6. březen
Svátek má Miroslav.
1984 – zemřela Cathy Berberian, americká pěvkyně – mezzosopranistka (narodila se 4. července 1928), umělkyně s arménskými předky, známá díky spolupráci se současnými avantgardními hudebními skladateli. Po studiu v USA i v Evropě formálně debutovala až v roce 1957 na festivalu současné hudby Incontri Musicali v Neapoli. V následujícím roce se prostřednictvím světové premiéry árie Johna Cage s Fontana Mix etablovala jako významná představitelka současné vokální hudby. Americký debut směla v roce 1960 na hudebním festivalu v Tanglewoodu, kde zpívala v premiéře skladbu Circles od Luciana Beria, který byl v letech 1950 až 1964 jejím manželem. Právě pro ni napsal mimo jiné i proslulý orchestrální písňový cykus Folk Songs. V roce 1967 vydala album s barokními coververzemi písní Beatles. Vedle hudby Luciana Beria, Bruna Maderny, Johna Cage, Daria Milhauda nebo Igora Stravinského zpívala také díla v širokém spektru od Claudia Monteverdiho přes Heitora Villa-Lobose po Kurta Weilla. Jako skladatelka napsala v roce 1966 Stripsody obsahující vokální techniku s využitím komiksových zvuků a v roce 1969 Morsicat(h)y, skladbu pro klávesy pravou rukou založenou na Morseově abecedě.
1975 – narodil se Yannick Nézet-Séguin, kanadský dirigent, hudební ředitel Metropolitní opery v New Yorku. V Met debutoval 31. prosince 2009 dirigováním nové inscenace Carmen. V následujících letech uvedl nebo převzal další tituly, mimo jiné i Rusalku. Hudebním ředitelem se měl stát od roku 2020, funkci nakonec převzal o dva roky dříve poté, co opera propustila Jamese Levina za údajné dávné sexuální obtěžování. Roku 2012 se Nézet-Séguin stal šéfdirigentem Filadelfského orchestru. V únoru 2023 orchestr oznámil další prodloužení jeho smlouvy až do sezóny 2029–2030 spolu se změnou jeho funkce na hudebního a uměleckého ředitele. Od roku 2000 současně vede Orchestre Métropolitain v Montréalu, s nímž v roce 2019 podepsal doživotní smlouvu. V letech 2008 až 2018 byl šéfdirigentem Rotterdamské filharmonie. V Evropě působí nadále. Například v londýnské Královské opeře Covent Garden debutoval v roce 2012 s Rusalkou při prvním uvedení díla na této scéně. V roce 2026 dirigoval Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.
1968 – zemřel Iša Krejčí, skladatel a dirigent (narodil se 10. července 1904). V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. Od roku 1945 do roku 1958 byl šéfem olomoucké opery a posledních deset let života dramaturgem opery pražského Národního divadla. S Františkem Bartošem, Pavlem Bořkovcem a Jaroslavem Ježkem vytvořil mezi válkami avantgardní skupinu, která do české hudby přinesla evropskou orientaci. Nazývali se skupinou Mánesa. Kompozici studoval u K. B. Jiráka a Vítězslava Nováka. Jeho tvorba bývá charakterizována jako originální neoklasicismus, vyznačující se střídmostí výrazu s jasným sklonem k optimistickým a radostným náladám, s charakteristickým smyslem pro humor a zároveň schopností vyjádřit cudnou a zbožnou lyriku.
1966 – absolventský dirigentský koncert na Pražské konzervatoři měl Jiří Bělohlávek, a to jako své první vystoupení s taktovkou ve Dvořákově síni Rudolfina, tehdy Domu umělců – na pódiu, na kterém později s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií i dalšími tělesy provedl na čtyři sta koncertů. K zakončení studia dirigoval orchestr posluchačů konzervatoře. Na programu byli Mozart (Koncertantní symfonie pro housle a violu), Brahms (Dvojkoncert pro housle a violoncello) a Dvořákova Pátá symfonie.
