Národní divadlo moravskoslezské chystá na 13. února premiéru opery Tosca Giacoma Pucciniho z Divadla Antonína Dvořáka. Vysílat ji bude TV Noe, a to od 19 hodin. Operu o třech dějstvích z roku 1899 nastudoval dirigent Marek Šedivý, režie se ujal Jiří Nekvasil. Scénu tvořil Daniel Dvořák a kostýmy Marta Roszkopfová. V hlavní roli zpěvačky Toscy se alternují sopranistky Petra Alvarez Šimková a Maida Hundeling, Cavaradossiho nastudovali tenoristé Paolo Lardizzone, Luciano Mastro a Martin Šrejma. Barona Scarpiu divadlo svěřilo barytonistům Martinu Bártovi a Danielu Čapkovičovi, Angelottiho barytonistům Davidu Nyklovi a Františku Zahradníčkovi. V dalších rolích vystoupí Martin Gurbaľ, Jakub Kettner, Václav Čížek, Václav Morys, Petr Urbánek, Roman Vlkovič, Erik Ondruš, Waldemar Wieczorek a Lucie Diehelová se Sofií Kollárovou. Spoluúčinkovat budou sbor a orchestr NDM a děti z jeho Operního studia. První premiéru bude možné sledovat i online zde a druhou 15. února zde.
„Režisér Nekvasil nevnímá Šostakovičovu operu v její primárně divadelní kvalitě, ale v širokém poli sémantických vztahů jako podobenství o jakémkoli lidském utrpení, nespravedlnosti a nesvobodě.“
„Kostýmy Marty Roszkopfové jsou rozeklané mezi tu nejubožejší lidskou bídu i hýřivou marnotratnost a bezduché sobectví.“
„Šostakovičova opera bude Ostravě chybět. Podobně jako bude chybět každé moderní a nadčasové dílo, které proniká hluboko do jádra etických fenoménů.“
Od premiéry opery Lady Macbeth Mcenského újezdu v Národním divadle moravskoslezském uplynuly dva roky. To, že Šostakovičova opera figurovala v programu ostravského divadla tak dlouho, lze považovat svým způsobem za malý zázrak. V operním provozu děl 20. století se běžně stává, že nastudovaný titul vydrží pouhou jednu sezonu. Co je tedy příčinou úspěchu ostravské inscenace Lady Macbeth?
„Rusalka není víla; je obrazem čisté nevinné duše, cizince v neúprosném, bohužel již odlidštěném světě.“
„Znělý, zdravý hlas Veroniky Holbové podporuje dojem z konkrétní prezentace, neakcentující nijak zvlášť snovost, poetičnost.“
„Martin Gurbaľ nemá barvu hlasu patřící skutečnému basu; vyvažuje to však lidskostí, kterou postavě otce (spíše než vodníka) dává.“
Současná ostravská Rusalka je tamním dvanáctým nastudováním díla během stoleté historie souboru. Za inscenací stojí plnou vahou své muzikality Jakub Klecker. Hodně výrazná je však i její vizuální stránka, dílo scénografa Davida Baziky, kostýmní výtvarnice Ha Thanh Špetlíkové a režiséra Radovana Lipuse. Pomáhá v příběhu podtrhnout ryze současná témata, pocity a apely.
Dnes na Svatováclavském hudebním festivalu, který se odehrává na Ostravsku, vystoupí PKF – Prague Philharmonia. V kostele Panny Marie v Ostravě – Mariánských horách nabídne od 17:00 hodin Faurého Requiem a Cantique de Jean Racine a Poulencovo Gloria G dur pro soprán, sbor a orchestr. Sólisty budou sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Jakub Kettner, spolu s nimi zazpívá Český filharmonický sbor Brno. a PKF – Prague Philharmonia Koncert bude řídit francouzský dirigent a flétnista Philippe Bernold. Zítra a pozítří (evangelický kostel v Orlové a kostel sv. Jakuba Staršího v Ostravě – Plesné) od 18:00 hodin vystoupí na koncertech s podtitulem „Cesta z Itálie do Anglie“ mezzosopranistka Helena Poczykowska, flétnista Peter Holtslag a cembalista Carsten Lohff. Středa a čtvrtek pak bude patřit jednomu z hlavních hostů festivalu, přijede belgický soubor Terra Nova Collective s dirigentem a renomovaným klarinetistou Vladem Weverberghem.
„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“
„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“
„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“
Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.
„Bučení bylo reakcí na krále Vladislava nořícího se do kouřící lázně.“
„Dalibor je příběhem o lásce, pravdě a právu, o ideálech a přátelství… A tím při všech dílčích inovacích naštěstí zůstal.“
„Jaroslav Kyzlink za dirigentským pultem volí věcnější a svižnější přístup, nepřehání patos.“
Smetanova hudba věnovaná pověsti o Daliborovi zůstává svá – romantická, noblesní, lyrická i hrdinská, s patosem citů osobních i národních. Scénické uchopení jeho opery se mění a proměňuje s generacemi víc. Zatím poslední inscenace, ta nejnovější v pražském Národním divadle, nese výrazný rukopis dvojice Dvořák-Nekvasil, dvou divadelníků, kteří už tři desetiletí vnášejí do tuzemského operního dění nepřehlédnutelné podněty, vesměs vždy s nějakým podílem provokování.
Dnes večer uvede Národní divadlo v Praze svoji poslední premiéru letošní sezóny – Dalibora Bedřicha Smetany. V roli rytíře Dalibora se alternují oceňovaní slovenští tenoristé Peter Berger a Michal Lehotský. Vladislava, krále českého ztvární Adam Plachetka a Svatopluk Sem. Miladou budou Dana Burešová a Kateřina Hebelková, Jitkou Veronika Holbová a Alžběta Poláčková, o Beneše se podělí Jiří Sulženko a Jan Šťáva, Budivoji budou Jiří Brückler a Jakub Kettner a Vítky Jaroslav Březina a Martin Šrejma. Orchestr Národního divadla povede hudební ředitel opery Jaroslav Kyzlink. Režisérem je Jiří Nekvasil a scénografem Daniel Dvořák.
„Po 60-ti letech byl pořízen druhý rozhlasový a vůbec první televizní záznam tohoto díla.“
„Předehry k jednotlivým částem až impresionisticky vykreslovaly atmosféru jednotlivých dílů.“
„Foerster je považován za mistra sborové tvorby.“
Jeden z pilířů Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci vytvořil koncert věnovaný oslavám stého výročí vzniku Československé republiky. V chrámu svatého Mořice zazněla kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany SVATÝ VÁCLAV od Josefa Bohuslava Foerstra. Během koncertu byl po 60-ti letech pořízen druhý rozhlasový a vůbec první televizní záznam tohoto díla. Jediná dosud existující rozhlasová nahrávka kantáty pochází z roku 1948. Ta však byla po repríze (1949) uložena do trezoru Československého rozhlasu, kde měla zůstat navždy, protože byla politicky nevyhovující.
