8. říjen
Svátek má Věra.
2020 – zemřel Mohammad Rezá Šadžariján (Mohammad Reza Shajarian), íránský zpěvák (narodil se 23. září 1940), mistr tradiční perské hudby. V roce 2006 obdržel Mozartovu medaili UNESCO.
2014 – Vídeňští filharmonici získali Birgit Nilsson Prize, největší světové ocenění za významný příspěvek k historii klasické hudby, cenu dotovanou milionem dolarů. Uděluje se od roku 2009. Jejími dalšími nositeli jsou Festival d’Aix-en-Provence, Yo-Yo Ma, Nina Stemme, Riccardo Muti a Plácido Domingo.
2011 – zemřel Antonio Iglesias Álvares, španělský skladatel, klavírista, kritik a profesor (narodil se v roce 1918). Koncertoval v Evropě, Americe a Africe, pedagogicky působil v Madridu a Tokiu, vydal přes třicet knih, mimo jiné o Joaquínu Rodrigovi, Manuelovi de Falla, Isaacu Albénizovi, Enrique Granadosovi a Joaquínu Turinovi. Pořádal mezinárodní kurzy, Týdny náboženské hudby v Cuence, Festival hudby a tance v Granadě a významné koncertní cykly po celém Španělsku, které zlepšovaly hudební život v obcích a městech.
1980 – zemřel Maurice Martenot, francouzský violoncellista a vynálezce (narodil se 14. října 1898), za první světové války radiotelegrafista. Roku 1918 začal pracovat na „ondes Martenot“, novém hudebním nástroji, inspirovaném jednak náhodným překrýváním tónů mezi vojenskými rádiovými oscilátory, jednak expresivitou violoncellového zvuku. Martenotovy vlny, které představil v roce 1928, jsou raný elektronický nástroj. Na první se hrálo pouze pohybem kroužku přivázaného k drátu, ale brzy byla přidána klaviatura. Dynamika a zabarvení tónu se nastavují pomocí ovládacích prvků v zásuvce na levé straně nástroje. Hráč na ondes Martenot se nazývá ondista.
1971 – zemřela Johanna Bordewijk-Roepman, nizozemská skladatelka (narodila se 4. srpna 1892). Byla samouk, získat formální vzdělání bylo pro ni v mládí obtížné kvůli společenským překážkám. V roce 1923, mezi péčí o dvě děti, napsala účinnou houslovou sonátu. V roce 1927 dokončila první orchestrální suitu. Jmenovala se Alláhova zahrada a byla inspirována literaturou. Lekce kompozice brala u Eduarda Flipseho, dirigenta Rotterdamské filharmonie, až po čtyřicítce. Komponovala orchestrální, klavírní, sborová i komorní díla včetně písní.
1953 – zemřela Kathleen Ferrier, britská pěvkyně – altistka (narodila se 22. dubna 1912). V mládí projevovala talent jako klavíristka, během práce telefonistky na poště vyhrála řadu amatérských klavírních soutěží. Zpěvu se začala věnovat vážně až v roce 1937 po vítězství v prestižní pěvecké soutěži na festivalu v Carlisle. Navštěvovala hodiny zpěvu a za války zpívala na koncertech a recitálech po celém Spojeném království. V roce 1942 její kariéře dal další impuls dirigent Malcolm Sargent, který ji doporučil vlivné koncertní agentuře. Na jevišti debutovala v roce 1946 v premiéře Brittenovy opery Únos Lukrécie na festivalu v Glyndebourne, o rok později se poprvé objevila jako Orfeo v Gluckově Orfeovi a Eurydice. Z vlastní vůle to byly její jediné dvě operní role. Poslední veřejné vystoupení měla v roli Orfea v Královské opeře v Londýně v únoru 1953, osm měsíců před smrtí. Zemřela na rakovinu, nemoc před veřejností tajila…
1945 – narodil se Joseph Rescigno, americký operní dirigent, v letech 1981 až 2019 umělecký poradce a šéfdirigent Florentské opery (Florentine Opera Company) v Milwaukee ve Wisconsinu. Čtyři sezóny také působil jako umělecký ředitel l’Orchestre Métropolitain du Grand Montréal v Quebecu v Kanadě. V letech 2005 až 2025 se pravidelně vracel do La Musica Lirica, letního programu pro zpěváky v severní Itálii, kde působil jako hudební ředitel. Je autorem knihy Dirigování opery: Kde se divadlo setkává s hudbou.
