Kompletní písňová tvorba skladatelských osobností, jejichž společné sté výročí narození si letos připomínáme – Viktora Kalabise a György Ligetiho – zazní v rámci jednoho koncertu v interpretaci předních českých sólistů v neděli 25. června od půl osmé večer na Novoměstské radnici v Praze. Program nastudovali sopranistka Jana Sibera, loňská držitelka ceny Thálie, tenorista Ondřej Holub a barytonisté Roman Janál a Vojtěch Šembera. Klavírních partů se ujmou klavíristé Jan Dušek a Bohumír Stehlík. Koncert je dalším novátorským příspěvkem z dílny spolku Lieder Company Prague.

Spolek Lieder Company Prague se rozhodl připomenout významné, shodné výročí narození dvou skladatelských osobností – českého skladatele Viktora Kalabise a maďarského skladatele Györgye Ligetiho – a uvést jejich kompletní písňovou tvorbu v rámci jednoho večera. „Spojení těchto dvou autorů se může jevit jako nečekané. Zatímco Kalabis převážně vycházel ze stylu neoklasicismu, který výrazně chromatizoval a ve zralých dílech dosáhl výraznější exprese, Ligetiho nejznámější tvorba je spíše témbrového charakteru. Jejich písňová díla se však z těchto zařazení významně vymaňují, ačkoliv náznaky pochopitelně patrné jsou,“ vysvětluje předseda spolku, skladatel a klavírista Jan Dušek.

Oba autoři se shodně narodili v roce 1923 a zemřeli v roce 2006. Jejich raná písňová tvorba vzniká prakticky ve stejných poválečných letech a nese v sobě vazby na národní básníky, lidovou poezii a folklór. Raný cyklus Viktora Kalabise Poučení synovské, op. 1 zkomponoval ještě jako student konzervatoře na básně Františka Halase. Cyklus nikdy nevyšel tiskem, nebývá tudíž vůbec uváděn. Ligetiho raný cyklus Három Weöres-dal (Tři písně na Weörese) vznikal také v letech 1946–1947 a je jediným, který z tohoto raného období nechal za svého života vydat tiskem. Kalabis skládá svůj další cyklus Ptačí svatby, op. 5 téměř vzápětí (1949) na lidové texty s ptačí tematikou a ačkoliv by se z titulu mohlo jevit, že jde o cyklus dětský, opak je pravdou. Nejenže klade na interprety vysoké nároky, i jeho výrazová stránka je závažnější a zabývá se v přenesené (až bajkové) rovině láskou a vztahy. Tematicky, ale i folklorní stylizací velmi podobný je Ligetiho cyklus Öt Arany-dal (Pět písní na Aranyho) z roku 1952.

Velmi podobně se oba autoři od žánru komorní písně v padesátých letech odklánějí. Až v roce 1974 vzniká Kalabisův působivý cyklus Pět romantických písní o lásce, op. 38 na básně Rainera Marii Rilkeho. Ten existuje ve dvou verzích – s doprovodem smyčcového orchestru a s doprovodem klavíru. Druhá zmíněná je značně intimnější a dává interpretům větší prostor pro výrazové i dynamické nuance. Po delší pauze se k písni vrací Kalabis ještě v letech 1988–1989 a dává vzniknout svému poslednímu cyklu Kolotoč života, op. 70, který je jasným odrazem jeho postojů k tehdejší politické, ale i kulturní situaci. Nejen, že volí velmi závažné až filozofické Rilkeho básně, i stylizace vokálního a klavírního partu je silně expresivní, takřka nemilosrdná, což dodává cyklu až tragické vyznění. Ani toto dílo nevyšlo tiskem a pro svou extrémní náročnost není uváděno příliš často.

Rovněž Ligeti se k písňové tvorbě naposledy navrací v roce 1989, kdy komponuje velmi originální samostatnou píseň Der Sommer na báseň Friedricha Hölderlina. Ta je ve srovnání s ranou tvorbou výrazově i hudebně závažnější. Z tohoto hlediska je zajímavá shoda v příklonu obou autorů k německým klasikům i tematickém zvážnění.

Foto: Youtube