„Desetiletý Shang-En Hsieh naprosto strhujícím, zralým a virtuosním způsobem zahrál slavnou Introdukci a Rondo capriccioso Camilla Saint-Saënse.“

„Lana Zorjan ve dvanácti letech ztvárnila neuvěřitelně niterně, citlivě, muzikálně i technicky druhou a třetí větu z Koncertu č. 2 d moll od Henryka Wieniawského.“

„První cenu a zároveň titul Absolutního vítěze získal Mark Anthony Lewin z berlínského Hudebního gymnázia C. P. E. Bacha.“

Uplynulý víkend patřil mladým adeptům houslové hry, kteří měli v Praze zápolit v Mezinárodní houslové soutěže Dr. Josefa Micky. Osobní přítomnost soutěžících a poroty nebyla nakonec možná, ale organizátoři nesložili zbraně ani ruce do klína a převedli soutěž do online prostředí. Klání se zúčastnilo jedenačtyřicet mladých houslistů a porotci u obrazovek a reproduktorů svých počítačů byli svědky pozoruhodných výkonů.

V uplynulých sedmi letech jsme byli zvyklí, že výkony účastníků Mezinárodní houslové soutěže Dr. Josefa Micky pod záštitou Václava Hudečka bývaly v krásném koncertním sále Gymnázia a Hudební školy většinou prostoupené paprsky březnového slunce. Letos se situace změnila. Všichni víme proč, netřeba vysvětlovat. Přesně dva týdny před plánovaným zahájením bylo jasné, že soutěž se musí zrušit nebo odložit. Ředitel soutěže Ondřej Lébr se svým produkčním týmem pracoval na přípravě 8. ročníku už od června 2019. Brožura a ostatní materiály byly těsně před tiskem. Zrušit soutěž se zdálo být zbytečné. Nikdo jsme si v den uzavření škol a těsně před vyhlášením nouzového stavu v naší zemi neuměli představit, že by situace mohla trvat déle, další týdny a měsíce. Proto se termín v půlce června zdál být reálný jak řediteli soutěže Ondřejovi Lébrovi, tak řediteli GMHŠ Filipu Magramovi.

Běžný život se v následujících týdnech a měsících naprosto změnil. A k tomu jsme byli šokovaní tím, co se děje v našem světě, v tom hudebním. Sledovali jsme rušení všech hudebních akcí. Na začátku května byla z důvodu pandemie COVID zrušena poprvé ve své dvaašedesátileté historii prestižní Kocianova houslová soutěž v Ústí nad Orlicí. Neuskutečnila se soutěž MŠMT, Plzenecké housličky, houslová soutěž „O cenu Václava Krůčka“ v Novém Jičíně. Když se nekonala ani soutěž Pražského jara a Pražské jaro samotné a byly zrušené další květnové a červnové festivaly, bylo jasné, že naše soutěž nebude. Ale ani teď se Ondřej Lébr, podporován svým týmem, nehodlal vzdát.

Říjnový termín se v tuto chvíli všem opět zdál být reálný. Ale v září k řadě už tradičních starostí spojených například s povolením a udělením vstupních víz přicházely ze zahraničí otázky, zda se soutěž opravdu bude konat, zda si mají kupovat letenky. Bylo riskantní vyčkávat. V době vyspělé techniky se Ondřej Lébr po dohodě s předsedou poroty Václavem Hudečkem rozhodl soutěž uspořádat tak, že houslisté pošlou soutěžní video nahrávky, porota se sejde a bude společně poslouchat a bodovat. Vývoj situace ovšem opět posunul tuto ideu za hranice reálného setkání alespoň členů poroty. Nakonec Václav Hudeček, Milan Vítek, Pavel Kudelásek, Jan Mráček, Jiří Panocha, Milan Puklický, Pavel Zejfart a Pavel Hůla poslouchali nahrávky ve svých domovech.

Pan Pavel Hůla byl do poroty pozván nejen jako významný český umělec a pedagog. Jeho účast měla ještě jedno specifické a podstatné poslání – faktické vyjádření solidarity Mezinárodní houslové soutěže Dr. Josefa Micky, kterou pořádá Via musica ad beatum, se světově známou a respektovanou Kocianovou houslovou soutěží, na níž právě pan profesor Hůla dlouhá léta působí jako předseda poroty. Porotci tedy v sobotu 17. 10. a v neděli 18. 10., tedy ve dnech, kdy se soutěž měla opravdu uskutečnit, vyslechli nahrávky a pak v daný moment odeslali bodování. Následně se všichni sešli ke konferenčnímu hovoru. Bylo to zvláštní a nezvyklé, ale zase takto byla možnost uvítat v porotě pana profesora Milana Vítka z Ohia, který by letos z časových a zdravotních důvodů nemohl do Prahy přijet ani za normálních okolností.

