7. leden
Svátek má Vilma.
2019 – zemřel John Joubert, britský skladatel jihoafrického původu (narodil se 20. března 1927), který se věnoval zejména sborové tvorbě. Přes třicet let působil jako hudební akademik na univerzitách v Hullu a Birminghamu, v roce 1986 odešel do předčasného důchodu, aby se mohl věnovat komponování. Složil přes 160 děl, včetně tří symfonií, čtyř koncertů a sedmi oper.
1999 – zemřel Zdeněk Kroupa, operní pěvec, basista (narozen 15. listopadu 1921). V letech 1948 až 1962 byl sólistou Janáčkovy opery v Brně, v polovině 50. let stálým hostem vídeňské Volksoper, mezi roky 1962 až 1971 sólistou Národního divadla v Praze a od roku 1971 do roku 1991 opery Zemského divadla v Linci.
1994 – zemřel Emil Radok, teoretik umění, výtvarník, scenárista a režisér (narodil se 22. března 1918), tvůrce Polyekranu a s bratrem Alfrédem spoluzakladatel Laterny magiky, prvního multimediálního divadla na světě. Jeho práce na audiovizuálních a multimediálních projektech došla mezinárodního uznání. Od roku 1968 žil v Kanadě.
1979 – narodil se Zdeněk Klauda, dirigent, skladatel, pianista a korepetitor, flétnista, v Národním divadle v Praze vedoucí hudební přípravy a asistent dirigenta. Podílí se na hudebních nastudováních oper i v Salcburku, Glyndebourne a na dalších festivalech. V Česku založil a vede orchestr L´Armonia Terrena a šíří odkaz Jakuba Jana Ryby.
1960 – narodila se Liběna Séquardtová, od roku 1985 sólohobojistka Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, zakládající členka Ars Instrumentalis Pragensis a České dechové harmonie a sólistka. Je pedagožkou AMU.
1956 – v Poličce mělo světovou premiéru Otvírání studánek, komorní kantáta Bohuslava Martinů na text Miloslava Bureše. Brněnský sbor Opus účinkoval pod vedením Zdeňka Zouhara.
1955 – premiéru měly Symfonické fantazie, Symfonie č. 6 Bohuslava Martinů. Komponovat začal dílo v New Yorku roku 1951, kvůli dalším však práci na nějakou dobu odložil. Partituru tam dokončil až 23. dubna 1953 a revidoval ji pak ještě o pár týdnů později v Paříži. Podobně jako první a třetí z jeho symfonií, i tato byla napsána pro Boston Symphony Orchestra, respektive pro jejich šéfdirigenta. Tím byl v té době Charles Munch, se kterým se skladatel znal z meziválečných let z Paříže. Premiéra se uskutečnila při příležitosti oslav 75. výročí tělesa. Dílo plné tajuplných obrazů, bizarních vidin a proměnlivých přeludů končí filozofickým vyrovnáním, hlubokou a pokornou katarzí.
1941 – narodil se Andrew Schenck, americký dirigent (zemřel 19. února 1992). Dirigoval a vedl různé orchestry v USA, včetně tělesa v Honolulu na Havaji, odkud pocházel. Zaujal mimo jiné pozorností věnovanou méně známým americkým dílům a hudbě Samuela Barbera.
1935 – narodil se Noam Sheriff, izraelský hudební skladatel (zemřel 25. srpna 2018). Při příležitosti otevření Mannova auditoria v Tel Avivu v roce 1957 zazněla v podání Izraelské filharmonie a Leonarda Bernsteina jeho skladba Festival Prelude. Významná je jeho trilogie Mechaje ha-metim – Revival of the Dead (1987), Sefardské pašije (1992) a Jeruzalémské žalmy (1995) i vokální kompozice Berešit (Genesis) z roku 1998, kterou Izraelská filharmonie provedla na koncertě k 50. výročí izraelské nezávislosti. Ke konci života byl hudebním ředitelem symfonického orchestru v Haifě.