1945 – zemřel v Malé pevnosti v Terezíně Rudolf Karel, poslední žák Antonína Dvořáka (narodil se 9. listopadu 1880), hudebník, legionář, odbojář, demokrat a vlastenec, politický vězeň nacistů. Strávil sedm set dní v pankrácké věznici. Ve vězení za nepředstavitelných podmínek dál skládal – když neměl jinou možnost, psal i na malé kousky toaletního papíru, které spřátelený dozorce pašoval ven. Vytvořil tak mimo jiné dvě významná díla, pohádkovou operu Tři vlasy děda Vševěda a instrumentální Nonet… V roce 1998 udělil prezident Václav Havel Rudolfu Karlovi in memoriam jedno z nejvyšších státních vyznamenání, Řád Tomáše Garrigue Masaryka.
1944 – narodila se Kiri Te Kanawa, novozélandská operní pěvkyně, lyrický soprán. Roku 1970 debutovala v Royal Opera House v Londýně jako Xenia v Musorgského Borisi Godunovovi, roku 1974 v Metropolitní opeře v New Yorku jako Desdemona ve Verdiho opeře Othello, roku 1978 pak v milánském Teatro alla Scala. Proslavila ji úloha v muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina i její ztvárnění rolí v operách Giacoma Pucciniho, Wolfganga Amadea Mozarta a Giuseppa Verdiho.
1941 – narodil se Lubomír Mátl, sbormistr Pražského filharmonického sboru v letech 1981 až 1990 (zemřel 9. srpna 2020). Vedení tělesa převzal jako jeho žák po sbormistru Josefu Veselkovi, který v čele tělesa stál 23 let. Plných 37 let, až do roku 2015, byl Mátl sbormistrem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Od roku 1966 byl rovněž sbormistrem Brněnského akademického sboru a od roku 2001 uměleckým vedoucím a sbormistrem Mátlova akademického sboru. V Brně na JAMU také studoval a na stejné škole se stal v roce 1994 docentem a roku 2007 profesorem.
1930 – narodil se Lorin Maazel, americký dirigent, houslista a skladatel, narozený americkým rodičům ukrajinsko-židovského původu ve Francii (zemřel 13. července 2014). Za života působil mimo jiné jako hudební ředitel Clevelandského orchestru, Orchestre National de France, Pittsburského symfonického orchestru, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a Newyorské filharmonie. Jeho dědeček přišel do USA v roce 1900 a byl houslistou v orchestru Metropolitní opery. Otec byl zpěvák, učitel zpěvu a herec, matka založila Pittsburský mládežnický symfonický orchestr. Maazel byl zázračné dítě s absolutním sluchem. S taktovkou debutoval v osmi letech. V jedenácti letech hostoval v rozhlase s NBC Symphony Orchestra, ve dvanácti cestoval po Spojených státech a dirigoval významné orchestry. Jako houslista debutoval v patnácti letech. V roce 1960 se stal prvním Američanem, který dirigoval v Bayreuthu.
1926 – narodil se Miroslav Klega, skladatel a pedagog (zemřel 25. června 1993). Už na gymnáziu v Přívoze založil studentský orchestr, pro který napsal první skladby. Podílel se i na založení studentského divadla Kytice, mládežnického časopisu Nástup a umělecké revue Číslo. Jeho spolužákem byl pozdější sólista Národního divadla Ivo Žídek a stýkal se i s mladým básníkem Josefem Kainarem. Skladbu studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky a Emila Hlobila a dirigování u Václava Talicha. Po uzavření konzervatoře nacisty pokračoval ve studiu soukromě u Jaroslava Křičky. Po skončení války přešel na konzervatoř do Bratislavy, kde byl žákem Eugena Suchoně a Jána Cikkera. V roce 1965 absolvoval také půlroční stáž v Darmstadtu, kde studoval moderní skladatelské postupy u Karlheinze Stockhausena a Pierra Bouleze. Působil jako redaktor pro vážnou hudbu Slovenského rozhlasu v Bratislavě, v Ostravě se podílel na organizaci kulturního života severomoravského regionu. Byl zakládajícím členem a tajemníkem ostravské pobočky Svazu československých skladatelů, stal se dramaturgem opery Státního divadla v Ostravě a podílel se na založení Vyšší hudebně-pedagogické školy Zdeňka Nejedlého, nynější Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde se stal ředitelem. Byl synem Ludvíka Klegy, legionáře a významného vítkovického lékaře, mj. spoluzakladatele Ligy proti tuberkulóze.