Dvacet nahrávek přišlo z Polska, Slovenska, Estonska, Ukrajiny, Německa, Belgie, Srbska, Itálie, Španělska, Turecka, Japonska a Taiwanu, dvacet jedna z České republiky, celková úroveň byla stejně vysoká jako v uplynulých ročnících.

V kategorii do osmi let získala první cenu Tina Tranová z Plzně ze třídy Olgy Kinzlové. Tina byla na soutěži Josefa Micky poprvé v roce 2018, kdy jako ani ne šestiletá získala čestné uznání, vloni se umístila jako druhá. Kromě letošní první ceny získala také Cenu pro nejúspěšnějšího českého kandidáta a Cenu předsedy poroty pro nejúspěšnějšího českého účastníka v podobě vystoupení v rámci festivalu Svátky hudby Václava Hudečka. V této kategorii se ještě podělily o druhé místo Marie Janská a Kinga Handke z Polska, která byla zároveň nejmladší účastnicí soutěže.

Ve druhé, nejpočetnější kategorii kraloval desetiletý Shang-En Hsieh z Taiwanu, v současné době student Igora Petrushevskeho na Volksschule Josefiau v Salcburku. Ten naprosto strhujícím, zralým a virtuosním způsobem zahrál slavnou Introdukci a Rondo capriccioso Camilla Saint-Saënse a získal Ocenění za mimořádný soutěžní výkon. Byl to také jediný chlapec v této kategorii. Pak následovala ocenění výkonů jedenácti dívek. Na druhém místě skončila Ukrajinka Yaryna Nebesna a Belgičanka Victorine Meurice, která získala i Cenu za nejlepší provedení Etudy Josefa Micky. Třetí cenu obsadila Klára Pilousová, čestná uznání získaly Lucie Troupová, Eva Janská, Kanon Shigematsu, Veronika Heráková, Isabella Kellerbauer, Rozálie Vacková, Liliana Biala a Alena Třískalová.

Lana Zorjan ze Srbska měla ve třetí kategorii poslední soutěžní číslo sedm, ale cenu získala první. Ve dvanácti letech ztvárnila neuvěřitelně niterně, citlivě, muzikálně i technicky druhou a třetí větu z Koncertu č. 2 d moll od Henryka Wieniawského. Tato nesmírně talentovaná houslistka studuje v srbském Novém Sadu a její učitelkou je Florina-Arabela Zorjan. Lana získala také Cenu PhDr. Josefa Micky s finančním plněním.

Ve čtvrté kategorii, v kategorii čerstvých „teenagerů“, převládali čeští účastníci a ti si také odnesli většinu cen. Milan Kostelenec, žák Petra Matějáka na liberecké ZUŠ, ve svých třinácti a půl letech vsadil na virtuosní program, v němž dominovalo 24. capriccio Niccoly Paganiniho a Sarasateho Cikánské melodie. Porota ocenila jeho výkon první cenou, o druhou cenu se rozdělili Adam Janíček a německá soutěžící Maya Yoffe. Třetí cenu získaly Alžběta Dusová a Ayami Umezawa z Japonska. Dvě čestná uznání patřila Janu Cermanovi a Ondřeji Martinkovi.

Deset houslistů narozených v letech 2004 a 2005 se utkalo v nejvyšší, páté kategorii, jejíž úroveň byla tak vysoká, že porota ocenila všechny soutěžící, což se běžně nestává. České účastnice Adéla Hýková, Kateřina Švecová a Ester Müllerová získaly čestné uznání stejně jako Shoko Umezawa z Japonska a Ludovica Aurelia Fanelli z Itálie. Ada Šmídová a Matej Pčolinský si rozdělili třetí cenu, druhou cenu pak soutěžící z Německa – Anne Sophie Luong a Gianni Jiosuè Wiede. První cenu a zároveň titul Absolutního vítěze získal Mark Anthony Lewin z berlínského Hudebního gymnázia C. P. E. Bacha ze třídy prof. Bernharda Hartoga. Tomuto vynikajícímu houslistovi patří ještě Cena Českého rozhlasu pro Absolutního vítěze, Cena společnosti Crystal Bohemia, Cena Parker v podobě luxusního plnicího pera a Cena pro nejúspěšnějšího zahraničního kandidáta.

Cenu spolku sv. Bartoloměje, tedy vystoupení na koncertě v barokním kostele ve Smolnici, získali čeští účastníci Tina Tranová, Alžběta Dusová, Adam Janíček a Milan Kostelenec.

Soutěž bez soutěžní atmosféry, potlesku, zaplněného sálu, bez netrpělivosti, emocí a rozechvění při vyhlašování výsledků i bez koncertu vítězů byla zvláštní, nikdy nepoznaná, zajímavá zkušenost. Pevně doufáme, že taková situace, kdy by se soutěž musela konat stejným způsobem, už v budoucnu nenastane. Na druhou stranu jsme připraveni a víme, že to nakonec i takto jde. Uvidíme, co nám život přinese…

autorka textu: Taťána Klánská

Foto: Ilustrační – archiv soutěže, archivy účastníků, pixabay