1927 – narodil se Milan Ryšavý, houslista, publicista, spisovatel, historik a hudební organizátor (zemřel 3. února 2016). Působil v Moravské filharmonii Olomouc, spolupracoval externě s operetním orchestrem Divadla Oldřicha Stibora a jako penzista byl jeden rok angažován v operním orchestru v Olomouci. Významně se podílel na hudební osvětě napříč generacemi. Uspořádal více než 1300 výchovných koncertů pro mateřské a základní školy, vydal řadu odborných historických publikací zabývajících se zejména historií Moravské filharmonie a historií hudby na Moravě. Napsal také řadu memoárů a zábavných knih. Kromě hudby byla jeho celoživotním koníčkem historie. Historii Moravské filharmonie popsal ve 25 kapitolách, které vycházely v měsíčníku Kdy Kde Co, a ve 12 dílech vysílaných olomouckým rozhlasovým studiem. Za celoživotní přínos obdržel Cenu města Olomouce, později cenu Rady vlády pro seniory a stárnutí populace v oblasti literatury za knihu Houslistovo (z)povídání. Pod vedením Jana Vičara sr podílel na vzniku rozsáhlé vědecké publikace shrnující historii hudby v Olomouci v letech 1945–2013.
1922 – narodil se Jean-Pierre Rampal, francouzský flétnista (zemřel 20. května 2000), jeden z nejvýznamnějších flétnistů 20. století. Uváděl do života starou hudbu, zajímal se však i o tvorbu současníků. Premiéroval Flétnový koncert Jindřicha Felda a po tři desetiletí až do roku 1984 spolupracoval s Milanem Munclingerem a jeho souborem Ars rediviva. Munclinger vyučoval pravidelně v Rampalově Académie Internationale v Nizze a býval porotcem v soutěži Concours de flûte Jean-Pierre Rampal v Paříži.
1919 – narodil se Ján Albrecht, slovenský humanista, estetik, muzikolog, violista, pedagog a organizátor kulturního života (zemřel 20. listopadu 1996). V Bratislavě působil na filozofické a na pedagogické fakultě Univerzity Komenského, na konzervatoři i na Vysoké škole múzických umění. V roce 1973 založil soubor Musica aeterna. Byl synem skladatele Alexandra Albrechta.
1907 – zemřela Marie Petzoldová-Sittová, operní pěvkyně (narozena 30. ledna 1852), dcera mistra houslaře Antonína Sitta. Byla významnou sólistkou Prozatímního a pak i Národního divadla, sopranistkou, která vynikala v tragických a hrdinných sopránových úlohách. Byla první Libuší při otevření Národního divadla v roce 1881 i při jeho znovuotevření v roce 1883.
1899 – narodil se Francis Poulenc, francouzský hudební skladatel, člen skupiny Pařížská šestka (zemřel 30. ledna 1963), syn ze zámožné farmaceutické rodiny. Ve dvacátých letech se stal známým nejprve díky odlehčenosti, povznesenosti a provokativnosti své hudby, lahodně absurdní a neortodoxní. I později ale komponoval hudbu elegantní a melodickou, neoklasickou, do určité míry avantgardní, ale ne příliš provokativní, v poválečných letech pak už v očích tehdejší avantgardy hudbu obracející se spíše k minulosti. Kritik Claude Rostand ho popsal jako „napůl nezbedného chlapce“, někdy se to překládá i jako „darebáka“, a „napůl mnicha“… Jeho nejslavnějším opusem je opera Dialogy karmelitek, tragický historický příběh z doby Francouzské revoluce. Ve finále řádové sestry za zpěvu Salve Regina jedna za druhou končí pod gilotinou.
1898 – premiéru měla opera-bylina Sadko od Nikolaje Rimského-Korsakova napsaná podle námětu Alexandra Ostrovského. Zazněla v podání Ruské soukromé opery v Solodovnikovově divadle v Moskvě, dirigentem byl Eugenio Esposito. První uvedení v Petrohradu následovalo až 26. ledna 1901, a to v carském Mariinském divadle pod taktovkou Eduarda Nápravníka. Vypráví příběh guslaře Sadka, který opouští svou ženu Lubavu a domov v Novgorodu, ale vrací se, a to jako bohatý muž. Během let cestování nejenže nashromáždí jmění, ale také se oženil s dcerou vládců legendární říše Mořského cara.
