8. březen
Svátek má Gabriela.
1988 – zemřel Milivoj Uzelac, skladatel a dirigent (narodil se 16. června 1919). V letech 1956–1959 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc, v letech 1960–1962 hlavním dirigentem Armádního uměleckého souboru. V roce 1961 se stal šéfem orchestru pražského Divadla Na Fidlovačce a od roku 1963 dirigentem Hudebního divadla Karlín. Předsedal 4. února 1977 shromáždění hudebních umělců, později známému jako Anticharta.
1987 – zemřela Elizabeth Poston, britská pianistka, skladatelka, rozhlasová pracovnice a publicistka (narodila se 24. října 1905). Po studiu na Royal Academy of Music v Londýně ještě ve 30. letech studovala architekturu a sbírala lidové písně ve střední Evropě. Komponovala sborové písně a koledy a hudbu pro rozhlasové a televizní produkce. Byla editorkou řady antologií vokální hudby, včetně Dětské písňové knihy (1961).
1983 – zemřel William Walton, anglický skladatel (narodil se 29. března 1902). Jeho tvorba sahá od filmových soundtracků po operu, nejznámějšími díly jsou kantáta Baltazarova hostina, Koncert pro violu, První symfonie a britské korunovační pochody, zejména Crown Imperial pro korunovaci Jiřího VI. v roce 1937. Walton byl zprvu považován za modernistu, ale později jeho hudba vzbuzovala spíše dojem tradicionalismu. První úspěch, nicméně skandální, měl se skladbou Façade, poprvé uvedenou v Londýně v roce 1923. Edith Sitwell recitovala megafonem zpoza paravánu své verše, zatímco Walton dirigoval soubor šesti hráčů v doprovodné hudbě. Psalo se o „otravně zapamatovatelné kakofonii“, později se však stala základem populárního baletu. V roce 1929 byl pozitivně přijat Vilový koncert, jehož sólový part hrál při premiéře Paul Hindemith… Walton si byl po válce vědom toho, že Benjamin Britten v Les Illuminations, v Sinfonia da Requiem a v opeře Peter Grimes vytvořil řadu významných děl, zatímco on sám od Houslového koncertu v roce 1939 nenapsal žádnou takovou… V roce 1956 skladatel prodal svůj londýnský dům a usadil se natrvalo na Ischii. Postavil dům na kopci ve Foriu a nazval ho La Mortella. Susana Waltonová tam vytvořila nádhernou zahradu… Nikdy nekomponoval lehkovážně ani rychle a v posledním desetiletí pro něj byla skladatelská práce čím dál obtížnější. Opakovaně se pokoušel složit Třetí symfonii pro André Prévina, ale od záměru nakonec ustoupil… Během svého života Walton nezastával žádné pedagogické pozice, neměl žáky, nepřednášel a nepsal eseje.
1957 – zemřel Rafael Millán Picazo, španělský skladatel (narodil se 24. září 1893). V mládí se vyznamenal jako houslista, koncertoval po celém Španělsku. Větší uznání mu však později přinesla skladatelská práce – byl považován za jednoho z nejlepších španělských skladatelů zarzuely a operety.
1950 – zemřel Jaroslav Kocian, houslový virtuos, hudební skladatel a pedagog (narodil se 22. února 1883). Skládal především drobnější skladby pro housle. Branou do světa jako interpretovi se mu stala Vídeň. První několikaměsíční turné po USA měl na přelomu let 1902 a 1903. Koncertoval během let po celém světě, v Londýně dokonce při korunovaci krále Eduarda. Dráhu sólisty ukončil v roce 1930… Housle studoval u Otakara Ševčíka na Pražské konzervatoři, kam byl jako nadprůměrně nadaný přijat ve třinácti. Kompozici studoval u Antonína Dvořáka. Sám pak na této škole vyučoval od roku 1922 do roku 1943. Mezi jeho žáky vynikli Josef Suk a Václav Snítil. V jeho rodném Ústí nad Orlicí se od roku 1959 vždy na jaře pořádá Kocianova mezinárodní houslová soutěž.
1946 – narodila se Daniela Varínska, slovenská univerzitní profesorka, klavíristka a komorní interpretka, vystupující často i jako hráčka na historický kladívkový klavír. Známá je její kompletní nahrávka Beethovenových sonát, která vyšla na 9 CD v roce 2008.
