PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sopranistka Bree Nichols disponuje skvěle vedeným hlasem a její dramatický projev je místy až uhrančivý.“

„V hluboké poloze zní hlas Josefa Kovačiče až magicky, podobně jako hlasy východních basistů, které využívají pravoslavné sbory v kontra-oktávě.“

„Sluší se poděkovat interpretům, že do malého divadélka uprostřed Českého ráje přivezli kus velkého muzikálově-operního světa.“

V útulném turnovském divadle se ve středu 29. října servírovaly spirituály, gospely, jazzové a muzikálové hity. Americká sopranistka Bree Nichols, liberecký basista Josef Kovačič a pražský klavírista Jan Mára přednesli americkou tradiční hudbou. Oba zpěváci se věnují především opernímu repertoáru, a tak jejich společný koncert připomínal spíše operní gala. V exponovaných pasážích často překračovali rámec žánru a místo očekávaných Lízy a Freda se na pódiu střídali spíše Tosca a Vodník. Přesto diváci odcházeli okouzleni dokonalou technikou sopranistky a krásným témbrem basisty.

„Jako kulisa pro stále nové protagonisty, kteří do inscenace od roku 2009 přicházejí, funguje Cremerova dekorace téměř ideálně.“

„Aleksandra Kurzak předvedla v roli Tosky výkon, v němž nebylo místo pro kompromisy.“

„Roberto Alagna naživo a v operní roli, která je de facto synonymem pro slovo ‚tenor‘, je fenoménem, jaký je třeba vnímat komplexně.“

Koncem října letošního roku v drážďanské Semperově opeře ve třech reprízách inscenace Pucciniho opery Tosca vystoupili v titulní roli a v úloze Cavaradossiho polská sopranistka Aleksandra Kurzak a italsko-francouzský tenorista Roberto Alagna. Všechna představení proběhla za zvýšeného zájmu operního publika celého středoevropského regionu a přinesla odpověď na otázku, v jaké pěvecké kondici se momentálně slavný umělecký pár nachází.

„Koncerty, při kterých mají nápadnější slovo bicí, přirozeně inklinují k hudbě novější.“

„Nina Honová zahrála svrchovaně, zkušeně, s názorem.“

„Anežka Nováková je bezskrupulózně talentovaným jedincem, ale hlavně je patrné, že svěřené hřivny množí s nejvyšší zodpovědností.“

Měl to být koncert manželského dua. Nakonec nebyl. Vadilo to? Soudě z toho, jak se věc vyvinula, ne, byť vždycky existuje hypotetická šance, že alternativa by ležela ještě výše. V daném případě si však takovou situaci těžko představit… Klavíristka Nina Honová plánovala s perkusionistou Štěpánem Honem vystoupení v rámci druhého ročníku cyklu Hudba mezi obrazy. Došlo však k nemilé věci ve formě Štěpánova fyzického úrazu znemožňujícího hraní, v Galerii Lapidárium tedy poslední říjnový den nakonec vystoupila náhradnice Anežka Nováková a k dvojici umělkyň se přidal ještě violoncellista Alessandro Mastracci.

„Jirákovy písně vyrůstají z romantické lyriky, místy přecházejí do modernější tonality a přesvědčivě respektují Seifertův verš i melodii češtiny.“

„Korngold sice nepatří mezi české skladatele v užším slova smyslu, přesto bychom se k jeho odkazu měli hrdě hlásit.“

„Z hudebního hlediska zaslouží obdiv především to, s jakou citlivostí a profesionalitou se americká skladatelka vypořádala se zvukomalbou a rytmem českého jazyka.“

Spolek Lieder Society, který se u nás dlouhodobě a systematicky věnuje uvádění a popularizování písňového repertoáru se zvláštním důrazem na tvorbu žen-skladatelek, uvedl prvního listopadového večera další ze svých koncertů. Na Novoměstské radnici v Praze zazněla v podání sopranistky Tamary Morozové a barytonisty Tadeáše Hozy díla Karla Boleslava Jiráka, Ericha Wolfganga Korngolda a soudobé americké skladatelky Beth Ratay.

