PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Festival Dvořákova Olomouc vyvrcholil v pátek 22. května v sále Reduty, když zde vystoupili hosté z partnerského polského města Opole. Opolská filharmonie se představila se svým šéfdirigentem Jakubem Chrenowiczem, spoluúčinkoval Sbor Moravského divadla Olomouc připravený sbormistrem Michaelem Dvořákem a zpívala také čtveřice domácích sólistů. Byl to monumentální večer, na kterém se potkaly dvě sousední, spřátelené kultury i politické špičky obou regionů.

Soubor Opery a operety Moravského divadla v Olomouci uvedl novou inscenaci opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni. Hudebně operu nastudoval šéfdirigent Petr Šumník, k režii byl pozván Vladimír John. Premiéra se uskutečnila 8. května, a s úspěchem.

Český barytonista Daniel Kfelíř, absolvent HAMU, Vídeňské hudební univerzity a operního studia v Schönbrunnu, si už ve svém mladém věku vydobyl renomé a pracuje na většině klíčových scén u nás; pravidelně vystupuje na festivalech, jako jsou Janáček Brno či Smetanova Litomyšl a role jako Oněgin, Germont či Silvio mu zajistily pozornost kritiků i diváků. 12. února k nim přidá roli Faraona v ostravské inscenaci Rossiniho opery Mojžíš a Faraon. Jak se daří mladému pěvci a jaké má plány do budoucna? Nejen o tom je dnešní rozhovor.

„Zsolt Hamar prokázal, že nejen hudba symfonická, ale i opera je jeho srdeční záležitostí.“

„Daniela Špinar dala své režii v prvním obraze nadhled a komiku, druhý obraz je naopak strohý a surrealistický a dává průchod sadismu.“

„Výkony protagonistů byly vzácně vyrovnané.“

Otazníky kolem slučování dvou kulturních institucí, divadla a filharmonie v Olomouci, zdá se, konečně utichly. Filharmonie už zakončila tradiční varhanní festival a operní soubor nastudoval novou klasickou inscenaci, operu Tosca Giacoma Pucciniho, jejíž premiéra se odehrála 19. září. Deklarovaná spolupráce mezi institucemi se naplnila prostřednictvím šéfdirigenta Moravské filharmonie Zsolta Hamara, který se ujal hudebního nastudování opery a také jejího provedení. Hudební i režijní ztvárnění zajistilo divácky přitažlivou inscenaci, která se bude hezky vyjímat na repertoáru.

„Touha některých režisérů k aktualizacím a novým výkladům klasických operních děl je dána především akutním nedostatkem soudobých oper, která by reflektovala témata naší doby.“

„Režisérka Loulová obecenstvu servíruje jiný příběh, něž na jaký je zvyklý, který nicméně i přes nelogičnosti v libretu funguje.“

„Divadlo na divadle je možná klišé, nicméně kde jinde ho použít nežli v právě v Komediantech, kde si o to děj vyloženě říká.“

Šestnáctý ročník Festivalu hudebního divadla Opera, který byl zahájen 29. ledna tohoto roku ve Stavovském divadle Janáčkovou Káťou Kabanovou v produkci Slezského divadla z Opavy, byl zakončen na stejném místě 18. dubna, a to populárním dvojtitulem Sedlák kavalír / Komedianti Moravského divadla Olomouc. Jde o inscenaci režisérky Veroniky Kos Loulové v hudebním nastudování Petra Šumníka. 

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Amatérský přístup divák vytuší velmi brzy, jen co se vzpamatuje z prvního šoku.“

„Monstrózní skulptura značně zavazí.“

„Violettou byla na premiéře hostující Lada Bočková. Je to dnes vyzrálá a žádaná primadona v nejlepším smyslu tohoto slova.“

Opera a opereta Moravského divadla Olomouc má svoji dlouholetou tradici a slavnou historii. A také své diváky. Poučené a vnímavé. V poslední době se však zdejší inscenace staly předmětem diskusí, neboť umělecká šéfka, Veronika Kos Loulová, začala prosazovat moderní přístup k realizaci a výkladu operních děl. Tomu se nevyhnula ani poslední premiéra La traviaty Giuseppa Verdiho uvedená 11. dubna. Kdo se těšil na klasickou operu, musel vzít za vděk jen Verdiho hudbou, kterou dirigoval Tomáš Hanák, neboť režisér Michal Hába pojal spolu se scénografem Draganem Stojčevským vizuál značně netradičně. Ale problematické byly dokonce i výkony protagonistů.

„Novodobá premiéra není jen určitou hudební kuriozitou, ale je především důležitým příspěvkem k obnovení historické paměti celého regionu.“

„Tomuto poslání slouží současná inscenace opravdu znamenitě. S velkou pokorou, zodpovědností a nasazením.“

„Skutečnou hudební radost přinesly publiku operní sbory. Ty byly nejen precizně nastudované, ale sboristé prokázali i skvělé herecké schopnosti, které ještě podtrhl jejich ryzí zápal.“

Majestátní hradba Krušných hor překvapivě uzavírá průhledy některými ulicemi severočeských Teplic. Přísnost a zdánlivá nedostupnost horského hřbetu, který se občas skrývá v mlžném oparu, působí doslova magicky. Přitahuje váš pohled a probouzí fantazii. Kulisa jako stvořená pro pohádku… Právě do Krušnohoří je zasazen děj pohádkové raně romantické opery Perkmon (Der Bergmönch) Josepha Matthiase Wolframa, jejíž scénické provedení v Krušnohorském divadle v Teplicích uzavřelo ve čtvrtek 20. června 59. ročník Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena.

„Režisér Itzik Galili dal jasně najevo, že je především choreograf, a baletní scény představení dominovaly.“

„Oscilace mezi operou a baletem tady měla svoje opodstatnění a přinese jistě divácký zájem. Je to inscenace hravá, dravá a osvěžující.“

„Prosazující se dřevěné dechové nástroje forzí získávaly ostrou barvu a nejinak tomu bylo u smyčců.“

Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka byly 6. června v Národním divadle moravskoslezském poslední operní premiérou aktuální sezóny. Hudebního nastudování se zhostil hudební ředitel souboru Marek Šedivý a režie se na scéně Daniela Dvořáka ujal izraelský choreograf Itzik Galili. V roli Bystroušky se na první premiéře představila Lada Bočková, v roli Revírníka publikum slyšelo Martina Gurbaľa a Lišákem Zlatohřbítkem byla Dominika Škrabalová. Představení plné poezie a vzruchu spojilo organicky žánr opery a baletu v jeden funkční celek.

„Příkladný je výkon Jany Sibery v titulní roli, která po technické a výrazové stránce výtečně odstínila odlišný charakter árií a duet.“

„Dirigent Jiří Štrunc preferoval svižná tempa, možná i na úkor žádoucích kontrastů, se svým dobře znějícím orchestrem však udržel napětí scény v kasinu a působivě vygradoval tragický závěr.“

„Příběh Manon je nadčasový, přenesení do Francie padesátých let minulého století tvůrci ostravské inscenace tudíž působí zcela přirozeně.“

Patří ke cti plzeňské opery, že se pravidelně vrací k jevištním dílům francouzských skladatelů, a to nejen k populárním a časově ověřeným (Bizetova Carmen, 2020), ale i méně uváděným (Thomasův Hamlet, 2018). Francouzská operní tvorba, od baroka přes klasicismus, 19. a 20. století až po současnost, stále zůstává hlubokou studnicí, z níž lze čerpat a objevovat krásná, zajímavá a obsahově přínosná díla.

„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“

„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“

„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“

Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.