PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„‚Vojtíšku, nesmíte být lhostejný k tomu, co se kolem děje.‘ A tak jsem se rozhlédl kolem a inspirace přiběhla sama.“

„Ve své inscenaci vyprávím příběh mladé zpěvačky Milady, kterou se influencer svým podcastem rozhodne zničit.“

„Na oba autory se těším. Jsem samozřejmě zvědavý, co na naše provedení řeknou; třeba mě rovnou poženou z divadla…“

Divadelní scéna Janáčkovy akademie múzických umění Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř bude místem nového uvedení komorní opery Zítra se bude… autorů Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila. Dílo z roku 2008, založené na soudním procesu s Miladou Horákovou, bude mít svou brněnskou premiéru v pátek 21. listopadu a následovat ji bude dalších pět představení. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor s absolvujícím režisérem studentské inscenace Vojtěchem Oreničem. Ten již několik let působí jako asistent režie a inspicient operního souboru Národního divadla Brno.

„Snad za pět let už budu mít jasněji, kým jako mezzosopranistka chci být.“

„Mým snem je vytvořit si vlastní představení s týmem lidí, s nimiž umělecky souzním.“

„Sloužit umění znamená otevírat něco v sobě a tím inspirovat ostatní, ne někam přijít a něco tam zazpívat.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří Zuzaně Revai (dřívějšími jmény Jeřábková a Zámečníková), vítězce kategorie Opera. Vystudovala klavír na konzervatoři v Bratislavě a zpěv v Olomouci i na Janáčkově akademii múzických umění a její hlas i herecký instinkt dozrávaly během dvouletého pobytu v Teatro Lirico ve Spoletu. Spolupracuje s Městským divadlem Olomouc, Divadlem Na Orlí a koncertně mimo jiné s Moravskou filharmonií Olomouc či Filharmonií Bohuslava Martinů.

„Přimlouvám se, abychom s dalším uvedením Vzkříšení počkali na dokončení Vltavské filharmonie.“

„Doufejme, že k nám Lucy Crowe zavítá s hudbou Georga Friedricha Händela, jehož je vyhlášenou specialistkou.“

„Pražský filharmonický sbor byl secvičen naprosto špičkově, zvukomalebné ozvěny z empory Rudolfina byly ozdobami večera.“

Pro úspěších z předchozích let, kdy náš první orchestr u příležitost Dne boje za svobodu a demokracii uvedl na pódiu Rudolfina sira Simona Rattla a Magdalenu Koženou (2022), Petra Popelku, Josefa Špačka a Antoina Tamestita (2023) a Antonia Pappana s houslistkou Janine Jansen (2024), připravil pro letošek koncert nejambicióznější: Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“ s finským dirigentem Sakarim Oramem a Pražským filharmonickým sborem.

„Praženicova interpretace Údolí zvonů vyprávěla o surreálných krajinách, kde ozvěna neutuchá.“

„Klavírista si tak před přestávkou vysloužil trojité klanění – počet, ze kterého už publikum po zbytek koncertu neslevilo.“

„Pavol Praženica se pomalu ale jistě oddával silným emocím, které ze skladby těžil, a na chvíli se jimi nechal i pohltit.“

Přední zástupce nastupující generace klavíristů Pavol Praženica se vydal 12. listopadu do Plzně, aby zde nabídl ambiciózní sólový recitál, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. Publikum v Domě hudby pianista zanechal velice spokojené.

