Ve věku jedenadevadesáti let se uzavřel život Oldřicha Semeráka, skladatele a hudebního pedagoga. Začínal jako člen orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a jako hráč Karlovarského symfonického orchestru. V sedmdesátých letech byl zástupcem ředitele a ředitelem Lidové školy umění v Karlových Varech a zároveň pedagogem na plzeňské konzervatoři. Od roku 1977 učil skladbu a hudebně-teoretické předměty na Pražské konzervatoři, kde byl v osmdesátých letech zástupcem ředitele. Angažoval se ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, od roku 1991 ve Společnosti skladatelů v rámci Asociace hudebních umělců a vědců a také ve výboru sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Větší část Semerákovy skladatelské tvorby je věnována instrumentálním žánrům. V letech 1952 až 1958 studoval na konzervatoři v Brně u Františka Suchého kompozici a u Josefa Smékala hru na pozoun. Na brněnské univerzitě byl posluchačem hudební vědy a na AMU v Praze pokračoval ve studiu skladby u Emila Hlobila a Karla Janečka. Narodil se 25. října 1932 a zemřel 1. ledna 2024.

Facebook X E-mail WhatsApp