Jakub David Smešný je českým varhaníkem, klavíristou a hráčem na harmonium. Na Konzervatoři Plzeň studoval hru na klavír, pak přestoupil na varhany. Nyní je posluchačem Univerzity umění ve Štýrském Hradci, a to ve třídě varhaníka Gunthera Rosta. Vyvíjí bohatou koncertní činnost – například pravidelně hraje na Českém varhanním festivalu, který pořádá jeho někdejší pedagog Adam Viktora. 10. září ho čeká debut na Mezinárodním varhanním festivalu ve svatojakubské bazilice v Praze, a to při večeru s podtitulem Roztančené píšťaly. Umělce jsme se ptali na jeho studia, pedagogy, oblíbené autory i plány do budoucna.

Odkud pocházíte? 

Původně ze Slovenska, ale do školy jsem už chodil v Čechách, protože se naše rodina přestěhovala, když mi byly čtyři roky.

Na konzervatoři v Plzni jste studoval nejprve hru na klavír, pak přestoupil na varhany. Co vás k tomu vedlo? Nejste prvním varhaníkem, který tak učinil.

Klavírní hra je pro mě stále velmi důležitá a považuju ji za základ pro hru na varhany. Nicméně tehdy jsem se nechal okouzlit zvukem a možnostmi varhan. Můj učitel klavíru Luděk Šabaka mě tehdy doporučil Adamu Viktorovi, a tím mi umožnil změnu oboru.

Jaký byl Adam Viktora učitelem?

Adam Viktora je profesionální ve všem, co dělá, ať už se jedná o dirigování, učení nebo koncertní činnost. Jeho důslednost a upřímnost k ostatním i k sobě samému je pro začínajícího umělce velmi inspirativní. Jsem rád, že jsem mohl studovat právě u něho.

Nyní studujete na Univerzitě umění ve Štýrském Hradci. Který z vašich dosavadních pedagogů či lektorů kurzů vám toho nejvíce předal?

V Grazu studuju u Gunthera Rosta, se kterým jsme si po umělecké i lidské stránce velmi blízcí. V životě jsem měl velké štěstí na pedagogy, ať už to byl zmíněný Luděk Šabaka, Adam Viktora nebo právě můj současný učitel. Nedovedu ale říci, který z nich mi toho nejvíce předal, protože v průběhu let student potřebuje vždy něco trochu jiného. Vážím si všech svých pedagogů, kteří jsou lidští a umí se vcítit do potřeb a možností svých studentů. 

Jaké nástrojové vybavení má vaše současná škola?

Studenti univerzity mají k dispozici množství nástrojů, a to nejen historických. Na varhanním institutu je možné cvičit na několik různě velkých píšťalových varhan, dále na harmonium, cembalo, ale i na digitální varhany od americké firmy Rodgers. Institut pro starou hudbu disponuje různými kopiemi historických instrumentů, například organettem nebo cembalem s vídeňskou basovou oktávou. 

Na Podzimním festivalu duchovní hudby Olomouc jste hrál na harmonium v Rossiniho Malé slavnostní mši. Jaký vztah máte k tomuto pozoruhodnému a dnes již skoro zapomenutému nástroji?

Harmonium je fascinujícím nástrojem s nádherným zvukem a dobrými technickými možnostmi. Abych se přiznal, vlastním dvě harmonia: sací mám v Grazu jako cvičný nástroj, ale opravdu pyšný jsem na tlakové harmonium, které sice už nějakou dobu čeká na chalupě a vyžaduje menší opravu, ale rád bych se mu pořádně věnoval po studiu.

V kolikátém jste ročníku? Chystáte se po Grazu ještě někam jinam?

Studium u nás standardně trvá šest let a já jsem letos v posledním ročníku. Po Grazu už se nikam nechystám.

Na svém YouTube kanále máte nahrávky tří vět z Laudes Petra Ebena. Předpokládám správně, že je vám Ebenova varhanní hudba blízká?

Předpokládáte správně. Ebenova hudba je poutavá, zábavná a zároveň niterná – a hlavně velice inteligentně zkomponovaná. Nahrávky Laudes vznikly v době, kdy jsem na skladbě pracoval se svým profesorem Rostem, který nahrál celé Ebenovo varhanní dílo, a svou interpretaci s autorem osobně konzultoval. I díky této možnosti hlubšího porozumění si troufám říci, že je mi Ebenova hudba bližší než jiná.

Které autory máte nejvíce v oblibě?

V návaznosti na vaši předchozí otázku se samozřejmě nabízí říci, že je to právě Eben. Ale pravdou je, že rád hraju a poslouchám v podstatě jakoukoli hudbu, protože každé období a skladatel či autorka v sobě mají něco jedinečného. 

Jaký máte vztah k populární hudbě? 

Kdyby se nějakým zázrakem stalo, že by se Pink Floyd dali zase dohromady, budu první ve frontě na lístky… 

Kterých varhan si nejvíce ceníte?

Na to nedokážu jednoznačně odpovědět. Kouzlo varhan spočívá dle mého názoru právě v tom, že je každý nástroj jiný a svým způsobem jedinečný, a to i když byl postaven stejným varhanářem. Osobně si cením hlavně toho, kolik historicky významných nástrojů u nás v České republice máme, jen se jim bohužel někdy nedostává tolik pozornosti a péče, kolik by zasloužily.

Jaký repertoár jste vybral pro svůj debutový recitál v Praze? Měl jste od paní ředitelky Chřibkové volnou ruku?

Samozřejmě, že jsem měl při výběru volnou ruku. Paní Chřibková je skvělou organizátorkou, jež nechává volnost interpretům, ale zároveň zná své varhany i publikum, takže bych vždy věřil jejímu úsudku, pokud by se něco vysloveně nehodilo. Budu hrát Toccatu, adagio a fugu C dur, BWV 564 od Johanna Sebastiana Bacha, druhý ze Tří chorálů pro varhany Césara Francka a Alainovy Tři tance. 

Rozvíjíte bohatou koncertní činnost. Chystáte se také natočit CD?

To neleží v mých rukou, ale pokud k tomu bude kdykoli v budoucnu příležitost, tak moc rád.

Sedm let jste vyučoval na ZUŠ Jana Ladislava Dusíka v Čáslavi. Máte k tomuto městu nějaký bližší vztah? 

Ve středních Čechách žije má nejbližší rodina. A konkrétně s Čáslaví mě pojí mé dřívější studium na tamní střední pedagogické škole.

Foto: archiv Stadler–Tier Music Foundation, archiv Mouřenec, YouTube Jakuba Davida Smešného

Facebook X E-mail WhatsApp