„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. Benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

„Orchestr Janáčkovy opery pod vedením svého nového šéfdirigenta Roberta Kružíka interpretaci věnoval maximální soustředění.“

„Sbormistr Pavel Koňárek si rozuměl s dirigentem – reakce sboru byly dokonale sladěné s orchestrem i s charakterem skladby.“

„Situaci zachránila litevská sopranistka Aistė Piliba.“

Podzimní koncerty souboru Janáčkovy opery se již staly tradicí. Tentokrát v Janáčkově divadle ve středu 12. listopadu k sychravému podzimu dobře ladilo Requiem, op. 89 Antonína Dvořáka, kdy spolu s orchestrem a sborem Janáčkovy opery vystoupili sólisté opery – Jana Hrochová, Peter Berger, Jan Šťáva a s nimi litevská sopranistka Aisté Piliba, která zastoupila nemocnou Pavlu Vykopalovou. Liturgický text nepotřeboval žádné další dokreslení, jeho provedení bylo šéfdirigentem Robertem Kružíkem dokonale propracované. Byl to večer neokázalý, přesto se silným a přesvědčivým poselstvím.

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.

„Zvolený program působil velmi přitažlivě.“

„Domnívám se, že nejbližší všem posluchačům byla hudba nám velmi drahého a s láskou přijímaného Bohuslava Martinů.“

„Interpreti odvedli vynikající, charakterizačně výraznou interpretační práci.“

Ve čtvrtek 13. listopadu se uskutečnil interpretačně atraktivní večer v koncertním sále Konzervatoře Brno, který posluchačům nabídl program pro klavírní dua. Volba repertoáru vycházela z již mnohaleté tradice obdobných interpretačních seskupení mezinárodního charakteru, probíhajících v severomoravském Jeseníku z podnětu zakladatelů této akce, a to profesora brněnské JAMU, pianisty a vynikajícího pedagoga Vlastimila Lejska (již zesnulého) a profesorky brněnské konzervatoře, pianistky a spisovatelky Věry Lejskové, jež se koncertní akce osobně zúčastnila a stále se účastní kulturního života v Brně.

„Amen – slovo, které v sobě nese pravdu, jistotu, stabilitu, věrnost, souhlas i dovršení – se stalo osou celého koncertu a klíčem k interpretaci.“

„Silentium Ensemble nechal plně vyniknout kantáty Buxtehudeho i sonáty Capricorna díky jasné práci s textem a na pevném hudebním základu.“

„Koncert ukázal, že ztišení může mít větší sílu než monumentální zvuk.“

Koncert Silentium Ensemble v brněnském kostele sv. Janů ukázal, jak silně může vokální hudba zapůsobit v prostředí barokního chrámu, pokud se interpretace opře o citlivost, přesnost a stylovou ukázněnost. Večer 13. listopadu, provázený vstupy moderátora v dobovém kostýmu, nabídl dramaturgii postavenou na dialogu kantát Dietricha Buxtehudeho a originální vsuvce s podobě výběru děl Samuela Capricorna. Souhra architektury, akustiky a pečlivě vystavěné interpretace vytvořila vzácný celek, který držel tah od prvního do posledního taktu. Byl to koncert, kdy čas ztratil význam.

„Mancini začíná poměrně zeširoka, zabývá se dějinami hudby, jejím významem pro kultivaci člověka, ba dokonce i pro léčbu nemocí.“

„Už v Manciniho době byli dle jeho slov ‚začátečníci podvedeni neznalými učiteli‘.“

„Je patrné, že textu se chopila nejen překladatelka, ale i zpěvačka, která se snažila co nejvíce dobrat podstaty věci na základě vlastní zkušenosti.“

Milovníci opery mají patrně v knihovně některé knihy o zpěvu, určené nejen profesionálům, ale i širší hudbymilovné, respektive operymilovné veřejnosti. Jmenujme Historii bel canta od Rodolfa Cellettiho nebo Vzdělaného pěvce od Franzisky Martienssenové-Lohmannové. Komplet dvou knih, který připravila dvojice Vanda Martáková a Jan Marták, nicméně zprostředkovává pohled přímo do Itálie 18. století, a to prostřednictvím tehdejší kapacity, uznávaného pedagoga Giambattisty Manciniho, autora traktátu Praktické úvahy o zdobeném zpěvu.

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.