PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Christian Schmitt má obdivuhodnou techniku i jedinečný cit pro barvy.“

„Marek Kozák rád hraje opomíjené či zapomenuté klavírní skladby.“

„Saint-Säensova ‚Varhanní‘ symfonie se před posluchači odvíjela jako film plný barvitých peripetií.“

Na zahajovacím koncertu cyklu „O“ ve Smetanově síni Obecního domu v pondělí 3. listopadu nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou posluchačům zajímavý (a nutno říci, že i značně odvážný) program. Zazněla v něm díla amerického skladatele Samuela Barbera a dvou autorů francouzských – Julese Masseneta a Camilla Saint-Säense. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou sólisté: klavírista Marek Kozák a varhaník Christian Schmitt.

„Ve kterém jiném hlasovém oboru můžete střídat vzezření, gender a charakter rolí právě jako v mezzosopránu?“

„Obsahu Mahlerových písním nelze porozumět hned zcela, chce to čas a vnímat hudbu ve spojení s textem.“

„Nabídky na čistě dramatické mezzosopránové role stále s díky odmítám.“

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková patří k pěvkyním, které zaujaly místo na předních evropských jevištích. Hudební cestu započala na JAMU v Brně a dále ji rozvinula na salcburském Mozarteu; od roku 2018 je stálou sólistkou Semperovy opery v Drážďanech. Nyní se umělkyně vrací do Prahy, aby ve Státní opeře 18. a 23. listopadu ztvárnila Adalgisu v Belliniho Normě v koncertních provedeních tohoto belcantového skvostu.

„Suchoňova Burleska nasytila posluchačovo ucho slovenským modernismem.“

„Velkou pochvalu si zasloužil dirigent Tomáš Brauner, jehož jistá gestika a pronikavý koncepční vhled vytáhly z Novákova díla hlavní konstrukční a emoční rysy.“

„Hra Dalibora Karvaye nešetří výrazovou prudkostí ani dravou energičností.“

Slavnostní večer s politicko-kulturním přesahem upomínající na bohatou tradici česko-slovenských vztahů se uskutečnil ve Smetanově síni za přítomnosti skladeb významných představitelů české a slovenské hudby, ale také hlav obou kulturně a historicky spřízněných států. Státní filharmonie Košice zavítala 4. listopadu do tuzemských končin, aby pražskému publiku odprezentovala svůj interpretační postoj ke skladatelským klenotům hudby 19. a 20. století. Díla Vítězslava Nováka, Eugena Suchoně a Josefa Suka zněla v podání slovenských hráčů neobyčejně svěže, dynamicky a přímočaře. Nechyběly ani mistrné hráčské výkony, na jejichž špici se obzvláště vyjímal slovenský houslista Dalibor Karvay.

„Tvůrci koncertu nás provedli naleštěným a místy až bizarním světem kolem dvora Ludvíka XVI.“

„Členové komorní varianty Collegia Mariana znovu potvrdili, že patří ke špičkám ve svém oboru nejen v Čechách.“

„Jana Semerádová osvědčila svůj vytříbený vkus a koncertní večer povýšila na synestetický zážitek, ve kterém se hudba a slovo navzájem inspirují.“

V úterý večer se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera sešli tři vynikající instrumentalisté a jedna herecká osobnost, aby přiblížili posluchačům v rámci barokních podvečerů Collegia Mariana hudbu a atmosféru francouzského královského dvora konce sedmnáctého století. V Louvru tehdy vládl nejzářivější král Ludvík XIV., král tance, lovu jelenů a slunce. Traversistka Jana Semerádová, gambistka Hana Fleková a theorbista Jan Krejča obstarali hudební část večera, herečka Barbora Munzarová četla z dopisů Marie de Rabutin-Chantal, která se nekonečných dvorských večírků osobně účastnila.

„Katie Mitchell předkládá londýnskému opernímu publiku příběh jako nezakrytě erotické setkání věčné ženy s mladičkou cynickou zlodějkou, tedy v poměrně brutální úpravě.“

„Hrůšovo pojetí Janáčkovy hudby je podrobné, postihuje a s přehledem organizuje útržkovitou a epizodickou proměnlivost jdoucí často do prudkých drobných kontrastů. V případě Věci Makropulos je ovšem navíc až překvapivě lyrizující.“

„Režisérka ve finále podmanivě, jakoby až naruby užívá zpomalený pohyb všech postav, ve filmu by se řeklo slov motion. Bez patosu tak může gradovat emocionální atak.“

Janáčkova Věc Makropulos, jak ji nově hraje během listopadu londýnská Královská opera Covent Garden, je hodně jiná. Katie Mitchell přeznačila příběh zcela zásadně – přemísťuje ho do současnosti a přidává nové vztahy. S libretem a hudbou však přesto zůstává ve vzácném souznění. Dirigent Jakub Hrůša se s režisérkou kontrastně potkává v krásně empatickém modelování hudebních emocí i tempa a nálady. Výsledkem je sto minut skvělého, navíc mimořádně inovativního hudebního divadla.

