PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Daniel Wiesner v klavírním koncertu Nikolaje Kapustina potvrdil, že je jedním z poctivých klavíristů.“

„Orchestr Plzeňské filharmonie osvědčil, že pod inspirativním a zároveň cílevědomým vedením svého šéfdirigenta stále umělecky roste.“

„Vrcholem večera se stalo provedení Berliozovy Fantastické symfonie.“

Posluchačsky atraktivní program si připravil orchestr Plzeňské filharmonie pro své domácí posluchače v rámci abonentní řady Diamant. Šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki nastudoval Berliozovu Fantastickou symfonii, op. 14, Koncert pro klavír a orchestr č. 2 Nikolaje Kapustina a „na rozehrání“ drobnější skladbu Paula Dukase Čarodějův učeň. Jako sólista byl přizván vynikající pianista Daniel Wiesner.

„Orchestr umístěný na jevišti už v předehře předvedl monumentální zvuk, který mu orchestřiště běžně nedovoluje, a zdálo se, že fyzické vyvýšení hráče pozvedlo i hudebně.“

„Sopranistka sázela především na velké tóny, které navíc uměle zatmavuje a dobarvuje.“

„Ústřední árii Casta diva chyběla lehkost, pěvecký nadhled, ale i něha a meditativní charakter.“

Pražské Národní divadlo uvedlo v úterý 18. listopadu ve Státní opeře koncertní verzi Belliniho opery Norma, vrcholu belcantového repertoáru. Vsadilo na dirigentský um šéfa tohoto operního domu (Hermann Bäumer) i pěvecké hvězdy ze zahraničí (Marigona Qerkezi). Dílo tak bylo hudebně skutečně monumentální – a to natolik, že úplně zapomnělo právě na zásady belcanta, na němž Norma stojí.

„Jana Janků zaujala především procítěnou hrou na dobové harfy.“

„V průběhu celého koncertu Tomáš Najbrt zručně ovládal všechny nástroje, sympaticky podal samostatné pasáže i doprovody zpěvu.“

„Roztomilá ukolébavka závěrečným dobře taženým a znělým pianem Jany Janků výborně zakončila kouzelný večer plný nevšední hudby.“

Jana Janků a Tomáš Najbrt uskutečnili 18. listopadu originální koncert staré hudby nazvaný Divotvůrkyně s podtitulem Hudba ženy skladatelky napříč staletími. V jednom z nejstarších pražských kostelů u sv. Martina ve zdi uvedli výběr z děl zahrnující kompozice od raného středověku přes vrcholný středověk, dobu renesance a baroka. Večer zakončili klasicistní skladbou. Pečlivě vybrané písně pocházejí z pera významných skladatelek, často průkopnic v oblasti umění. Interpreti hráli na dobové nástroje, resp. jejich kopie, jejichž zvuk má zvláštní kouzlo a na posluchače tak dýchla podmanivá atmosféra starých dob.

„Památnou se mi stala kreace houslisty Filipa Zaykova.“

„Světová premiéra skladby Jana Ryanta Dřízala se dočkala jednoznačného sukcesu, možná většího než očekávaného.“

„V tom vidím sílu Straussových Metamorfóz – v napjatém očekávání, které dojde svého naplnění až mnohem, mnohem později, než by člověk čekal…“

Pod křídly Českého spolku pro komorní hudbu se 19. listopadu uskutečnil velkorysý hudební banket – Akademie komorní hudby slavící desáté výročí od založení poskytla vydatný hudební pokrm nejvyšší jakosti skladatelské i interpretační. Hlavní tvář a iniciátor projektu Tomáš Jamník se představil v důležité interpretační úloze v provedení vůdčího partu světové premiéry současného skladatele Jana Ryanta Dřízala. Byl to skutečně mimořádný večer.

„Pedagogickou práci vnímám jako dobrodružství.”

„Individualit, které mají svým hudebním projevem co říci, je vždycky méně než těch, kteří jsou vybaveni technicky.”

„Klavír mi dal možnost mít obživu, která mě baví a vnitřně naplňuje.”

Sál Martinů v Lichtenštejnském paláci rozezní 25. listopadu Igor Ardašev během svého klavírního recitálu sestaveného zejména z českých skladatelů 20. století. Igor Ardašev se věnuje nejen sólové hře, ale i té komorní v různých uskupeních. Působí též jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde předává své zkušenosti z festivalových pódií – například z Pražského jara, Janáčkova Máje, Festspiele Europäische Wochen Passau a dalších. Rozhovor jsme vedli nejenom o jeho nadcházejícím vystoupení během festivalu Dny Bohuslava Martinů, ale například i o jeho studentských letech a o současné informační době.

