PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve vteřině se houslista proměnil ve zdatného řečníka s překvapivým smyslem pro humor.“

„Méně přesvědčivé bylo rozhodnutí dramaturgicky rozdělit Bachovu notoricky známou Toccatu a fugu d moll na dvě části.“

„Händelovo Adagio ze Sonáty E dur pro dvoje housle a varhany vyznělo měkce a líbezně. Zvukově vyváženě.“

Betlémská kaple se ve středu 17. prosince otevřela návštěvníkům v pořadí již třetího koncertu festivalu Svátky hudby v Praze s příznačným názvem Vánoční setkání. Festival, který se letos koná již počtyřiatřicáté, je neodmyslitelně spojen se jménem Václava Hudečka – nejen jako uměleckého ředitele, ale především jako „otce zakladatele“, který dlouhodobě dává prostor mladým talentům. Těmi prosincovými byly mezzosopranistka Marie Svobodová a děti z českobudějovického sboru Carmína.

„Vybrané ingredience po programové i interpretační stránce byly jednoduše vybrané, synergicky ovšem nezafungovaly úplně na výbornou.“

„V Matouškově hlasu jako by byl slyšet odlesk zlaté éry italské opery kořeněný chvějivou citovou exaltovaností.“

„Suchá akustika železobetonového sálu ochlazovala emoce po celý večer a dokonalému vyznění zkrátka chyběl divadelní samet.“

Týden před Vánocemi před sto třiceti lety založili v Mladé Boleslavi pánové Laurin a Klement firmu na bicykly. O třicet let později se z laurinky, tehdy už zaměřené na stroje na čtyřech kolech, stala škodovka a dvojí důvod oslavit mezníky českého automobilového průmyslu je na světě. Příležitosti se chopil místní cyklus Rok na 4 doby a ve středu 17. prosince uspořádal v sále škodováckého muzea výroční galavečer. Vybraní protagonisté, pěvci Victoria Khoroshunova a Daniel Matoušek doprovození orchestrem Prague Philharmonia za řízení mezinárodně etablovaného Jiřího Rožně, podali solidní výkony. Highlightová dramaturgie však nabídla až příliš mnoho prskavek… 

„Posluchači měli šanci slyšet patrně poprvé tento nedávno objevený zajímavý kus, který má potenciál stát se oblíbenou součástí altového repertoáru.“

„Zpěvačka zaujala od prvního tónu svou neobvyklou barvou hlasu, na kterou je potřeba si navyknout a pochopit její nuance.“

„Altistka udělala přednost zejména ze své neokázalosti. Nezpívá na efekt velkých tónů, ale odlišuje drobné detaily, má příjemná měkká pianka a přirozený hlasový i mimický projev a výraz.“

Letošní sezónu koncertní řady Collegia 1704 v kulturním prostoru Vzlet v pražských Vršovicích v rámci projektu Hudební cesty Evropou zakončil 10. prosince Ensemble Locatelli. Jako sólistka vystoupila altistka s velmi specifickým hlasem Margherita Maria Sala. V programu s názvem Vášně srdce a duše zazněly méně známé nebo dokonce čerstvě objevené skladby barokních autorů, a zpříjemnily tak posluchačům předvánoční čas.

„Přál bych si, aby JKO rezonovala doma i v zahraničí.”

„Důležité je objevit talent, rozvíjet jej a podporovat.”

„Dirigování je prioritou, bez něj bych to nemohl být já.”

Janáčkova konzervatoř má nového ředitele. Stal se jím ostravský dirigent, skladatel a pedagog školy Tomáš Stanček, který zvítězil v konkurzu, jehož se účastnilo několik kandidátů. Mladý umělec v rozhovoru přibližuje svou koncepci, perspektivy školy a vizi pro budoucí léta.

„Robert Kružík neponechal nic náhodě a ujal se svého úkolu s příznačnou, navenek až s mahlerovsky vypjatou náročností.“  

„Hlas Simony Šaturové je čarovně podmanivý, emocionálně zabarvený a pevný, jeho působivost jako by vycházela nikoli z prvoplánově vnějších efektů, nýbrž z vnitřního srozumění se záměrem autora.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková opět prokázala, že hranice její virtuozity snad ani neexistují.“

Program Komorní filharmonie Pardubice letos nepočítá s uvedením Rybovy České mše vánoční. Přesto se alespoň malý kousek z odkazu přeštického rodáka a rožmitálského kantora  do prosincového večera v Domě hudby dostal. Jeho vánoční pastorelu zazpívala sopranistka Simona Šaturová, když předtím skvostně provedla Mozartovo moteto Exsultate, jubilate. Pod taktovkou Roberta Kružíka byl proveden i Bach a Haydn.  

