PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ensemble Coccinelle se neprofiluje jako sterilní ansámbl ‚nové hudby‘, ale jako skupina, v níž každý hlas nese svou individuální barvu, osobitost a přirozené lidské zrno.“

„Pavel Nesit má nejen zvládnuté řemeslo, ale i zvláštní citlivost, kterou nelze naučit, schopnost pracovat s tichem, s nádechem, s vnitřní poezií.“

„Hudba žije, pokud se setkává. Hudba se rozvíjí, pokud poslouchá jiné. A hudba má smysl, pokud vytváří prostor, v němž se různé citlivosti mohou dotknout.“

Festival Hudební současnost Ostrava je v mnohém dialogem: dialogem skladatelských škol, estetických tradic, odlišných citlivostí i generací. Právě tuto myšlenku jako by do důsledku rozvíjel večer In Exchange, který v sobotu 29. listopadu v rámci 51. ročníku festivalu představil vokální tvorbu pražských a ostravských skladatelů v podání Ensemble Coccinelle. Šlo o dramaturgii, která vyzvala posluchače ke skutečnému zamyšlení se nad tím, jak dnes vzniká vokální hudba – a kdo ji dnes píše, zpívá a poslouchá.

„Pahud svým způsobem vedení fráze osvobozuje hudbu ze svázanosti pravidly, ale zároveň zůstává zcela přirozený a srozumitelný.“

„Jeho nekonečný dech je ohromující a dechberoucí je i agogická svoboda, se kterou hraje veškerou hudbu – jako by ji právě teď tvořil na pódiu.“

„Úsměv na tváři vyvolávaly mimořádně povedené interakce sólového hlasu s dechovými nástroji orchestru.“

Mozart. Poulenc. Haydn – kombinace klasicismu a neoklasicismu a trio autorů, kteří tvořili dramaturgii dalšího koncertu z orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, může na první pohled působit střídmým dojmem. To, co se odehrálo v neděli 30. listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina, však mělo daleko k odměřenosti a klidu, který by snad bylo možné od takovéhoto programu očekávat. Spíše než klasického koncertu jsme byli svědky divadelně-operního představení, jehož režie se ujali dva mimořádní umělci, a to sólista večera, flétnista Emmanuel Pahud, spolu s šéfdirigentem a uměleckým ředitelem orchestru Emmanuelem Villaumem.

„V přitažlivě vznosném projevu zjevné vitality rozmlouval Jäger se zakladatelkou a ředitelkou Akademie MenArt a spoluzakladatelkou ZUŠ Open Danou Syrovou.“

„Bylo příjemné sledovat vypracovanou spolupráci Lukášová–Fišer v předávání hlasových priorit a partnerské podpory.“

„Vybíralová měla pěkný, konkrétní tón, líbivý výraz v dolní poloze, držela přiměřené tempo a blýskla se smyčcovými finesami.“

Koncertní cyklus Atria Žižkov ve spolupráci Akademie MenART uvedl další setkání talentovaných stipendistů tentokráte s mentorem, houslovým virtuosem Janem Fišerem za spolupráce klavíristky Silvie Ježkové a varhanice Olgy Dlabačové. Koncert s názvem Hudební Odyssea se konal v pátek 20. listopadu a kapacitně spíše malá prostora se utěšeně zaplnila. O pěkných uměleckých výkonech nebylo pochyb.

„V lisztovsky pojaté Fantazii na operu Rusalka nabídl Matyáš Novák nejen nádherné Dvořákovy melodie, ale také spoustu neotřelých kompozičních nápadů.“

 „Janáčkova Sonáta 1. X. 1905 byla plná emocí, často značně vypjatých.“

 „Suitu mignonne Rudolfa Frimla zařadil Matyáš Novák do svého programu na přání pořadatele festivalu Věčná naděje.“

Ve čtvrtek 27. listopadu nabídl festival Věčná naděje v malostranském kostele sv. Vavřince svému publiku recitál sedmadvacetiletého Matyáše Nováka, jednoho z našich nejzajímavějších mladých pianistů. Matyáš, aktuálně doktorand na HAMU, vystoupil na mnoha významných světových koncertních pódiích a hrál s řadou našich i zahraničních orchestrů. Už jako devatenáctiletý debutoval v proslulé newyorské Carnegie Hall a znovu se do této koncertní síně vrátí v dubnu příštího roku, kdy v rámci projektu Smetana Reborn provede skladatelovu Mou vlast v klavírní transkripci Jindřicha Kàana z Albestů. Do první části svého čtvrtečního recitálu vybral umělec skladby židovských autorů, po přestávce pak uvedl díla, v jejichž pozadí stojí – v nejrůznějších podobách – lidská či společenská tragédie.