1944 – premiéru mělo Capricorn Concerto, dílo Samuela Barbera. Uskutečnila se v The Town Hall v New Yorku při koncertě Daniela Saidenberga a jeho tělesa Little Symphony. Komorní skladba byla posledním dílem, které napsal před propuštěním z vojenské služby. Nese jméno po domě Capricorn v Mount Kisco, který Barber se svým partnerem Gian Carlem Menottim získali v roce 1943. Jde tedy o nostalgické dílo vyjadřující touhu vrátit se do normálního života.
1930 – narodil se Toru Takemitsu, japonský skladatel (zemřel 20. února 1996). Jeho raná díla vykazují vlivy Arnolda Schönberga a Albana Berga, pozdější pak odrážejí jeho zaujetí francouzským impresionismem. První uznání získal na konci 50. let svým Requiem pro smyčce. Už v té době používal magnetofon k vytváření hudebních koláží z reálných zvuků, v 60. letech začal využívat prvky tradiční japonské hudby a záměrně porovnával východní a západní hudební kulturu. Ztvárňoval také přírodní jevy a vedle toho se netajil spřízněností s širším hudebním vkusem generovaným hyperkulturními vlivy světa ovládaného médii. Byl v podstatě samouk, ale ovlivnili ho i někteří učitelé, kteří ho seznámili s evropskou avantgardou, tedy s hudbou Messiaena, Nona a Stockhausena. Uvedli ho také do světa filmové hudby; Takemitsu navázal kontakty s filmovým režisérem Akirou Kurosawou, pro kterého vytvořil několik partitur. Celkově složil stovku filmových soundtracků. Souběžně s hudebním studiem se zajímal i o další umělecké formy, včetně moderního malířství, divadla, filmu a literatury. Se západní hudbou – nejen s jazzem, ale zejména s klasickou hudbou Debussyho, Coplanda a dokonce i Schönberga – se poprvé setkal během poválečných let prostřednictvím rozhlasového vysílání amerických okupačních sil.
1911 – narodil se Karel Vlach, kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha (zemřel 26. února 1986). Jako těleso založené v roce 1939 je nejstarším big-bandem v Evropě.
1903 – narodil se René Guillou, francouzský varhaník a skladatel (zemřel 14. prosince 1958). Na pařížské konzervatoři byl mezi jeho učiteli Charles-Marie Widor. Od roku 1920 byl varhaníkem v kostele Notre-Dame ve Versailles. Byl i virtuózní pianista a skladatel klavírních děl, cenu Prix de Rome vyhrál v roce 1926 s kantátou L’Autre mère, komponoval koncertantní i symfonické a komorní skladby.
1897 – císař Franz Joseph I. angažoval skladatele a dirigenta Gustava Mahlera jako ředitele vídeňské Dvorní opery
1892 – pianista a skladatel Sergej Rachmaninov poprvé provedl v Moskvě své slavné Preludium cis moll
1882 – premiéru měla opera Dimitrij, nejvážnější a nejpatetičtější operní dílo Antonína Dvořáka, monumentálně vystavěné a dramaticky účinné, zkomponované na libreto Marie Červinkové-Riegrové čerpající námět z ruských dějin. Uskutečnila se v Novém českém divadle v Praze, provozovaném jen v létě. Současně byla studována poslední Smetanova opera Čertova stěna, která měla premiéru 29. října… Děj Dimitrije začíná v okamžiku, kterým končí Musorgského opera Boris Godunov; Dvořák ani Červinková však toto dílo v té době neznali… Druhá verze opery měla premiéru 20. listopadu 1883 opět v Novém českém divadle, třetí verze 7. listopadu 1894 v Národním divadle.
1870 – narodil se Louis Vierne, francouzský varhaník a skladatel (zemřel 2. června 1937). Od roku 1900 až do smrti působil jako varhaník v katedrále Notre-Dame v Paříži. Zemřel tam za varhanami při svém 1750. recitálu… Patřil mezi žáky Césara Francka. Stal se asistentem ve varhanní třídě jeho nástupce Charlese-Marii Widora a varhaníkem v Saint-Sulpice. Zůstal asistentem také u Widorova nástupce Alexandra Guilmanta. Později vyučoval na Schole cantorum de Paris. Jako koncertní varhaník cestoval po Evropě. Varhany v Notre-Dame byly po většinu jeho působení v havarijním stavu, a tak nakonec podnikl úspěšné koncertní turné po Severní Americe, aby získal peníze na jejich restaurování. Mezi jeho studenty patřili Nadia Boulanger a Maurice Duruflé.
