PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

K závěru vánočního rozjímání, v pondělí 29. prosince, se v brněnském kostele sv. Augustina na Kraví hoře rozeznělo oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Bylo připraveno orchestrem Czech Virtuosi pod vedením violisty Miloslava Vávry a Českým filharmonickým sborem Brno, za jehož založením, dlouholetým vedením i světovým věhlasem stojí sbormistr Petr Fiala. Dirigentem byl Jakub Klecker a jako klenoty v chrámu zazářily sólové hlasy Terezy Zimkové, Jarmily Vantuchové, Matúše Šimka a Tomáše Šelce.

Vojtěch Spurný je český cembalista a dirigent působící v tuzemských operních divadlech i symfonických orchestrech. Publikum ho zná zejména díky provozování hudby baroka a klasicismu. Jedním z jeho současných úkolů je opera Il gran Tamerlano českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Bude mít premiéru koncem ledna v Plzni a je hlavní motivací k rozhovoru s dirigentem.

Walter Hofbauer, první trumpetista České filharmonie, vystoupí spolu s hobojistkou Barborou Trnčíkovou a hornistkou Kateřinou Javůrkovou sólově v rámci programu silvestrovských a novoročních koncertů České filharmonie pod taktovkou Roberta Kružíka. Týden před vánočními svátky jsme si povídali v Rudolfinu o jeho hudebních začátcích, o práci v České filharmonii, o učení na konzervatoři a o jeho působení v souboru Prague Brass Quintet. A samozřejmě také o nadcházejících koncertech s prvním českým orchestrem…

Klavíristu Jana Bartoše znám od jeho dětských let, od dob, kdy byl žákem prof. Martina Ballýho na legendární LŠU Voršilská v Praze. Se zájmem a s obdivem sleduji jeho uměleckou cestu, v jejímž průběhu se brzy etabloval mezi naše nejpřednější pianisty a posléze – když se jeho zastupování ujala prestižní koncertní agentura IMG Artists – vstoupil mezi světovou pianistickou elitu. Od roku 2017 spolupracuje se Supraphonem, u něhož vydal během šesti let pět vysoce ceněných nahrávek. V listopadu letošního roku obohatil umělec diskografii novým CD, na němž nabízí Klavírní koncert Es dur Antonína Rejchy a Klavírní koncert č. 5 Es dur zvaný Císařský od Ludwiga van Beethovena.

„Nic proti libretu nemám, nemusím nic měnit, víte lépe než kdokoli jiný, co vaší hudbě prospívá,“ napsal skladateli spisovatel Kazantzakis.

„Když nevyšla v roce 1957 snaha Rafaela Kubelíka uvést Řecké pašije v londýnské Covent Garden, kde byl zrovna uměleckým šéfem, Martinů operu přepracoval.“

„V překladu připraveném Evou Bezděkovou pro uvedení v socialistickém Československu byly náboženské rysy díla i za cenu účelových deformací textu potlačeny na úkor zvýraznění revolučního a třídního výkladu.“

Život Nikose Kazantzakise se dvakrát protnul s Československem. Poprvé, když na přelomu dvacátých a třicátých let po dva roky žil a tvořil v dobrovolném odloučení na Božím Daru v Krušných horách, a podruhé, když se v polovině padesátých let Bohuslav Martinů rozhodl napsat podle jeho románu Kristus znovu ukřižovaný operu. Setkali se osobně v roce 1954 ve Francii na Azurovém pobřeží. Často si pak psali. Na přelomu let 1955 a 1956, před sedmdesáti lety, přinesly jejich umělecké kontakty intenzivní skladatelovu práci na libretu k první verzi budoucího operního díla – Řeckých pašijí.

„Večerní koncert na Nový rok patří České filharmonii a velkým klasickým dílům. Koncert předznamenává 130. výročí prvního koncertu 4. ledna 1896.“

„Sobota a neděle patří hudbě, kterou vybral Pavel Trojan mladší v době, kdy byl ředitelem Pražského jara.“

„První operou v novém roce bude v neděli symbolicky Prodaná nevěsta ve vzorové nahrávce Zdeňka Košlera s Gabrielou Beňačkovou, Petrem Dvorským a Richardem Novákem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 29. prosince do 4. ledna?

