PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Roste silná generace slovenských hudebníků.“

„S Andrésem Orozco-Estradou se znám dobře a je to také velmi dobrý dirigent, ale Petr si orchestr umí získat na svoji stranu. On přijde na zkoušku a ti lidé mu věří…“

„Vídeňští filharmonikové opery někdy hrají z listu.“

Slovenský houslista Dalibor Karvay jako koncertní mistr Vídeňských symfoniků… na toto spojení jsme u orchestru, který od loňského roku vede náš Petr Popelka, zvyklí. Avšak pozor! Formulka platí jen do konce aktuálního roku. Karvay své čerstvé rozhodnutí přesvědčivým způsobem zdůvodňuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, nic však nemění na faktu, že s košickou filharmonií a jejím novým stálým hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem brzy vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu – akce 4. listopadu je slavnostní příležitostí u výročí narození zakládajících osobností Československé republiky.

„Zájem o koncerty v plzeňské katedrále je ze strany posluchačů enormní a odpovídá významu této stavby.“

„Sbormistr opery DJKT Jakub Zicha dobře pracuje s vokální polyfonií.“

„Ačkoliv Haydn skladbu komponoval jako mši za zemřelého chlebodárce, na niterném vyznění se jistě podepsala smrt dcery.“

Podzimní rekviem v katedrále sv. Bartoloměje má už několikaletou tradici. Osou programu bylo tentokrát Requiem in C Michaela Haydna, bratra slavnějšího skladatele, kdy hudební nastudování se ujal šéf opery Divadla J. K. Tyla Jiří Petrdlík. Operní soubor 26. října doplnila čtveřice sólistů, dílo Haydnovo zase Michna, Schütz a Tůma.

„Tomáš Brauner dal ve Smetanově symfonické básni velkoryse prostor všem hráčům s důrazem na mnohdy v ní nezaslouženě opomíjené nuance.“ 

„Kompozice Lukáše Hurníka je veskrze milou záležitostí, neskrývaně programní a vycházející nejen ze snahy postihnout dějiny východočeského města v rychlé zkratce.“

„Tvrdá a promyšlená práce s předními českými i zahraničními dirigenty přinesla v Hradci Králové plody, jež je zde již možno vnímat jako vysoký standard.“ 

Nejočekávanějším bodem programu na letošním slavnostním koncertě Filharmonie Hradec Králové ke Dni vzniku samostatného československého státu se již dlouho předem stala skladba Lukáše Hurníka Letopisy královéhradecké, symfonická kronika k 800. výročí města. Večer ke státnímu svátku 28. října probíhal v Sále Soni Červené v důstojném duchu, světová premiéra třináctiminutového dílka mu dodala zvláštní jiskru. Dirigoval Tomáš Brauner.

„Salomon Rossi znal téma, které souznělo s jeho vírou i tvořivým muzikantstvím.“

„Tato Frohbergerova prostá stupnice, rozvedená do variací v podání Ondřeje Múčky, sklidila velký potlesk.“

„‚Pohlédni aspoň ke mně, jak umírám‘, znělo v temném úvodu s výraznými vstupy mužských hlasů.“

V neděli 26. října se v brněnském Konventu Milosrdných bratří uskutečnil druhý koncert 14. sezóny cyklu Bacha na Mozarta. Na programu byla trojice italských skladatelů jménem Rossi a jejich madrigaly. Zpívalo pět sólistů The Quintet, odnože Silentium ensemble, s uměleckou vedoucí Terezou Válkovou. Sama s nimi zpívá alt, spolu s ostatními, sopranistkou Lenkou Cafourkovou Ďuricovou, altistou Martinem Ptáčkem, tenoristou Jakubem Kubínem a basistou Jiřím Miroslavem Procházkou. Neodmyslitelnou součástí a stálým průvodcem napříč všemi madrigaly bylo cembalo varhaníka a cembalisty Ondřeje Múčky.

„Po přečtení dopisu, jsem pocítila inspiraci ukázat mého dědečka jako mladého imigranta hledajícího nové příležitosti v novém světě.“

„Dnes je mnoho výjimečných skladatelek, které jsou široce uznávané a oslavované. Přesto však přetrvávají problémy v tom, jak hudební instituce nahlížejí na ženskou tvořivost.“

„Formát krátkých jednoaktových minioper dokáže lépe vystihnout současné příběhy a odpovídá tempu i zkušenosti dnešního publika.“

Americká skladatelka Beth Ratay vystudovala hudební kompozici se specializací na světovou hudbu na univerzitě v Santa Cruz v Kalifornii a nyní působí jako pedagožka hudební teorie a skladby na Univerzitě Nového Mexika v Albuquerque. Její tvorba se rozprostírá od vokálních a operních děl až po komorní a orchestrální skladby. Za svůj operní koncept The Morpheus Quartet v letošním roce obdržela ocenění Female Composer Discovery od organizace OPERA America. Do Prahy přiváží svou skladbu Two Worlds, inspirovanou příběhem jejího dědečka, který v roce 1922 emigroval z Československa do Spojených států. Dílo zazní 1. listopadu na koncertě Lieder Society na Novoměstské radnici v Praze.

