„Radek Baborák měl možnost dílo studovat ve spolupráci s mistrem Seiji Ozawou“.

 „Naprosto impozantně vyzněl první sólový vstup basisty Zdeňka Plecha díky jeho skvělé artikulaci německého textu i znělému a nádherně zabarvenému hlasu“.

 „Příjemným překvapením bylo precizní připravení a jistá integrace Pěveckého sboru Čerchovan“

První z tradičních pátečních abonentních koncertů Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně byl věnován provedení poslední Symfonie č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena. K provedení byl přizván Pěvecký sbor Čerchovan z Domažlic. Pod vedením šéfdirigenta orchestru Radka Baboráka došlo k provedení, které se minimálně v lokálním měřítku dalo nazvat jako výjimečné.

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně patří k nejstarším orchestrům v českých zemích. Jeho vznik je datován k r. 1821. Za dobu jeho existence jej vedli různí dirigenti, z doby po r. 1989 jmenujme alespoň Radomila Elišku nebo Rostislava Hališku. Osobně jsem s orchestrem spolupracoval jako sólista pod vedením Michaela Roháče a musím říci, že orchestr učinil za vedení dalších dirigentů, zejména současného Martina Peschíka a svého šéfdirigenta Radka Baboráka obrovský posun v umělecké kvalitě. Došlo mj. k podstatnému omlazení členů orchestru. Jeho poslední koncert byl toho důkazem.

K provedení poslední symfonie L. van Beethovena je třeba minimálně znát obsah předlohy, tedy básně Beethovenova přítele Friedricha Schillera z r. 1785 a mít i jisté zkušenosti udržet více, než hodinové dílo pohromadě. Radek Baborák měl možnost studovat dílo ve spolupráci s mistrem Seiji Ozawou, a to při své práci s poměrně mladým japonským orchestrem Mito Chamber Orchestra, založeným r. 1990. Beethoven nebyl sám, kdo Schillerovu Ódu na radost zhudebnil, nicméně jeho hudební ztvárnění v závěrečné části jeho poslední dokončené symfonie se stalo nejpopulárnějším. Napadá mě, že rovněž použití smíšeného pěveckého sboru v instrumentálním díle není u Beethovena ojedinělé, jeho Fantasie c moll pro klavír, smíšený sbor a orchestr op. 80, kterou napsal r. 1808, tedy jediný rok před tím, než vznikly první náčrtky jeho symfonie, má s 9. symfonií určitou paralelu. I v tomto díle se smíšený pěvecký sbor přidá až v samotném závěru díla. Nutno ale dodat, že Fantasie je dílo nepoměrně kratší, zhruba dvacetiminutové.

Orchestr pod vedením Baboráka podal od prvních tónů soustředěný výkon. Zprvu se mi zdálo, že asi díky akustice sálu Společenského domu Casino není tečkovaný rytmus s dvaatřicetinovou notou v 1. houslích hned v úvodu díla dostatečně zřetelně artikulován, nicméně při dalších opakováních tématu zněl motiv již zřetelně. Baborák používá poměrně jednoduchá gesta, orchestr mu rozumí a hraje v naprosté nástrojové souhře. Z gest není možné někdy pochopit náhlé změny dynamiky do slabých poloh, ale orchestr ví, jak má hrát a jeho hra je plastická. Velmi dobře byl dirigentem vystavěn v 1. větě nástup reprízy ve fortissimu. Pro druhou část Molto vivace zvolil Baborák svěží tempo, přesto byla každá fráze srozumitelně vystavěna. V naprosté intonační jistotě vyznělo také téma ve skupině dřevěných dechových nástrojů oscilující mezi durovým a mollovým tónorodem. Ve 3. části Adagio molto e cantabile vyznělo bezproblémově unisono 2. houslí a viol, přesvědčila i intonační jistota žestí, jen závěr části možná postrádal určitý spád. Každý z posluchačů zcela zaplněného sálu s napětím očekával nástup závěrečné části Presto. Ještě před nástupem sólových hlasů zaujalo opět mimořádně precizní unisono tentokrát violoncell s kontrabasy. Naprosto impozantně vyzněl první sólový vstup basisty Zdeňka Plecha, především díky jehož skvělé artikulaci německého textu i znělému a nádherně zabarvenému hlasu. Výborně mu sekundoval svým přímočarým hlasem tenorista Martin Šrejma. K vyrovnanému vyznění všech hlasů přispěly i zpočátku zdánlivě nevýrazná sopranistka Barbora Řeřichová či suverénní altistka Alžběta Vomáčková. Příjemným překvapením bylo precizní připravení a jistá integrace Pěveckého sboru Čerchovan. Čerchovan vznikl již r. 1901. Od r. 1997 jej vede Marek Vorlíček. Jeho hlasy jsou v ženské i mužské části vyrovnaně zastoupené. Srozumitelné vyznění sboru orchestr nepřekryl. Posledních 21 taktů Prestissima vyznělo v podání orchestru pod vedením jeho šéfdirigenta strhujícím způsobem, který vyvolal u publika částečné ovace ve stoje.

Koncerty Západočeského symfonického orchestru navštěvují, vzhledem k těsnému sousedství Bavorska, také posluchači a lázeňští hosté ze Spolkové republiky Německa. Ti, co byli přítomni pátečního provedení Beethovenovy symfonie, si kvalitu nastudování jistě užívali, byť jsou i ze své domoviny zvyklí naslouchat četným lokálním orchestrům (např. Hofer Symphoniker). Ostatně, za zmínku stojí třeba hned příští koncert ZSO, který bude pořádán ve spolupráci s Vysokou hudební školou v Norimberku. Orchestr přijedou dirigovat studenti této školy a jeho termín připadá na 20. ledna roku 2023.

Foto: Jiří Pužej