„Jedna z jeho mnoha operet přesáhla ve Vídni sto repríz, jiná si jich v Berlíně připsala přes čtyři sta a v Londýně dokonce přes šest set.“

„Komponoval též hudbu pro film v Hollywoodu, přeložil a upravil do němčiny operu Porgy a Bess.“

„Byl uměleckým ředitelem vídeňských kabaretů, získal doktorát v oboru germanistiky.“

Dávno předtím, než si ve světě začal říkal křestním jménem Ralph, se jako Rudolf Josef František Benatzky narodil 5. června 1884 v Moravských Budějovicích. Anebo snad až o tři roky později? O lecčem z jeho životopisu se dodnes vedou spory vyvolané tím, jak ve svém autobiografickém románu „V dur a moll“ z roku 1848 mátl stopy střídáním reality s fikcí. Každopádně se z dalších údajů o jeho dětství a mládí zdá, že na svět opravdu přišel už šestnáct let před koncem předminulého století.

„Sir Simon Rattle začal s orchestrem od prvních tónů nekompromisně malovat jeden impresionistický výjev za druhým.“

„České filharmonii patří dík za to, že připomenula hudbu u nás opomíjeného francouzského genia, autora symfonie Turangalîla.“

„Magdalena Kožená s Gustavem Mahlerem uzavřela celoživotní a velmi šťastné partnerství, v interpretaci jeho děl patří mezi špičku.“

Hlavní hostující dirigent našeho prvního orchestru Sir Simon Rattle připravil pro posluchače na dalším abonentním koncertu neobvyklý a pestrý program. Impresionisticky laděná Debussyho Nokturna vystřídal písňový cyklus Básně pro Mi snad nejoriginálnějšího francouzského skladatele Oliviera Messiaena a po přestávce Mahlerova Čtvrtá symfonie. V posledních dvou dílech vystoupila i mezzosopranistka Magdalena Kožená, zpěvy sirén v Debussyho opusu obstaraly ženské hlasy Pražského filharmonického sboru pod vedením Lukáše Vasilka. Pojďme se ohlédnout za dalším pozoruhodným večerem z produkce České filharmonie.

„Trio tvořilo zajímavý balanc – Johanna Haniková dodávala skladbě hustotu a závažnost, Otto Reiprich pohyb a lehkost svého druhu a Kristina Vocetková vřelost a vášeň.“

„Technická, zvuková, výrazová i vizuální stránka jsou v projevu Kristiny Vocetkové zcela propojeny, což je ideál, pro mnoho hudebníků.“

„Všichni tři interpreti Kapustinovu skladbu zahráli s velkou energií a silným nábojem, až jsem se musela občas hlídat, abych si příliš viditelně spolu s nimi nepokyvovala hlavou do rytmu.“

V pondělí 15. prosince hostil barokní refektář Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy další večer 32. ročníku komorního cyklu Prague Philharmonia. Flétnista Otto Reiprich, violoncellistka Kristina Vocetková a klavíristka Johanna Haniková zde nabídli dramaturgicky promyšlený a stylově pestrý program, který propojil hudbu Clary a Roberta Schumannových, Johanna Nepomuka Hummela i Nikolaie Kapustina.

„Vysoce angažovaným přístupem, přesným, ostrým dirigentským gestem vnáší Tomáš Netopil do barokní hudby svoje specifické pojetí…“ 

„Muffatův pětidílný sonátový cyklus má v nejednom ohledu blízko k barokní suitě.“

„Altové recitativní sólo Oh, selger Tag! v podání Jarmily Vantuchové, zaujalo svým temným, až tajuplným lyrismem.“

Pod dirigentskými gesty Tomáše Netopila zazněly v pondělí 15. prosince v barevně iluminovaném Rudolfinu tři barokní kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Georga Muffata a Carla Philippa Emanuela Bacha. Kvarteto vokálních sólistů, které se vyčlenilo z Collegia Vocale 1704, na sebe právem upoutalo pozornost publika technickou vyspělostí a oduševnělým přednesem.

„Nikdy jsem neotevřel učebnici francouzštiny – učil jsem se přímo rolí a spoluprací s kolegy.“

„Obdivuju cizince, kteří zpívají Zápisník zmizelého, protože text je v nářečí, které je obtížné se naučit a deklamovat i pro naše zpěváky.“

„Povinností každého umělce je plánovat si volno.“

„Byl to záchvěv šílenství,“ popisuje Petr Nekoranec svůj listopadový záskok za Benjamina Bernheima ve Faustově prokletí v Théâtre des Champs-Élysées. Jak k tomu došlo a jaké další plány má náš přední tenorista u nás i ve Francii? A jaké plány má na Vánoce? To si přečtěte v rozhovoru, který Petr Nekoranec poskytnul krátce před svými vánočními koncerty v Svatoštěpánském dómu ve Vídni a na Novoměstské radnici v Praze.