PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Že ve sboru zpívá desítka žen, které v něm působí od počátku až dosud, je už opravdu hodno pozornosti a obdivu.“       

„Zhruba čtyřicetičlenný soubor se tvorbě dvacátého a jedenadvacátého století věnuje výrazně.“

„Od Zdeňka Lukáše, u českých pěveckých sborů autora právem mimořádně oblíbeného, zazněly skladby dokonce hned tři.“

Foerstrovo komorní pěvecké sdružení oslavilo půlstoletí činnosti. Pražský neprofesionální ženský sbor vedený Jaroslavem Brychem se publiku slavnostním koncertem na Žofíně připomněl jako umělecky zdravé těleso se setrvalou úrovní, pěkně sezpívané a prezentující zajímavý program. ´Foerstrovky´ nastudovaly už tři stovky skladeb, mají za sebou na osm set koncertů a řadu úspěchů v mezinárodních soutěžích, napočítaly za padesát let už dva tisíce sto zkoušek. Scházejí se jednou týdně. Vždy v úterý. Pro členky i jejich rodiny jde o nedotknutelný den.

„Ženské role jsou svěřeny, tak jako v době Händelově, jedné sopranistce, která zpívá jak part Královny ze Sáby, tak Královny i První ženy.“

„Podkladem pro libreto, které je dílem anonyma, nebo snad i Händela samotného, jsou starozákonní texty.“

„Ústřední postavu zvládala Nardus Williams sopránem s tmavou barvou, nad kterou se třpytily zářivé koloratury jako kapky zářící rosy.“

Letošní ročník festivalu Moravský podzim se odehrává ve znamení koprodukce se špičkovými britskými soubory. Jedním z nich je Orchestra and Choir of the Age of Enlightenment řízený dirigentem Johnem Buttem a se sólisty Nardus Williams, Helen Charlston, Hugem Hymasem a Florianem Störzem. V neděli 19. října v Janáčkově divadle provedli koncertně oratorium Šalomoun, HWV 67 skladatele Georga Friedricha Händela.

„Hostující režisér Štěpán Pácl akcentoval v pohádkovém příběhu dva aspekty – sociální a psychologický.“

„Richard Samek si svou roli Ježibaby viditelně užíval, jeho rej s koštětem vyvolal u publika spontánní bouřlivý ohlas.“ 

„Po všech stránkách zcela přesvědčivý výkon podal dětský sbor Divadla J. K. Tyla Kajetán vedený sbormistryní Annou-Marií Lahodovou.“

Po šestatřiceti letech se na scénu Divadla J. K. Tyla v sobotu 18. října vrátila pod názvem Jeníček a Mařenka známá opera Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel. Český překlad pořídil Vojen Drlík. Premiéra se uskutečnila v plzeňském Velkém divadle pod taktovkou Jiřího Štrunce a v režii hostujícího Štěpána Pácla. V sólových partiích se představili jak domácí, tak hostující pěvci. Po Jiráskových Broučcích tak plzeňská opera navázala na tradici rodinných představení.

„V chrámu Panny Marie Sněžné zaznělo dílo ovšem bez vizuálního doprovodu, tak jak ho skladatel napsal, tedy pro sbor, harfu, varhany a sólový tenor.“

„Nedalo se nevzpomenout životního údělu našeho největšího myslitele, jehož život se rozplynul v klidu v exilu.“

„Sopránové sólo zpívala Jana Šrejma Kačírková, jejíž sladký, jindy však pevný a ve výškách zářivý a plný soprán, se nesl prostorem.“

Poslední koncert Festivalu duchovní hudby v Olomouci měl 18. října lákavý program. Otčenáš Leoše Janáčka, Stabat Mater Francise Poulenca a soudobou skladbu Labyrint Luboše Fišera. K návštěvě lákali i interpreti, zejména sopranistka Jana Šrejma Kačírková, tenorista Tomáš Černý, dirigent Jakub Klecker s Filharmonií Bohuslava Martinů a sólisty Pavlou Kopeckou na harfu a Martinem Jakubíčkem na varhany. Spoluúčinkoval Český akademický sbor Brno sbormistra Michala Vajdy.