1869 – narodil se Komitas (Soghomon Soghomonian), osmansko-arménský kněz, muzikolog, skladatel, aranžér, zpěvák a sbormistr (zemřel 22. října 1935). Je považován za zakladatele arménské národní hudební školy a uznáván jako jeden z průkopníků etnomuzikologie. V letech 1896 až 1899 studoval v Berlíně, v roce 1910 se usadil v Konstantinopoli. V důsledku arménské genocidy, masakrů Arménů osmanskými Turky v roce 1915, se duševně zhroutil. Po pobytu v tureckých nemocnicích se v roce 1919 dostal do psychiatrické léčebny v Paříži, poslední roky prožil v agónii. Je všeobecně považován za mučedníka genocidy.
1865 – zemřel Heinrich Wilhelm Ernst, původem moravský houslista (narodil se 8. června 1812), soupeřící o přízeň publika s Paganinim a považovaný nakonec za jeho nástupce. Mezi jeho nejslavnější a technicky nejnáročnější skladby patří šestá z jeho polyfonních studií Die letzte Rose a Grand Caprice na Schubertovu píseň Erlkönig. Věnoval se také komorní hře. Založil londýnské Beethovenovo kvarteto, kde hrál prim; sekundistou byl Joseph Joachim, violistou polský houslista Henryk Wieniawski a na violoncello hrál Alfrédo Piatti.
1860 – narodil se Felix Woyrsch, německý skladatel a sbormistr (zemřel 20. března 1944), narozený v Troppau (v Opavě). Působil jako dirigent, chrámový hudebník a hudební ředitel města Altony, předměstí Hamburku. Od roku 1903 pořádal městské symfonické a lidové koncerty, od roku 1901 působil jako profesor hudby. Napsal sedm symfonií, tři opery, oratoria, stovku písní a houslový koncert. Kompozičně rozvíjel svůj styl v klasicistně-romantické tradici, po smrti upadl v zapomnění.
1834 – zemřel François Adrien Boieldieu, franco uzský skladatel (narodil se 16. prosince 1775). Jeho pověst je z velké části založena na operách, ale napsal i další skladby, mezi nimiž je mistrovským dílem Harfový koncert C dur. Jeho hudba byla vnímána jako něco, co je neseno „příjemnou a vkusnou pařížskou elegancí“. S operami uspěl v Paříži, ale devět jich napsal také v Petrohradu, kde v letech 1804 až 1810 zastával funkci dvorního skladatele ruského cara. V roce 1820 se stal profesorem kompozice na pařížské konzervatoři. V roce 1825 uvedl své mistrovské dílo Bílá paní (La dame blanche) v žánru opera comique s mluvenými dialogy. Libreto napsal Eugène Scribe na základě epizod z pěti děl skotského spisovatele Waltera Scotta.
1822 – zemřel Josef Karel Ambrož, operní zpěvák a skladatel (narodil se 6. května 1759). Podle některých zdrojů se narodil 26. února 1754. Studoval zpěv v Praze u Jana Koželuha. Od roku 1784 působil jako tenorista v divadlech v Ansbachu ve střední Francii, v Hamburku, Hannoveru a Vídni. V roce 1791 se stal prvním tenorem v Berliner Nationaltheater, úspěšným zvláště v Mozartových operních rolích. Podílel se na vydání sbírky zednářských písní. Jeho písně jsou také v zámecké sbírce hudebnin v Českém Krumlově.
1772 – zemřel Jean-Joseph de Mondonville, francouzský skladatel a houslista (pokřtěn 25. prosince 1711). Byl mladším současníkem Jeana-Philippa Rameaua a ve své době se těšil velkému úspěchu. V Paříži získal patronát královy milenky Madame de Pompadour a několik hudebních míst, včetně houslisty v Concert Spirituel. Kariéru houslisty si udržoval stále, vedle toho ale komponoval sonáty a motety, těšil se velkému úspěchu s lehčími formami francouzské barokní opery, stal se intendantem Chapelle royale, pro Opéra a Concert Spirituel inscenoval opery a velká moteta a byl spojen s Théatre des Petits-Cabinets. V roce 1755 se stal ředitelem Concert Spirituel.
