Skvělé finále Tristana a Isoldy na počátku 98. sezóny SOČRu
„Děj třetího dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda ztvárnil orchestr s ideálně vypracovaným a vzrušujícím ponorem do autorovy vize.“
„Tenorista Michael Weinius ztvárnil Tristana se vší úctou k jeho úloze.“
„Bernhard Hansky zpíval roli Kurwenala, jako by to byl jeho nejoblíbenější part.“
Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou svého šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky uzavřel koncertní provádění opery Tristan a Isolda. Stalo se tak v pondělí 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina, které slyšelo třetí akt opery. Na pódium se vrátili Michael Weinius a Elisabeth Teige, pěvci hlavních rolí z provedení prvního jednání v roce 2023. Ester Pavlů zpívala roli Brangäne tak jako při produkci druhého jednání. Král Marke byl Jens-Erik Aasbø, Bernhard Hansky zpíval Kurwenala, Martin Šrejma provedl roli pastýře a kormidelníka, Jiří Brückler vystoupil v roli Melota. Ve stylizaci pastýřovy píšťaly excelovala na anglický roh Jaroslava Čiháková Tajanovská. Přesvědčivý výkon celého tělesa byl oceněn nadšenými ovacemi mezinárodního publika.
Projekt koncertního provedení opery Tristan a Isolda byl realizován na třech navazujících koncertech. První dějství hrál orchestr 3. dubna roku 2023 (reflexi čtěte ZDE), druhé 25. března 2024 (reflexe ZDE) a finále zaznělo ještě letos 7. října. V úvodu koncertu přivítal publikum do 98. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu jeho ředitel Jakub Čížek a připomněl, že dnešní sezóna je již třetí pod vedením šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky s hlavním hostujícím dirigentem orchestru Robertem Jindrou. Současně pozval posluchače v sále i ve vysílání rozhlasové stanice Český rozhlas Vltava k dalším koncertům i v jiných koncertních prostorách. V závěru svého vstupu sdělil, že orchestr se zapojil do sbírky, která má pomoci postiženým letošními povodněmi – probíhá pod záštitou Nadačního fondu Českého rozhlasu. Zakoupením vstupenky na zahajovací koncert, (který nesl podtitul Koncert pro severní Moravu), na již proběhlý koncert v Betlémské kapli a na aktuální koncert 7. října v Rudolfinu mohli a mohou posluchači podpořit domovy seniorů, které zasáhly povodně.
Děj třetího dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda ztvárnil orchestr s ideálně vypracovaným a vzrušujícím ponorem do autorovy vize. V klidové atmosféře postupně vzrůstajícího orchestrálního dění jsme byli vtaženi do prostředí hradu Kareol v Bretani, kam Tristana, šlechtice z Bretaně a synovce krále Marka, odvezl jeho sluha Kurwenal. Stalo se tak poté, co byl zraněn v boji s Melotem, královým dvořanem. Mimořádně citlivě zněl v orchestrálním plénu a také v sólové pozici zvuk anglického rohu, kterým autor stylizoval pastýřovu píšťalu a jímž protkal třetí jednání opery. Ta, kromě výtečně vystižené nálady, měla být také signálem ohlašujícím připlutí lodi s Isoldou, irskou princeznou zaslíbenou králi Markovi. Nešťastná oběť, která vlastní vinou, když neopatrně zacházela čarodějnými nápoji – vyměnila smrtelný za lásku vzněcující –, podlehla jen smrtí zrušitelnému milostnému vztahu s královým synovcem. Zde je shledáván motiv z marného vztahu geniálního komponisty s Mathildou Wesendonckovou, manželkou Wagnerova mecenáše. Ostatně uchvatitelský egoismus mu byl osudový: Skončil jako svůdce Cosimy, manželky svého přítele dirigenta Hanse von Bülowa, nevlastní dcery Franze Liszta ze vztahu s francouzskou hraběnkou Marií d’Agoult.
