„Do vskutku mystického zpěvu pocházejícího ze staré Byzance jemně vplynula nejstarší česká píseň, jejíž autorství bývá připisováno sv. biskupu Vojtěchovi, Hospodine pomiluj ny.“

„Úryvky ze svaté liturgie završil hymnus Agni parthene, který na oslavu Panny Marie v 19. století složil jeden z nejuctívanějších řeckých světců Nektarios Eginský.“

„Při těchto zpěvech se v sólu opět představil Marios Christou, ale také Silva Morasten. Je lektorkou zpěvu, muzikoterapeutkou a skladatelkou písní na pomezí různých žánrů. V posledních letech se aktivně zabývá nezápadními hudebními tradicemi.“

Tlumeně osvětlený pražský chrám sv. Kateřiny Alexandrijské, nesčetné plameny svíček, ikony a táhlé melodie. Atmosféra, v níž posluchač snadno ztratil představu o prostoru a času. To byl úvodní koncert 14. ročníku mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos.

Jistého „zmatení“ se návštěvníkům dostalo hned na začátku. Obecenstvo ztichlo, ozval se zpěv, ale odkud? V čele chrámu se vyjímal ikonostas, tedy stěna z ikon, která je pro pravoslavné chrámy typická. Ale nikdo před ním… Soubor Philokallia Ensemble své vystoupení totiž zahájil u vchodu v zadní části chrámu. A protože tam bylo přítmí a oděvům sboristů vévodila černá barva, nebyli vidět na první pohled. Zprvu se tak zdálo, že melodie Te-ri-rem přichází „odnikud“, nebo lépe řečeno „z jiné dimenze“.

Což je ve své podstatě pravda. Slabiky te-ri-rem žádný slovní význam nemají. Jde o melodii, která má lidského ducha spojit s věčností. V pravoslavném pojetí hudba není jen ozdobou, ale nenahraditelným prostředkem na cestě k Bohu. Pravoslavná teologie chápe člověka v jeho celku, tedy jako tělo, duši a ducha. Vše souvisí se vším. Tělesné smysly tak probouzí vnímavost duchovní. To ostatně zná každý milovník vážné hudby – koncert potěší nejen uši, ale člověk cítí, že ho hudba vnitřně obohatila, naladila ho. Duchovní hudba jde ještě hlouběji – spojuje s Bohem. A právě zpěv te-ri-rem je k tomu velmi vhodným nástrojem. Člověk se při poslechu nemusí soustředit na text, ale jen se ponoří do melodie a nechá se vést do výšin.

Do vskutku mystického zpěvu pocházejícího ze staré Byzance jemně vplynula nejstarší česká píseň, jejíž autorství bývá připisováno sv. biskupu Vojtěchovi, Hospodine pomiluj ny. Tu přednesl umělecký vedoucí Philokallia Ensemble Marios Christou. Vzdálená Byzanc se tak prolnula s prostředím nám bližším a srozumitelnějším. A právě toto prolínání mělo celý koncert charakterizovat.

Radost Božské liturgie

Sboristé za zpěvu se svíčkami v rukou prošli chrámem a postavili se do čela před ikonostas. Ten, kdo zná pravoslavnou liturgii, poznal, že v tuto chvíli se prolínají nejen dvě geografické oblasti, ale i čas. Chrámem se nesly úryvky liturgie sv. Jana Zlatoústého – tak jak se zpívají od časů dávné Konstantinopole dodnes. Zejména pro české věřící to byl obrovský zážitek, protože byzantské zpěvy v českých pravoslavných chrámech, na rozdíl od Řecka, Kypru, případně Srbska nebo Bulharska, nejsou vůbec běžné.

V této fázi vynikal zvučný hlas protopsaltise Petrose Papaemmanouila, jednoho z předních řeckých zpěváků byzantské hudby. Vystudoval jak teologii se specializací na byzantskou muzikologii a zpěv, tak teorii západní i východní hudby. Od roku 2000 dodnes je vedoucím oddělení byzantské hudby Státní konzervatoře v Soluni a čerstvě od letošního září také ředitelem Školy byzantské hudby Svaté metropole Nea Krini a Kalamaria.