1747 – narodil se Johann Wilhelm Stadler, německý skladatel (zemřel 26. června 1819). Studoval protestantskou teologii a kompozici, v roce 1778 se stal městským kantorem a učitelem v Bayreuthu. Mezi jeho díla patří oratorium Křižáci, jehož sbory silně odrážejí pietistické tradice; složil také kantáty, pohřební árie, sborové úpravy a duchovní i světské písně.
1728 – zemřel Anne Danican Philidor, francouzský hráč na dechové nástroje a skladatel z rozvětvené hudebnické rodiny (narodil se 11. dubna 1681). V roce 1702 nastoupil po svém otci do královského orchestru, působil především jako hobojista. Byl zároveň královským hudebním knihovníkem. Je připomínán jako zakladatel Concert Spirituel, série veřejných koncertů konaných v paláci Tuileries v letech 1725 až 1791.
1692 – narodil se Antonio Palella, italský skladatel (zemřel 7. března 1761). Studoval na neapolské konzervatoři Sant’Onofrio Porta Capuana. V létě 1721 tam byla uvedena jeho první známá skladba, oratorium Li scherzi delle Grazie. Později působil jako druhý cembalista v divadle Teatro San Carlo a upravoval pro něj díla jiných autorů. Přepracoval např. tři opery Johanna Adolfa Hasseho: Trigrane, Ipermestra a Tito Vespasiano. Své vlastní opery uváděl také v divadlech Teatro Nuovo a Teatro dei Fiorentini. Přestože je dnes málo známý, má významné místo v dějinách opery buffa. Důležitá byla výměna neapolského dialektu, ve kterém byla psána libreta většiny oper neapolské školy, za běžnou italštinu, takže opery byly srozumitelné i v dalších městech severní Itálie. Melodika jeho oper se výrazně odlišovala od dosavadního stylu a blížila se už ranému klasicismu.
1585 – narodil se Heinrich Schütz, německý raně barokní skladatel a varhaník (zemřel 6. listopadu 1672). Je považován za nejdůležitějšího před Johannem Sebastianem Bachem, je proto někdy označovaný za „otce německé hudby“. Studoval v Benátkách u Giovanniho Gabrieliho a do severoněmecké protestantské hudby přinesl italské barokní vlivy. Podruhé navštívil Itálii v roce 1628, aby se učil z hudby Claudia Monteverdiho. Po většinu života působil jako dvorní kapelník na kurfiřtském dvoře v Drážďanech. Většinu jeho díla tvoří vokální duchovní hudba, zejména moteta. Kromě rané knihy madrigalů se od něj téměř žádná světská hudba nedochovala. Napsal také operu Dafne, která je považována za první německou operu. Byla uvedena v Torgau v roce 1627. Její hudba se však později ztratila.
1551 – narodil se Giulio Caccini, italský skladatel, učitel, zpěvák, instrumentalista a spisovatel pozdní renesance a raného baroka (zemřel 10. prosince 1618). Byl jedním ze zakladatelů žánru opery a jedním z nejvlivnějších tvůrců nového barokního stylu. Působil na dvoře Medicejských. Patřil do Florentské Cameraty, skupiny, která se scházela v domě hraběte Giovanniho de‘ Bardi a dala podněty ke vzniku „stile recitativo“ a monodie nazývané „affetto cantando“. Silně prožíval rivaitu s Emiliem de‘ Cavalieri a Jacopem Perim, dalšími tvůrci prvních oper. Cacciniho nejvlivnějším dílem je sbírka monodií a písní pro sólový hlas a basso continuo, vydaná v roce 1602 pod názvem Le nuove musiche. Byl otcem skladatelky Francescy Caccini a zpěváka Settimia Cacciniho.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1989 – začátek pádu železné opony: občané východního Německa (Německé demokratické republiky) žádají v Praze o vycestování do západního Německa (Spolkové republiky Německo). V areálu západoněmeckého velvyslanectví na Malé Straně jich bylo několik tisíc
1945 – Percy Spencer v USA patentoval mikrovlnnou troubu