PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„První věta pátého kvartetu nabízí nádherné houslové sólo Veroniky Jarůškové s obdivuhodně znělými i zcela ztišenými tóny ve stříbřitém pianissimu.“

„V podání Pavel Haas Quartet zazní vytříbeně stylově Smyčcový kvartet č. 7 Bohuslava Martinů, který stále patří k nejhranějším.“

„Smyčcový kvartet č. 2 komponoval Bohuslav Martinů při seznamování s Paříží v roce 1925; inspirace jazzem a folklórem je zřetelná od prvních tónů.“

Pavel Haas Quartet dnes patří ke skutečné špičce světové komorní hudby, jeho více než dvacetiletou kariéru od počátku budují vynikající domácí i zahraniční vystoupení, provázená prestižními oceněními. Exkluzivní smlouva se Supraphonem přinesla kvartetu desítku vynikajících alb, z nichž každé přivítala odborná kritika i zájem veřejnosti. Nové album Martinů: String Quartets 2, 3, 5, 7 vyšlo nyní na podzim a ani tentokrát ohlasy nešetří chválou i obdivem k vysoké kvalitě nahrávky.

„Zvuk orchestru zněl vyváženě a občas z něj čišela něha zvláštního druhu, kterou běžně na orchestrálních koncertech neslýchám.“

„I přes preciznost Gutserievovy hry mi v interpretaci celkově chyběla větší emocionální a výrazová angažovanost, specificky v lyrických částech.“

„Ještě předtím, než obdržel květinu, zahrál sólista Etudu c moll od Fryderyka Chopina op. 10: č. 12 ‚Revoluční‘ jako přídavek.“

V předvečer Dne vzniku samostatného československého státu se v Rudolfinu uskutečnil koncert Pražského komorního orchestru pod taktovkou francouzského dirigenta Emmanuela Plassona. Orchestr, který se vzhledem ke svému obsazení specializuje na díla z období klasicismu, baroka, raného romantismu, 20. století, interpretuje také skladby současných skladatelů a má na svém kontě mimo jiné mnoho zahraničních vystoupení a spoluprací s renomovanými umělci. Tentokrát s tělesem vystoupil mladý klavírista Adam Gutseriev, v jehož podání zazněl Klavírní koncert a moll od Edvarda Griega. Gutserievův výkon rámovaly skladby Ludwiga van Beethovena a Jana Václava Huga Voříška.

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Nebylo překvapením, že baryton světového formátu Romana Janála, který na operní scéně a koncertních pódiích kraluje již drahně let, poskytl excelentní zážitek.“

„Kaplanová, zpěvačka šansonů a milostných plně významových operních árií a konec konců i lidových písní, zpívá s odzbrojující prostorou.“

„Doprovázející pianista Vojtěch Červenka, přesvědčivý v sólových skladbách, podporoval s naprostou jistotou a ohleduplností pěvecké partnery.“

Další z koncertů 43. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se konal v úterý 28. října, v den státního svátku České republiky připomínajícího vznik samostatného Československa v roce 1918. Hlediště KD Plzeňka patřilo koncertnímu provedení divadelní koláže s písněmi a recitací ze života a tvorby Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové s názvem Bohuslav a Vita. Zpívali sopranistka Viktorie Kaplanová a barytonista Roman Janál za klavírního doprovodu Vojtěcha Červenky, režie Adam Rut. Silný příběh o vztahu uznávaného skladatele a mimořádně nadané mladičké dirigentky, rovněž skladatelky, spolehlivě zaujal publikum.

„‚Mikrofestival‘ stojí každým rokem na jiných lidech, studentech hudební produkce, pro které to byla i letos obrovská výzva.“

„V první polovině večera se představili posluchačům studenti ze Slovenska.“

„Poslední skladbou večera bylo vystoupení Benjamina Kotíka s jeho skladbou Mikronos pro rap, flétnu, housle a klavír.“

Moravský podzim sice skončil závěrečným koncertem již 26. října, ale jeho miminko, aktivita studentů JAMU, žije již třetím rokem. Nejprve šlo o pokus nadšenců, nyní máme v rukou už regulérní festival, letos konaný od 25. do 28. října v Divadle na Orlí. Vše je zásluhou studentů – od dramaturgie přes vlastní skladby až ke konečné produkci a interpretaci před publikem. Vše pod zkušenýma očima pedagogů, jejichž nadšení nebylo o nic menší.

