„Během hodinového programu zazpíval i dvě ze svých ikonických árií z českých oper. Potvrdil, že je plný pěveckých sil.“

„Z oslavencových nejmladších žáků dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř.“

„U sedícího ´tatíčka´ se v árii O mio babbino caro z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky.“

Scény z desítky oper, desítka pěveckých sólistů, s nimi operní sbor a orchestr a k tomu pěkně zaplněné Národní divadlo. Tak vypadal nedělní koncert na počest sedmdesátin barytonisty Ivana Kusnjera, který napřesrok bude sólistou pražského operního souboru už čtyři desetiletí. Je po celou dobu jeho nepřeslechnutelnou oporou a nadále mu to víc než dobře zpívá.

Na jevišti historické budovy Národního divadla se před orchestrem a za řízení Jaroslava Kyzlinka vystřídalo i s jubilantem třináct pěvců. Oproti tištěnému programu někteří nevystoupili, ale nahradili je kolegové, některé árie nezazněly a jiné ano, ale večer měl milý průběh a dal nahlédnout do oblíbeného repertoáru. Zazněl sbor z Prodané nevěsty a Eliška Gattringerová s Václavem Lemberkem vyvolali úsměv scénou Mařenky a Vaška a Martin Šrejma s Luďkem Velem scénou Jeníka a Kecala. Dana Burešová zazpívala árii Hedviky ze Smetanovy Čertovy stěny, Alžběta Poláčková s Martinem Šrejmou dvojzpěv Terinky a Jiřího z Dvořákova Jakobína… Jiří Sulženko se zhostil Vodníka… A Eva Urbanová připomněla Janáčkovu Kostelničku v mrazivě dramatickém výstupu Co chvíla… Z oslavencových nejmladších žáků z AMU dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák se Stanislavou Jirků v duetu z Cosi fan tutte a Daniel Kfelíř s Alžbětou Poláčkovou v duetu z Dona Giovanniho. První z nich už je právem sólistou souboru, druhý má za sebou čerstvé vítězství v karlovarské pěvecké soutěži a před sebou zcela jistě obdobně zajímavý nástup do profesního života.

Ivan Kusnjer zazpíval během hodinového programu dvě ze svých ikonických árií z českých oper – Jen jediná mne ženy krásná tvář… ze Smetanovy Čertovy stěny a Tvůj obraz, dívko… z Braniborů v Čechách, na začátku předtím také Prolog z Leoncavallových Komediantů. Kantilény krásně vyklenul, výrazu dal emoce. Potvrdil, že je plný pěveckých sil. Došlo i na jeho ukázkové, téměř tenorové výšky, které jsou po léta legendární. Ivan Kusnjer si před lety vysloužil časopisecký titulek Král českých pěvců. Jeho operní postavy králů i bohatýrský, krásně nosný hlas si to doslova vynutily, a právem. Připomínka jeho mladistvého sebevědomého Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského, která zazněla v úplném úvodu večera ze staršího záznamu a naplnila divadlo zvonivě radostným hlasem, pěvcův profil vtipně doplnila.

K závěru se koncert odvíjel úsměvně. U sedícího „tatíčka“ se v árii „O mio babbino caro“ z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky. A při Smetanově zpěvu „..dobrá věc se podařila…“ a při přípitku z Verdiho Traviaty už byli na pódiu (a zpívali) všichni dosavadní účinkující. Včetně Františka Zahradníčka, který se předtím oproti ohlášenému programu před publikem neobjevil.

Na Ivana Kusnjera se v Praze do divadla a na koncerty vždy chodilo cíleně. Patřil po celé uplynulé roky neokázale mezi hvězdy, vévodí také řadě nahrávek. Kolegové mu dali najevo uznání, od vedení divadla dostal květiny, publikum tleskalo vestoje. Nebyl by to on, aby to při děkovačce s úsměvem celé trochu neshodil. Ale zároveň dal zpěvem – a v té chvíli i slovně – jasně najevo, že určitě ještě nekončí!

Foto: Zdeněk Sokol, Národní divadlo Praha, Veronika Paroulková