PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Opera Národního divadla zařadila na závěr aktuální sezóny během čtyř červnových večerů Janáčkův masterpiece, Její pastorkyňu v režii Calixta Bieita. Režijní koncepce, která po premiéře v květnu loňského roku vyvolala bouřlivé debaty, dodnes vzbuzuje silné emoce. Publikum i odborná veřejnost se rozdělily na zastánce radikálně moderní interpretace a její odpůrce, kteří ji považují za překročení hranic vkusu a zásah zastírající samotné Janáčkovo poselství. Národní divadlo nyní částečně obměnilo obsazení – a ukázalo se, že šlo o trefu do černého.

Johann Strauss ml. by měl loni 200 let a jeho opereta Netopýr je poslední premiérou brněnské operní sezóny, a tedy i ještě dárkem k narozeninám. V pátek 12. června se v Janáčkově divadle rozezněly tóny z dílny krále valčíků pod taktovkou Ondreje Olose. V režii Vojtěcha Oreniče a na scéně Davida Janoška opět ožila nejslavnější vídeňská opereta. Druhá premiéra se odehrála v sobotu 13. června a recenze si bude všímat obou obsazení.

Krok za krokem, rok za rokem se zlepšuje mezinárodní festival, který přináší hudbu do skvostných prostor Kroměříže, zapsaných na světovém seznamu měst a míst pod ochranou UNESCO. V oslnivém prostředí Sněmovního sálu Arcibiskupského zámku nebo v rozlehlém skleníku Květné zahrady se letos koná šest koncertů, těžících dramaturgicky z nápadů i kontaktů mladého dirigenta Františka Macka a organizačně ze zázemí místního Art Collegia 2002. Dvacátý sedmý ročník zahájilo působivé provedení Dvořákovy Stabat Mater u příležitosti zajímavého výročí.

Mladý polský tenorista Piotr Buszewski, rodák z Varšavy, se ve svém oboru dostává pomalu, ale jistě mezi světovou špičku. Kritici od New Yorku až po Curych se shodují na tom, že zpěvák disponuje „velkolepým, jasným a zvučným tenorem, ušlechtilostí tónu a podmanivou jevištní přítomností“. V Metropolitní opeře už se pěvec představil například jako Rytíř de la Force v Poulencových Dialozích karmelitek, v příští sezoně se v přímých přenosech z MET objeví jako Cassio v nové produkci Verdiho Otella. Na jaře roku 2024 vystoupil po boku českých pěvkyň Štěpánky Pučálkové a Olgy Jelínkové jako Italský zpěvák v Lipské opeře, úspěšně debutoval i na prestižních scénách v Londýně, Berlíně, Římě, Toulouse, Atlantě nebo San Diegu. K našemu rozhovoru jsme se ale sešli jen nedaleko od českých hranic…

Na scénu plzeňského Velkého divadla se v sobotu 18. dubna vrátili Kovařovicovi Psohlavci. Premiéra – první od roku 1962 – zazněla pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Štrunce, režie a výtvarného řešení scény se ujal ředitel Divadla J. K. Tyla Martin Otava. Postavu legendárního mluvčího Chodů ztvárnil Richard Samek, jeho protějšek Lamingera z Albenreuthu Pavel Klečka.

Český spolek pro komorní hudbu zakončil svůj cyklus čtyř „předjarních“ koncertů programem odkazujícím na krásu českých tradic. Ten, kdo v pondělí 2. března navštívil Dvořákovou síň pražského Rudolfina, si mohl poslechnout nejenom dílo Pět českých madrigalů a kantátu Mikeš z hor Bohuslava Martinů, ale i kantátu současného skladatele Jiřího Gemrota (*1957) s názvem Pochovávání světla. Posluchači mohli ocenit nejenom znamenité výkony komorního sboru Martinů Voices, sólistů-pěvců Karolíny Levkové, Martina Šrejmy, Romana Hozy, klavíristy Matouše Zukala a Bennewitzova kvarteta s průvodním slovem Jana Šťastného, ale také prožít umělecké uchopení básní Miloslava Bureše dvěma skladatelskými generacemi. Koncert řídil Lukáš Vasilek.

„Orchestr umístěný na jevišti už v předehře předvedl monumentální zvuk, který mu orchestřiště běžně nedovoluje, a zdálo se, že fyzické vyvýšení hráče pozvedlo i hudebně.“

„Sopranistka sázela především na velké tóny, které navíc uměle zatmavuje a dobarvuje.“

„Ústřední árii Casta diva chyběla lehkost, pěvecký nadhled, ale i něha a meditativní charakter.“

Pražské Národní divadlo uvedlo v úterý 18. listopadu ve Státní opeře koncertní verzi Belliniho opery Norma, vrcholu belcantového repertoáru. Vsadilo na dirigentský um šéfa tohoto operního domu (Hermann Bäumer) i pěvecké hvězdy ze zahraničí (Marigona Qerkezi). Dílo tak bylo hudebně skutečně monumentální – a to natolik, že úplně zapomnělo právě na zásady belcanta, na němž Norma stojí.

