PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Narozen do sudetské, německy hovořící rodiny, strávil v Aussig neboli v Ústí nad Labem úvodních patnáct let života.“

„Nečekal, až mu NDR zabrání v občasném hostování na Západě, a roku 1984 se nevrátil ze Spojených států.“

„V Torontu navázal na skvostnou trojici, která ho na dirigentském stupínku předcházela: Seiji Ozawa, Karel Ančerl a sir Colin Davis.“

V Americe dirigoval absolutní elitu od Newyorské filharmonie přes Bostonskou, Chicagskou či Losangeleskou. Mnohokrát pozdvihl taktovku v Carnegie Hall. Předtím byl mimo jiné šéfdirigentem a generálním uměleckým ředitelem Drážďanských filharmoniků. Dodnes je čestným dirigentem Národního symfonického orchestru na Taiwanu. Jak to, že je pro nás Günther Herbig, rodák z Ústí nad Labem, dobře utajeným současníkem? A čím to, že se po něm dnes, v jeho čtyřiadevadesáti, slehla zem? Přitom do světa klasické hudby obtiskl výraznou stopu, která si žádá alespoň rámcového zmapování.

„To, že zazní Mikeš z hor, není ani trochu náhodou, protože tato kantáta je pevně spjata s Kühnovým smíšeným sborem už od dob jeho vzniku.“

„O tom, že se rodina Kühnů přátelila s Bohuslavem Martinů, není nejmenších pochyb.“

„Hudba a pěvecké sbory jsou jednoznačně i v mém dlouhodobém výhledu, klidně doživotním.“

Dirigent, sbormistr, hudební režisér, skladatel, varhaník i pedagog Jakub Pikla je hudební osobností spjatou snad zejména s prostředím pěveckých sborů. Tři roky zastával funkci hlavního sbormistra Kühnova smíšeného sboru, po neshodách s jeho vedením však na svou pozici rezignoval s koncem minulé sezony. 10. listopadu Pikla přesto zanechá svůj otisk na koncertě Kühnova smíšeného sboru při zahájení festivalu Dny Bohuslava Martinů. Jak je to možné? Umělec vše osvětluje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Sympatie publika k Aleně Hron a k jejímu způsobu řízení orchestru navázaly přesně tam, kde loni v říjnu vyvrcholily.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková vtělila Bachově koncertu osobní pečeť ženské hravosti, jemnosti, ale i energie prostupující všemi oddíly skladby.“

„Pro pardubický orchestr muselo jít od prvních zkoušek Rautavaarovy kompozice o zajímavé vybočení z jeho běžného repertoárového zaměření, ale výsledek by zajisté obstál i před náročnými příznivci hudební moderny.“

Změna programu jest vyhrazena, bývalo dříve vytištěno na plakátech a vstupenkách. Čas od času se něco takového přihodí i v dnešní době a týká se to ponejvíce interpretů, kteří se nemohou dlouho předem ohlášeného programu zúčastnit. Komorní filharmonie Pardubice řízená Alenou Hron si s absencí klavíristy Karla Košárka na svých říjnových koncertech poradila velmi přijatelným způsobem, přičemž skvělou náhradu našla ve svých řadách.

„Finále Jenůfy v režii Martina Glasera je jedním z nejzdařilejších divadelních řešení závěrečné katarze této opery.“

„I kdyby se po hrstce několika výlučných představení za Ostrčilovou Legendou z Erinou definitivně zavřela opona, stálo to za to.“

„Příklonem k repetitivně minimalistické hudbě se Glass kdysi nějakým zázrakem dotkl podvědomí posluchačů tak silně, že se k jeho hypnoticky nekonečným konsonancím stahují tak nezadržitelně, jak hlodavci za píšťalou krysaře.“

Tři města, tři večery, tři autoři, tři operní díla, tři různé, různorodé zážitky… a mnoho podnětů pro přemýšlení. Určitě víc než tři. V Brně hrají s novými tvářemi a hlasy v obsazení Janáčkovu Jenůfu, v Praze pro šest představení nastudovali Ostrčilovu Legendu z Erinu a v Ostravě dávají čtrnáctkrát, i s veřejnými generálkami šestnáctkrát, Glassův Proces. Otázky zatím tři: Je Janáček ještě stále tak strašně moc nesrozumitelný? Je Ostrčilova hudba opravdu mrtvá? A čím to je, že je Glassův minimalismus tak posluchačsky lákavý?