„Kniha bezděčně vypovídá o ubíjející nespravedlnosti a marnosti provázející temná léta nacismu a komunismu.“

„Je to jiný osud než v případě takzvaných terezínských skladatelů Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna, kteří strávili v ghettu několik let a zahynuli v Osvětimi v roce 1944, a Gideona Kleina, jehož život skončil v táboře ve Fürstengrube v lednu 1945.“

„Paradoxně v důsledku toho, že přežil, a v důsledku další perzekuce a nakonec emigrace byl a zůstal i po roce 1990 při napravování historických křivd nepovšimnut.“

Hudebník a majitel textilní továrny? Neobvyklá kombinace. Erich Adler-Orlický, houslista a komponista, úspěšný podnikatel z česko-německo-židovské rodiny, přežil díky hudbě nucený pobyt v ghettu, přišel o firmu, vstoupil do strany, v padesátých letech čelil perzekuci, pak se živil jako kavárenský pianista a v roce 1969 nakonec emigroval na Západ… Jeho život, který zachycuje nedávno vydaná kniha Adama Grygara nazvaná I v Terezíně rostou sedmikrásky, rámují roky 1911 až 1982. Donedávna se o Adlerovi vlastně vůbec nevědělo. Zajímavý objev. Tím spíše, že jeho zrekonstruovaný osud je pro meziválečné a poválečné Československo až mrazivě typický.

„Zakladatelský impuls Jiřího Bělohlávka je dodnes naprosto živý. Naši muzikanti nepřemýšlejí o tom, jak něco co nejjednodušeji nazkoušet, jak věci udělat jenom tak, aby byly…“

„Věřím, že Vltavská filharmonie přinese zlepšení. Že budeme moci plánovat s větším horizontem.“

„Aby Prague Philharmonia byla ve zdravé finanční kondici, tak by měl její roční rozpočet narůst ze současných šedesáti na sedmdesát až osmdesát milionů korun.“

Od podzimu je novým ředitelem orchestru Prague Philharmonia, do léta 2025 vedl tým připravující festivaly Pražské jaro. Pavel Trojan v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co je pro těleso do budoucna nejdůležitější, a dává nahlédnout do ekonomiky i do uměleckého a provozního plánování, včetně jednání s festivaly. Vrací se rovněž k odkazu Jiřího Bělohlávka, který v roce 1994 orchestr založil a řadu let pak umělecky vedl. Stranou však nenechává ani téma vánočních svátků. Jak říká, stromeček a dárky jsou jejich civilním rozměrem, ale druhý rozměr, duchovní, je u nich v rodině ten silnější.

„Jde o duchovní hudbu, plně patřící do tradic anglických sborových festivalů, ale neskrývající inspiraci prostorem anglikánského kostela.“

„Premiéra Fantazie na vánoční koledy se uskutečnila roku 1912 v Herefordu, premiéra kantáty Hodie v roce 1954 ve Worcesteru. Oba koncerty řídil sám autor. V prvním případě čtyřicetiletý, ve druhém dvaaosmdesátiletý.“    

„Skvělá hudba, neoddiskutovatelný posluchačský tip.“

Dvě vokálně-symfonické skladby na disku z roku 2007 oddělují čtyři desetiletí, ale spojuje je příklon jejich autora, anglického klasika první poloviny dvacátého století Ralpha Vaughana Williamse, k lidové hudbě. A také sváteční téma. Prvním dílem je dvanáctiminutová Fantasia on Christmas Carols z roku 1912, druhým hodinová vánoční kantáta Hodie z roku 1954. Obě dávají upřímně a hluboce nahlédnout do silné britské tradice sborového zpěvu a do hudebního rozměru anglikánské zbožnosti.

„Tajemství Aimardovy hry spočívá bezesporu v jeho práci s pedálem.“

„Čtyři seriální miniatury se pod Aimardovýma rukama proměnily v hudební laboratoř, kde se z přesně odměřených ingrediencí rodilo napětí i vtip.“

„Celkovou soudržnost díla podpořil také Popelkův odvážný ‚timing‘ – zatímco druhá věta doznívala v prostoru déle, mezi krajními větami nedal posluchačům příliš času se nadechnout.“

Do Prahy dorazil světoznámý francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, aby spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nalákal posluchače do Dvořákovy síně Rudolfina. Pondělní koncert 22. prosince nabídl kousek francouzského šarmu i českého temperamentu. Program byl laděn optimistickém duchu – zazněla kantáta Our Garden estonského skladatele Arvo Pärta, Ravelův Klavírní koncert G dur a Dvořákova Šestá symfonie D dur. Hudební večer tak působil jako příjemný kontrast k předvánočnímu shonu… Anebo snad přece jen byla přítomna trocha té sváteční atmosféry? Vždyť Václav Talich kdysi nazval tuto symfonii „vánoční“…