PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V manuálním ohledu její hra vypadá samozřejmě; věřím, že v repertoáru může dosáhnout na libovolnou skladbu.“

„Oproti tomu například ve zmíněném Macbethovi jsem postrádal větší sílu názoru a jistotu přesvědčení.“

„Den po koncertě mi zůstávají v paměti především dojmy týkající se vysoké zodpovědnosti a obdivuhodné hráčské výbavy.“

Klavírista Jitka Čechová v úterý 12. března přispěla k oslavám smetanovského výročí klavírním recitálem, který se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina. Ve své interpretaci vynikla znalostí skladatelova hudebního idiomu, přátelským zacházením s nástrojem a profesionální přípravou. Přestože nechyběla ani pestrá charakterizace, v ohledu vyšší inspirace nebo kreativity ještě zůstal prostor k naplnění.

„Nejhlavnější není úspěch a první místo, ale radost z toho, co děláte, a to obrovské vítězství nad sebou samými.“

„Musím říct, že ty nejmladší kategorie častokrát nejvíce potěší.“

„Už se stalo, že přijeli dokonce i žáci těch, kteří soutěžili v prvních ročnících.“

Ve dnech 8. až 10. března se v prostorách Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy konal patnáctý ročník soutěže ve hře na klasickou kytaru PRAGuitarra Clásica. Je na místě zdůraznit, že už patnáctý, a podobně, jako se to už stalo v minulých ročnících, že absolutní vítězkou se stala nikoli soutěžící z nejvyšší čtvrté kategorie, ale ze třetí. Je to Nadia Czerska z polské Bydhošti. A cenu pro nejmladšího účastníka předali do ruček Antonie Muchové, žačky ZUŠ Brno Veveří.

„Neumím si představit život bez koncertů, ať už v roli interpreta nebo posluchače.“

„Atmosféra živého vystoupení a vnímavé publikum je v určitém ohledu nenahraditelná.“

„Myslím, že bychom si měli vážit možností, které nám dává systém českého hudebního školství.“

Přední český klavírista a pedagog Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy Marek Kozák dle svých slov získal nálepku klavíristy, který nehraje jen repertoárová díla. A v takovém duchu je i jeho poslední nahrávka s díly Kovařovice, Kaprálové a Bořkovce. Interpret se však přirozeně věnuje i dílům zavedeným: 20. března vystoupí v Mariánské Týnici s uskupením Krása Quartet nebo později, 5. června na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka, 17. června na Smetanově Litomyšli či ke konci roku na bienále Janáček Brno.  V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vedle otázky hudebního objevování věnuje také v Čechách nápadnému fenoménu základního uměleckého školství.

„Dovedu si představit, že to všechno okolo jeho osobnosti nemusí sednout každému.“

„Připadalo mi, jako by v určitém ohledu interpretoval skladbu společně s námi.“

„Z koncertu jsem odcházel naplněný po všech směrech.“

Dvořákova síň Rudolfina v neděli 10. března zažila fantastický recitál islandského klavíristy Víkingura Ólafssona, který tam v rámci svého celosvětového turné přednesl Goldbergovy variace Johanna Sebastiana Bacha. Kromě mnoha jiných uměleckých kvalit se jeho hra vyznačovala jakousi zvláštní sounáležitostí s posluchači, jako kdyby aktivně vytvořil dílo jen pro tento konkrétní večer, publikum a sál. Asi má lidi rád a oni určitě mají rádi jeho.

„V Ostravě to vyřešili šalamounsky a na místo zbytečně vysvětlujících vizuálních a dramatických vjemů sáhli ke koncertnímu provedení.“

„Vrcholný výkon podala představitelka titulní role Libuše, slovenská pěvkyně Mária Porubčinová.“

„Celkový dojem z večera zachvátila euforie.“

Ambiciózní projekt Národního divadla Moravskoslezského je z poloviny u konce. První maratón uvedení cyklu osmi Smetanových oper v období od 2. do 10. března 2024 dospěl k poslední, závěrečné opeře. Slavnostní Libuše byla oproti ostatním sedmi operám realizována v Divadle Jiřího Myrona a provedena koncertně. Spolu se sólisty účinkoval Pražský filharmonický sbor a Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigoval Robert Jindra.

„Dílo příkladně programního charakteru, ve třech tématických okruzích – informace, zábava, vzdělání – autor našel paralelu ke třem tématům expozice sonátové formy.“

„Koncert vznikal v bolestném stavu skladatele, truchlícího nad ztrátou dítěte. Marianna Shirinyan jej přednesla mistrně.“

„Pátou symfonii zkomponoval Jean Sibelius v roce 1915 sám sobě k padesátým narozeninám.“

Pondělní koncert Symfonického orchestru českého rozhlasu z 11. března ve Dvořákově síni pražského Rudolfina proběhl ve třech výrazových rovinách: dokumentární, melancholické a širokodeché.

