PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nebyl to Martinů sám, ale duch jeho tvorby byl v zachován.“

„Nádherný opus, který nebyl poplatný Otvírání studánek jako neoddiskutovatelnému vzoru, ale přesto v tom nejlepším slova smyslu hovořil jejich jazykem.“

„Kantáta Mikeš z hor přítomné vrátila na začátek, k touze, aby špatné odešlo a zůstalo to dobré, stálé…“

Komorní sbor Martinů Voices na Smetanově Litomyšli uvedl v premiéře komorní kantátu Pochovávání světla skladatele Jiřího Gemrota. Vznikla na libreto Vojtěcha Stříteského, který vyšel z odkazu básníka Miloslava Bureše, spoluautora Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Ke koncertu se vrací pravidelný návštěvník festivalových programů Jaromír Kašpar.

„Básnické obrazy a osobní úvahy nesené klidnou hudbou, jednoduše znějící, intenzivně jadrné a snadno přístupné vyprávění.“

„Výsledek byl zajímavý, krásný a bez váhání lze říci, že i skvělý.“

Sbor Martinů Voices má v repertoáru novou skladbu. Bohuslav Martinů páté vokální dílo na text Miloslava Bureše už nestihl napsat a námět čekal šest desetiletí. Zhudebnil ho až Jiří Gemrot, kterému libreto komorní kantáty sestavil a dotvořil Vojtěch Stříteský. Krásnou kultivovanou skladbu Pochovávání světla je tak možné vnímat jako volné pokračování Otvírání studánek a tří dalších poetických opusů tematicky spjatých s Vysočinou. V premiéře zaznělo v sobotu na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Na program zahajovacího koncertu byla zařazena – nikoli poprvé v dějinách festivalu – jedna z ikonických skladeb klasické hudby 20. století.“

„Jak Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, tak Český filharmonický sbor Brno podaly v Kroměříži soustředěný výkon; s akustickými poměry v podlouhlém a vysokém skleníku Květné zahrady neboli Libosadu se vyrovnali Tereza Mátlová, Martin Šrejma i Jiří Rajniš.“

„Budoucnost možná přinese další setkání s Orffem, kterého tu už dirigovali Jakub Hrůša, Tomáš Hanus či Tomáš Netopil. A letos František Macek.“

Festival Hudba v zahradách a zámku Kroměříž letos zahájila v pátek 17. června kantáta Carmina Burana Carla Orffa. Pod taktovkou Františka Macka vystoupili Tereza Mátlová, Martin Šrejma, Jiří Rajniš a Český filharmonický sbor Brno připravený Michaelem Dvořákem, to vše za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín.

„Stokowského verze je zajímavá, ale není lepší než zažitá instrumentace Ravelova. Právě k ní se posluchač nakonec stejně vrátí, protože už ji podvědomě považuje za tu ´původní´.“

„Zazněl naprostý opak toho, jak touží hrát a poslouchat Bacha naše současnost.“

Druhý symfonický koncert festivalu Smetanova Litomyšl měl velkolepé rozměry. Musorgského Obrázky z výstavy a Orffova kantáta Carmina burana patří k nejznámějším a nejoblíbenějším položkám klasického repertoáru. Partitury ožily pod rukama Jakuba Kleckera. Stojící publikum ve vyprodaném auditoriu na zámeckém nádvoří v závěru pátečního večera bylo potvrzením faktu, že Carmina burana, Písně z Bavorska, by se mohly dávat i tam každý rok – a možná i dvakrát.