1888 – česká premiéra Verdiho opery Otello v pražském Národním divadle, pouhý rok po triumfální premiéře díla v milánské Scale (5. února 1887)
1875 – narodil se Bedřich Plaške, malíř a operní pěvec, barytonista (zemřel 4. února 1952). V letech 1900 až 1936 byl angažován v drážďanské opeře, kde vystupoval pod jménem Friedrich Plaschke, a hostoval rovněž v Bayreuthu. V letech 1936 až 1938 vykonával v pražském Národním divadle funkci náměstka šéfa opery Václava Talicha.
1872 – narodil se Anton Witek, česko-německý houslista (zemřel 19. srpna 1933), žák Antonína Bennewitze na pražské konzervatoři. V letech 1894 až 1909 zastával prestižní místo koncertního mistra Berlínských filharmoniků a v roce 1903 založil s cellistou orchestru Josefem Malkinem a svou manželkou, dánskou pianistkou Vitou Witekovou rozenou Gerhardtovou, Berlínské filharmonické trio. V letech 1910 až 1918 byl koncertním mistrem Bostonského symfonického orchestru, v letech 1924 až 1930 koncertním mistrem symfonického orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1921 vydal knihu Fingered Octaves, věnující se některým opomíjeným aspektům techniky houslové hry.
1857 – premiéru měl Klavírní koncert č. 2 A dur Franze Liszta, a to ve Výmaru. První podoby skladby jsou z let 1839 až 1840, avšak Liszt pak rukopis na deset let odložil. Když se ke koncertu vrátil, opakovaně jej revidoval. Dílo věnoval svému studentovi Hansi von Bronsartovi, který byl pod autorovým vedením jeho prvním interpretem. Skladba, oproti Klavírnímu koncertu č. 1 méně efektní a formou originálnější, ukazuje Liszta, jak se kompozičně snaží distancovat od vlastních virtuózních interpretačních kořenů.
1842 – premiéru měla duchovní velikonoční kantáta Stabat Mater od Gioacchina Rossiniho. První provedení se uskutečnilo v Paříži v Salle Ventadour v Théâtre-Italien. Zejména severoněmečtí kritici považovali dílo za „příliš světské, smyslné a příliš hravé pro náboženské téma“. Francouzský hudební historik Gustave Chouquet jim však oponoval: „Nesmíme zapomínat, že náboženství na Jihu je něco velmi odlišného od toho, co je na Severu.“ Italskou premiéru dirigoval o dva měsíce později v Bologni Gaetano Donizetti.
1810 – zemřel Josef Lipavský, český skladatel žijící v zahraničí (narodil se 22. února 1772). Byl učitelem hudby, podnikal koncertní turné jako klavírní virtuos. Usadil se ve Vídni, kde získal úřednické místo. Komponoval zejména skladby pro klavír a varhany, ale také chrámové skladby, písně a opery.
1790 – zemřel Antonio Corbisiero, italský skladatel (narodil se 21. května1720). Působil v Neapoli jako úspěšný skladatel komických oper. Později se věnoval výhradně výuce a komponování chrámové hudby. Některé z těchto jeho děl byly často omylem připisovány jeho bratru Francescu Corbisierimu.
1710 – narodil se Josef Antonín Sehling, barokní hudební skladatel (zemřel 17. září 1756). V Praze působil v malostranské dvorní kapele hraběte Václava Morzina, zastupoval svatovítského kapelníka J. F. Nováka a byl kapelníkem na kůrech několika pražských kostelů, mimo jiné Panny Marie pod řetězem a svatých Šimona a Judy.
1634 – narodil se Adam Krieger, německý varhaník a hudební skladatel (zemřel 30. června 1666). Roku 1655 se stal varhaníkem v kostele Nikolaikirche v Lipsku, tam také založil hudební sdružení Collegium Musicum. V posledních letech života byl dvorním varhaníkem saského kurfiřta v Drážďanech.