem. Přibližně od první světové války začlenil prvky hudebního impresionismu a moderny a silnými názvuky arabské hudby. Nejvýznamnější z této části tvorby jsou jeho písňové cykly, třetí symfonie Píseň noci a opera Král Roger. V třetí etapě tvorby se dostal blízko neoklasicismu a neofolklorismu. Nejvýznamnějším dílem tohoto období je Stabat Mater. Napsal román Efebos, zabývající se tématem homosexuality, věnoval ho svému milenci, tanečníku a básníku Borisovi Kochnovi. Dílo ale shořelo a dochovala se jen část. Za svou hudební tvorbu byl v roce 1934 jmenován Komandérem Řádu znovuzrozeného Polska. 2. dubna 1937 mu prezident Ignacy Mościcki udělil Velkokříž tohoto řádu.
1876 – narodil se Karel Fučík, operní pěvec – basista (zemřel 22. listopadu 1951). Napřed účinkoval v mnoha operách a operetách ve smíchovských divadlech. V roce 1912 získal angažmá v opeře Městského divadla v Plzni, kde ztvárnil řadu rolí světového basového repertoáru. V roce 1921 se stal zástupcem režiséra a později inspicientem opery, operety a baletu. Byl otcem komunistického novináře Julia Fučíka a bratrem kapelníka a skladatele Julia Fučíka.
1834 – narodil se Vilém Blodek, skladatel z období českého romantismu, flétnista, klavírista, sbormistr a pedagog (zemřel 1. května 1874). Už ve dvanácti byl přijat na Pražskou konzervatoř, kde absolvoval flétnu u Antonína Eisera. Skladbu se učil soukromě od tehdejšího ředitele konzervatoře Jana Bedřicha Kittla (Nestudoval u J. B. Mottla, jak uvádí Biografický slovník českých zemí, sešit 5), protože studium kompozice jako samostatného oboru bylo na Pražské konzervatoři zavedeno až roku 1889. Na klavír údajně chodil soukromě k Alexandru Dreyschockovi. Blodek působil jako sbormistr, klavírista, flétnista a soukromý učitel hudby. Na doporučení profesora Eisera se stal profesorem hry na flétnu na Pražské konzervatoři. Nejslavnějším dílem je jednoaktovka V studni na libreto Karla Sabiny, inscenovaná rok po Smetanově Prodané nevěstě. Na čas se dokonce stala v českém prostředí nejhranější operou a začala pronikat i do zahraničí. Opera Zítek zůstala nedokončena. Psal také duchovní hudbu, písně sbory, klavírní, komorní i orchestrální skladby a hudbu k divadelním činohrám. Mnohé se ale nedochovaly, jsou nezvěstné nebo o některých není jisté, jestli nebyly pouze plánovány. Blodkova pozůstalost, kterou uchovával Blodkův žák Jindřich Kàan z Albestů se po jeho smrti rozptýlila. Poslední čtyři roky života strávil v ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách, stejně jako později Bedřich Smetana. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
1820 – zemřel Ludwig Wenzel Lachnitt, skladatel a hornista pocházející z Čech (narodil se 7. června 1746). Napsal řadu symfonických a komorních děl, známým se stal díky operní tvorbě. Jeho první opera L´heureuse réconciliation byla po hudební stránce vynikající, ale doplatila na slabé libreto. Provedena byla pouze dvakrát. Největší úspěch sklidil s pasticciem na základě Mozartovy Kouzelné flétny. Původní operu přepracoval, mluvené dialogy nahradil recitativy, zařadil árie i z jiných Mozartových oper a dokonce i jednu Haydnovu symfonii. Pod názvem Les mystères d´Isis se pak v Paříži hrála 25 let. Hector Berlioz se o této kompilaci vyjádřil jako o ubohé směsi, obecenstvo ale bylo jiného názoru. Ve spolupráci s německým skladatelem Christianem Kalkbrennerem pak zpracoval několik pasticcií na náboženská témata, která byla jako oratoria uváděna v pařížské opeře v době Velikonoc. I v orchestrální a komorní hudbě se věnoval úpravám skladeb jiných autorů. Upravil např. Haydnovy a Pleyelovy klavírní sonáty. Už v mládí hrál na housle, cembalo a lesní roh. Od roku 1768 byl hudebníkem ve službách hraběte z Zweibrückenu. Hru na lesní roh studoval u J. J. Rodolpha a skladbu u François-André Philidora. Léta Velké francouzské revoluce prožil v exilu, pak byl korepetitorem pařížské opery.
1727 – narodil se Emerich Václav Petřík, violoncellista, varhaník a skladatel (zemřel 22. srpna 1798). Vynikl jako virtuóz na violoncello. Pro tento nástroj zkomponoval několik sonát a variací. Mezi jeho spolužáky violoncellisty patřili Josef Fiala, Antonín Kraft a Josef Rejcha. Začal jako altista v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, pak se stal ředitelem kůru u sv. Benedikta a později ředitelem kůru při Strahovském klášteru.
1611 – narodil se Giovanni Salvatore, italský skladatel, varhaník a pedagog (zemřel okolo roku 1688). Byl autorem desítek vokálních skladeb a několika pro cemballo. Studoval na neapolské konzervatoři. Byl vysvěcen na kněze a jmenován varhaníkem v kostele sv. Severina a Sossia, později působil jako varhaník a sbormistr v bazilice San Lorenzo Maggiore a v mariánské bazilice Basilica santuario di Santa Maria del Carmine Maggiore. Pak byl vedoucím pedagogem na své alma mater, na Conservatorio della Pietà dei Turchini a na sklonku života zastával tutéž funkci na Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo. Mezi jeho studenty byl pravděpodobně také Alessandro Scarlatti.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1926 – první přímý přenos sportovního utkání v Československu, rozhlasový reportér Josef Laufer odvysílal z Letné fotbalové utkání SK Slavia Praha – MTK Budapešť
1787 – Wolfgang Amadeus Mozart přijíždí podruhé do Prahy, aby zde nastudoval svou operu Don Giovanni, která měla premiéru 29. října 1787.