Naprosto strhující bylo provedení Trojsvaté písně. Chvíli sbor zpíval česky Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi, pak společně s protopsaltisem tuto větu zpíval řecky a nakonec zněly čeština a řečtina současně. Kdo neslyšel, neuvěří, jak neuvěřitelně ladně oba jazyky zároveň zněly.

Úryvky ze svaté liturgie završil hymnus Agni parthene, který na oslavu Panny Marie v 19. století složil jeden z nejuctívanějších řeckých světců Nektarios Eginský. I tento zpěv zazněl v řecko-českém provedení. Charakteristický je pro něj radostný nádech, který se ale možná trochu skryl v překladatelském oříšku. V písni se totiž často opakuje verš „Raduj se, nevěsto panenská“, na koncertu však znělo „Zdrávas, nevěsto panenská“. Jde o pozdrav, který archanděl Gabriel použil, když Panně Marii zvěstoval, že počne Spasitele. Je na zvážení překladatele, zdali se přidrží faktu, že jde o pozdrav (tedy pak použije slovo zdrávas), nebo dá přednost výzvě k radosti.

Velikonoční usebrání

Radostná je ostatně celá liturgie, vždyť jde o oslavu Kristova vzkříšení a lidské spásy. Pokud si toho snad někdo z aktivních věřících dosud nevšiml, při koncertu se o tom přesvědčil, a to tehdy, kdy nastal zlom. Úryvky z liturgie totiž vystřídaly zpěvy doby předvelikonoční. Pojednávají o utrpení Ježíše Krista, a proto jsou výrazně ponurejší. Vyzývají k pokání.

Při těchto zpěvech se v sólu opět představil Marios Christou, ale také Silva Morasten. Je lektorkou zpěvu, muzikoterapeutkou a skladatelkou písní na pomezí různých žánrů. V posledních letech se aktivně zabývá nezápadními hudebními tradicemi, zejména íránskou, řeckou a tureckou hudbou a flamencem. Z těchto tradic vychází při skládání písní s texty v češtině, s posláním přiblížit tyto hudební styly i českým posluchačům a s potřebou vyjádřit svůj hluboký hudební prožitek ve svém rodném jazyce.

Jedna skladba se prolínala s další skladbou, a i když se posluchač snažil pozorně sledovat seznam skladeb na programu, snadno ztratil orientaci. Ale skoro jako by to byl záměr. Dokonalé přenesení mimo prostor a čas. Ze zmatku pak posluchače vytrhl velikonoční hymnus Christos anesti, tedy radostné zvolání, že Kristus vstal z mrtvých. To, co předtím bylo těžko srozumitelné, najednou dostává smysl – hlavní smysl křesťanství, tedy že Kristus vstal z hrobu, je živý, přinesl spásu lidskému rodu a nikdo se už proto nemusí bát smrti. Koncert pak vyvrcholil Žalmem 136 (v pravoslavném počítání jde o Žalm 135) Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Vhodnější závěr si po takovém prožitku ani nejde představit.

Starobylá krása

Spojení Archaion Kallos znamená „starobylá krása“. Svým prvním koncertem letošní ročník svému názvu zcela dostál. Je neuvěřitelné, co vše dokáže „obyčejný“ lidský hlas bez jakéhokoliv hudebního nástroje… Teprve závěrečný potlesk vrátil člověka „zpátky na zem“. Marios Christou poděkoval přítomným za účast, zvláště pak partnerům a vzácným hostům z řeckého a kyperského velvyslanectví.

V rámci festivalu proběhnou ještě další čtyři koncerty, které představí jiné pravoslavné hudební tradice i to, jak pravoslavná duchovní hudba inspiruje současné tvůrce. Pokud by ale někdo zatoužil slyšet byzantskou hudbu ne jako koncert, ale jako skutečnou, autentickou modlitbu, může přijít tuto neděli do kostelíka Narození Přesvaté Bohorodice v Malé Chuchli, kde v deset hodin začne svatá liturgie právě s byzantskými zpěvy. I tato liturgie je součástí festivalu.

********

Foto: Martin Pilpach