„Úlohu sice jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů… Ani trochu se nesnížila k exhibici. Hrála týmově.“

„Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.“

„Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.“

Krásný pohádkový příběh s krásnou hudbou, dechberoucí spektákl. Tak se hovořilo o brněnské inscenaci Händelovy opery Alcina, když měla zjara v roce 2022 premiéru. Stojí za ní režisér Jiří Heřman a dirigent Václav Luks. Alcina se ještě stále vrací na repertoár, letos na podzim pro čtyři poslední představení, a to s Magdalenou Koženou jako s mimořádným hostem v titulní roli. Středeční večer, s diváky do jednoho aplaudujícími v závěru vestoje, byl triumfálním potvrzením zdařilosti projektu i mistrovství mezzosopranistky, už třetí desetiletí mezinárodně zářící pěvecké hvězdy pocházející z Brna.

„Slabinu našeho vzdělávacího systému vidím především v nedostatku operních studií.“

„Z pěveckého hlediska mi role Jeníčka neuvěřitelně padla a našla jsem se v ní.“

„Zelenkova hudba není jednoduchá, ale líbí se mi na ní to, že je tak trochu ‚funky‘ a obsahuje spoustu hudebních vtípků.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mezzosopranistce Anně Moriové, která získala první místo v kategorii Píseň a druhé místo v oboru Opera. Umělkyně, která svou pěveckou dráhu zahájila na plzeňské konzervatoři a rozvíjí ji na pražské AMU, má za sebou rychlý vzestup: soutěžní úspěchy, prestižní stáže, debut v Národním divadle i výrazné role v Moravském divadle Olomouc, jehož je dnes sólistkou už třetí sezónu.

„Věrni názvu umělci pod vedením svého šéfa nabídli středoevropskou hudbu 17. a začátku 18. století.“

„Mistrovství Johanna Sebastiana Bacha je všeobecně známou a neotřesitelnou hodnotou.“

„V zaplněném auditoriu bylo cítit souznění s tři století starým, vysoce uměleckým, duchovním i bezprostředně lidským dědictvím.“

Z Dvořákovy síně Rudolfina přímo do nebeských výšin vynesly své věrné posluchače soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v úterý 18. listopadu. Instrumentální seskupení v tomto případě plnilo jen služebnou funkci bassa continua a hrálo ve složení theorba, varhany, violoncello a kontrabas; s jistotou a precizností provázelo všechny skladby večera. Hlavním nositelem oné nadpozemské krásy byl tentokrát jednoznačně šestnáctičlenný vokální soubor, schopný nejen disciplinovaného ensemblového zvuku, ale i precizních sólových kreací. Provedení řídil Václav Luks.

„Divadelní prostor není ilustrací dramatu; je jeho partnerem a služebníkem.“

„Janáčkova díla nelze interpretovat v překladu do jiných jazyků.“

„Nejlepší využití technologie je to, kterého si divák ani nevšimne.“

Radu Boruzescu je významný rumunský scénograf, jehož tvorba zásadně ovlivnila podobu evropského divadla a opery posledních desetiletí. V polovině sedmdesátých let odešel spolu se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí Mirunou Boruzescu do Francie. Právě jejich dlouholetá spolupráce se stala charakteristickým znakem mnoha významných evropských inscenací. Radu Boruzescu během minulé sezóny vytvořil v Národním divadle Brno scénu k Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy; ta minulý týden získala International Opera Award 2025 v kategorii New Production.

„Vytyčený koncept Můj vzor byl naplněn mimořádně důsledně.“

„Při pohledu do soupisu zvoleného repertoáru se mohl dostavit pocit rizikově nadměrné rozrůzněnosti a obavy výsledné nekoherentnosti pořadu. Bát se však nebylo namístě.“

„Hudečkovi diváci jsou, myslím, citliví na schopnost interpreta bavit a podat komplexní pódiový výkon.“

Svátky hudby v Praze, koncertní cyklus Václava Hudečka a jeho hostů, přinesly listopadový program s názvem Můj vzor. Společně s protagonistou už 34. ročníku koncertní řady vystoupil další houslista, mladý a talentovaný Arnau Petřivalský, umělec s katalánskými kořeny a v minulosti oceněný na Hudečkově luhačovické Akademii. Orchestrální pořad počítající s hudebníky studujícími v nižších ročnících Pražské konzervatoře a právě tam se odehrávající 18. listopadu řídil dirigent Jan Talich.

„V tichu se otevírá možnost odhalit jemné nuance, které Wagner zapsal do partitury.“

„Divákům radím, aby se neznepokojovali tím, čemu nerozumějí, a soustředili se spíš na to, co je skutečně oslovuje.“

„Toužím si zazpívat Revírníka v Lišce Bystroušce.“

Irsko-americký barytonista Brian Mulligan, majitel bohatě zbarveného hlasu a pěvec precizní dikce, je pravidelně zván na pódia nejprestižnějších operních domů a koncertních síní světa. Na repertoáru má více než šedesát rolí v sedmi jazycích – od Verdiho a Strausse až po hudbu 21. století a v posledních letech se stále výrazněji profiluje také jako wagnerovský pěvec. V Praze debutuje 26. listopadu na koncertu České filharmonie. Pod taktovkou Antonia Pappana zazní v české premiéře koncertní provedení opery Vězeň Luigiho Dallapiccoly.