Pastýřovu roli zpíval Martin Šrejma, v závěru hudby ztvárnil úspěšně také text Kormidelníka. Z mrákot probuzený Tristan zůstává na scéně v rozhovoru se svým sluhou a přítelem dlouhý čas, po který jsou orchestrem věrohodně a psychologicky účinně líčeny několikeré poryvy doufání a zmaru hrdiny, který v blouznění očekává loď. Bernhard Hansky zpíval v barytonové roli Kurwenala, jako by to byla jeho úloha nejoblíbenější. S pevným, v modulaci vyrovnaným hlasem, a v protikladu s emočně proměnlivou polohou svého společníka, kterému byl oporou a ochráncem a utěšitelem v jeho krizovém stavu. Dokázal být ovšem i bojechtivým rekem v pozdějším dění finále. Tenorista Michael Weinius ztvárnil Tristana se vší úctou k jeho úloze, jíž naplnil svůj sonorní a barevně vyrovnaný tenor spíše civilností než romantickou exaltovaností. Vedle převládajícího dynamického partnerství s mohutností orchestrálního zvuku nabýval jeho projev přitažlivosti témbrem a zpěvností. Jeho poslední slovo na počátku druhé scény je jméno milované Isoldy, které pronese se smrtí na rtech. Druhá scéna patří Isoldě, loučící se se svým zesnulým milencem. Elisabeth Teige jako Isolda plně potvrdila svou charakteristiku dramatického sopránu a bezpečně ustálila svou polohu v hlasové škále Wagnerových pěveckých partů. Její hlas měl nádhernou svítivost v dynamických vrcholech a měl i podmanivé zabarvení v milostných pasážích v nesmrtelné scéně zvané Isoldina smrt z lásky. Předcházející třetí scéna finálního jednání opery je a byla tragédií antického rodu. Smrtelný boj z omylu dokonal své zhoubné poslání a král Marke může jen konstatovat „všichni mrtvi“. Kurwenal, v domnění, že král přichází pomstít svou pohaněnou, napadne jeho dvořana Melota, který odhalil vztah obou milenců, a zabije ho. Sám však v souboji umírá. Barytonista Jiří Brückler jako Melot krátce vystoupil v opeře jen se dvěma větami. Ester Pavlů, která, jako na koncertě v březnu tohoto roku, zpívala Brangäne, opět zaujala kvalitou hlasu a jeho dynamickými a výrazovými proměnami a krásnou dikcí. Král Marke byl Jens-Erik Aasbø, jehož bas byl skutečně zajímavý posazením, barvou a majestátem, vyrovnaně a poutavě zněl v celé škále role. Dokázal být, také díky své vysoké postavě, hodnověrným vladařem a truchlivcem, který přehlíží pole mrtvých.
Provedení opery bylo v rukou Petra Popelky opět nevídanou přehlídkou fascinující práce s orchestrem, který zněl ve službě opery barevně a dynamicky i výrazově delikátně. Z nástrojových kreací zaujaly mnohé, třeba i v pravý čas zjevná harfa, a mimořádnou roli sehrála hráčka na anglický roh Jaroslava Čiháková Tajanovská. Proto se také po koncertě děkovala spolu pěveckými sólisty na podiu Dvořákovy síně.
Speciální a nikoli běžný projekt koncertního provedení opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera se úspěšně završil a stal se, jak posluchačům sám ředitel orchestru Jakub Čížek přál, bohatě emočním zážitkem. A to na celé skoro dvě hodiny bez přestávky, jaké nám je Richard Wagner přichystal.
Foto: SOČR / Vojtěch Brtnický
Příspěvky od Rafael Brom
- Svátky hudby v Praze. Václav Hudeček zahájil třiatřicátý ročník
- Až mámivé ukončení festivalu Archaion Kallos s pěvci ze Sofie
- Kouzlo basklarinetu Anny Paulové
- Žižkovské Atrium je jen začátek. Mladí umělci se vypravili na hudební odyseu
- Centenium Alexandra Andrejeviče Archangelského