„Štryncl tempo modeloval důkladně a vehementně a výsledkem bylo opravdu živoucí, energické, poutavé pojetí Dvořákova slavného kusu.“

„Zralý, znalý výkon postupně stále více uvolněný Roman Patočka ve třetí větě rozezpíval do už neoddiskutovatelně obdivuhodného tónu, kterého byl najednou plný sál.“

„Fibich známý především tvorbou melodramů, kterou se z dnešního pohledu nejvýrazněji odlišuje, napsal dílo hodné pozornosti.“

Třiadvacátý ročník cyklu Musica Florea Bohemia pokračoval ve sváteční den 28. října koncertem Romantik Zdeněk Fibich. Orchestr poučeného přednesu vystoupil pod svým obvyklým vedoucím Markem Štrynclem a koncertnímu sálu vršovického Vzletu představil zásadní symfonické dílo zmíněného autora, ale také slavný koncertantní kus jeho o něco staršího souputníka Antonína Dvořáka. Sólistou v jeho houslovém koncertu byl zpaměti hrající Roman Patočka.

„Hudba díky umělcům z Aidija plynula zcela přirozeně, jako kdyby se v ten moment stala součástí celého prostoru.“

„S obecnou platností lze ocenit interpretační přínos Miroslava Beinhauera do Čiurlionisových skladeb, který působil velmi přemýšlivě, hloubavě, spíše racionálně.“

„S trochou nadsázky si skladatel koleduje o pobídnutí k sepsání sci-fi opery, a to hned tím, když uvádí, že jedním z konceptů díla je i reflexe současné společnosti jako ‚utopické dystopie‘.“

O mimořádný umělecký zážitek se ve čtvrtek 23. října zasloužili v rámci festivalu Moravský podzim litevští a čeští umělci. Konkrétně renomovaný pěvecký sbor Aidija a následně instrumentalisté Anna Paulová a Miroslav Beinhauer, kteří společně oslavili 150. narozeniny významného litevského skladatele Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise. V inspiraci jeho hudební a výtvarnou tvorbou zkomponoval k této speciální příležitosti skladbu brněnský autor František Chaloupka, konkrétně šlo o operu-oratorium Hyperborea.

„Jediná evropská finalistka s krásným českým jménem Julie Svačinová sice má české kořeny, ale od dětství vyrůstala a žije ve Finsku, takže tuto zemi i reprezentovala.“

„‚Chemie‘ mezi orchestrem a sólistkou byla téměř hmatatelná.“

„Preciznost a virtuozita, s jakou se pohybovala po hmatníku, byla fascinující, stejně jako samozřejmost a jistota, kterou vyzařovala.“

Sedmý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala, probíhající tradičně v posledním říjnovém víkendu v sále Pražské konzervatoře, uzavíralo nedělní slavnostní finále, ve kterém vystoupili čtyři nejlepší účastníci letošní soutěže. Mezinárodní porota v čele s předsedou poroty Garthem Knoxem, profesorem z Royal Academy of Music v Londýně, je vybrala během dvou předchozích kol z původního počtu neskutečných 115 soutěžících z celkem 35 zemí světa. Toto číslo svědčí o stále vzrůstající oblibě zdejší violové soutěže pro hráče do 30 let, jejíž zakladatelkou a ředitelkou je významná česká violistka Kristina Fialová. Finálový večer doprovázel, stejně jako v loňském roce, zkušený pardubický soubor Barocco sempre giovane.

„Přestože Vyšehrad a Vltava zazněly v Praze na Žofíně nedlouho po dopsání, Šárka byla uvedena až o dva roky později, 17. března 1877.“

„Ve prospěch nemocného Smetany, kterého nevybíravě kritizovali, vystoupil tehdy Jan Neruda: Cožpak překáží Petřín některému z těch oblázků, které leží dole na břehu Vltavy…?“  

„Báseň Z českých luhů a hájů vyznívá bukolicky i nádherně roztančeně, velkolepě i měkce, jako důvěrně známá hudba vyjadřující štěstí.“

Do Jabkenic k rodině dcery Žofie se ohluchlý Bedřich Smetana přestěhoval z Prahy definitivně až v roce 1876, ale i předchozí rok už je s myslivnou na Mladoboleslavsku spojen v jeho životě poměrně výrazně. Komponoval tam v létě klavírní cyklus Sny a symfonickou báseň nazvanou velmi příznačně Z českých luhů a hájů. Rok 1875, ohraničený dokončením Šárky a přijetím libreta k Hubičce, byl pro něj dobou postupného poznání, že jeho sluch je ztracen nevyléčitelně.

„Větší smysl mi dává hudba, která vzniká teď pro tento den.”

„Nešel jsem do nahrávání Hábova opusu s vizí jakéhokoli profitu.”

„Bylo pro mě fascinující vidět, že stále vzniká hudba, která odráží nálady dneška.”

Cesta Miroslava Beinhauera začala tradičním způsobem studia stěžejního klavírního repertoáru na Janáčkově akademii múzických umění. Během studií v Rakousku a Belgii se však probudila jeho vášeň k soudobé hudbě, které se věnuje dodnes. Je to zároveň jediný hráč na světě, který ovládá hru na šestinotónové harmonium Aloise Háby. Své umění předvede nejprve 30. října v Atriu Žižkov po boku rakouského hudebního skladatele Klause Langa a poté na závěrečném koncertu MusicOlomouc ve světové premiéře koncertu Františka Chaloupky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali o jeho vášni k soudobé hudbě, studiích a samozřejmě i o Hábově harmoniu.