„Pořadatelé dnes čím dál častěji vyžadují, aby byla do programů zařazena soudobá hudba.“

„Fonetická abeceda zpěvákům neuvěřitelně pomáhá zdokonalit výslovnost.“

„U nás se říká, že studium v zahraničí je jen pro bohaté, ale není to pravda – jen je potřeba vědět, jak požádat o podporu.“

Kristýna Kůstková je česká sopranistka působící doma i v zahraničí. Vystupovala na scénách jako Carnegie Hall, Teatro Nuovo Gian Carlo Menotti či Festival dei Due Mondi a interpretuje operní role i koncertní repertoár. V tomto měsíci ukončila sezónu v italském Spoletu rolí Zuzanky ve Figarově svatbě a současně pokračuje ve studiu doktorského programu na AMU a pravidelně se věnuje sólovým recitálům a spolupráci s českými i zahraničními soubory. 10. listopadu v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů v skladatelově kantátě Mikeš z hor přednese sólový part za podpory Kühnova smíšeného sboru a dalších hudebníků.

„Titul Osobnost města Otrokovice 2025 letos získal Marek Obdržálek – hudebník, dirigent, bývalý ředitel Otrokovické Besedy a dlouholetý sbormistr Ženského pěveckého sboru Otrokovice.“

„Závěrečnou byla árie Noriny Quel guardo il cavaliere, virtuózní koloraturní árie, kterou podala Doubravka Novotná s technickou bravurou, nábojem a vtipem.“

„Bouřlivé ovace patřily samozřejmě i orchestru, který dirigent Robert Kružík vybičoval k preciznímu, přesto hudebně šťavnatému výkonu.“

Oslavy vzniku československé republiky se u příležitosti data 28. října konaly po celé zemi. V Otrokovicích slavili ve středu 29. října a ve velkém stylu. V sále Otrokovické besedy udělili cenu Osobnost města Otrokovice Marku Obdržálkovi a pozvali si k tomu Filharmonii Bohuslava Martinů s dirigentem Robertem Kružíkem, se kterými vystoupila sopranistka Doubravka Novotná. Sálem zněly předehry k operám Wolfganga Amadea Mozarta, Gioachina Rossiniho a Gaetana Donizettiho a také árie z jejich oper. Plně obsazený sál odměnil účinkující nadšeným potleskem.

„Jeviště Mahenova divadla zdobil po celou dobu proslovů vtipný a půvabný vizuál Michala Bačáka a Žanety Kögler, akcentující nápaditě a hravě motiv Kořenů, vycházejících ze slováckých motivů.“

„V Janáčkových operách se letos potká publikum se slavnými českými i zahraničními umělci.“

„Josef Špaček na housle a Miroslav Sekera na klavír tvoří duo, které je známé po celém světě.“

Festival Janáček Brno vstupuje v příštím roce do 10. ročníku. Koná se jako bienále a soustřeďuje se na Janáčkovy opery, které se tentokrát budou hrát od 13. října do 17. listopadu 2026 a především v brněnské režii. A nebudou chybět i koncertní akce. Protože jde o akci velkolepou, začala její propagace už nyní 31. října koncertem houslisty Josefa Špačka a klavíristy Miroslava Sekery v Mahenově divadle. A ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser spolu s dramaturgy Patricií Částkovou a Jiřím Zahrádkou pozvali publikum na „lukrativní“ program.