„Ze sólistů je nezbytné vyzdvihnout zejména Romana Hozu, který se ujal role Krista.“

„Bylo zřejmé, že členové sboru nepřišli pouze odzpívat.“

„V podání dirigenta Marka Šedivého působilo dílo nejen jako hudba, ale jako skutečný zápas, v němž se utkává tělo, duch a víra.“

Hudba má jedinečnou moc otevírat dveře do jiných časů a jiných řádů. Člověk, který vstoupí do prostoru katedrály a usedne do lavice, se ještě před zazněním prvního tónu ocitá tváří v tvář něčemu, co přesahuje jeho bytí: tichu, architektuře, historii i poselství. Nad kněžištěm ostravské katedrály Božského Spasitele se skví nápis „Kristus vítězí, kraluje, vládne“. Nenápadný a mnohými návštěvníky často přehlížený fragment, jehož obsah se 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu propojil s hudbou v jediný celek; s prvními tóny Lisztova oratoria Christus nápis ožil. Zdálo se, že Lisztovo poselství, formulované před více než sto padesáti lety, se znovu stalo přítomností – a Ostrava jeho jevištěm.

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Divákům bych klidně doporučil, aby se před zhlédnutím opery podívali na slavný film Slaměný klobouk, je to herecký koncert.“

„Fadinard pro mě byl zatím úplně nejtěžší role ze všech.“

„Rota záměrně velmi často používal motivy z děl jiných skladatelů jako takovou poctu operním velikánům.“

V rámci Festivalu hudebního divadla Opera 2025 uvede Národní divadlo moravskoslezské v pondělí 14. dubna na jevišti Stavovského divadla nedávno premiérovanou operní komedii Nina Roty Florentský slaměný klobouk. Představitel hlavní role Fadinarda Martin Šrejma v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o tom, jak se s dílem seznamoval či jaké zajímavé prvky v opeře nachází.

„Každé číslo bylo pečlivě promyšlené, pro každou postavu měla připraven jiný kostým.“

„Melodické oblouky klene naprosto samozřejmě a v plných dlouhých pianissimech ve výškách se dotýká toho, co je v jejím oboru možné.“

„I díky profesionálnímu výkonu orchestru si publikum užilo operu na světové úrovni.“

Britsko-australská koloraturní sopranistka Jessica Pratt je jednou z nejvýznamnějších představitelek belcantového repertoáru na současné operní scéně. V sobotu 8. února zavítala na prkna pražské Státní opery, aby tam představila své nejnovější CD Delirio, které obsahuje slavné virtuózní scény šílených či náměsíčných hrdinek oper Vincenza Belliniho a Gaetana Donizettiho. Na galakoncertu vystoupili ve vedlejších rolích i mezzosopranistka Jana Sýkorová, tenorista Martin Šrejma, barytonista Svatopluk Sem, basista Pavel Švingr a Sbor a Orchestr Státní opery pod vedením svého hudebního ředitele Andrije Jurkevyče, na jehož pozvání tato diva do Prahy zavítala.

„Děj třetího dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda ztvárnil orchestr s ideálně vypracovaným a vzrušujícím ponorem do autorovy vize.“

„Tenorista Michael Weinius ztvárnil Tristana se vší úctou k jeho úloze.“

„Bernhard Hansky zpíval roli Kurwenala, jako by to byl jeho nejoblíbenější part.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou svého šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky uzavřel koncertní provádění opery Tristan a Isolda. Stalo se tak v pondělí 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina, které slyšelo třetí akt opery. Na pódium se vrátili Michael Weinius a Elisabeth Teige, pěvci hlavních rolí z provedení prvního jednání v roce 2023…

„Český filharmonický sbor Brno byl skvěle připraven.“

„Kvalita zvuku Karlovarského symfonického orchestru je pozoruhodná.“

„Dirigent Ondřej Vrabec vedl obě tělesa s lehkostí a jistotou.“

Festival Dvořákův karlovarský podzim nabídl publiku na svém závěrečném koncertu 3. října v Grandhotelu Pupp opravdovou kulturní událost: v koncertním provedení zde zaznělo oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka. Hrál Karlovarský symfonický orchestr, zpíval Český filharmonický sbor Brno společně se sólisty.

„Napriek vysokým teplotám, iste znásobených aj často neveľmi letnými kostýmami, si predstavenie očividne celkom užívali.“

„Práve atmosféra je pritom v Šárke azda tou kľúčovou kvalitou.“

„Napriek evidentne uvoľnenému charakteru však má každoročné hosťovanie Národního divadla v Šárce aj svoje prekážky.“

Tradičné podujatie Opera v Šárce pripadá na poslednú prázdninovú nedeľu, tentokrát 1. septembra, a je tak zároveň aj neformálnou pozvánkou do novej divadelnej sezóny. Městská část Praha 6, Národní divadlo a Originální divadlo Praha touto akciou už devätnásty raz pripomenulo časy, keď Přírodní divadlo v Divoké Šárce pravidelne slúžilo ako letná scéna Národního divadla.