PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Jako by nestačilo, že už desítky let hraje virtuózně na housle; postupně si do svého profesního portfolia přidal též dirigování či aranžování, transkripce. Vede mistrovské kurzy, je vyhledávaným členem mezinárodních porot při hudebních soutěžích, dokonce má svůj diskusní pořad v televizi. Dohlíží na umělecký rozvoj své dcery, operní pěvkyně Julie. Letos si Dmitrij Sitkoveckij, ročník 1954, navíc připomíná dvě důležitá výročí: před padesáti lety přicestoval do Ameriky a ještě o deset let dřív poznal Prahu. Díky soutěži Concertino Praga, v níž nyní opakovaně zasedá jako porotce. A cítí se tu prý opět jako doma.

Berlínská Deutsche Oper zahájila operní sezónu německou premiérou odvážné a nákladné opery Karlheinze Stockhausena Středa ze Světla. Ve vydařené inscenaci Stockhausenova ezotericky fantaskního vyprávění o lásce a kosmické solidaritě nechyběl kvartet helikoptér ani velbloud na pozici prezidenta vesmíru. Uvedením Středy ze Světla vysílá nový intendant Aviel Cahn jasný signál: Německá opera v Berlíně je otevřená radikálním dílům a rozmanitému publiku.

Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku se 20. září zaplnila do posledního místa – koncert souboru Collegium Marianum pod uměleckým vedením Jany Semerádové byl vyprodaný. Nebyla to však pouze početná návštěva, která večeru dodala slavnostní atmosféru. Program uvedený v rámci Svatováclavského hudebního festivalu a nazvaný Jubilate Deo nabídl setkání dvou výrazných podob evropského baroka – české hudební tradice reprezentované Janem Dismasem Zelenkou a francouzského dvorského i duchovního stylu Jeana-Marie Leclaira, Michaela-Richarda Delalanda a Jeana-Josepha de Mondovilla.

Třetí kolo 32. ročníku Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně postavilo tubu a lesní roh do bezprostředního dialogu s orchestrem. V Besedním domě tak bylo možné sledovat nejen interpretační stránku jednotlivých výkonů, ale především rozdílné zvukové a výrazové možnosti obou nástrojů v koncertantním kontextu. Tuba se pohybovala mezi funkcí harmonického a zvukového fundamentu a melodickou samostatností, zatímco lesní roh uplatňoval svou charakteristickou schopnost spojovat se s různými skupinami orchestru a současně vystupovat jako výrazný sólový hlas. Celé třetí kolo dirigoval Robert Kružík stojící před Filharmonií Bohuslava Martinů.

Chuhei Iwasaki se narodil v Tokiu, ale od devatenácti let žije v České republice, kde také získal dirigentské vzdělání. Na tuzemské hudební scéně spolupracoval s několika významnými orchestry, od roku 2021 je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odkrývá dramaturgické výzvy i ambice spojené se svým současným angažmá. Na startu nové sezony mluví také o podpoře mladých talentů, budování sebevědomí orchestru i o tom, v čem se práce dirigenta podobá vedení sportovního týmu.

Dvůr Králové má svůj vlastní mezinárodní klavírní festival. Jeho první ročník zahájil v neděli 20. září v Hankově domě Ivan Klánský brilantní interpretací skladeb šesti autorů. Organizátoři z podkrkonošského města nepodcenili při přípravě nové akce žádný detail a dojmy z úvodního večera vzbuzují naději, že na mapě středisek českého hudebního života s významnou zahraniční účastí přibude další místo.

Sympatický, v Mladé Boleslavi ukotvený koncertní cyklus Rok na 4 doby v prosinci letošního roku oslaví páté narozeniny; do nové sezony však vstoupil už 21. září v odsvěceném kostele sv. Bonaventury spolu s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou a Bennewitzovým kvartetem. Neotřelá dramaturgie, kterou od počátku důmyslně formuje klavírista Miroslav Sekera, se protnula s vynikající interpretací, průsečík však ne zcela trefila volba prostoru: vyprázdněný prostor Svatého Bonaventury s poněkud „koupelnovou“ akustikou ubral z celkového vyznění jinak zdařilého večera.