„Spojené orchestry zahájily svou produkci vytříbeným zvukem nevšední energie a barvy.“

„Pěveckou prostřednost prozářil svěží a energický bas Patricka Zielkeho v roli Hundinga.“

„Derek Welton obdařil roli vládce světa neúnavnou sonoritou podmanivého barytonu.“

Státní opera Praha přivítala v sobotu 9. března premiéru Valkýry, druhého dílu tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. Koncertní představení opery, součást Wagnerova cyklu Drážďanského hudebního festivalu, představilo verzi tak zvané autentické interpretace v provedení na historické nástroje. Stalo se tak ve spolupráci orchestru Concerto Köln, specialisty na barokní hudbu, a Dresdner Festspielorchester za vedení Kenta Nagana, stávajícího hudebního ředitele Hamburské státní opery.

„Skutr Rusalke ponecháva nadprirodzené aj rozprávkové aspekty.“

„Kreácia, ktorú na prvej premiére vytvorila Kateřina Kněžíková, bola podľa mňa po všetkých stránkach mimoriadna.“

„Tomáš Netopil viedol orchester skôr k lyrickému pojatiu, v ktorom sa detaily nestrácali pod nánosmi prehnaného výrazu.“

Sólistka stojí na forbíne, v rukách drží svietiacu „návnadu“: jeden z režijných leitmotívov inscenácie, s jej „Bůh tě pomiluj“ sa zaťahuje opona – a Národní divadlo má novú Rusalku. Záver je pre toto naštudovanie vlastne veľmi príznačným. Hudobne aj scénicky sa vyhýba pátosu, zostáva tajomne symbolický, akcentuje rozhodnutia postavy. A tak, ako celé tri hodiny predtým, je jedným z jeho nosných elementov samotná Kateřina Kněžíková.

„Porucha na lodi Nautilus je vyloženě rodinná opera.“

„Skladba by měla ukázat, co všechno Komorní filharmonie Pardubnice umí… A ještě jsem neřekl, jak se jmenuje: Gingerbread.“

„Pro mě je rozhlas hlavně kulturní institucí.“

Radio, to je název díla, které na 11. března nastudoval pro premiéru Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jeho autor Lukáš Hurník skladbu nazývá symfonickým dokumentem. Hudebními prostředky se totiž pokusil připomenout klíčové okamžiky ze stoleté historie veřejnoprávního rozhlasu, který v tehdejším Československu začal vysílat v roce 1923. V RozhovoruPlus však mluví nejen o této novince, ale i o třech svých dalších skladbách, které v příštích měsících také zazní v tuzemsku poprvé. Stane se tak v Brně, ve Znojmě a v Pardubicích.

„Na pódiu je pěvkyně, proslulá zejména nespecializovanou interpretací barokní hudby, která se odvážně, ale s naprostou soudností pouští do světa jazzu.“

„Jde o jemnou, kultivovanou hudební zábavu v komorním stylu, o vyprávění hudbou, zpěvačkou nenásilně prokládané mluveným slovem.“

„Nazvučení bylo decentní a dokonalé, prostředí zšeřelého auditoria nevelkého divadla pro podobně intimní program ideální.“

Komorní večer na rozhraní žánrů, překračující a rušící hranice, trochu klasický, ale o hodně víc jazzový, neokázale a nenápadně dokonalý a stoprocentně profesionální, zábavný i ztišený, vemlouvavý a chytlavý. Takový byl Koncert pro Liberecký kraj, kterým na sebe v mimořádném jarním termínu upozornil festival Lípa Musica. Jeho trumfem byla v sobotu v libereckém divadle americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, pohrávající si s pěticí instrumentalistů v chytrých aranžích s repertoárem od baroka po muzikál.

„Kaspar Zehnder vedl orchestr se zřetelným uvolněním a opět s úsměvem na rtech; zdá se, že má svěřené těleso již do detailu přečtené.“

„Jan Talich je natolik zkušeným interpretem, že od něj očekáváme maximum. A dočkáme se ho.“

„Zaznamenal jsem, jak Janáčkova hudba mladé návštěvníky viditelně zasáhla. Tolik pocitů a nálad, tolik barev, tolik moudrosti…“

Hned čtyři skladby autorů, v jejichž letopočtech narození či úmrtí je na konci čtyřka nebo devítka, potěšily 7. března návštěvníky dalšího koncertu Filharmonie Hradec Králové k Roku české hudby 2024. Příjemně koncipovaný večer pod taktovkou Kaspara Zehndera se sólistou Janem Talichem představil čtyři výrazné podoby domácí hudební tvorby. A mohlo jich být klidně i pět…