„Z orchestru jako by vyzařovala radost z každého nového úkolu, v tvářích hráčů se snoubí interpretační zvídavost s potřebnou dávkou sebevědomí.“ 

„Marián Lejava si nepotrpí na extravagantní vystupování, působí skromně a skoro až nenápadně, v jeho výrazu a gestech však není možno přehlédnout zaujetí a pečlivost profesionála.“

„Iva Bittová se projevila jako statečná umělkyně, i když v některých pasážích, třeba v souzvuku s trubkou, docházelo k nemilosrdnému překrytí jejího zpěvu.“ 

Pod taktovkou slovenského dirigenta Mariána Lejavy se ve čtvrtek 30. října uskutečnil poslední koncert letošního Hudebního fóra Hradec Králové. V programu nazvaném Henze & Berio 100 se představila Filharmonie Brno, písňový cyklus přednesla Iva Bittová. Při finálním večeru 21. ročníku festivalu však vedle skladeb dvou slavných jubilantů zněla také hudba dalších tvůrců. Transkripce jedné z nich vrátila posluchače do 18. století.

„Melancholický úvod kontrabasov a tuby rozochvel sálu tak, že najprv bolo možné ich tóny pocítiť a až potom naozaj počuť.“

„Keď sa línia klavíra prekrývala so sláčikmi alebo dychmi, vždy sa vzájomne podporili a vytvorili jednotné zvukovo-malebné útvary.“

„Dirigovanie Petra Popelku bolo ako reč skúseného rétora, ktorého vety sú zbavené všetkých nadbytočných slov.“

Viedenskí symfonici oslávili spolu s Petrom Popelkom 125. výročie svojho pôsobenia. Dňa 29. októbra vo Veľkej sále Musikvereinu, na mieste svojho historicky prvého koncertu, pripravili výnimočný večer s dielami, ktoré sú úzko spojené s históriou tohto orchestra. Famózna klaviristka Anna Vinnitskaya si jednou rukou podmanila publikum a Hanna-Elisabeth Müller svojím sopránom predviedla, čo znamená precíznosť, dôslednosť a vnútorná disciplína premenená na umenie. Šéfdirigent Popelka s hráčmi orchestra naplnil každé dielo energiou, ktorej nepretržitá intenzita držala pozornosť publika celý večer.

„Největší zlozvyk, který u studentů vidím, je špatné držení těla.”

„Když jsem sám na pódiu, nejde jen o hraní samotných skladeb. Jde také o vytváření atmosféry večera.”

„Nejdůležitější věc, kterou by se měl student naučit, je umět pracovat sám.”

Koncertní kariéra kanadského klavíristy polského původu Jana Lisieckého začala už v jeho patnácti letech, kdy podepsal smlouvu s prestižním hudebním vydavatelstvím Deutsche Grammophon. Od té doby vystupuje na nejvýznamnějších pódiích v Evropě, Americe i Asii a spolupracuje s předními orchestry a dirigenty. V listopadu se vrací do České republiky, aby zde 8. listopadu představil recitál složený výhradně z preludií. Půjde zároveň o jeho dlouho očekávaný debut na Festivalu Rudolfa Firkušného. Nejen o dramaturgii recitálu, ale i inspiracích a zlozvycích klavíristů jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„I přes některá velmi rychlá tempa, která zvolil, byla hudební struktura vždy zřetelná, jeho hře bylo perfektně rozumět.“

„Podařilo se mu udržet hudbu živou od prvního do posledního momentu, zdálo se, že koncentrace je pro něj něčím naprosto přirozeným.“

„Vystoupení ve mně vyvolávalo mnoho otázek a provokovalo k hlubšímu prozkoumání tohoto obrovského díla.“

Skutečně mimořádný koncert měli možnost slyšet návštěvníci programu 131. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu. V podání světově uznávaného cembalisty Mahana Esfahaniho, kurátora letošních spolkových řad, zazněl 29. října v Dvořákově síni pražského Rudolfina kompletní první díl Bachova Dobře temperovaného klavíru. Tento základní kámen klasické hudby ve své době reflektoval posun ve vývoji ladění a následně byl vzorem a inspirací mnoha dalším skladatelům. Pro Mahana Esfahaniho to byl první koncert této sezóny spolku a přestože byl plný kontrastů a nevšedního interpretačního přístupu, rozhodně nešlo o snadný poslech.

„Příběh čerstvého projektu Via ad artem stojí určitě za pozornost.“

„Citlivý doprovod Jana Máry a jeho lahodný přednes Schumannovy Dětské scény patřil k vrcholům večera.“

„Oba zpěváci zúročili své zkušenosti na poli staré hudby i ve světě opery.“

Sváteční večer 28. října patřil v Severočeském muzeu v Liberci písním a interpretům vystupujícím pod hlavičkou projektu Via ad artem. Sopranistka Eva Bennet, basista Josef Kovačič, klavírista Jan Mára, violoncellistka Petra Machková a theorbista Marek Kubát připravili pásmo umělých písní napříč časem i prostorem od francouzské a anglické renesance přes italské baroko a německý romantismus až po českou píseň 20. století.