„Tematické reminiscence nejsou pouze prostředkem formální soudržnosti – hudba ví často dříve než postava, že minulost není uzavřena.“
„Nicholas Brownlee vstupuje do bayreuthské inscenace jako Holanďan poprvé a jeho basbaryton odpovídá režisérově představě člověka podstatně lépe než tradiční stylizace nadpřirozené bytosti.“
„Festival si vychoval publikum, které je připraveno přemýšlet spolu s režisérem, nikoli automaticky proti němu.“
Moře, černá loď s krvavě rudými plachtami, přízračná posádka ani romantická monumentalita živlů. Z tradiční ikonografie Bludného Holanďana nezůstává v inscenaci Dmitrije Tcherniakova téměř nic. Přesto je toto radikální odhmotnění legendy jedním z důvodů, proč inscenace uvedená poprvé v Bayreuthu roku 2021 ani po pěti letech neztratila svou provokativnost. Wagnerův mýtus zde není ilustrován, ale podroben téměř psychoanalytické dekonstrukci: prokletí mění v trauma, věčné bloudění v kompulzivní návrat a vykoupení v problematický pokus uniknout z kruhu destrukce. Moře zmizelo z jeviště, nikoli však z partitury. Jeho živelná energie zůstává přítomná v orchestru a nachází odezvu v napětí mezi postavami.
12 minut čtení Číst dál…