„Janáčkova opera je skvost, takový malý briliant ve světovém kontextu a věřím, že je tak široce vnímán. V České republice je svou úrovní bezkonkurenčně na prvním místě.“

„U nás je Korngold méně známý, což je škoda, jeho hudba má mimořádnou hloubku.“

„Na barokní hudbě nás přitahuje dobrodružství neustálého objevování v archivech.“

Absolvent Janáčkovy akademie múzických umění Tadeáš Hoza patří k nejvýraznějším mladým českým barytonistům. Od roku 2021 je sólistou Národního divadla Brno a v tomto roce debutoval v Opéra Bastille jako Harašta v Janáčkově Lišce Bystroušce. Je stálým členem Collegia Vocale 1704 a spolupracuje s významnými dirigenty i orchestry doma i v zahraničí. Vedle opery se věnuje barokní hudbě, koncertní činnosti i edukativním projektům. V rámci koncertu spolku Lieder Society s titulem Za leskem Hollywoodu se 1. listopadu představí na Novoměstské radnici, kde přednese písně Ericha Wolfganga Korngolda i současné americké skladatelky Beth Ratay. 

„V hledišti se usadili lidé, kteří dobře věděli, na co jdou a co mohou čekat.“ 

„Provedení Zrcadel předepsal autor pro 118 hráčů. Bez výpomocí se něco takového v našich podmínkách neobejde, sáhnout k nim bylo nutno i v tomto případě. “

„Bylo by jistě velmi zajímavé sledovat dirigenta při zkoušení. Jak vznikala jeho totální a vše pohlcující synergie s královéhradeckými filharmoniky, zůstane, žel, skryto. Podstatný je však výsledek.“ 

Třetí večer letošního Hudebního fóra Hradec Králové patřil v úterý 21. října jedinému dílu. Náročného úkolu předvést poprvé naživo českým posluchačům jednu ze stěžejních kompozic hudby druhé poloviny 20. století, jimiž jsou Zrcadla rakouského tvůrce Friedricha Cerhy, se ujala Filharmonie Hradec Králové pod vedením dirigenta Jiřího Rožně. A soudě podle reakcí publika, učinila tak s obrovským zaujetím pro věc a obstála více než se ctí.

„Následovalo naprosto vrcholné provedení Fantazijních kusů pro klarinet a klavír Roberta Schumanna.“

„Program lákal na balkánský folklór a na Sedm balkánských tanců srbského skladatele Marka Tajčeviće.“

„V každém případě to bylo další méně známé a velmi milé dílo pro vděčnou kombinaci klarinetu, violoncella a klavíru.“

V pondělí 20. října se v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí konal další koncert komorní řady, kterou pořádá Prague Philharmonia. Ač to byl na první pohled nenápadný koncert pro tři nástroje – klarinet, violoncello a klavír – a jediným známým skladatelem byl Robert Schumann, byl to opravdu krásný večer. Hrálo Quasi Trio ve složení Judita Škodová, David Šimeček a Kateřina Ochmanová a vyprodaný sál ukázal naplno, jaký efekt má dobře vedená abonentní řada.

„Dobri Hristov je autorem, který ve své tvorbě spojuje ortodoxní chrámové prvky se sborovou sazbou západního typu. Vliv Antonína Dvořáka je zde patrný.“

„Prostřednictvím dvou pražských vokálních těles se festivalovému publiku otevřel kouzelný, emocionálně bohatý svět východní chrámové hudby.“

„Kvalita interpretačních výkonů byla v obou případech vskutku příkladná.“

Závěrečný koncert Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos 2025 byl celý věnován duchovní sborové tvorbě a cappella Dobri Hristova. Letos v prosinci uplyne 150 let od jeho narození. Odkaz tohoto bulharského skladatele, významné postavy balkánské kulturní tradice, je u nás prakticky neznámý, ač existuje jeho silná spojitost s hudební Prahou – v roce 1903 absolvoval na Pražské konzervatoři tříletý studijní cyklus kompozice u Antonína Dvořáka. Koncert se konal 21. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na vysoké společenské úrovni za přítomnosti bulharského diplomatického sboru a vystoupili na něm výhradně čeští umělci.

„Sonáta pro housle a klavír F dur Antonína Dvořáka zaujala svou srdečností a neokázalostí.“

„Oblíbenost Martinů Intermezza podtrhla houslistova suverenita a empatie spolu se zpěvným, pečlivě propracovaným klavírním doprovodem.“

„Čtyřvětou Sonátu č. 3 Johannesa Brahmse uvedli houslista s klavíristou v první větě se zpěvností okořeněnou maďarským rytmem.“

Český spolek pro komorní hudbu uvádí ve svém 131. ročníku dopolední řadu koncertů – v sobotu 18. října v Sále Martinů pražské Akademie múzických umění to byl recitál houslisty Bohuslava Matouška a klavíristy Miroslava Sekery. Přivedl posluchače, kteří jsou znalí vysokého renomé obou umělců, a jejich očekávání bylo do posledního tónu avizovaného programu i následných přídavků zcela naplněno.