1900 – zemřel Carl Bechstein, německý stavitel a výrobce klavírů (narodil se 1. června 1826). Továrna na klavíry C. Bechstein byla založena v Berlíně 1. října 1853. Do roku 1870 se klavíry Bechstein, s podporou Franze Liszta a Hanse von Bülow, staly stálicí v mnoha koncertních sálech i v soukromých sídlech. Jako lídři v oboru se po celém světě etabovali tři výrobci klavírů: Bechstein, Blüthner a Steinway & Sons. V roce 1885 dodal Bechstein poprvé klavír královně Viktorii a otevřel pobočku v Londýně, která se nakonec rozrostla v jejich největší showroom a prodejnu v Evropě. Později otevřel showroomy v Paříži a v Petrohradu a stal se oficiálním výrobcem klavírů pro ruské cary a královské rodiny Španělska, Belgie, Nizozemska, Itálie, Švédska, Norska, Rakouska a Dánska… Než se stal samostatným výrobcem klavírů, studoval a pracoval ve Francii a Anglii jako klavírní řemeslník. Jeho první klavíry byly vyrobeny pro jiné firmy – zejména Klavierfabrik Perau v Berlíně.
1883 – narodil se skladatel Jindřich Seidl (zemřel 3. září 1945). Hudbou se zabýval jen ve volném čase. Soukromě studoval skladbu u Karla Steckera a u Vítězslava Nováka. Napsal sedm desítek skladeb, písně a písňové cykly na slova předních českých básníků (Antonín Sova, Jan Neruda, Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech), ženské a smíšené sbory, řadu chrámových, komorních i orchestrálních skladeb a dvě opery.
1853 – premiéru měla opera La traviata od Giuseppe Verdiho, a to v Teatro La Fenice v Benátkách. Zhudebňuje námět románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s kaméliemi. Hlavní hrdinkou je kurtizána Violetta Valéry, pojatá jako tragická postava vzbuzující lítost. Tento odvážný autorský přístup vzbudil u publika odmítavou reakci. Opravdový úspěch mělo až druhé nastudování s premiérou 6. května 1854. Dnes jde o dlouhodobě nejhranější operu světového repertoáru.
1831 – premiéru měla opera Náměsíčná (La somnambula) Vincenza Belliniho. První provedení se odehrálo v milánském divadle Teatro Carcano. Hlavní roli psal Bellini pro Giuditu Pastu, během jeho života se další významnou představitelkou úlohy Aminy stala Maria Malibran.
1754 – narodila se Josefína Dušková, koncertní a operní pěvkyně (zemřela 8. ledna 1824), manželka hudebního skladatele Františka Xavera Duška a blízká česká přítelkyně Wolfganga Amadea Mozarta. Ten pro ni v Praze složil několik vokálních skladeb, z nichž nejznámější je koncertní árie Bella mia fiamma, addio (Sbohem, můj krásný plameni). Během dlouhé a úspěšné kariéry pěvkyně vystoupila na koncertech v mnoha evropských městech – v Praze, Vídni, Salcburku, Drážďanech, Výmaru, Berlíně, Varšavě a v Lipsku, kde roku 1796 jako první zazpívala Beethovenovu dramatickou árii Ah, perfido! Příležitostně hostovala i v opeře. Naposledy vystoupila roku 1808 v Haydnově Stvoření. Proslula také jako pořadatelka koncertů a hostitelka umělců. S Mozartem se Duškovi seznámili roku 1777 při návštěvě Salcburku, odkud pocházela její matka. Byl pak jejich hostem ve vile Bertramka, kterou v roce 1784 zakoupili v Košířích za pražskými hradbami a kterou užívali jako letní sídlo… Mozart Josefinu doprovázel roku 1786 na soukromém koncertě před vídeňským císařským dvorem, krátce po uvedení opery Figarova svatba, která pak byla v následujícím roce hrána i v Praze. Tato premiéra byla příležitostí k Mozartově návštěvě Prahy. Mozart se do Prahy roku 1787 vrátil ještě jednou, aby uvedl novou operu Don Giovanni. Je pravděpodobné, že Duškovy navštívil i v září roku 1791 při příležitosti pražského uvedení opery La clemenza di Tito.