„Důležité je, že tato spolupráce pak pokračuje po celý školní rok, prostřednictvím až šesti dalších setkání a lekcí. Nejde tedy o ojedinělou akci, ale o systémový přístup.“

„‚Proč tuto práci vlastě děláte?‘ ptala jsem se klavíristy Karla Košárka. ‚Protože jsem přesvědčen, že to má smysl. Děti jsou nesmírně vnímavé a dokáží zpracovat i nejjemnější nuance. Jejich nadšení a zaujetí pro hudbu je i pro mne inspirující.‘“

„Základním mottem bylo ‚Umění osvíceného pedagoga‘, neboť minimálně jeden takový stojí za úspěchem každého špičkového umělce.“

Malebné město Kroměříž se stalo o posledním srpnovém víkendu hostitelem nadaných mladých umělců. Stipendijní akademie MenART se jim prostřednictvím uměleckých mentorů věnuje již šestým rokem. Pod heslem „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní“ propojují mladé, začínající umělce, jejich pedagogy i rodiče se špičkovými umělci, kteří se nadšeným adeptům věnují. Podstatné je, že je to spolupráce dlouhodobá a že výsledky práce má možnost posoudit i veřejnost na prezentacích.

Stipendijní Akademie MenART vznikla v roce 2018 a je akreditovaným programem MŠMT v rámci celoživotního vzdělávání pedagogů. Soustřeďuje se na děti, které studují na základních uměleckých školách a již v rámci různých soutěží prokázaly, že jsou potencionálními špičkovými umělci. Ve věku puberty je potřeba se jim nejen citlivě věnovat, ale především jim dát umělecké vzory. To je při MenART splněno možností se setkat s mentorem, který je renomovaným umělcem a současně i pedagogem a může tedy pro dítě splňovat i roli životního vzoru. Pro pedagoga dítěte je zase přínosem, že sleduje, jak umělec s dítětem pracuje a jak ho směruje.

„Naše motto je, že ‚za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog‘. Tedy člověk, který přinese mladému umělci náboj do života, vědomí, proč chce tvůrčí činnost dělat a co mu to přináší. Důležité je, že tato spolupráce pak pokračuje po celý školní rok, prostřednictvím až šesti dalších setkání a lekcí. Nejde tedy o ojedinělou akci, ale o systémový přístup, kdy i mentor má možnost posuzovat, jak je schopen se žák vyvíjet a vstřebávat doporučení. Děti si vybírá mentor na základě přihlášky, kterou zasílá pedagog. Děti jsou z celé České republiky, většinou ze ‚ZUŠek‘, ale může být přijat i student mimo ZUŠ, jestliže splní představy mentora. A zdůrazňuji, že nejde jen o hudební obory, ale o všechny druhy umění, divadlo, tanec a výtvarné umění a propojujeme školy na všech úrovních. Od počátku úzce spolupracujeme s festivalem ZUŠ Open. Renomované festivaly Pražské jaro, Smetanova Litomyšl či Smetanova výtvarná Litomyšl v rámci svých programů zařazují prezentaci práce našich stipendistů, pro které je tato zkušenost velmi motivující. Doposud prošlo našimi stipendijními programy 660 studentů a 370 pedagogů z více než dvou set škol v České republice,” svěřila se zakladatelka a ředitelka programu MenART, paní Dana Syrová.

V letošním roce se setkání účastnilo 229 studentů a 14 pedagogů. Program se realizoval ve všech prostorách krásného prostředí ZUŠ a konzervatoře v Kroměříži a dokonce i v budově gymnázia. Děti se střídaly po hodině a lekci měli možnost sledovat i ostatní účastníci programu. Samozřejmě, nejvíc navštívené byly lekce nejfrekventovanějších a nejoblíbenějších nástrojů. K těm patřil především klavír, kde učili hned dva mentoři, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Oba renomovaní klavírní virtuosi se s příkladnou trpělivostí věnovali konkrétní skladbě, kterou student nastudoval a v hodině interpretoval. Pilování takt po taktu a opakování tak dlouho, až byl mentor spokojen, je velmi zatěžující pro nervovou soustavu dítěte, nicméně pedagog i student byli na výsost trpěliví.

