Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) oslaví 100. narozeniny své emeritní rektorky Aleny Veselé gratulačním koncertem, který se koná ve čtvrtek 15. června od sedmé hodiny večerní v Koncertním sále Hudební fakulty JAMU. K narozeninám zahraje pianista Jan Jiraský společně se členy Graffova kvarteta a kontrabasistou Miloslavem Jelínkem.

Na koncertě v podání pianisty Jana Jiraského, členů Graffova kvarteta a kontrabasisty Miloslava Jelínka zazní jediná skladba, a to Schubertův Kvintet A dur, op. 114, D 667 „Pstruh“, který má pro gratulační koncert až symbolický význam. „Paní profesorka často a ráda vzpomíná na svá mladá léta, na „Chemické“ smyčcové kvarteto svého otce a jejich muzicírování spolu s ní za klavírem. Hráli tehdy mimo jiné Klavírní kvintet „Pstruh“ a ona si tuto idylickou skladbu dvaadvacetiletého Franze Schuberta zamilovala. Někdy od roku 2015 poměrně často zmiňovala, že by si ráda poslechla nějaké koncertní provedení „Pstruha“. Kupodivu tento krásný kvintet v Brně dlouhá léta nezazníval, volba našeho hudebního dárku byla tedy naprosto jasná,“ uvádí pianista a vedoucí Katedry klavírní interpretace Jan Jiraský.

Profesorka Alena Veselá je českou varhanicí a emeritní, první porevoluční rektorkou Janáčkovy akademie múzických umění z let 1990 až 1997, která v tomto roce oslaví své sté narozeniny. Její život je s Janáčkovou akademií velmi úzce spjatý, jelikož byla mezi prvními studentkami a studenty, kteří na akademii nastupovali po jejím zřízení v roce 1947. Alena Veselá se v letech 1979 a 2000 stala držitelkou Ceny města Brna, v roce 2011 obdržela Cenu Jihomoravského kraje a je držitelkou státního prezidentského vyznamenání za zásluhy v umění i výchově z roku 2020.

Je propagátorkou hudby nejen klasických mistrů, jako byl Johann Sebastian Bach, ale zasloužila se také o uvádění soudobé hudby Petra Ebena nebo Paula Hindemitha a má na svém kontě mnohá koncertní vystoupení téměř po celém světě. Je zakladatelkou Brněnského varhanního festivalu, pomáhá s aktivitami Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, jehož je čestnou předsedkyní, a je současně jednou z hlavních postav okolo výstavby nového koncertního sálu v Brně.

„Alena Veselá mě fascinovala od prvního setkání v roce 1991 svou neskutečnou vitalitou a entuziasmem, kterým prosadila důležité umělecké a kulturní hodnoty. Její rektorství spadalo do doby, kdy československá společnost formovala svoji obnovenou identitu. Vnášela důstojnost a eleganci do toho složitého procesu. Svou přítomností dokáže vzbudit postoj úcty a naděje v každém, kdo s ní vejde do styku. Alena Veselá je jedním z důvodů, proč jsem v Brně,“ uvedla současná děkanka Hudební fakulty JAMU, Barbara Maria Willi.

Alena Veselá v očích a vzpomínkách Jana Jiraského: „S paní profesorkou Veselou jsem se osobně setkal poprvé na akustické zkoušce před svojí přijímací zkouškou na JAMU. Zavolal jsem tehdy na fakultu, zda je možné si předem vyzkoušet klavír, a ozvalo se „Janáčkova akademie, u telefonu Janáček“. Vrátný se opravdu jmenoval Janáček a byl veselá kopa…

Zkoušel jsem právě klavír v koncertním sále, když se otevřely snad pět metrů vysoké dveře a v nich stála drobná, očividně nevýznamná osoba: „Hrajte dál, já se jdu jen podívat, kdo to tady tak pěkně perlí tu Chopinovu etudu. A copak dalšího budete hrát?“. Pochvala zafungovala, etuda se mi na zkouškách hrála dobře a dodatečně jsem pochopil, že mi přišla do sálu popřát štěstí samotná rektorka, varhanice mezinárodního věhlasu.

Takové situace byly pro naši rektorku vlastně úplně typické. Jednou mi řekla: „Víte Honzo, já nemám až tak velký talent, ale měla jsem štěstí na vynikající lidi, jako byl třeba můj profesor varhan Michálek.“ Vynikala přirozenou skromností a měla vždy radost z umění ostatních. Ale když to bylo nutné, dokázala jednat i sebevědomě a být velmi tvrdohlavá. Třeba když škola neuspěla s žádostmi o dotaci na záchranu naší budovy propadající se do pohyblivého podloží, sedla si bez pozvání před kancelář Václava Klause a seděla tam několik dní, až ji nakonec tento strážce státní kasy přijal. Svou pokladnu před touto dámou hovořící plynně čtyřmi světovými jazyky neuhlídal, takže Hudební fakulta nejenom nespadla, ale byla celá krásně opravena.

Čeho jsem si na naší rektorce vážil nejvíc, to byla její pozornost vůči studentům. Za všech okolností vnímala, co je nejdůležitější, co dělá uměleckou školu uměleckou, a že kvalita se měří výsledkem, ničím jiným. Našla si čas i na ročníkové koncerty studentů a pokud někdo z nich dosáhl třeba mezinárodního ocenění, pozvala ho na přátelskou besedu do své pracovny, aby dala najevo, jak si uměleckých výsledků váží. O mimořádně nadané studenty se zajímala i dlouhá léta po ukončení své pedagogické činnosti na JAMU, pomáhala jim ke koncertním příležitostem a dělá to dodnes. Je určitě ve velké míře zásluhou paní profesorky Veselé, že JAMU vnímám a vždy budu vnímat jako svou Alma mater, v pravém smyslu tohoto sousloví.“

Foto: archiv JAMU, Anna Pecková