Národní divadlo moravskoslezské uvede 13. března v české premiéře komickou operu Nina Roty Florentský slaměný klobouk (Il cappello di paglia di Firenze). Na jeviště Divadla Antonína Dvořáka ji přivádí režisér Jiří Nekvasil v hudebním nastudování Marka Šedivého. Inscenace bude k zhlédnutí také v rámci Festivalu hudební divadla Opera 2025.

Libreto vzniklo podle komedie Slaměný klobouk z pera Eugèna Labiche a Marc-Michela z roku 1851. V Čechách frašku proslavilo především Osvobozené divadlo a v sedmdesátých letech 20. století také film režiséra Oldřicha Lipského s Milošem Kopeckým v hlavní roli. Činoherní divadla sahají nejčastěji po poválečné verzi z pera Jana Wericha. Divadelní ústav eviduje jen v českém prostředí více než sedmdesát inscenací, operní podoba se ale ještě nehrála a Národní divadlo moravskoslezské tedy bude první v tuzemsku.

Hlavním hrdinou příběhu je Fadinard – ženich, jehož kůň při předsvatební projížďce sežere drahý slamák cizí dámy, která je na záletech a bez klobouku se nesmí vrátit domů, protože to je dárek od jejího žárlivého manžela. Fadinard shání nový klobouk, ale úporná snaha předejít skandálu ho vrhá do mnoha komických situací a eskapád, přičemž potkává bizarní postavičky a čelí řadě nedorozumění, než se konečně může dostavit k oltáři…

Nino Rota pojal hudební verzi honby za slaměným kloboukem jako klasickou komickou operu. Libreto vytvořil spolu se svou matkou, klavíristkou Ernestou Rota Rinaldiovou. „Jde zde o jakousi hru s operou. Hravou, mistrovsky zkomponovanou poctu italským operám minulosti. Rotova hudební invence vykouzlí svět rossiniovské (a také donizettiovské) buffy, zaslechneme i pozdrav Verdimu a dalším mistrům. Ale není to v žádném případě hudební koláž či pasticcio,“ láká do divadla režisér a ředitel ostravského divadla Jiří Nekvasil. 

Rota často při komponování hledal inspiraci u jiných autorů a výjimkou není ani tato jeho nejhranější opera. Divák má pocit, že vlastně poslouchá něco, co zná. „Zdroj hudebního materiálu byl pro Rotu jen málo důležitý, prvořadou úlohu hrálo jeho praktické použití v konkrétním případě a vyváženost výsledku, který z malých a původně izolovaných inspirací vznikl. K tomu vždy patří melodická invence a harmonická přehlednost. Platí to i pro jeho koncertní a operní tvorbu včetně Florentského slaměného klobouku, “ píše ve studii v programu operní inscenace Boris Klepal.

Florentský slaměný klobouk bude mít v Ostravě českou premiéru 13. března, druhá premiéra je 15. března. Inscenaci uvede Národní divadlo moravskoslezské také 14. dubna ve Stavovském divadle v Praze v rámci šestnáctého ročníku Festivalu hudebního divadla Opera 2025.

Jméno skladatele Nina Roty (1911–1977) je známé především díky hudbě k filmovým hitům. Asi nejslavnější je hudba ke Coppolově Kmotrovi (mj. Oscar za filmovou hudbu ke druhému dílu trilogie – 1975, předtím Zlatý glóbus a Cena Grammy za soundtrack k prvnímu dílu). Úspěchy sklízel už dříve hlavně v Evropě; především ale díky hudbě k Zeffirelliho Romeovi a Julii (1968) se dostal k práci na americkém Kmotrovi pro studio Paramount. Pro Franca Zeffirelliho Rota tvořil i hudbu k několika divadelním inscenacím. Komponoval pro režiséra Luchina Viscontiho a v letech 1952–1978 byl dvorním skladatelem Federica Felliniho. Rodák z Milána byl považován za zázračný talent, první skladby zkomponoval v osmi letech a v jedenácti dokončil své první oratorium, které bylo uvedeno v Miláně a ve francouzském Tourcoingu. Ve třicátých letech se mu dostalo prestižního vzdělání v Americe díky přímluvě skladatele a dirigenta Artura Toscaniniho. Filmovou hudbu skládal Rota už od třicátých let 20. století, na kontě má více než sto padesát filmů. Byl to ale také znamenitý autor hudby symfonické, složil na čtyři desítky baletů a oper, přičemž právě fraška o klobouku z roku 1945 je jeho operou nejhranější a stále patří k vyhledávaným titulům operních domů. Rota ji vlastně původně zkomponoval jen sobě pro radost a snažil se tak zřejmě vyrovnat s chmurnou realitou doby. Premiéra byla až v roce 1955 v Palermu.

V roli ženicha Fadinarda v operní inscenaci ostravského divadla alternují Martin Šrejma a v Ostravě debutující sólista Istanbulské státní opery a baletu Berk Dalkılıç, který studoval díky programu Erasmus také na JAMU. V roli nevěsty Eleny se střídají Veronika Rovná a Lada Bočková. Elenina otce hrají a zpívají Martin Gurbaľ a Miloš Horák. Dramaturgie Juraj Bajús, sbormistrem je Jurij Galatenko. Scéna je Davida Baziky, kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové.

Foto/zdroj: Martin Popelář / NDM, Radio France

Facebook X E-mail WhatsApp