„Program začínal autorským provedením skladby Oscara Jockela floris glacialis, tedy ledové květy…“

„Osobně bych si raději vybral kratší program se stoprocentně nazkoušeným závěrem.“

„Orchestr je tu sám sobě největší domácí konkurencí.“

Druhý orchestrální koncert Prague Philharmonia měl na programu hudbu, která je, nebo alespoň dlouhá léta byla, kmenovým repertoárem tohoto orchestru. Hudba Haydna a Mozarta s výletem do baroka a do 21. století. A hlavní slovo měli mladí: violoncellista Brannon Cho a skladatel, cembalista a dirigent Oscar Jockel. V pondělí 3. listopadu ve Dvořákově síni muzikálnost zvítězila, preciznosti bylo méně.

„Joonas Pitkänen působil na stupínku dojmem šviháka, jemuž činilo nezměrnou radost kloubit kolektivní snažení všech přítomných, byť své emoce vlastně nedával příliš najevo.“

„Zařazení Respighiho transkripce považuji za mistrný tah. Bachově muzice neublíží snad žádná dobře míněná úprava.“

„Roman Perucki je hráčem nadmíru zkušeným a reprezentujícím to nejlepší z polské interpretační školy.“

Po devíti měsících opět stanul na dirigentském stupínku před hráči Filharmonie Hradec Králové sympatický Fin Joonas Pitkänen. V úterý 4. listopadu se ujal řízení koncertu nazvaného Ve znamení varhan, při němž zazněla díla Johanna Sebastiana Bacha (v úpravě Ottorina Respighiho), Francise Poulenca a Camilla Saint-Saënse. Jako sólista se představil polský varhaník a šéf gdaňské filharmonie Roman Perucki.

„U uvedení nových skladeb je vždy přítomen prvek nejistoty: jak silná a živá hudba ve skutečnosti bude, je pro mě stále záhadou.“

„Oproti světoběžníku Cartellierimu byl Ryba skromný kantor, ale musel být v kontaktu s dobovými vlivy, jinak by nevznikla jeho specifická hudba.“

„Mezi autory, jejichž díla zůstávají neprávem opomíjena, bych rád zmínil Pavla Vranického nebo Leopolda Koželuha.“

Cembalista a dirigent Aapo Häkkinen patří k nejvýraznějším postavám evropské scény staré hudby. Jako umělecký ředitel Helsinského barokního orchestru udává od roku 2003 jeho osobitý směr a s neúnavným zápalem s ním objevuje zapomenuté skvosty hudební historie. Na Pražské jaro, jehož příští ročník portál KlasikaPlus.cz představil ZDE, přiváží mj. novodobou premiéru oratoria skladatele Antonia Casimira Cartellieriho. V rozhovoru přibližuje toto dílo i svou cestu od katedrálního zpěváka až k mezinárodně uznávanému dirigentovi, jenž proměnil vnímání early music nejen ve Finsku, ale i daleko za jeho hranicemi.

„Precizní artikulace, jež dala vyznít každému tónu, a střídmé stylové frázování předznamenaly charakter celého koncertu.“

„Interpret dokázal, že ačkoli velehradské varhany nejsou skutečným bachovským nástrojem, lze pestrou volbou neobarokních rejstříkových barev a vyjádřením jasného interpretačního názoru dosáhnout velkého účinku.“

„Nový festival zaujal kvalitními výkony, živou komunikací s veřejností a přátelskou atmosférou.“

V Uherském Hradišti, srdci Slovácka, se letos zrodilo nové hudební dítko Slovácký varhanní festival, jehož první ročník se nesl ve znamení oslav 340 let od narození slavného génia (nejen) varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750). Nový festival nabídl během podzimu posluchačům celkem tři koncerty. Poslední z nich, nesoucí v duchu tématu celého festivalu motto Johann Sebastian Bach jubilující, se uskutečnil o dušičkové neděli 2. listopadu ve velehradské bazilice. Na varhanní lavici usedl Pavel Svoboda, přední český interpret, pedagog a ředitel Komorní filharmonie Pardubice, který ještě donedávna usedal i do lavice v Poslanecké sněmovně.