„Smyslem inscenování Fridova monodramatu na studiové scéně nazvané Na půdě byla snaha zapojit diváka co nejaktivněji do příběhu a osudu Anny.“

„Dokonalému hudebnímu provedení bránil akusticky nevhodný prostor.“

„Experiment je pěkná věc, ale vždy je třeba zvážit, zda je sdělnosti a srozumitelnosti interpretovaného díla ku prospěchu.“

Opera Jihočeského divadla uvedla na studiové scéně nazvané „Na půdě“ monodrama Grigorije Frida Deník Anny Frankové. Režijně inscenaci nastudoval umělecký šéf opery Tomáš Ondřej Pilař, hudebně dirigent David Švec. V představení, uvedeném 17. října jako předpremiéra, ztvárnila titulní postavu Marie Šimůnková.

„Sborové těleso rozestoupené do půlkruhu před ikonostasem zpívalo ve vlídně smírném souzvuku, který do mysli publika vstupoval s podivuhodnou bezprostředností.“

„Jako přídavek zazněl vitálně radostný staroslověnský hymnus od Arvo Pärta z roku 1990.“

„Ensemble Hilaris zpíval jemnodechá piana, naplnil vybrané pasáže povzbudivou noblesou uměřené radosti a slynul vyrovnaností hlasových skupin.“

Mezinárodní festival pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos uvedl na svém čtvrtém koncertu letošního ročníku díla estonských skladatelů Arvo Pärta a Cyrilla Kreeka. Na festival zve návštěvníky Spolek Philokallia a navštívený koncert se konal 15. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Zpíval Ensemble Hilaris, jehož uměleckým vedoucím je Kryštof Spirit. V souladu s večerní dobou a sporým osvětlením chrámu při produkci stala se hudba soustředným pohroužením do obsahu zpívaného textu.

„Do divadelního světa vstoupil ve svých 44 letech už jako zralý a uznávaný umělec. Jeho jevištní práce vznikaly mezi lety 1940 a 1982.“

„Na jevišti vypravil Čertovu stěnu, Tajemství, Hubičku a Prodanou nevěstu, k níž se opakovaně vracel.“

„Prodaná nevěsta se pro Karla Svolinského stala celoživotní scénografickou výzvou.“

Karel Svolinský (1896—1986) kdysi poznamenal: „Byl jsem pronásledován ctižádostí dosáhnout co možná nejčistšího souzvuku Smetanovy hudby a scénického obrazu.“ Tato slova velmi přesně vystihují jeho přístup k divadelní práci, zejména k inscenacím oper Bedřicha Smetany. Ačkoliv byl znám především jako malíř, grafik, ilustrátor a autor užitého umění, jeho scénografie představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol českého výtvarného a hudebně-dramatického umění 20. století. Přinášený materiál souvisí s otevřením nové výstavy v Muzeu Bedřicha Smetany, kdy se dnes uskuteční koncert, na kterém zazpívají mezzosopranistka Monika Jägerová a sopranistka Tamara Morozová.

„Souhra fungovala báječně, hráči byli na sebe bezvadně napojeni a společné hraní si užívali do té míry, že nás byli schopni i rozesmát.“

„Zaslechla jsem tam i zpěv, nebo ožila ona rčení o tom, že zvuk violoncella je podobný lidskému hlasu?“

„Potlesk si zajisté skladatelé i interpreti zasloužili, nicméně jak krásné by bylo, kdyby člověk odcházel s doznívajícími tóny v duši bez rušivé polyrytmické perkusivní bouře…“

Violoncellista Štěpán Filípek a klavíristka Sára Medková rozezněli 19. října brněnský Besední dům hudbou klasiků dvacátého století i světovými premiérami. Koncert se konal v rámci festivalu Moravský podzim a uvedena na něm byla Sonáta in C pro violoncello a klavír, op. 65 Benjamina Brittena a Sonáta d moll pro violoncello a klavír, op. 40 Dmitrije Šostakoviče. Každou ze sonát předcházela kratší kompozice, Preludium 1 a Preludium 2, kterou si interpreti (a zároveň skladatelé) napsali pro sebe navzájem.

