„Dirigentský projev Jakuba Kydlíčka je velmi energický.“

„Dramaturgickým vrcholem se stalo provedení Braniborského koncertu č. 2 F dur Johanna Sebastiana Bacha.“

„Sólisté byli nadšení krásným prostředím sálu.“

Na sklonku prázdnin 29. srpna se v rámci spolupráce Hudebního festivalu J. C. F. Fischera s Karlovarským symfonickým orchestrem v Atriu Císařských lázních uskutečnil koncert, který nepochybně patřil k mimořádným hudebním událostem v kontextu celých Čech. Své umění nabídl i trumpetista světového renomé Reinhold Friedrich.

Mezinárodní hudební festival J. C. F. Fischera se během deseti let své dosavadní existence stal významnou kulturní událostí, která již přerostla hranice západočeského regionu. Hrdě nese jméno skvělého rodáka z města Krásno, hudebního skladatele Johanna Caspara Ferdinanda Fischera, a přibližuje jeho skvělá díla českému i zahraničnímu publiku. Významnou roli v dramaturgii festivalu zaujímají varhanní koncerty. Festival každoročně představuje nejen špičkové domácí i zahraniční interprety, ale také cenné nástroje, kterými tento kraj oplývá, a propojuje tak koncerty s neobvyklými místy a památkami kraje. Výtěžky z koncertů jsou věnovány na další činnosti v oblasti kultury a umění, jako je například podpora uměleckého vzdělávání dětí nebo opravy varhan. Během minulých ročníků se na festivalu představili významní čeští i zahraniční umělci.

Tentokrát do Karlových Varů zavítala opravdová hvězda, vynikající trumpetista Reinhold Friedrich. Císařské lázně spolu s ním uvítaly i flétnistu a dirigenta Jakuba Kydlíčka, hobojistu Jana Thuriho a houslistu Jana Mikeše. 

V úvodu koncertu zazněla Fischerova Suite No.7 in G minor ,,Le journal du printemps“, pocházející z roku 1695. Smělé dílo barokního mistra zahrál Komorní orchestr Karlovarských symfoniků znamenitě i přes nelehký úkol skutečně komorního obsazení, při kterém každý hráč musí podat brilantní výkon. Publikum přijalo skvělou kompozici s nadšením, jež jistě dodalo pořadatelům festivalu chuť pokračovat v popularizaci tvorby tohoto skladatele.

Dirigentský projev Jakuba Kydlíčka je velmi energický. Zdaleka se neomezuje jen na běžné vedení orchestru. Jeho historicky poučená interpretace nenese známky suché vědy, je živoucí, strhující. O emocionálním obsahu interpretované hudby má Kydlíček zcela jasnou představu, sugestivním gestem ovládá orchestr, je tanečníkem, hercem, mimem, přesně cítí, jak kterou skupinu či jednotlivého hráče oslovit, vést, inspirovat. Nevládne – inspiruje a nechává orchestr spolutvořit hudbu v předem jasně určeném směru.

V podobném duchu zazněla i Symfonie G dur, H. 657 Carla Philippa Emanuela Bacha. Komorní orchestr Karlovarských symfoniků je ve skvělé formě. Posluchače zaujalo krásné vedení basu cembalem Michaely Káčerkové a citlivé continuo violoncellisty Martina Ondráčka. Toto skvělé duo bylo pevnou oporou celého orchestru stejně jako nenucená přirozená autorita koncertního mistra Jana Mikeše. Dramaturgickým vrcholem celé první části koncertu se ovšem stalo provedení Braniborského koncertu č. 2 F dur Johanna Sebastiana Bacha. 

Trubka je nástroj, který patří v orchestru jistě k nejsilnějším. V rukách Reinholda Friedricha se však ozývá jako lidský hlas, zpívá, jásá, mluví, ale nekřičí. V Braniborském koncertu se Friedrich projevil jako citlivý komorní hráč. Na pódiu je jako doma a šíří kolem sebe auru radostného muzicírování. Když zrovna nemá nátrubek na rtech, usmívá se, fandí spoluhráčům, užívá si krásu hudby a předává tyto pozitivní vlny svému okolí. V celém sále nebyl snad jediný člověk, který by se neusmíval. Jeho spoluhráči této vysoké laťce ovšem nezůstávali nic dlužni. Jako hráč na zobcovou flétnu dokázal Jakub Kydlíček v Braniborském koncertu svůj nástroj prosadit s razancí sólisty i ustoupit do druhého plánu s citem vynikajícího komorního hudebníka, oddaně sloužícího geniálnímu celku Bachovy hudby. Hobojista Jan Thuri patří jistě ke špičce své generace a lehkost, s jakou dává krásný zvuk svého nástroje do služeb hudby, upomíná na umění Maurice Bourgha. Houslista Jan Mikeš vyniká čistou intonací a skvělou hudební představou.

Během pauzy jsem měl možnost pohovořit se všemi sólisty. Jsou nadšení krásným prostředím sálu a akustikou, nově ještě vylepšenou závěsem za pódiem, prostor považují za velmi inspirativní. 

Ve druhé části koncertu se po opět skvěle zahrané Sinfonii č. 15 D dur Josepha Haydna, ve které zaujala skvělá hornová skupina i pěkná sóla violy a violoncella, vrátili před orchestr opět Reinhold Friedrich a Jan Thuri a přidal se nyní i první hobojista Karlovarských symfoniků Martin Petr. Společně zahráli Koncert D dur pro trumpetu, dva hoboje, smyčce a continuo Johanna Friedricha Fasche. Posluchači opět mohli žasnout nad výkony skvělých sólistů, dirigenta i orchestru a obdivovat skvělou hudbu jen málo známého skladatele. V publiku sedělo i mnoho trumpetistů, kteří se na koncert přijeli podívat z celých Čech.

Odvážná dramaturgie koncertu se osvědčila a Císařské lázně bouřily ovacemi stojícího publika, které si na hudebnících vynutilo jako přídavek znovu finální větu Braniborského koncertu. Ani po přídavku potlesk nebral konce. Takový koncert snad ještě Atrium nezažilo.

Foto: Mezinárodní hudební festival J C F Fischera