„Jakmile barokní hudba přestala mít strach z odborných soudů a pedantské kritiky, jako by se znovu nadechla k životu.“

„Když postava prožívá úzkost nebo hněv, přidám ozdobu, která nezní krásně – ne všechny pocity jsou hezké a hudba by to měla reflektovat.“

„Mahler dokázal napsat pasáže naplněné extrémním klidem i děsivým chaosem.“

Britská sopranistka Lucy Crowe je nositelkou Řádu britského impéria a proslulá interpretka händelovských hrdinek, která okouzluje publikum na předních světových scénách od Londýna po New York. Byla nominována na cenu Grammy i BBC Music Magazine Award a její umělecký záběr sahá od Händela až po Strausse a Mahlera. 16. a 17. listopadu se vrací k pražskému publiku – s Českou filharmonií na koncertě Za svobodu a demokracii zazpívá Mahlerovo Vzkříšení pod taktovkou Sakariho Orama.

„Průzračně čistou intonaci sboru doprovázela vihuela de mano Kateřiny Maňákové a flétna Filipa Novotného.“

„Kateřina Maňáková vyměnila skromnou vihuelu za krásnou čtrnáctistrunnou teorbu.“

„Závěr patřil žákovi Orlanda di Lassa Leonhardu Lechnerovi a jeho motetu Si bona suscepimus s Jóbovou otázkou: ‚Budeme od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“

V Den památky zesnulých 2. listopadu oživil Ensemble Versus v Mendlově refektáři Augustiniánského opatství na Starém Brně starozákonní odkaz biblické knihy Jób. Moteta renesančních mistrů Orlanda di Lassa, Leonharda Lechnera, Thomase Stoltzera a Cristóbala de Moralese vytvářela nadčasový celek. Jóbovy lamentace, chvalozpěvy i úvahy o životě a smrti čas postupně vetkal do zákonitostí polyfonie. Dramaturgem, dirigentem i zpěvákem večera byl zakladatel již třiadvacetiletého Ensemble Versus Vladimír Maňas.

„Zahajovací koncert provede Symfonický orchestr Českého rozhlasu s Petrem Popelkou…“

„Reprezentativní řada světových orchestrů je zastoupena Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu se současným šéfem Sirem Simonem Rattlem…“

„Barbara Hannigan osobně zdůraznila, že Lidský hlas, jednoaktová opera kde zpívá i diriguje, je opravdu mimořádným kusem…“

Tradiční podzimní tisková konference Pražského jara představila program 81. ročníku, který se uskuteční ve dnech 12. května až 4. června 2026. O zarámování prezentace, která se konala v sídle festivalu v Kostele sv. Vavřince, se postaral Milan Al Ashab vynikajícím provedením dvou virtuózních kusů pro housle. Na úvod Ernstova úprava Schubertova Krále duchů, na závěr Paganiniho Variace v úpravě Váši Příhody. Hlavními mluvčími byli pověřený ředitel Milan Němeček a umělecký ředitel Josef Třeštík, hostem on line byla zpěvačka a dirigentka Barbara Hannigan, na místě nechyběli všichni členové realizačního týmu a hosté zastupující sponzory. Představen byl i nový grafický design.

„Letos se přihlásilo 112 mladých pěvců z 18 zemí.“

„Znalost repertoáru mi pomáhá při kontrole, zda skladby, které soutěžící nahlásili do jednotlivých kol, odpovídají jejich hlasovému oboru a vypsaným podmínkám.“

„Spojení nádherného oduševnělého Kvapilova textu s vroucností Dvořákovy hudby mě dodnes dojímá a nemá podle mého názoru v operní literatuře obdoby.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech patří k nejvýznamnějším pěveckým kláním ve střední Evropě. Soutěž byla založená roku 1966 a dlouhodobě podporuje objevování nových pěveckých talentů i jejich první profesní kroky. Mezi jejími laureáty jsou takové osobnosti jako Gabriela Beňačková, Magdaléna Hajóssyová, Edita Gruberová, Dagmar Pecková, Eva Urbanová, René Pape, Peter Mikuláš, Jana Sýkorová, Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a další. Letošní ročník začíná 7. listopadu. Před zahájením jsme požádali o rozhovor novou ředitelku soutěže Karolinu Hromádkovou.