„Styl vyučování na Berklee a celá tamní mentalita vzdělávání je diametrálně odlišná.“

„Hodně se zapomíná na to, že to, co děláme, není jenom umění – musíme se tím taky uživit.“

„Každý má schopnost vnímat emoce a hudbu, pokud dýchá a bije mu srdce.“

Tomáše Kača nejspíš netřeba nijak blíže představovat. Jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí, jeho píle a odhodlání ho dovedly ze skromných poměrů v Novém Jičíně až do Los Angeles; vystupoval v Rudolfinu, v Carnegie Hall a v dalších koncertních sálech světa. K hudbě přistupuje progresivně a věří, že je bez předsudků. Nezalekne se jen tak nějaké překážky a tvrdošíjně si jde za tím, co ho baví a co mu dává smysl… 31. října Kačo vystoupí v rámci festivalu Lípa Musica v saském městečku Seifhennersdorf na koncertě pod názvem Silnější než včera.

„Slovenskou filharmonii, jejíž mohutný zvuk rázem zaplnil rozměrný prostor Zámecké jízdárny ve Valticích, vedl Tomáš Brauner jistými, čitelnými gesty.“

„Sólového partu v Korngoldově Houslovém koncertu se ujal mladý Američan Joshua Brown.“

„Notoricky známá Dvořákova Novosvětská zaujala svým provedením, do něhož orchestr i dirigent vložili pečlivé úsilí, takže ve výsledku zněla zároveň povědomě i neotřele.“

Prologem 20. září počínaje, věnoval se 10. Lednicko-valtický hudební festival až do soboty 19. října hudbě z „Nového světa“. Téma, zohledňující jako vždy konkrétní námět z kraje, kde se festival koná, tentokrát vyplynulo z historie dovozu zámořských dřevin, které zdejší areál významně obohatily. Podobně jako nyní Gershwinova či Bernsteinova hudba při zahájení až po Coplandovu či Dvořákovu v rámci závěrečného koncertu. Jakkoli byla kdysi jednou z importovaných rostlin zmarlika kanadská, letošní ročník LVHF rozhodně nehrozil zmarem. Naopak. Že festival opět zvolil nosný námět, prokázalo sobotní festivalové finále, zároveň důstojné i dojemné. Hrála Slovenská filharmonie s Tomášem Braunerem.

„Tentokrát Jamník zvolil zcela tradiční podobu: violoncello s klavírem – a repertoár, který důvěrně zná.“

„Jeho síla hodně spočívá právě v jemnosti: vítězily momenty, kdy cello zpívalo nejtišeji.“

„Bylo milé zaslechnout, jak se tu potkávají lidé z různých koutů Libereckého kraje, kteří se znají právě z kulturních akcí.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica pořádá atraktivní koncerty v různých končinách Libereckého kraje. Místa premiérová a netradiční střídá s místy opakovaně prověřenými. K těm druhým patří i nevelká galerie zámku Sychrov nedaleko Liberce – romantické prostředí, v němž v pátek 17. října zazněl osvědčený romantický repertoár v podání violoncellisty Tomáše Jamníka a klavíristy Stanislava Gallina.

„Vzájemná interakce hlasů ve skladbě místy připomínala zamilovaný pár: od neškodného laškování až po smyslný tanec.“

„Monolog pro sólové violoncello připomíná akční malbu: je živelný, organický, bez jasného řádu; rozmáchlé hudební motivy zde suplují gestické tahy na plátně.“

„Interpretace Adriany Antalové a Eugena Procháce učarovala publiku natolik, že po doznění posledního tónu snad ještě deset vteřin vyčkávalo s potleskem.“

Ve středu 15. října se uskutečnil další koncert z plzeňské série Kruh přátel hudby. Představili se Eugen Prochác a Adriana Antalová, jejichž tóny violoncella a harfy naplnily sál Antonína Dvořáka v Domě hudby. Stalo se dobrým zvykem koncertního cyklu obsadit alespoň jednou za sezónu komorní uskupení s harfou, minulý rok to bylo formou koncertu Viléma Veverky a Kateřiny Englichové. Místo hoboje bylo tentokrát na pořadu večera violoncello, které se díky svému dobrosrdečnému tónu ukázalo též jako skvělá partie pro královský nástroj.

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.