„V Ostravě pojali velkorysý plán do roku 2024 nastudovat všechny Smetanovy opery a uvést je v kompletním Smetanovském operním cyklu Ostrava 2024.“

„Rocc realizuje operu jako konverzační komedii, akcentuje přirozené vztahy mezi postavami a vylehčené herecké výkony.“

„Smetanova opera Dvě vdovy zasvítila na ostravském jevišti jako vybroušený klenot a dokazuje, že není potřeba modernizovat opery, ale je potřeba jim dát divadelní esprit a nadhled.“

Poslední premiérou sezóny 2021/22 v opeře Národního divadla moravskoslezského se stala operní klasika Bedřicha Smetany Dvě vdovy. V režii Rocca se 9. června pod taktovkou Marka Šedivého v hlavních rolích představili Lada Bočková, Veronika Rovná, Martin Gurbaľ a Martin Šrejma.

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

„Během hodinového programu zazpíval i dvě ze svých ikonických árií z českých oper. Potvrdil, že je plný pěveckých sil.“

„Z oslavencových nejmladších žáků dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř.“

„U sedícího ´tatíčka´ se v árii O mio babbino caro z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky.“

Scény z desítky oper, desítka pěveckých sólistů, s nimi operní sbor a orchestr a k tomu pěkně zaplněné Národní divadlo. Tak vypadal nedělní koncert na počest sedmdesátin barytonisty Ivana Kusnjera, který napřesrok bude sólistou pražského operního souboru už čtyři desetiletí. Je po celou dobu jeho nepřeslechnutelnou oporou a nadále mu to víc než dobře zpívá.

„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery…“

„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“

„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“

Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.

„I tak jsou ovšem v horních řadách lidé, kteří naopak leží na zádech na trávě a jen poslouchají…“

„Se spolehlivou, emotivně přesvědčivou Danou Burešovou hrál a zpíval dobře disponovaný Martin Šrejma.“

„Není vzácností, když se s krásnou hudbou smísí z druhé strany nechtěně zaslechnutá hlasitá otázka: S čím si tu klobásu dáte?“

Víkend byl v Praze doslova letní. Dvořákova Rusalka proto v sobotu odpoledne přilákala do přírodního divadla v Divoké Šárce několik tisíc lidí. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Publikum si přišlo na své – při představeních tam panuje neopakovatelně uvolněná atmosféra, účinkující jsou na dosah. Hraje se sice na trávě a za dne, a tak se nekouzlí se světly, která by posílila divadelní iluzi, zato ozvučení je kvalitní.

„Nechtěli jsme celý advent zpívat jenom koledy, ale čím víc se budeme blížit k Vánocům, tím víc program začne být vánočnější.“

„Rybova Česká mše vánoční letos na Vánoce…? Nikdo zatím neříkal, že by nějaká měla být…“

„Je s tím hodně práce, produkčně jde o náročnou věc, ale práce je evidentně nesena na společné vlně. Všichni toužíme po tom, dostat se do našeho normálního stavu, kdy hrajeme každý den.“

„Audio. Ready?“ štěkne muž za kamerou. Odkudsi se ozývá české přitakání. „Camera. Ready?“ štěkne ihned, opět anglicky, opět se stejným silným italským přízvukem. Kameraman Marco Chiodi se pohybuje v pražském Národním divadle už delší dobu…

„Pro Vlaštovku neboli La rondine mám velkou slabost od chvíle, kdy jsem ji slyšel z nahrávky na CD.“

„Výběr z prvního a druhého dějství tvoří první polovinu provedení a kompletní třetí akt druhou, provedení by mělo trvat asi osmdesát minut.“

„Mohu-li posoudit, tak ve Ctěnicích by se měli objevit ti nejlepší z nejlepších!“

Manon Lescaut, La Bohème, Tosca, Turandot… Všechny tyto opery spojuje jméno Giacoma Pucciniho, který je jedním z nejpopulárnějších hudebních skladatelů v dějinách. Přesto jsou některé z jeho oper širšímu publiku prakticky neznámé. O jedné z nich, jejíž uvedení se už brzy chystá na severovýchodním okraji Prahy, hovoříme s autorem projektu a jeho hlavním organizátorem Robertem Rytinou. Jde o Pucciniho Vlaštovku, která se tam má v komorní koncertní verzi rozeznít 4. prosince.