„Český filharmonický sbor Brno byl skvěle připraven.“

„Kvalita zvuku Karlovarského symfonického orchestru je pozoruhodná.“

„Dirigent Ondřej Vrabec vedl obě tělesa s lehkostí a jistotou.“

Festival Dvořákův karlovarský podzim nabídl publiku na svém závěrečném koncertu 3. října v Grandhotelu Pupp opravdovou kulturní událost: v koncertním provedení zde zaznělo oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka. Hrál Karlovarský symfonický orchestr, zpíval Český filharmonický sbor Brno společně se sólisty.

Oratorium Svatá Ludmila bylo premiérováno 15. října 1886 v Leedsu pod taktovkou samotného Antonína Dvořáka. Publikum bylo novou skladbou nadšeno i přes komplikovaný překlad přes němčinu do angličtiny, kterým překrásné libreto Jaroslava Vrchlického poněkud utrpělo. Rozsah díla však vnímala především odborná veřejnost jako přílišný. Antonín Dvořák sám přistoupil k výraznému zkrácení kompozice, která pak téhož roku v nové podobě zazněla 29. října a 6. listopadu v Londýně. V Praze bylo oratorium uvedeno koncertně 25. února 1887 v Národním divadle opět pod vedením autora. Scénického provedení se skladba dočkala až po dalších úpravách do podoby „duchovní opery o třech odděleních“ opět v Národním divadle s libretem upraveným Václavem Judou Novotným, dirigoval Karel Kovařovic. 

Oratorium Svatá Ludmila je Dvořákovým mistrovským dílem. Vypráví příběh z raných českých dějin, kdy pohanský kult je nahrazen křesťanstvím. Libreto má tři jasně oddělené celky: Na nádvoří hradu mělnického, V lesích berounských a V chrámu velehradském. Na Ludmilin mělnický hrad v první části přichází poustevník Ivan, aby přesvědčil lid o existenci jediného Boha. Ve druhé části v lesích vyhledá poustevníka kněžna Ludmila, aby se nechala pokřtít, a setká se s Bořivojem, který se do kněžny zamiluje a je ochoten přijmout křesťanství, aby ji mohl pojmout za ženu. Ve třetí části dojde k obřadu na Velehradě, kde Ludmila s Bořivojem přijímají křest od biskupa Metoděje.

Dramatická hudba, využívající celý sborový i orchestrální aparát, je působivě střídána lyrickými pasážemi s intimněji laděným zvukem. Karlovarský symfonický orchestr i Český filharmonický sbor Brno pod vedením Ondřeje Vrabce opět dokázali, jak skvěle dokáží vystihnout výrazové nuance geniálně napsaného díla. Sbor byl skvěle připraven a důsledně následoval jasné a inspirativní gesto dirigenta, díky čemuž se vyhnul obligátnímu „zatahování“. Dařilo se tak charakterizovat nálady jednotlivých sborových vět. Orchestr doslova četl myšlenky svého šéfdirigenta a zvláště v komorněji laděných částech, tak citlivých na souhru a jemné odstíny barev a dynamik, vynikal kvalitou a krásou zvuku. Karlovarští symfonici ale předvedli, že umí i zabouřit a udeřit silou živlů, aniž by se nechali strhnout k surovosti. Kvalita zvuku orchestru je opravdu pozoruhodná. Ondřej Vrabec vedl obě tělesa s lehkostí a jistotou. Po celou náročnou skladbu se mu podařilo udržet maximální pozornost všech interpretů. Jeho gesto je vytříbené, pevné a inspirativní, občas odloží taktovku a vede jen rukou.

Vynikající a skvěle vyrovnané výkony sólistů Tamary Morozové (Ludmila), Michaely Zajmi (Svatava), Martina Šrejmy (Bořivoj) a Martina Gurbaľa (Ivan) byly hýčkány citlivým doprovodem orchestru, a tak, věrni partituře, mohli sólisté skvěle profilovat emocionální stránky svých postav. Závěr díla, kde Dvořák z historického chorálu Hospodine, pomiluj ny komponuje velkolepou fugu, zvedl početné publikum ze židlí. Sál bouřil zaslouženými ovacemi. 

Foto: Karlovarský symfonický orchestr

Facebook X E-mail WhatsApp