„Proč tuto práci vlastně děláte?” ptala jsem se poněkud provokativně i naivně klavíristy Karla Košárka. „Protože jsem přesvědčen, že to má smysl. Ty děti jsou nesmírně vnímavé a dokáží zpracovat i nejjemnější nuance. Jejich nadšení a zaujetí pro hudbu je i pro mne inspirující,” odpověděl klavírista. Dalším oblíbeným nástrojem je flétna, které se věnují hlavně dívky. Nástroj zpěvný i něžný, pro který je napsáno mnoho krásné hudby. Mentorem zde byl flétnista Jan Ostrý, který studoval v zahraničí a působil i v mnoha renomovaných souborech, české nevyjímaje. Dnes se věnuje především pedagogické práci, jak na univerzitě v Praze, Ostravě, tak i ve Vídni. Jeho přístup je přátelský, hravý i sugestivní, dokáže vybudit u studenta při interpretaci emoce při zachování preciznosti techniky. I on mi odpovídal na otázku, proč na této akademii vyučuje: „Je to skvělá příležitost, jak ve studentovi probudit schopnosti, vydat z něj všechno, co se dosud naučil, a přidat i emoce, protože hudba je o emocích. A hudba je především radost a ta by měla z interpretace především vyzařovat,” tvrdil pedagog, z jehož reakcí radost z hudby vyzařovala rovněž.

Dalšími lektory letošního ročníku byli violoncellistka Michaela Fukačová, kytarista Pavel Steidl, houslista Jan Fišer, zpěvačka Radka Fišarová či klarinetista Irvin Venyš. Nechyběly ani další umělecké obory, zejména kolektivní, jako například tanec pod vedením choreografa Jana Kodeta, který měl privilegium vést svůj kurz v Květné zahradě. Své studenty zde měl i výtvarník Šimon Brejcha či fotografka Štěpánka Stein, divadelníkům se věnoval Karel František Tománek, děkan Divadelní fakulty AMU.

Někteří z mentorů se v sobotu večer zúčastnili diskusního panelu, kdy se před studenty, jejich pedagogy a před dalšími zájemci vyjadřovali k tématům, která byla toho večera otevřena. Základním mottem bylo „Umění osvíceného pedagoga”, neboť minimálně jeden takový stojí za úspěchem každého špičkového umělce. Jednotlivá témata a obecné odpovědi na ně:

1. Základ zdravého vztahu pedagog a žák – shoda byla v tom, že vztah student–pedagog musí být především postaven na vzájemné důvěře a že primární u pedagoga, aby mohl inspirovat, je otevřenost.

2. Přestupy/změna pedagoga – diskutovala se možnost změny pedagoga a převažovalo přesvědčení, že je změna žádoucí vždy, když pouto důvěry se vytratilo, ale i tehdy, kdy vztah důvěry mezi oběma funguje. Mladý umělec potřebuje poznat různé formy přístupu, proto bylo na vyšších stupních, jako je konzervatoř či vysoká škola, doporučeno učení v tandemu a zejména možnost výjezdu do zahraničí.

3. Rodič a jeho očekávání – zde se diskutovala především podpora rodičů. Ať již přehnaná očekávání, či naopak laxní přístup – ani jedno není dobré, je potřeba k dítěti přistupovat střízlivě a podporovat ho, aby bylo schopné zpracovávat emoce i zvládat technické problémy.

4. Práce s neúspěchem – neúspěch byl ve výsledku vyhodnocen jako hnací motor, student potřebuje být schopen si vyhodnotit, v čem byl problém, aby ho dokázal odstranit. Nechyběla ani diskuse o kritice z různých stran, důležité je brát vše s nadhledem a stát si za svým, neexistuje jen jeden způsob interpretace. Bez chyb se člověk nic nenaučí a nikam se neposouvá. Je důležité také přijmout sebe sama a vnímat zrcadlo či video bez sebeponižování, neboť umělci jsou obecně silně emotivní lidé. Děkan divadelní fakulty Tománek akcentoval potřebu pocitu bezpečí při uměleckém hledání.

5. Jak sdělovat zpětnou vazbu – jde o součást kritiky, pedagog musí dávat zpětnou vazbu v rámci edukace, posouvá tak studenta dál. Podmínkou akceptace pedagogových výtek je vzájemná důvěra, vyvážený vztah mezi studentem a pedagogem. Musí být právo studenta se svobodně vyjádřit, k tomu nesmí chybět jasná pravidla. Je to samozřejmě nutné diverzifikovat podle studentova věku a jeho schopnosti přijímat kritiku.

6. Odvaha jít svou vlastní cestou – je postavena na osobní integritě studenta. Tu nesmí ztratit, jinak ji už nikdy nenajde. Pedagog má roli průvodce, který studenta provází jeho pochybnostmi. Jen z těch může vzejít progres. Ale především je nutné znát pravidla a zvládnout řemeslo, pak je teprve možné jít vlastní cestou.

Foto: Facebook / MenART