„Hammerschmidt nemá onu vzletnou inspiraci svých slavných kolegů, spíše se skrze poctivou a důkladnou práci povznáší a tu a tam i letmo dotýká hudebního parnasu.“

„To, co ukázali včera chlapci od sv. Kříže v Drážďanech (a co ukazují již dlouhé desítky let), by pro české dětské či chlapecké sbory bylo zcela nedostupné.“

„Němci se svými tradicemi prostě umějí pracovat a v tomto ohledu se od nich máme stále co učit.“

Zcela vyprodaný, obrovský kostel sv. Mikuláše v Žitavě v pátek 31. října aplaudoval drážďanskému Kreuzchoru, který svým slavnostním koncertem uctil odkaz místního barokního skladatele Andrease Hammerschmidta. Jubilejní desátý ročník pocty slovem uvedl saský premiér Michael Kretchmer a žitavský primátor Thomas Zenker. Orchestrální party obstaral Dresdner Barockorchester, v němž se partu violonu ujal Sven Rössel, duchovní otec celého projektu, který se zároveň stará o postupné vydání všech skladeb Andrease Hammerschidta. Program připravil, nastudoval a dirigoval „Kreuzkantor“ Martin Lehmann.

„Z hlediska dramaturgie se zde naplnila premisa ‚hudebního divadla‘, které nepotřebuje příběh, ale pracuje s energií situace.“

„Projekce nepůsobily jako ilustrace, ale jako paralelní vyprávění.“

„Celková struktura tak evokovala cyklus: zrození – napětí – rozpad – ticho. Co bylo, zase bude. Co zaznělo, se znovu vrátí – možná jinde, možná jinak.“

Co znamená být spolu – a přitom odděleně? Tuto otázku a mnoho dalších nechal vibrovat v prostorách Koncertního sálu Fakulty umění Ostravské univerzity multimediální projekt Leaving Room dne 30. října v rámci 51. ročníku Hudební současnosti. Autoři a zároveň interpreti Dimitris Andrikopoulos, Hana Hána, Ivo Medek, Sára Medková a Vít Zouhar vytvořili spolu s režisérem Roccem, zvukařem a osvětlovačem Jiřím Pejchou a videoartistou Lukášem Medkem hodinové hudebně-vizuální prostředí, v němž se realita proměňovala v digitální ozvěnu. Výsledkem byla meditace o přítomnosti, proměně a odcházení – i o tom, co z člověka zůstává, když se jeho obraz přenese do světel a dat.

„Covent Garden je v podstatě divadlo jako každé jiné, jen je tam všechno, abych tak řekl, dotažené do konce.“

„Janáček se mi zpívá dobře, ale musím přiznat, že úplně stejně miluju i Mozarta, Verdiho nebo Pucciniho.“

„Mít rodinu považuju za důležité z mnoha důvodů: pokud máš zázemí, funguje i tvůj profesní život.“

Přimět sólistu Opery Národního divadla, tenoristu Daniela Matouška k obsáhlejšímu rozhovoru nebylo úplně snadné. Jednak má momentálně opravdu napilno a jednak má napilno nikoliv v Praze, ale až za kanálem La Manche. Nicméně se to přece jen podařilo, a tak jsme si v jedné kavárně nedaleko Stavovského divadla docela příjemně popovídali. Tématem neformálního interview byly přípravy nové operní produkce premiérované 4. listopadu v Londýně, dále se řeč stočila k Danovým budoucím angažmá a došlo i na jeho vyznání Janáčkovi nebo shrnutí zkušeností, které zatím získal díky svému debutovému albu O sole mio.

„Středeční večer náleží umění klavíristy Ivana Moravce, od jehož narození uplyne 9. listopadu 95 let. Zazní jeho poslední nahrávka Chopinovy Sonáty b moll a také starší snímky Balad a Preludií…“

„Ve čtvrtek legendární soubor Huelgas Ensemble s Paulem Van Nevelem provede výběr písní na Petrarcovy texty od Orlanda di Lasso.“

„Operní podvečer v neděli dá prostor opeře Giustino Georga Friedricha Händela s vynikajícími sólisty, jako je Dorothea Röschmann nebo Mark Padmore.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 3. do 9. listopadu?