Na Svatováclavském hudebním festivalu se letos představí výrazná osobnost nastupující violoncellové generace, českému publiku nikoli neznámý čínský interpret Yibai Chen. Laureát Soutěže královny Alžběty za rok 2022 do Ostravy přiváží sólový program, v němž se potkává Bachova hudební tradice s expresivním světem Zoltána Kodálye, pro Chena však nejde pouze o konfrontaci různých epoch a interpretačních nároků – Bachovu hudbu vnímá jako zrcadlo, které při každém novém setkání zjevuje něco jiného a velmi osobního. V rozhovoru před festivalovým recitálem umělec mluví i o hledání interpretační identity, vztahu techniky a výrazu, komorní hudbě i o tom, proč je pro mladého hudebníka důležité umět zpomalit.

Hudba Gustava Mahlera v jedinom víkende prekročila hranice hudobné aj zemepisné. Návštevníci festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí mali možnosť navštíviť dva rovnaké koncerty, avšak v rôznych akustických podmienkach. Z jevišovickej priehrady sa hudobníci presunuli do rakúskeho Röschitzu, kde v nedeľu 20. septembra znovu preverili akustiku kostola sv. Mikuláša. Rozmerné dielo v komornom prevedení orchestra Thayatal nestratilo svoju identitu veľkej symfónie. Švajčiarsky dirigent Sébastien Thomas Bagnoud citlivo a premyslene pracoval s dynamikou, aby vynikli podstatné hudobné línie, a na záver sa hlasový typ falcon u Barbory de Nunes-Cambraia prejavil v plnej miere: v hĺbke výrazným, presne artikulovaným recitatívom, vo výške pevnou tmavou sýtosťou.

Pokud vám v noci před koncertem manažer sdělí, že dlouho očekávaný sólista onemocněl, samozřejmě vás nenapadne jiná varianta než koncert s omluvou zrušit. Tohle se prostě stává. Dvořákově Praze se ale povedl husarský kousek: za půl dne zajistila důstojného náhradníka. Místo Rafała Blechacze koncertoval 21. září v Praze Alexander Melnikov a ve Dvořákově síni Rudolfina nebyl znát úbytek publika…

Mim, režisér a pedagog Radim Vizváry se v novém hudebně-dramatickém projektu La Rameau potkává s flétnistkou a hudební dramaturgyní Janou Semerádovou. Společně přibližují osobnost a život Jeana-Philippa Rameaua, skladatele, který se vymykal své době, a hledají současný ekvivalent jeho provokativnosti. V rozhovoru Vizváry mluví také o své roli Barona Prášila, proměnách pantomimy, nedostatku mladých mimů i o tom, proč tento obor vyžaduje mimořádnou trpělivost.

Filharmonie Brno vstoupila do 71. sezóny v neděli 20. září koncertem v Janáčkově divadle a před orchestrem stál jako dirigent Petr Altrichter. Spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, připraveným sbormistrem Petrem Fialou, přednesli symfonickou báseň Psyché pro smíšený sbor a orchestr Césara Francka a po přestávce Symfonii č. 2 D dur, op. 73 Johannesa Brahmse. Plně obsazené hlediště zažilo radost z čirého muzicírování i závažnější pocity hlubšího poselství.

Dirigent Andrej Borejko přijíždí do Ostravy, aby 25. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu uvedl s Janáčkovou filharmonií pozoruhodný program postavený na dílech ruských skladatelů. Zazní Stravinského Pohřební zpěv, skladba považovaná více než jedno století za ztracenou, dále Svatba téhož autora a Rachmaninovův Druhý klavírní koncert s klavíristou Lukášem Vondráčkem. Borejko, který v letech 2019 až 2024 vedl Varšavskou filharmonii, patří k dirigentům s mimořádně širokým repertoárem. Nicméně Stravinskij, Šostakovič a další ruští autoři tvoří osu jeho repertoáru a jejich hudba v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz otevírá i otázky vztahu k ruské hudební tradici, historickému kontextu a dnešnímu světu.

Nedělní večer v olomoucké katedrále sv. Václava patřil slavnostnímu zahájení Podzimního festivalu duchovní hudby. Ačkoliv umělci Prague Philharmonia pod taktovkou Jiřího Habarta a se sopranistkou Veronikou Rovnou odvedli vysoce profesionální výkon, samotná koncepce programu nabízí prostor k zamyšlení. Úvodní Studie pro smyčcový orchestr (1943) Pavla Haase vnesla do sálu silný emocionální náboj, následný krok k jiskřivému a radostnému Mozartovu motetu Exsultate, jubilate však přinesl možná až příliš příkrý kontrast. Závěr večera pak obstarala Beethovenova Symfonie č. 7 a ačkoliv se jedná o strhující dílo plné rytmické hybnosti a životní energie, je esencí absolutní světské hudby, čímž se od avizovaného duchovního rámce celého festivalu přece jen poněkud odklání.