1941 – narodila se Ivana Loudová, hudební skladatelka a pedagožka (zemřela 25. července 2017). Skladbu studovala u Miloslava Kabeláče a Emila Hlobila. Díky stipendiu francouzské vlády v roce 1971 studovala v Paříži u Oliviera Messiaena a André Joliveta a současně absolvovala stáž v experimentálním studiu Pierra Schaeffera v oboru elektroakustická hudba. Pak už se v Praze věnovala skladatelské profesi ve svobodném povolání. Příležitostně se věnovala teoretické a pedagogické činnosti, vedla mistrovské skladatelské kurzy v USA, v Německu a v Rakousku. Od roku 1992 působila jako pedagog na Akademii múzických umění. V roce 2006 byla jmenována profesorkou skladby. Na jejím skladatelském kontě je víc než sto opusů orchestrálních, komorních, vokálních, sborových a instruktivních, mnohé z nich byly vydány tiskem doma i v zahraničí a nahrány na zvukové nosiče. Je rovněž autorkou hudebně teoretické publikace Moderní notace a její interpretace. Byla členkou Umělecké besedy a sdružení Ateliér 90. Ačkoliv ve své tvorbě uplatňovala modalitu a techniky tzv. Nové hudby, jsou její díla srozumitelná, žensky senzitivní a empatická.
1941 – zemřel José Serrano, španělský skladatel (narodil se 14. října 1873), autor zarzuel. V jeho tvorbě je cítit vliv Giacoma Pucciniho a italského verismu. První samostatný divadelní úspěch zaznamenal v roce 1900 zarzuelou El Můľete. Složil jich kolem padesáti.
1927 – narodil se Josef Berg, hudební skladatel (zemřel 26. února 1971). Patřil k hudebnímu sdružení Skupina A, které bylo zaměřeného na šíření myšlenek nových hudebních směrů. Vedle skladatelské činnosti byl činný i jako recenzent a literát: psal divadelní hry, aforismy, povídky i díla spojující hudbu a literaturu. Vytvořil nový žánr miniaturní komorní opery. Po absolvování konzervatoře pracoval jako hudební redaktor brněnského rozhlasu, od roku 1953 se věnoval výhradně skladatelské činnosti.
1907 – narodil se Plácido Domingo Ferrer, španělský operetní zpěvák, barytonista (zemřel 22. listopadu 1987), otec operního pěvce Plácida Dominga, narozeného v lednu 1941. V roce 1946 odjel se společností Federica Morena Torroby a s celou rodinou do Latinské Ameriky. Největší úspěch sklidili v Mexiku, a proto se Domingo rozhodl, že se tam usadí natrvalo. Se svou ženou založili vlastní divadelní společnost Domingo-Embil Empresa a po více než dvacet let účinkovali na scénách Jižní i Severní Ameriky, včetně New Yorku.
1902 – premiéru měla Symfonie č. 2 D dur, op. 43 Jeana Sibelia. Začal ji psát v zimě roku 1901 v italském Rapallu, krátce po úspěšné premiéře populární Finlandie. Poprvé zazněla v Helsinské orchestrální společnosti pod taktovkou skladatele. Po třech vyprodaných představeních provedl Sibelius několik revizí, konečná verze byla provedena Armasem Järnefeltem 10. listopadu 1903 ve Stockholmu. Grandiózní finále díla si někteří začali spojovat s bojem za nezávislost Finska.
1898 – premiéru měla symfonická báseň Don Quixote, op. 35 Richarda Strausse, rozsáhlé dílo s podtitulem Fantastické variace na téma rytířského charakteru pro violu, violoncello a orchestr. První provedení se konalo v Kolíně nad Rýnem, dirigoval Franz Wüllner.
1875 – zemřel Franco Alfano, italský skladatel, klavírista a pedagog (narodil se 27. října 1954). Během studia se setkal s Edvardem Griegem a pod jeho vlivem zkomponoval řadu klavírní a orchestrálních skladeb. V roce 1918 byl jmenován ředitelem konzervatoře v Bologni. V letech 1923–1947 byl ředitelem konzervatoře v Turíně a v letech 1947–1950 řídil Rossiniho konzervatoř v Pesaru. Napsal dvanáct oper, čtyři balety, orchestrální, komorní a klavírní skladby.
