Kostel svatého Vavřince pod Petřínem bude v neděli od 19:30 hodin místem dalšího koncertu projektu Café crème. Půjde vlastně o znovuprovedení koncertu, který se v minulém covidovém roce konal pouze v online prostředí. Hráčka na cembalo a další klávesové nástroje Monika Knoblochová si ke spolupráci opět přizvala argentinského hudebníka Pabla Kornfelda, aby společně přednesli čtyřruční hru na piano-forte. Nabídnou publiku vrcholnou sonátu F dur, K 497 Wolfganga Amadea Mozarta, Haydnovu symfonii č. 104 D dur známou jako „Londýnská“ a perličku na závěr od argentinského skladatele Juana Carlose Cobiána s názvem Los mareados v aranži Pabla Kornfelda.

„Hra na hudební nástroje byla v uplynulých stoletích nejen zdrojem výdělku, ale také formou zábavy ve volném čase u velkého množství populace. S nástupem klavíru čím dál více platilo, že každá dívka z dobré rodiny musí umět hrát na klavír,“ uvádí Monika Knoblochová s tím, že tak i pro tyto účely vznikalo velké množství klavírního repertoáru od skladeb ve snadném slohu až po velice virtuózní kusy. Velmi záhy se stala nesmírně oblíbenou čtyřruční hra, která byla zároveň společenskou záležitostí. Vznikaly tak nejen původní skladby, ale také úpravy symfonického repertoáru – v úpravě na čtyři ruce můžeme najít snad všechny Beethovenovy, Mozartovy a Haydnovy symfonie. Tyto úpravy byly často zároveň jediným zdrojem poznání symfonické hudby, protože slyšet ji v originálním, tedy orchestrálním obsazení byla výjimečná záležitost, především v menším městech.

„Pro náš koncert jsme vybrali symfonii č. 104 J. Haydna, přezdívanou ‚Londýnská‘ (toto označení ovšem nepochází od autora) z roku 1795,“ pokračuje Monika Knoblochová. Komponoval ji během své druhé cesty do Londýna a je to jeho poslední symfonie. Poprvé zazněla 4. května 1795 na benefičním koncertě v Haymarket-Theatre za jeho přítomnosti. Už dva dny poté list Morning Cronicle informoval o jejím provedení jako o „kusu, který svojí plností, bohatstvím a majestátností předčí všechna ostatní Haydnova díla“. Zároveň jeden přítomný gentleman, jehož hudební vkus, znalosti i schopnost úsudku byly všeobecně hluboce váženy, zveřejnil následující názor: „…v příštích padesáti letech budou komponisté jen zřídka něco lepšího než napodobitelé Haydna a jeho slabým odvarem (…) doufáme, že toto proroctví se ukáže jako mylné, ale zdá se, že skutečnost tuto předpověď jen potvrzuje…“ O hravosti této doby i zájmu široké veřejnosti o muzicírování svědčí fakt, že se tato symfonie objevila nejen ve čtyřruční úpravě, ale také v úpravě pro dvoje housle, violu, flétnu a violoncello nebo flétnu, housle, violoncello a klavír anebo také pro dva klavíry na osm rukou!

Dále umělci představí Mozartovu Sonátu F dur, K 497, z roku 1786. Tehdy vznikla mimo jiné také opera Figarova svatba. Mozartova záliba v komponování skladeb pro čtyři ruce má kořeny ve společném čtyřručním muzicírování se sestrou, a tak první díla byla komponována nejspíš výhradně pro sourozeneckou hru. Sonáta F dur je považována za zralou Mozartovu čtyřruční skladbu par excellence, která tuto formu vpravdě korunuje.

Závěrečné tango nazvané Los mareados (Opilci) pochází z kolébky tohoto tance, kterou je Argentina. Napsal ho pianista a skladatel Juan Carlos Cobián, který žil v letech 1896 až 1942. „Původně dílo vzniklo pouze v instrumentální podobě bez konkrétního nástrojového určení pod názvem Clarita (Klárka), později k němu byl přidán text a získalo název Los dopados a největší slávu si získalo pod dnešním Los mareados,“ uzavírá svou pozvánku Monika Knoblochová.

Foto: Fb projektu Café crème