„Mé angažmá v Ostravě nebylo prodlouženo čistě z časových důvodů; nestíhal bych své závazky, což by způsobovalo potíže oběma stranám.“

„Další soutěže neplánuju. Svůj účel splnily.“

„Mým osobním přáním je hudebníky vést s porozuměním pro každého z nich; aby našeho společného hudebního putování nelitovali.“

Jiří Habart představuje talentované dirigenty, kteří svou kariéru vybudovali od základů na své poctivosti a pracovitosti. Narodil se ve Frýdku-Místku, ZUŠ navštěvoval v Litomyšli, hru na housle studoval na konzervatoři v Kroměříži a dirigování se věnoval v Brně na JAMU. Byl úspěšný na dirigentských soutěžích v Debrecínu a zejména v Londýně na Donatella Flick Conducting Competition 2023 a už za studií se stal dirigentem Národního divadla moravskoslezského. Roku 2024 prožil Debut Pražského jara. Nejčerstvější informací je, že od následující sezony se ujme pozice šéfdirigenta Filharmonie Hradec Králové. V rozhovoru jsme se ho tedy ptali zejména na současné umělecké aktivity, ale také na šéfdirigentské vize.

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Na první adventní neděli zazněly poprvé nové varhany v bazilice Kanonie premonstrátů na Strahově.“

„Inaugurační koncert zahráli na troje varhany Vladimír Roubal, Jakub Janšta a Christian M. Pšenička.“

„Bohatý program obsáhl období od 9. století po současnost za spoluúčinkování zpěváků místní scholy.“

Slavnostní inaugurační varhanní koncert 30. listopadu pod záštitou prezidenta republiky a za účasti pražského arcibiskupa na první adventní neděli předvedl v chrámu na Strahově nově postavené chórové varhany, velké varhany na západním kůru a malý pozitiv z 18. století. Vystoupili na něm tři varhaníci – strahovský varhaník a ředitel kůru Vladimír Roubal, profesor Pražské konzervatoře a varhaník u křížovníků Jakub Janšta a Christian M. Pšenička O Praem, který také řídil chorální scholu šesti zpěváků. Rozsáhlý program jedenácti částí trval téměř dvě hodiny a uváděli ho dva členové Dismanova rozhlasového dětského souboru.

„V Japonsku jsem byl 70krát, Novosvětskou dirigovat 200krát.“

„Jednu větu jsem se japonsky naučil. ‚Solabu bukioku dai džukoban.‘ Tím ohlašuji po koncertě, že jako přídavek budeme hrát Slovanský tanec č. 15.“

„Praha 5 vyhlásila soutěž Talent Praha 5 pod patronací místní radnice a já jsem byl předsedou poroty.“

Leoš Svárovský sice původně vystudoval hru na flétnu, ale dnes je úspěšným českým dirigentem, kterého znají posluchači klasické hudby téměř po celém světě. Spolupracoval s mnohými českými i zahraničními orchestry i sólisty, v poslední době si ho však oblíbili v Japonsku a v Koreji.

„Když jsem komponoval finále této čtyřvěté symfonie, napadlo mě, že musím použít co nejvíce valčíkového materiálu.“

„Myslím si, že naše představy o Boulezovi je možná potřeba přehodnotit.“

„Neustále poslouchám Couperina, Bacha a další skladatele staré hudby, protože se od nich můžete naučit všechno. Bylo by nezodpovědné to nedělat.“

Thomas Adès je světově proslulý britský skladatel, dirigent a pianista. Mezi jeho díla patří i tři opery, z nichž nejnovější The Exterminating Angel (Anděl zkázy) měla premiéru v roce 2016 na Salcburském festivalu. Její instrumentální verze zazní v České republice poprvé 3. prosince a hned poté v reprízách 4. a 5. prosince. Program věnovaný 100. výročí narození Pierra Bouleze bude zahrnovat také Air – Hommage to Sibelius, další Adèsovu skladbu hranou v české premiéře. Adès se představí nejen jako skladatel, ale také jako dirigent – dirigovat bude Českou filharmonii. A právě o ní, ale také o oblíbených skladatelských osobnostech i o vlastním komponování se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Inscenace dílo rozmetává na střípky tak, že divák neví, zda sleduje Offenbachovu operu, newyorské psychedelické kabaretní pásmo nebo vánoční grotesku.“

„Offenbachova jemná a rafinovaná ironie je ovšem posunuta do roviny grotesky, která místy hraničí s vulgaritou.“

„Inscenace trpí nelogičnostmi, významově nevyloženými kroky a přemírou scénického balastu. Sebelepší pěvecké výkony však nedokážou přehlušit fakt, že stojí uprostřed inscenace, která jim spíše překáží.“

Uchopit precizně vystavěné dílo pohybující se na hranici mezi snem a realitou, láskou a uměním, komedií a tragédií – a rozmetat jej na střípky tak, že divák neví, zda sleduje Offenbachovu operu, newyorské psychedelické kabaretní pásmo nebo vánoční grotesku. Takový dojem zanechává nová berlínská inscenace Hoffmannových povídek ve Státní opeře Unter den Linden (koprodukce s MusikTheater an der Wien a Teatrem Wielkim ve Varšavě). Výsledek je na hony vzdálen tomu, co činí Offenbachovo dílo jedním z vrcholů operní literatury 19. století.