1869 – zemřel Hector Berlioz, francouzský romantický skladatel a dirigent (narodil se 11. prosince 1803). novátor a nezávislý osobitý tvůrce, který odmítal dodržovat tradiční pravidla a vzorce a dostal se proto do rozporu s konzervativním pařížským hudebním establishmentem. K jeho nejslavnějším kompozicím patří Fantastická symfonie, považovaná za začátek hudebního romantismu, Harold v Itálii, Requiem a Dětství Ježíšovo, opery Benvenuto Cellini, Trójané a Beatrice a Benedikt, dramatická symfonie Romeo a Julie a dramatická legenda Faustovo prokletí. Berlioz byl, kromě jiného, oceňován pro svou barvitou a nápaditou orchestrální instrumentaci. Toto know how vložil do knihy Grand traité d’instrumentation et d’orchestration moderne (Velké pojednání o moderní instrumentaci a orchestraci) vydané v roce 1844. Z existenčních důvodů se věnoval v l etech 1832 až 1864 intenzivnímu psaní hudebních kritik pro deník Journal des débats. Měl díky tomu oporu proti odpůrcům svých hudebních zásad a získal značný vliv na soudobý hudební vkus. Berlioz přesně vyhovoval pojetí romantického umělce 19. století – byl nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. Podle romantického ideálu odrážela hudba jeho temperament. Mezi jeho učiteli byl český skladatel Antonín Rejcha, usazený trvale v Paříži.
1840 – narodil se Franco Faccio, italský skladatel a dirigent (zemřel 21. července 1891), v letech 1871 – 1890 šéfdirigent milánské La Scaly. V roce 1874 řídil v Miláně dvě ze čtyř uvedení Verdiho Rekviem, další dvě tehdy dirigoval sám autor. V roce 1876 řídil světovou premiéru opery Gioconda Amilcara Ponchielliho, v roce 1881 milánské uvedení druhé verze Verdiho opery Simone Boccanegra, roku 1887 světovou premiéru Verdiho opery Otello a roku 1889 světovou premiéru opery Edgar Giacoma Pucciniho. Byl spolužákem skladatele a literáta Arriga Boita, autora libret Verdiho oper Otello a Falstaff.
1714 – narodil se Carl Philipp Emanuel Bach, německý skladatel, syn Johanna Sebastiana Bacha (zemřel 14. prosince 1788), přední představitel raného klasicismu, respektive jedna z nejvýznamnějších postav přechodu mezi barokem a klasicismem v západní hudbě. Studoval práva a v roce 1735 získal titul ve Frankfurtu, ačkoli pravděpodobně nikdy neměl v úmyslu věnovat se jiné kariéře než hudbě. V roce 1740 byl jmenován cembalistou pruského krále Fridricha II., dobrého flétnisty a milovníka a podporovatele hudby. V roce na berlínský post rezignoval a nastoupil jako hudební ředitel v Hamburku. V roce 1753 a znovu roku 1787 vydal Versuch über die wahre Art das Klavier zu spielen (Esej o skutečném umění hry na klávesové nástroje) a získal záviděníhodnou pověst jako skladatel, interpret a učitel. Psal duchovní skladby, symfonie, koncerty, varhanní sonáty, komorní hudbu i písně. Hudba jeho berlínského období je díky preferencím jeho královského zaměstnavatele trochu staromódní, ale v Hamburku se projevoval dobrodružněji a učinil hodně pro otevření budoucích hudebních stylů. Obzvláště vlivné byly jeho symfonie, koncerty a klávesové sonáty.
1566 – narodil se Carlo Gesualdo, italský šlechtic a skladatel (zemřel 8. září 1613), kníže z Venosy a hrabě z Conzy, komponující madrigaly a duchovní skladby za použití novátorského hudebního jazyka postaveného na pronikavě chromatické polyfonii. Proslul také tím, že zabil svou první manželku a jejího aristokratického milence. Jednou z nejzřetelnějších charakteristik jeho hudby je extravagantní zvýrazňování slov představujících extrémy emocí. Týká se to šesti knih madrigalů, vydaných mezi lety 1594 a 1611, i jeho Tenebrae Responsorií, podobajících se madrigalům, ale zhudebňujících pašijové biblické texty. Jeho hudba patří v renesanční době k nejexperimentálnějším a nejexpresivnějším.